Národní výstava (CAC)

Györ - 20. července 2003

Asi mi to nebudete věřit, ale do Györu jsem své psí svěřence hlásila kvůli melounům. To není pokus o vtip, ale fakt. Melouny mám ráda, mohu je jíst kdykoliv a v jakémkoliv množství a už drahně let mám ty maďarské nejraději. V posledních letech jsme si díky našim pejskům a díky letním maďarským výstavám pokaždé dovezli domů příjemné zásoby obřích zelených koulí s přesladkým červeným vnitřkem a následující dny až týdny jsem si užívala „melounovou dietu“ (jeden slabší dílek melounu mezi dvěma tlustými). Jen pecičky bych klidně oželela. Problém letošního roku v Maďarsku byl několikerý. Moje oblíbená kombinace dvou mezinárodních výstav – Oradea + Debrecen – se sice koná, ale jen v národní podobě a ještě v termínu naší výstavy v belgickém Liége. K tomu mají všichni moji pejskové splněné všechny maďarské šampionáty a tak vlastně „není o co soutěžit“. Proto jsem letošní letní maďarské výstavy zakuklila do hesla: „Hurá na melouny!“ A povedlo se.

Kromě mých pejsků (Akim, Gessi a samozřejmě spolucestující Arny) přibyly k výpravě ještě obě holčičky Jitky Hořákové – Angelika a Gwendy. Angelice chyběl poslední CAC na maďarského šampiona a Gwedy pokoušela splnění šampionátu pro veterány. Upřímně řečeno, nalákala jsem Jitku ať s námi jede, že v Györu na „národce“ určitě nikdo nebude. Řízením osudu jsem těsně po uzávěrce dohlašovala i Codyho z Haliparku, který s námi prožije kus léta a pojede i na výstavu do Belgie. V neposlední řadě se do naší „psí rodiny“ připojili i manželé Markovičovi, kteří mají ode mě Esa a Elizabeth z Haliparku. Štěňátka dosáhla věkové hranice 3 měsíce a 14 dní a tak už si mohla jít vyzkoušet, jak chutná výstavní atmosféra. Přihlášené pejsky měla i Ilona Dandanová, ale ta bohužel nepřijela.

Týden před konáním výstavy se ukázalo, že do Györu ani zdaleka nepojedeme sami. Chystala se sem paní Thoma, pan Blümel a kdoví kdo ještě další. „No bezva!“, napadlo mě „Procházka růžovou zahradou bude asi vypadat jinak. A to jsem chtěla jet jen pro melouny!“ Už mě ale asi znáte a víte, že nic nevzdávám předem. Proto jsme se v neděli ráno vypravili z mého dočasného „letního působiště u Kroměříže“ směr Györ. Bez jediného kousku mapy jsem spoléhala na dokonalost maďarských pořadatelů. Ti své kvality prokázali už tím, že mi týden před výstavou zavolal předseda pořádající organizace a faxem mi zaslal Codýskův vstupní list, abych mi včas připomněl, že na tohoto psíka nemám uhrazený poplatek a budu platit na místě. Jako vždy jsem tiše radostí zaplakala nad tím, že něco bezvadně funguje a někdo se o mě, jako o vystavovatele stará!

Po vjezdu do Györu to chtělo jen pevné nervy a držet směr. Kromě zátaras a policejního dohledu (odpoledne se tu jela cyklistická časovka ulicemi města) nás těsně před vjezdem do centra města přivítala první šipka CAC a její výrazně žluté kolegyně nás dovedly až a místo. Maďaři jsou vážně skvělí. Vždyť by bývali nemuseli značit příjezd vůbec, protože se výstava konala na místním sportovním stadionu, který je avizován i směrovkami v rámci městského orientačního plánu. V půl deváté jsme bezproblémově zastavili u vchodu k výstavišti. Pravda, parkovací plochy nebyly nejblíže ke vchodu a kdo nevyložil své věci a psy přímo u brány, jako my, docela si zasportoval i zavzpíral. Veterinární prohlídka byla důsledná, ale velmi přívětivá, výdej katalogů ihned u vchodu.

Katalog s 1158 přihlášenými jedinci čítal i 21 čínských chocholatých psů. Na maďarskou národku šlo o naprosto nevídaný počet a další pokořený rekord. K posuzování byla delegována paní Maria Kaló z Maďarska a naši pejskové šli na řadu kolem poledne. Areál sportoviště pojal výstavu jako by nic. Dostatečně velké kruhy byly umístěny venku, na trávě, povětšinou v místech, kde se dalo schovat do stínu stromů. V kruhu stál stůl pro malá plemena a snad už tradičně chyběla výsledková tabule, takže jsme výsledky odezírali a nakonec opsali z listiny pro rozhodčí.. Naše „česká“ výprava parkovala nedaleko od kruhu, za asfaltovou cestičkou, kde bylo více stínu. I tak bylo vedro snesitelné jen tak tak a každý kousek stínu se dal kolem oběda platit zlatem. Naprosto bez problémů jsem doplatila Codýskovu účast a později i přihlásila dva páry (Eso a Elizabeth a Codyho s Angelikou). Převléknout se dalo na toaletách uvnitř velké sportovní haly. Pak už zbývalo jen čekání.

Náš vedoucí kruhu byl skvělý. Každého z nás si za chvilku pamatoval jménem a jeho milé vyvolávání „Jitka, Lenka, Libuše“, když si ověřoval naší účast a včas nás chystal ke kruhu, bylo bezkonkurenční. Každého majitele navigoval tak, aby jeho pes stál co nejdéle ve stínu a aby pejskové v horku, co nejméně trpěli. Premiéru ve výstavním kruhu si jako první z našeho plemene odbyl nahatý pejsek Eso z Haliparku se svou paničkou Lenkou. Ve svých 14 týdnech proklusal kruhem jako přeborník a na stole stál jako panenka. Paní rozhodčí, jak jsem předpokládala, se při pohledu na roztomilé mrně málem roztekla. A já z výkonu psíka i Lenky také. Vidět jejich pohyb po kruhu, to byla balada. V neméně velkém stylu nastoupil už ostřílený Dios z Haliparku s Robertem Blümelem. Černobílý pufíček sice potřebuje ještě čas, aby mu vyzrála srst, ale myslím, že tak ve dvou letech bude naprosto k nepřehlédnutí. Za nepřítomnosti Irwina Modrý květ se Cody z Haliparku ve třídě mladých jen pěkně proběhl a před ostrou konkurencí v Belgii si zopakoval, jak se má správný psík v kruhu chovat, neboť má už maďarského šampiona mladých splněného (já vám říkala, že jsme jeli jen kvůli melounům!). Z mezitřídy vyšel tentokrát jako vítěz Falko Pupo-Haichi v majetku maďarské majitelky před ostříleným „Frenkim“ (You´re my Man of Honeycroft). Ve třídě otevřené se sešel Jason a „Zorro“ (Newbourne Jumping Jack Flash) a pro tentokrát zvítězil prvně jmenovaný. Po opravdu dlouhém rozhodování paní rozhodčí mezi Akimem a Sampanem zvítězil zrzavý potomek Krimsonův, ale upřímně řečeno, tentokrát měl na mále. Soutěž feneček zahájila ve třídě štěňat tři a půl měsíce stará Elizabeth z Haliparku. Kouzelná fenečka neměla na předvedení moc klidu, ale za pomoci paní rozhodčí (ta dala na stole pro začátek Lence ruce pryč a sama si vzala fenečku do náruče pochovat a opusinkovat) zvládla své první předvedení také velmi pěkně. Osrstěná a své mamince Jasněnce od Chlpíků podobná Bohemian Symphony de Gabritho byla v dorostu osamělá, ale předvedla se též hezky. Z Polska do Rakouska čerstvě importovaná líbivá hairless fenka Sasquehanna Gratka (Gingery´s Blackberry Dinomite x Sasquehanna Grenlandia) je jistě jedním z neposledních nákupů paní Thomy. Pohled do mezitřídy byl na můj vkus poněkud tristní a výsledek jakbysmet. Zato ve třídě otevřené jsme si smlsli. Bohužel Heppy chyběla a tak se z původního orstěného trojboje původem českých šampionek stal jen dvojboj, ale i ten stál za to. Samozřejmě jsme naší Angelice, která už je interšampinkou, drželi palce a pravdou je, že „Anička“ byla oproti Jasněnce jednoduše lepší od prvního momentu, čímž se jí podařilo dokončit maďarského šampiona. Osamocená Gessi si ve třídě šampionů zaběhala tréninkově a já byla ráda, že jí mohu před následujícím víkendem jen a jen chválit. Zlatým hřebem soutěže byla veteránka Gwendy, která se tradičně radostně „provrtěla“ k poslednímu čekatelství na veteránského šampiona. Rozstřel o nejlepšího mladého jedince mezi Codym a Gratkou téměř neproběhl, neboť oba psíci byli jen zastaveni a postup do finále prakticky bez jakéhokoliv rozhodování získala Gratka. Paní rozhodčí asi měla o některých věcech dost jasno.

Soutěž o BOB byla silně obsazená, protože nastupovali všichni držitelé HPJ (obdoba našeho CAJCe) a všichni držitelé CAC. Celkem tedy osm adeptů na titul. Já vedla Gessi, manžel Codyho, Jitka Angeliku a šikovný synek Markovičových vedl Gwendy. Proti nám pětičlenná rakousko-maďarská konkurence. Po předvedení v postoji i v pohybu jsem se znovu zastavili, postavili pejsky a paní rozhodčí bez dlouhého váhání a k mému překvapení dala v této silné konkurenci titul Gessi. Nebudu se tajit tím, že nám maďarské melouny výrazně zesládly.

Do odpoledních soutěží nastupovala síla číňánků. Nejprve si v junior hadlingu zasoutěžil „Zorro“ (3. místo) a Sampan Basta (1. místo) pod vedením zkušených rakouských handlerek. Mezi ně se vtěsnala jen veleznámá maďarka s bernským salašnickým psem. Za nimi zela výrazná kvalitativní propast. Hned po nich už naběhly páry a jejich počet, kolem 20ti, nebyl nijak malý. Mezi nimi i dva páry naše, přičemž Eso s Elizabeth evidentně rozjasnili tváře diváků. Jednak tím, že byli maličkatí mezi obry a jednak svou roztomilostí. Angelika s Codym jim dělali „předjezdce“, když nastupovali před nimi a razili jim cestičku. Každý z párů čekalo individuální posouzení panem Atilou Ceglédi (posuzoval rotvajlery, vižly další lovecká plemena). Obě dvojice číňánků to zvládly báječně a nás za kruhem čekalo peklo nejistoty před konečným rozhodnutím. Při své premiéře krásné třetí místo obsadil Eso a Elizabeth, druhé byli argentinské dogy a první maďarští chrti. Psí miminka stála pod vedením Lenky na stupních tak, že jsem tiše zírala. Klobouk dolů. No, však se podívejte na fotky! Ve veteránech se skvěle chodící Gwendy bohužel nedostala na stupně vítězů, ale desetinásobný vítěz BIS (basenji), a maďarský puli padli panu rozhodčímu do oka více. Ale Gwendy se určitě dočká!

Devátá skupina FCI ani přes pokročilou hodinu a přes trvající žár nedoznala nijak výrazného úbytku soutěžících. Gessi se v teple líbí a tak chodila dobře, což jí u pana Tamáse Jakkela vyneslo užší finále. Třetí byl francouzský buldoček (faun), druhý maltéz a první černý pudl, který posléze rozhodnutím téhož posuzovatele získal i BIS (jestli se nepletu, patří české majitelce!).

Po podvečerním zakoupení melounů (s váhou každého kolem 12 kg) a po sečtení úspěchů tohoto dne jsme museli uznat, že se prázdninová neděle opravdu vydařila. Poděkování patří oběma manželům Markovičovým, ale zejména Lence, která se o Esa a Elizabeth stará naprosto dokonalým způsobem. V tak nízkém věku už mrňátka umějí to, co jiní přeborníci často těžce dohánějí a skvělá péče je na nich vidět zdálky. Tým Markovičových mi udělal opravdu velikou radost. Nahatá mrňátka navíc stanovila hranici dalšího rekordu, neboť šlo o vůbec nejmladší pár na stupních vítězů! Perličkou byl také fakt, že se na výstavě sešly tři generace číňánků (babička Gwendy, tatínek Akim, maminka Angelika a jejich dítě Cody z Haliparku), ale také zástupci mých vrhů C, D a E z Haliparku a to nepočítám Akima (který pochází ze stejného spojení jako můj vrh „B“ – Arnold Malyshka Airin a Cety Modrý květ – a tudíž k nám vlastně patří). Příště sestavu mírně obměníme a vyrazíme znovu do světa. A za 14 dnů určitě do města Esztergom zase na melouny!

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Maria Kaló (Hungary)

P-TB	Eso z Haliparku (HA)	VN1	Markovičová, CZ
P-TD	Dios z Haliparku (PP)	VN1	Blümel, A
P-TM	Cody z Haliparku (PP)	V1, HPJ	Brychtová/Jansovi, CZ
	Irwin Modrý květ (HA)	neúč.	Dandanová, CZ
P-Mz	Falco Pupo-Haichi (PP)	V1, CAC	Simon, H
	You´re my Man of Honeycroft (HA)	V2, res. CAC	Blümel, A
P-TO	Jason Powder od Chlpíků (PP)	V1, CAC	Blümel, A
	Newbourne Jumping Jack Flash (HA)	V2, res. CAC	Thoma, A
P-TS	Ich. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V2, res. CAC	Brychtová, CZ
	Ch. Sampan Basta (HA)	V1, CAC	Thoma, A
F-TB	Elizabeth z Haliparku (HA)	VN1	Markovičová, CZ
F-TD	Bohemian Symphony de Gabritho (PP)	VN	Thoma, A
F-TM	Sasquehanna Gratka (HA)	V1, HPJ	Thoma, A
F-Mz	Brenthill Gavany´s Bohemia (HA)	V2, res. CAC	Thoma, A
	Medúza Alexa Lachesis (HA)	V1, CAC	Simon, H
	Zara of Honeycroft (PP)	V3	Blümel, A
F-TO	Ich. Angelika Nezkrotná markýza (PP)	V1, CAC	Hořáková, CZ
	Heppy Modrý květ (PP)	neúč.	Dandanová, CZ
	Jch. Jasněnka Powder od Chlpíků (PP)	V2, res. CAC	Thoma, A
F-TS	Ich. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC, BOB, 4.-.6. BIG	Brychtová, CZ
F-TV	Ich. Gwendy od Zlaté Samanty (PP)	V1, Best veteran	Hořáková

Finálové soutěže:
Junior handling - 1. místo Sampan Basta and Alexandra Putz, 3. místo Sandra Burger + Newbourne Jumping Jack Flash (oba z Rakouska)
Páry (couples) - 3. místo Eso a Elizabeth z Haliparku (3,5 měsíce staří!), maj. Markovičová Lenka
BIG IX. FCI - 4.-6. místo Ich. Gessi Modrý květ, maj. Brychtová

Splněné šampionáty:
Ich. Angelika Nezkrotná markýza splnila podmínky Šampiona Maďarska
Ich. Gwendy od Zlaté Samanty splnila podmínky Šampiona veteránů Maďarska (před týdnem totéž zvládla i v Rakousku a stala se tak svými úspěchy průkopnicí v těchto soutěžích pro naše plemeno.)
Všem blahopřejeme.

20. 07. 2003 - text: L. Brychtová; foto: H. Brychta