Mezinárodní výstava (CACIB)

Užhgorod - 9. srpna  2003

Přestože jsme kvůli výstavám procestovali kdejaký stát, Ukrajina nám na našem seznamu zatím trošičku scházela. Protože bezpečnostní situace v zemi ani podmínky pro vstup nejsou právě jednoduché, cestu jsme stále odkládali. Letošní léto jsme se však odhodlali. Na ambasádě v Praze jsme si zjistili podmínky, při jejichž čtení jsme to opět málem vzdali, ale nakonec se naše cesta přece jenom uskutečnila. Ráda se s vámi podělím o své poznatky.

Svou celkovou rozlohou 603, 7 tisíc kilometrů čtverečních je Ukrajina (dále jen UA) největší evropskou zemí. ČR má s UA uzavřené smlouvy o poskytování bezplatné akutní zdravotní péče a proto zdravotní pojištění není povinné. Cestovním dokladem, potřebným pro vstup na území UA, je platný cestovní pas, k němuž je nutné přikládat pozvání ověřené pasovou službou UA nebo turistický voucher. Vstup na UA je podmíněn získáním jednoho z 15 druhů víz, podle účelu cesty a profesní orientace žadatele. Jeho cena se pohybuje dle druhu od 800 Kč (pozvání od ukrajinské sportovní nebo kulturní organizace) do 6 000 Kč (vícenásobné na 6 měsíců). Termín vyřízení víza je do 10 ti dnů. Lze ho vyřídit i expresně do 5 ti dnů, avšak za dvojnásobný poplatek! Celní předpisy UA tvoří velmi nepřehledný konglomerát zákonů, vyhlášek a rozhodnutí prezidenta. Reálná situace je taková, že celní předpisy jsou na jednotlivých hraničních přechodech nejednotně interpretovány i aplikovány. Velmi důležité je vědět, že v případě cesty automobilem je na hranicích, ale i při silniční kontrole ve vnitrozemí, nutno prokazovat vlastnický vztah k automobilu. Jestliže se jedná o vozidlo zapůjčené od fyzické osoby je nezbytné celnímu orgánu, respektive dopravní policii, předložit plnou moc k užívání vozu s ukrajinským nebo ruským překladem !!!! Podle nových celních předpisů se nepouští na UA osobní vozy z půjčoven!!! Vozy vlastněné na leasing musí být policejně v ČR zaregistrovány na uživatele. Speciální upozornění pro řidiče vozů typu off road (Jeep, Nissan, Toyota a pod.) - na ukrajinských hranicích probíhá velmi zdlouhavá prověrka, zda vůz nebyl odcizen. Navíc je zde značná pravděpodobnost krádeže takového vozidla.

Ve směnárnách vám vymění pouze málo opotřebované bankovky a například 100 dolarovka nesmí být ze starší emise než z roku 1990! Při vjezdu na UA je nutno počítat s velmi dlouhou čekací lhůtou na hranicích. Cizinci jsou již od hranic vítaným zdrojem příjmů. Je možné se setkat s vyžadováním peněžních částek pod často smyšlenými záminkami či s naprosto bezostyšnými žádostmi (např. dopravní policie) o finanční výpomoc, zdůvodněnou tím, že žadatel má malý plat. Cizincům bohužel nezbývá než platit, jinak jsou nuceni absolvovat zdlouhavé dohadování, obvykle s velmi značnou ztrátou času. Byli jsme upozorněni též na velký zájem o české pasy, které jsou zde velmi častým předmětem krádeže.

Vzhledem k tomu, že jsme se nenechali odradit, vízum jsme si obstarali. Pozvání nám zaslala ukrajinská kynologická organizace. Do země jsme vstoupili hraničním přechodem Uzhgorod, kde se také konala výstava, tudíž jsme se do vnitrozemí nedostali ani kousíček. Na přechodu jsme byli sice první na řadě, ale zdržovali nás tam více než hodinu. Museli jsme vyplnit přihlašovací lístek a to hned dvojitě. Jeden pro celníky, druhý pro nás, vložený do pasu. Odevzdali jsme až ho při výjezdu ze země. Důkladně prohlíželi očkovací průkazy a pak chtěli jakousi směšnou částku za práci veterináře, která vycházela to asi 1 USD na psa. Nám žádné zvláštní problémy nedělali, dokonce se snažili být i přátelští, ale všechno jim strašně dlouho trvalo.

Na Ukrajině je potřeba posunout si hodinky o hodinu napřed a přičteme-li k tomu ztrátu času na hranicích, jsme raz dva v časovém skluzu. Jeden z celníků se k nám dokonce nacpal, neboť prý bydlí hned u stadionu, kde se koná výstava, vše nám ukáže a alespoň nepůjde pěšky z práce domů. Výstaviště, jímž byl fotbalový stadion, jsme tedy našli snadno. Veterinární kontrola u vchodu byla krapítko důkladnější, neboť si pán v bílém plášti hrál na velmi důležitého, ale přečkali jsme ji. Výstavní poplatky nebyly přijímány v eurech, byly vyžadovány americké dolary, 35 USD za prvního a 30 USD za dalšího psa. Přestože fronta na placení nebyla veliká, obě pracovnice za stolkem byly tak neskutečně pomalé, že výstava musela začít o jednu a půl hodiny déle, než bylo v propozicích.

Prostředí stadionu bylo velmi pěkné. Šest prostorných výstavních kruhů bylo na samotné hrací ploše, silně rozpálené sluncem, avšak v okolí bylo mnoho vzrostlých stromů, poskytující stín a několik stánků s občerstvením se stolky a lavičkami. Nás posuzoval rumunský rozhodčí Dr. Roberto Schill. Číňánci přišli na řadu až poslední, někdy kolem 15.00 hodiny. My jsme byli naštěstí sami, ale překvapilo mě, že např. jorkšíráčků zde bylo přihlášeno 21!! Do této chvíle vše probíhalo celkem bez problémů, jako na kterékoliv jiné výstavě. Dokonce prostředí i velikost kruhů byly mnohem lepší, než býváme zvyklí. Protože se zde zřejmě dělá mnoho podvodů s výstavními tituly, dostat je, bylo na této výstavě přímo za trest. Rozhodčí napsal posudek, diplom, kartičku CAC a modrý lísteček, na jehož základě teprve vyplnili ve výstavní kanceláři kartičku CACIB. Protože afgáni šli v našem kruhu jako první, požádal mě jejich majitel, zdali bych mu nemohla pohlídat věci a dohlédnout na psi, než si vyřídí v kanceláři formality. Vrátil se až za dvě hodiny, kdy jsem celou dobu natahovala jeho psům prostěradlo, jako clonu proti slunci a dávala jim pít a byla jsem rozhořčena nad jeho nezodpovědností. Když přišel, vysvětlil mi, že celou dobu čekal na vyplnění karet pro své psy. 

Po té, co jsme byli posouzeni i my, sehnala jsem si pro své psy zodpovědné hlídání, kdybych se snad dočkala také zdržení a šla jsem obhlédnou výstavní kancelář. Vzhledem k tomu, že jsem byla asi desátá na řadě, do fronty jsem se zařadila. Mnohokrát již jsem měla chuť to vzdát, ale protože přicházeli další a další lidé, přišlo mi škoda již vystáté místo opustit. Bylo totiž třeba vystát jednu frontu, kde velmi pomalý mladík vše zapsal do přílohy k průkazu původu, přičemž vyhledal jméno psa v katalogu, do kterého si zapsal tituly. Pak se přešlo do fronty druhé. Tam pracovala žena jménem Marina a její dva pomocníci. Nic proti, ale i lenochod by byl jistě rychlejší. Stát se tohle např. u nás v Brně, určitě by jí někdo přinejmenším namlátil. Marině bylo potřeba veškeré písemnosti předat a pak šnečím tempem proběhlo toto: do svého katalogu si zapsala tituly daného psa, posudek zkontrolovala s již odevzdanými knihami rozhodčích (pokud tam ještě některý doklad nebyl, bylo stání ve frontě zbytečné), pak roztrhala kartu CAC a přepsala ji na téměř stejnou, pouze označenou modrým a žlutým pruhem, napsala na ní jméno rozhodčího a dala razítko se svým vlastním jménem pro kontrolu, pak vyplnila kartu CACIB a opět vše potvrdila svým razítkem. Vše předávala po jednotlivých úkonech vedle sedícímu mladíkovi, který po ní práci kontroloval. Na jednoho psa potřebovala minimálně 15 minut, což bylo to téměř neskutečné. Tak dlouho jsem nikdy na nic nečekala, ale po počátečním vzteku jsem toho již nelitovala, neboť vzápětí došly karty CACIB i BOB. Na našich cestách jsme si již zvykli, že na mnoha výstavách odcházíme pouze s posudky, bez karet, ale těch dnešních by bylo škoda, neboť byly velmi vyvedené a se zlatými rámečky a čarami. Tak pěkné ještě ve sbírce nemáme.

Měla jsem co dělat, abych ještě stihla finálové soutěže. Stupně vítězů zde měly čtyři oceňovaná místa a Irwinovi se podařilo stanout alespoň na tom čtvrtém. Na šampiona Ukrajiny je prý potřeba 4x CAC UA, ale podmínkou je, že alespoň jeden musí být z výstavy v Kyjevě. Na hranicích nás zase trošku potrápili, ale jinak se nic moc nedělo.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Dr. Roberto Schill (Romania)

P-Mz	Irwin Modrý květ (HA)	V1, CAC, CACIB, Vítěz Zakarpatia, BOB, 4. BIG	Dandanová, CZ
F-TS	Giselle Modrý květ (PP)	V1, CAC, CACIB, Vítěz Zakarpatia	Dandanová, CZ

12. 08. 2003 - text: I. Dadanová; foto: H. Brychta