Mezinárodní výstava (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kecskemét - 14. září 2003 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Po kompletně propršené výstavě v Kecskemétu v roce 2001, jsem měla pro naší letošní účast jediné, zato však hodně vroucí přání: "Proboha, jen ať neprší!" Přiznejme si, že k mým obavám přispěla i nedávná výstava v Trbovlje, po níž mám výrazně zvýšený odpor ke studené vodě. Jitka Hořáková, která se do Maďarska vydala s námi, a která byla po svých úspěších na Klubové výstavě KCHN s těžké pohodě, s dokonalým přesvědčením pravila: "Buď v klidu, zítra bude krásně!" Musím upřímně přiznat, že jsem jí ten optimismus záviděla. Inu pravda, ještě s námi na žádné výstavě pořádně nezmokla ... Noční příjezd (22.45) do Kecskemétu znovu neměl chybu. S propozicemi, jako vždy, přišla dostatečně názorná mapka města (s vyznačením hlavních směrů, odkud se dá přijet) a navíc byl příjezd značen výraznými šipkami s nápisem CACIB už od hranice města. Jak už jsme v Maďarsku zvyklí, mapu města jsme díky báječným pořadatelům vůbec nepotřebovali. Po zaslouženém spánku v hotelu Sauna (cca 200 metrů od výstaviště) jsme se probudili do neuvěřitelně slunečného rána. Za oknem na nás pestrobarevné skluzavky i další atrakce místního aquaparku házely prasátka a teplé paprsky šimraly slastně spící naháčky na zádečkách. Z vyhřáté postele se psíci nehnuli ani po dobu naší snídaně. Ke vstupu do výstavního areálu jsme to měli opravdu coby kamenem dohodil. Ke kruhu jsme se dostali včas, ale nebýt čtyř bostonků, které oproti katalogu posoudili před námi, měli bychom docela pěkný fofr, neboť číňánci výjimečně začínali. Rakouskou rozhodčí paní Radnetter jsem doposud potkala dvakrát. Jednou v Klagenfurtu a podruhé v Budapešti (ve finále IX. skupiny FCI, kdy od ní Akim k mému úžasu získal res. BIG). Tentokrát jí čekalo 14 číňánků, z nichž chyběli jen dva. Řekla bych, že až do udělování CACIBa u fen, běželo vše dle všeobecného očekávání. O CACIB se, také dle očekávání, potkaly naše dvě báječné holčičky, obě interšampionky, Angelika a Gessi. Obě chodily jako panenky a bylo jen a jen na paní rozhodčí, které dá přednost. Sluníčko posvítilo na vítězství Angelice, která za sebou vzápětí nechala i zbytek startovního pole a získala titul Vítěze plemene v opravdu luxusní konkurenci. Statečné Aničce tak přibyla na štítě jména Gessi Modrý květ, Sampan Basta a Family Song´s HopkirkLachesis, čili to nejlepší, co se dnes v Evropě schází! Klobouk dolů! Jitku jsme vzkřísili až dvěma panáky Becherovky, kterou jsem sebou vezla pro zahřátí do deště. Jak vidno, užili jsme si jí všichni tři i na sluníčku! (Jitka nám slíbila o svých pocitech vítězky napsat reportáž, tak se těšte!) Zbytek dne jsme strávili v pohodě a krásném počasí mezi příjemnými lidmi. Bylo na co se dívat a zejména reprezentativní přehlídka zahraničních rozhodčích stála za pozornost. Pořadatelům se podařilo pozvat dva rozhodčí ze Španělska (paní Maria de Carmen Gil Polo a pana Alfonso Thovar Y del Solar), kouzelnou paní Carmyn Kigston z Austrálie, která ve finálovém kruhu vystřihla předpisová pukrlata na všechny čtyři světové strany, i prezidenta FCI Hanse Müllera. Já osobně jsem docela dlouhý čas strávila u kruhu, kde posuzoval Péter Harsányi, výrazná osobnost maďarské kynologie a zkušený rozhodčí, především pro skupinu V. FCI. Vždy elegantní a lehký respekt budící pán mě ani tentokrát nezklamal. Posuzoval rozhodně, s dokonalou rutinou a perfektní znalostí plemen. Ke psům přistupoval citlivě, k majitelům energicky, ale přátelsky a vždy na úrovni. Jen se podívejte, jak se dotýká mexického naháče! I z gesta je jeho vstřícný přístup patrný. Občas vám dávám tipy, na koho se máte jít podívat, až budete mít volno a budete mít chuť se něco přiučit. Jméno tohoto pána do kategorie mých vzorů patří již několik let. Vzhledově bezkonkurenční byl rozhodčí Stefan Sinko ze Slovinska, který si proti sluníčko vzal elegantní slamák, bohužel tak o dvě čísla menší, než byla jeho hlava, a tmavé sluneční brýle, přes které téměř neviděl a při čtení papírů si je sundával. Ani jeho nelze přehlédnout, přestože naháče obvykle nemusí. Finálové soutěže proběhly ve velkém kruhu venkovním kruhu. Malého Faraa, který postoupil do Best in Show štěňátek, jsem tady provedla už v průběhu dopoledne. Kolem kruhu totiž vlály vlajky, které v silnějším větru nepříjemně rachotily a psík si na ně musel trochu zvykat. I s takovou eventualitou je třeba počítat a štěně na ní připravit. Pohrála jsem si s ním v kruhu, nechala ho dělat lumpárny a on si za chvíli přestal vlajek všímat. Do finále nastupoval docela vesele, ale z hromady psů neměl ten den přílišnou radost. Asi už byl druhý den cestování unavený. I tak se mu podařilo v silné konkurenci postoupit mezi sedm nejlepších štěňátek, což při posuzování výše uvedeným specialistou na V. skupinu FCI považuji za docela velký úspěch. Na stupně se dostali tři opravdu nejlepší, které jsem tipovala hned při nástupu. Faraa jsem předala Jitce a vyměnila ho za Gwendy. Do finále veteránů jsme nastupovaly okamžitě. Malá rozpustilá číňanka byla jedinou zástupkyní své velikosti a vedle velkých plemen ze skupiny II. a V. vypadala jako malý šášula. Zřejmě svým temperamentem si získala náklonnost maďarské rozhodčí, která toho dne posuzovala německé dogy a pinče. V pohybu, kdy mě Gwendy docela pěkně prohnala, se jí dostalo i potlesku z publika a veselé účinkování stačilo na titul Veteran reserve Best in Show! "Benice", jak zní její domácí jméno, se konečně dočkala a stanula na bedně! Aničce se ve skupině IX. sice tak nedařilo, slovenský rozhodčí Guniš jí hodně nadějně okukoval, ale nakonec silné konkurenci "dlouhosrstých" bohužel nevybral do finále. Skupinu vyhrál maďarský lhasa apso ještě známější maďarské chovatelky, následovaný tuším ši-cu (za to ale neručím) a třetím kavalírem, který byl překvapením pro všechny. Překrásný pudl Illany Šimkiny tentokrát na stupně nedosáhl, i když bez diskuse měl! Vítězným plemenem se stali novofoundláci, jejichž zástupci plemene vyhráli, co se dalo. Dlužno říct, že tohle už je to v Maďarsku trošku nuda. Nemohu vynechat zmínku o účasti dvou mexických naháčů slovenské majitelky pí Majdlenové. Mně si získal její mladý hnědý pejsek. Vyhrál dokonce V. skupinu v kategorii junior a skončil na 3. místě junior Best of Day. Krásný úspěch! Vítězem BIS se stal hladkosrstý standardní jezevčík, přestože jsem já osobně měla jako favorita tmavého kerry blue teriéra. Psi ve finále byli velice pěkní a vybírat mezi nimi bylo nelehké. Po skvělém víkendu jsme se vraceli domů nadšení. Já osobně především s velmi přesvědčivými výstavními výkony obou svých psů, Akima i Gessi, po oba dny a samozřejmě Gessinčiným sobotním ziskem BOB na KV KCHN. Farao potřebuje ještě čas a více zkušeností (Však s námi jede i na další výstavy - mimochodem opravdu si nechcete koupit výstavního, plně přezubeného labuťáčka? Nového majitele už by docela potřeboval, moc si na něj s manželem zvykáme!). Jitka pak dojatá svými nečekanými výsledky z obou dnů a všichni spokojení z nádherného víkendu. Kéž by takových bylo víc! Mějte se všichni moc a moc hezky. Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Mexický naháč - Xoloitzcuintle
Newbourne Jumping Jack Flash splnil podmínky Šampiona Madarska. Finálové soutěže - Finale competition: 15. 09. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||