Mezinárodní výstava (CACIB) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Lodž - Polsko - 4. května 2003 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V Polsku jsem s naháčky nebyla přesně deset let. V roce 1993 tady náš Ich. Aryan z Vlozu dokončil Polského šampiona (mimochodem to byl historicky první titul Polského šampiona pro naše plemeno v téhle zemi!) a od té doby jsem neměla příležitost sem s psíky zajet. Tedy neměla - přesněji řečeno nechtělo se mi do jámy lvové ani s týmem, který vozím dnes, neboť rajón vlády paní Supronowicz je rozsáhlý a síla jejích psů ohromující. Po řadě zkušeností jsem se také zařekla, že do Polska na polského rozhodčího nepojedu ani náhodou, leda že by nějakou mezinárodní výstavu posuzoval "přijatelný" cizinec. Přijatelný cizinec je podle mě například nestranný Angličan. Až letos jsem se rozhodla píchnout do vosího hnízda a po té, kdy jsme se vcelku úspěšně několikrát setkali i se jmenovanou význačnou chovatelkou na zahraniční půdě, jsem stop stav směrem k Polsku na chvíli zrušila. Do Lodže jsme tedy odcestovali za jménem českého rozhodčího pana Řehánka a do Leszna pojedeme na Ervina Deutschera. Po tolika letech jsem zapomněla, jak se cestuje po polských silnicích a hřejivá naděje, že se tu za oněch deset let něco výrazně změnilo, brzy vzala za své. Z Prahy do Lodže zvládne cestu autem za méně než 7 hodin snad jen sebevrah. Výstražné cedulky "Vypadki" a "Kolejny" nám po pěti hodinách kodrcání (a to prosím cestujeme autem, ne kočárem s koňským spřežením!) jako zlý sen. Ani sobotní podvečerní provoz nebyl nijak pohodový, jak by se dalo v den volna a navíc mezi květnovými svátky předpokládat. V Náchodě jsme na přechodu trávili asi 45 minut ve frontě, ale projeli jsme bez potíží. Za Wroclaví se s námi na silnici jala závodit srna, která zřejmě usoudila, že běh vedle automobilu jedoucího 130 km/h je dobrá rozcvička. No nevím. S námi jí to vyšlo (jen já jsem úlekem na 5 minut ztratila dech i řeč), ale cestou zpět jsme viděli její žalostné torzo na vozovce. Asi přecenila síly nebo nečekala v protisměru kamion (snad to vezmete jako pokus o černý humor z mého leknutí). Téměř prázdný, běžný tříhvězdičkový hotel Swiatovil v Lodži poskytl úlevu našim vyklepaným páteřím a i na psech bylo znát, že mají takového cestování plné zuby. V posteli se spojeně natáhli a do rána vyspali do růžova, stejně jako my. Počasí vyslyšelo mé úpěnlivé prosby a pro výstavu konanou na venkovním stadionu SKP Start předvedlo svou slunečnou, i když poněkud větrnou variantu. Za 20 zlotých jsme mohli vjet až do areálu a zaparkovat vcelku nedaleko našeho kruhu. Pak začalo oblíbené ranní pobíhání výstavištěm. Nejprve sehnat katalog. Ten nám vydali po předložení vstupních listů a Pozor! po předložení kopie dokladu o úhradě výstavních poplatků (přestože jsme doklad posílali samozřejmě s přihláškami). U druhého stánku nám měli vydat katalogová čísla, ale z mně neznámého důvodu nám je nakonec ručně vypsali až na sekretariátě výstavy, opět po předložení všech dokladů. Katalog měl překvapivě dvě samostatné brožury - katalog a rozpis kruhů s rozhodčími. Konečně jsem se mohla podívat na stav konkurence. Jakmile jsem očima přehlédla tři hutně popsané stránky s číňany a zjistila, co čeká mé svěřence, zbaběle jsem brožuru zaklapla a s ohledem na svou nervovou soustavu jsem výjimečně odmítla studovat kdo tu a je a kdo ne. Asi by mě to porazilo. Náš kruh byl středně velký, poměrně prašný, s "vyplešatělou" trávou a se spadanými jehnědami z kvetoucích stromů. Jakmile zafoukal vítr, byla snaha ochránit cokoliv proti všudypřítomnému prachu naprosto zbytečná. Dalším oříškem se ukázalo vystavování psů v postoji, protože najít kousek rovné plochy, kam psa dát, aby nebyl hrbatý, přestavený či dokonale pokřivený, to byl docela kumšt. Pro všechny však byly podmínky stejné a já vzala tuhle výstavu jako skvělou prověrku svých výstavních dovedností. A že se ze mě tentokrát kouřilo, to mi věřte! Přesně v deset hodin začalo slavnostní zahájení nástupem a představením rozhodčích. 11. mezinárodní výstava v Lodži se evidentně těší skvělé pověsti, neboť zde posuzovali rozhodčí z Argentiny, Belgie, Holandska, Německa, Maďarska, Rumunska, Švýcarska (i prezident FCI, který přes mikrofon popřál vystavovatelům úspěšný den), Běloruska, Španělska, Slovenska a také, což mě těšilo dvojnásob, šest rozhodčích z České republiky (Jaromír Dostál, Josef Němec, Olga Dolejšová, Otakar Vondrouš, Petr Studeník a Petr Řehánek). Právě posledně jmenovaný byl určen jako rozhodčí pro naháčky a ujal se posuzování čtyřicítky přihlášených. Okamžitě se mi vybavila speciální výstava v Lysé, se stejným počtem psů, ale s kvalitou, která se s tou zdejší nedala téměř srovnat. Dovolím si tvrdit, že při velké skromnosti by 25% zvířat z Lodže muselo u nás vyhrát téměř zaručeně. Základy chovu stojí na ch.s. Sasquehanna a jejích importech z Ameriky. To zcela bez diskuse. Další chovatelé, například Adam Ostrowski - ch.s. Germanika, který disponuje překrásnými psy, začínali na stejných základech. Špičkoví jedinci vynikají úchvatným pohybem s dokonalou mechanikou, mají krásné hlavy i pigment, naháči jsou převážně silné až velmi silné mezitypy, labutěnky pěkně upravené. Samozřejmě i zde se najdou slabší a méně typičtí jedinci, a to jak v kostře tak v osrstění, ale to je docela běžné a zákonité všude. Faktem zůstává, že odhadem s deseti zdejšími psy bych si troufla ihned vyrazit do světa na jakékoliv výstavy s jistotou, že mezi ostatními vyniknou. Pan rozhodčí se s převedenou konkurencí vypořádal velmi pěkně a mě jen překvapuje, proč neposuzuje naše plemeno na mezinárodních výstavách také u nás? Až do mezitřídy psů jsem s ním souhlasila do puntíku, později jsme se rozešli v některých detailech u pořadí na prvních třech místech, ale to je v pořádku. S každým vystavovatelem se přivítal podáním ruky, pak nechal oběhnout asi dvě kolečka, příjemně leč pečlivě posuzoval na stole, up and down na zemi a nakonec společně pohyb. Každému osobně předal ocenění i medaile, u pejsků, kde byl nějaký problém, se poctivě snažil vysvětlit majiteli oč se mu jedná. Inu rozhodčí, který posuzuje většinu výstav v zahraničí, dobře ví, jak má jeho vystupování vypadat. V každém případě bylo toto setkání milé a já doufám, že si ho někdy třeba zopakujeme. Akimek se setkal v šampionech s překrásným Nababem Germanika (vzpomínáte na Amsterodam, jeho fotky najdete v galerii č. 1 na konci a č. 2 uprostřed) a zisk res. CACIBa právě za tímhle psem mě nesmírně potěšil. Luxusní polský pes s krásnou hlavou, výjimečným pohybem, skvělým osrstěním a dech vyrážející elegancí má jedinou nepatrnou skvrnku na kráse, kterou je velikost. Připouštím však, že bych jí s ohledem na všechny jeho přednosti nijak nedramatizovala, neboť pohled na Nababa, coby klusajícího koně je prostě úchvatný. Gessi, která s tímhle pejskem v soutěži o BOB statečně držela krok v předvedení i celkové kvalitě, vedle něj se svými 32 cm vypadala (a teď použiji trefný výraz Lenky Fritschové z jiné výstavy) jako "ustřelené cvičky". Nedá se nic dělat, větší psi vypadají v pohybu lépe a jak se zdá, v tomto ohledu některým našim jedincům ještě pár centimetrů k dokonalosti chybí :)) Vítězství naší Belissky z konkurence devíti fen v mezitřídě pro mě bylo milým překvapením, tím spíše, že jsem na vítězku tipovala krásně osrstěnou béžovou Sasquehannu Orlu Germanika. S tak cenným renomé Belisska zahájila svou cestu za Polským šampionem. Gessi se již potřetí utkala s Lolitou Casidi a potřetí jí porazila. V soutěži o CACIBa se sešla s Belisskou a Gelertou Sasquehanna, která zaslouženě získala res. CACIB. Spolu s mladou fenkou si Gessi zaběhala ještě o titul nejlepší fena plemene, který i získala. Suma sumárum odjížděla jsem z Lodže s nadšením. Pejskové chodili i stáli báječně, ostudu jsme neudělali a z titulů jsme dovezli možné maximum. Další závěr na "polské téma" udělám až po naší účasti v Leszně 25.5.2003. Posuzoval: Petr Řehánek (ČR)
VMP - Vítěz Polska mladých Finále: Nabab Germanika - 3. místo BIG - posuzoval P. Řehánek. * Výsledky jsou naprosto bez záruky! 05. 05. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||