Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Budapešť - 10. + 11. října  2003 - Maďarsko

Budapešť se pro nás už podruhé stala místem plným překvapení. Na jaře jsme tu s přáteli absolvovali báječnou akci, korunovanou ziskem 17 pohárů a s nadšením jsme se přihlásili i na podzimní "trojkorunu" - 2x výstava CACIB + speciální výstava ATK s názvem Alpok Adria kupa. Ovšem týden před výstavou přišly vstupní listy s výrazným upozorněním, že se všechny tři výstavy konají venku! Jak se později ukázalo, majitelé výstaviště Hungexpo dali přednost pořadatelům Autosalonu, který se tu sice koná o týden později, než výstava psů, ale haly bylo třeba připravovat již nyní. Asi je zbytečné řešit, ve které z obou zájmových oblastí je více peněz, jež rozhodují o všem. Výstava psů tedy skončila na parkovišti Hungexpa, kde jsme jindy venčili. Dlužno však říci, že pořadatelé výstavy udělali maximum možného. Dali postavit obří stany, obdobné těm, jež stály v Praze Chuchli při MVP, pod které se vešla většina kruhů. Pravdou je, že kdyby celou dobu pršelo, katastrofě v podobě povodně v kruzích by nešlo zabránit.

Dobrá duše naší týmové výpravy, Jitka Hořáková, odhodlaně prohlásila, že pršet prostě nebude, neboť nám od manželů Jircových zapůjčila stan pro případ deště. A bylo to. No, nevěřili jsme jí, a všichni (Brychtovi, Fritschovi, Markovičovi a Jana Kvíčalová) jsme se vybavili jako do boje, vydatně zabezpečení proti zimě i proti dešti. Zásoby speciálních "oživovacích tekutin do mrazu" vezl každý z nás a vidina objednaného hotelu těsně vedle výstaviště činila náš zdejší pobyt snesitelnějším. V pátek večer a v průběhu noci se výprava v Budapešti zkompletovala a ráno jsme se sešli na výstavišti v plné síle.

Jak už to tak bývá, první legraci si člověk obvykle odbude s pořadateli. Ti zdejší byli po ránu naprosto neoblomní. V propozicích vyznačená brána byla zavřená a od té otevřené nás čekala k výstavním kruhům strastiplná cesta připomínající bloudění v mraveništi. Ještě štěstí, že už místní topologii docela známe. Vláček několika klecí s číňánky dorazil po asfaltové cestičce až k místu vstupu do výstavního prostoru a tady začala opravdová psina. Poprvé jsme měli čest seznámit se se zdejším štěrkovým povrchem. Do bílých kamínků vskutku báječně zapadala kolečka klecí a zastavení jízdy na tomto pokladu se rovnalo téměř jisté katastrofě. Stylem "jeden táhne, druhý tlačí a třetí sbírá poztrácený materiál" jsme úspěšně dopravili klece až k našemu kruhu. A co byste čekali v něm? Inu jistě, přece štěrk! 

Jakmile jsme rozložili své věci a vytvořili kruhovou hradbu z klecí, židliček a stolků, v jejímž středu nás vytvořené místo lákalo k založení táboráku (prý je to podobných na srazech "IN" ...), vzali jsme všichni projít pejsky do středně velkého kruhu, aby se seznámili s netradičním povrchem. Během chvilky bylo jasné, co nás čeká. Velikost kamínků ve štěrku byla pro nožky naháčů tou nejhorší možnou variantou. Šutříky byly poměrně malé a zůstávaly psům mezi prsty, takže každý další krok byl nesmírně bolestivý. Celé dva dny nám pejskové nosili v tlapkách kamínky až do klecí a přepravek a jejich pohyb na štěrku měl k dokonalosti dost daleko. Však si zkuste chodit dva dny po podobném povrchu bosky! Všichni na tom ale byli stejně, i když velkým plemenům malé kamínky v packách tolik nedržely. Po víkendu si už pejskové jen dýchali na tlapičky a pečlivě si je olizovali.

První den výstavy nás čekalo posouzení od maďarského rozhodčího Istvána Csíka. Pokud si vzpomínám, setkala jsem se s ním jen jednou, před dvěma lety v Oberwartu, kdy dal BOB Akimovi a Gesce Jugendbestra, zbytek psů překvapivě ocenil jen známkami VD. Letos v Kecskemétu obdivoval Jitčinu Angeliku, s níž si u ní na kleci dokonce cosi maďarsky pošpital do ouška a ona mu za to olízla ucho. Že by úplatek? Druhý den posuzovala jednatelka klubu ATK a zkušená maďarská rozhodčí Bánhidi Pálné. 26 přihlášených číňánků byl opět mírný posun v počtu směrem vzhůru, oproti předchozím výstavám, 14 z nich mělo český původ a 6 bylo držitelem titulu Interšampion.

Třídu dorostu zahájili Eso s Faraem z Haliparku, kteří si, coby psí dorostenci, odbyli další "placený trénink". Tenhle byl obzvláště vydařený, protože tak těžké podmínky ani jedno ze štěňat dosud nepoznalo. Pod nohama štěrk, nad hlavou kovovou konstrukci s plachtami, diváci těsně u kruhu a k tomu opravdu rušné prostředí. Zpočátku se tam nelíbilo ani jednomu z nich, ale s postupem času bylo jejich předvedení lepší a lepší. Žertem jsem poznamenala, že v pondělí už by pejskové v kruhu běhali jako srnky. Pan rozhodčí byl na mladé psíky nesmírně laskavý, trpělivý a jemný. Na stole jim nechal dost času na uklidnění, ale pečlivou prohlídku jim neprominul. Naopak, když viděl, že je štěně ve větší pohodě, znovu se k němu pomalu cvičně vrátil, aby si zvykalo. Nádherná práce a skvělé zkušenosti pro všechna štěňata! Nedělní paní rozhodčí na ně k tomu všemu něžně šišlala maďarské pochvaly plné obdivu a usmívala se od ucha k uchu. Miminka jí nadchla.

První vážnější souboj v sobotu přinesla třída mladých psů. Dios z Haliparku se potkal s potomkem Sampane Basta Trufaldinem Zholesk z Ruska, kterého teď bude vystavovat paní Thoma. K naší radosti lépe uspěl černobílý Dios, jehož srst se opět vydatně vylepšila a zdá se, že na moje slova dojde. Řekla jsem totiž Robertovi Blümelovi, že pejsek potřebuje trpělivost a ve třech letech z něj bude špičkový výstavní pes. Druhý den zbyl Trufaldino ve třídě sám, Diosek se s pánečkem musel vrátit do Vídně. Kombinace dvou labutěnek - černobílá a šedá - určila setkání Falca s Taiberrym. Výsledek byl jednoznačný pro Falca, který po Akimovi podědí sobotního CACIBa. Přestože jsme se snažili vyjít si vzájemně vstříc, sešla se nejtěžší konkurence ve třídě otevřené. O tom, jak rozdílní byli předvedení psi i o tom, že se každému rozhodčímu líbil jiný typ, svědčí výsledky ze všech tří výstavy (myslím i Alpok Adria pohár v sobotu odpoledne). Z jinak známých soupeřů (Akim, Casanova, "Frenki = You´re my Man of Honeycroft), stojí za zmínku osrstěný, trochu delší bílý psík Kosmodrom Aguna (Ch. Pol. Su-Czu Komedia Chinska x Ch. Pol. Meta Ekdar) s krásnou hlavou a velmi solidní srstí. V neděli pak nastoupil hairless psík Just Ice Alexa Lachesis (Ch. Harlekin von Höllgrund x Ch. Celestína Atrei), který bohužel nebyl výstavně upravený a patří svým vzhledem spíše ke staršímu typu číňánků. Dvakrát se v šampionech utkal Cenn se "Zorrem" = Newbourne Jumping Jack Flash a podle mě nemohl souboj dopadnout jinak, než jak dopadl, ani kdyby Cenn chodil jen o třech a kulhal.

Čtyřměsíční Cinnamon Showgirl de Gabritho silně připomíná svého otce Sampane Basta (matkou je šedá labutěnka Sasquehanna Explozja) a jistě patří mezi líbivé fenečky, o kterých ještě uslyšíme. Přehlídkou dívčí krásy a elegance byly Elizabeth a Genie ve třídě dorostu. I tyhle dvě fenky přijely sbírat výstavní zkušenosti a především trénovat. Mezitím si však svou roztomilostí stihly získat srdce nejednoho z diváků a bez výjimky všech tří rozhodčích. Osamocená Synphonie se předvedla bez konkurence a tři tituly HPJ za jediný víkend jí umožnily získat maďarského junioršampiona v rekordním čase dvou dní. Další líbivá labutěnka, Babsy Face Xantusia, v typu nezapře vliv svého luxusního děda, který se podepsal na krásném tvaru hlavy, kvalitě srsti, na typu těla i pohybové mechanice. Eyllin byla ve třídě otevřené sama po té, kdy jí Gessi i Angelika po dohodě majitelek "vyklidily" pole, aby si to vzápětí rozdaly mezi sebou se stejným výsledkem po oba dny. Gwendy se proběhla ve třídě veteránů a zářila radostí jako sluníčko.

Sobotní odpolední soutěže se nesly v hektickém duchu, neboť jsme byli připravení na soutěž chovatelských skupin, párů, na finále štěňat, dorostu i veteránů, přičemž současně začala klubová výstava ATK s názvem III. Alpok Adria kupa. Předseda Klubu ATK nám však vyšel vstříc, aniž bychom ho o to požádali, a prohodil posuzování mopsů a číňánků, takže jsme zvládli obě soutěže téměř najednou. Gessi a vítězní mladí museli ještě později do finále BIG a junior BIS, přičemž na klubové výstavě posoudili nejprve třídy, kde jsme nebyli a "naše" třídy vzali ochotně naposledy. Jinými slovy, když se chce, všechno jde.

Jako první zabodovala ve finále Jana Kvíčalová s Casanovou Pupo-Haichi, když obsadila krásné 2. místo v junior handlingu. Vzápětí se pár Eso a Elizabeth pod vedením Lenky Markovičové vešel do užšího výběru a po něm už se chystala na svou další účast chovatelská skupina Modrý květ a hned po ní Gwendy do veteránů. Tříčlenné interšampionské složení skupiny Modrý květ - Cenn, Gessi a Eyllin - a manažerské vedení Jitkou Hořákovou, bylo téměř jistou zárukou úspěchu. V šedostříbrném oblečení, určeném jen pro tuto soutěž, obsadila skupiny 1. místo a v neděli si svou účast, tentokrát v barvě bledě modré, zopakovala s umístěním na druhém stupínku, rozhodnutím švédské rozhodčí Petry Junehall. V sobotním finále Best in Group IX. skupiny se Gessi dostala do finále, ale drobné zaváhání v pohybu se v silné konkurenci nedalo odpustit. Místa byla udělována jen dvě - BIG a res. BIG. Zato v neděli si Gessi spravila reputaci a, počínaje nástupem až po poslední krůčky ve finálovém kruhu, jakoby zapomněla na to, že má za sebou osm soutěžních předvedení (3x v kruhu, 2x ve skupině, soutěž interšampionů, soutěž BIS ATK a sobotní BIG) ve dvou dnech. Naše sousedka s mopsem si po mém návratu do řady finalistů (po předvedení Gessi v pohybu) jen povzdechla: "S tímhle se nedá soutěžit!" Po budapešťské výstavě uzavřela Gessi první desítku získaných titulů Reserve Best in Group a domů si odvezla sedm nových pohárů. Stala se i jednou z mála držitelek prestižního Budapešťského poháru za zisk tří BOBů za jediný víkend a já marně hledám způsob, jak jí říct, že byla vážně báječná.

Počasí nám vydrželo bez deště, přesně jak předpověděla Jitka, i když o horku se hovořit nedalo. V neděli se našlo i dost času na pohodové povídání, na rozdělení dovezených zásob mezi přátele, na propagaci našeho plemene mezi dalšími chovateli a na přípravu věcí příštích. Ačkoli jsme do Budapešti odjížděli s obavou, jak venkovní akce dopadne, loučili jsme se s vidinou dalšího možného setkání pod hlavičkou MEOE a ATK. Tak zase někdy na viděnou.

PS. Aby radosti z úspěchů do našich řad nebylo málo, došla mi cestou z Budapešti domů SMS s výsledky z CACIB výstavy z Českých Budějovic. Briliant z Haliparku získal CAC, CACIB, BOB a res. BIG, Cibetka z Haliparku CAC, Casey z Haliparku CAJC a Elien z Haliparku VN1. Co dodat? Někdy je prosté slůvko DÍKY! majitelům mých štěňat opravdu málo. A tak jen dodávám: Jsem na vás všechny moc pyšná a mám velikou radost. Jste báječní! Díky vám!
To byl ale víkend!

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
11.10. CACIB Posuzoval (Judge): István Csík, Hungary
11.10. CAC Alpok Adria Kupa + photos
12.10. CACIB Posuzovala (Judge): Bánhidi Pálné, Hungary

* Bohemian Synphonie de Gabritho splnila podmínky Maďarského junior šampiona.

Finale 11.10.:
Casanova Pupo-Haichi + Jana Kvíčalová - juniorhandling 2. místo
(judge: Zsuzsanna Petik)
Pár Eso a Elizabeth z Haliparku - užší finále párů
(judge: ? )
Chovatelská skupina Modrý květ (breeders group Modrý květ):  - 1. místo
(judge: Milivoje Uroševič)
Gessi Modrý květ - finále BIG IX. FCI
(judge: Petru Muntean)

Finale 12.10.:
Chovatelská skupina Modrý květ (breeders group Modrý květ):  - 2. místo (judge: Petra Junehall, Sweden)
Gessi Modrý květ - reserve BIG IX. FCI (judge: István Csík)

* Gessi Modrý květ se stala držitelkou Budapešťského poháru 2003 za zisk 3x BOB na všech třech výstavách 11. a 12.10. v Budapešti (2x CACIB a 1x CAC ATK). Pohár a titul uděluje Klub ATK.

13. 10. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta