Mezinárodní výstava (CACIB)

"Golden Dog Trophy" - Liege - Belgium - 26. července 2003

V Belgii jsme byli na výstavě jen jednou, pokud mě paměť neklame, a to v roce 1995 na světové výstavě v Bruselu. A jestli se nemýlím, pak jsem byla z téhle akce docela rozčarovaná, neboť jsem čekala, že kvalita výstavy bude ještě vyšší než o rok dříve v Bernu (1994, světová výstava, jejíž organizaci podle mě dodnes nikdo nepřekonal) a ono tomu tak úplně nebylo. Léta mám pozvání na CACIB výstavu do Kotrijku a míním jej využít až letos v listopadu. O mojí účasti v Liége v podstatě rozhodla paní Thoma, a musím jí tedy poděkovat, protože nám loni poslala z téhle výstavy výsledky (Liége 2002). Účast byla mizivá, konkurence nulová a tak sem výprava jela soutěžit jen s rozhodčí a pro tituly. Mám za to, že stejný důvod sem letos dostal všechny zúčastněné majitele našeho plemene.

Naše přihlášení bylo dramatické od první chvíle. Využila jsem možnosti zaevidování svých psů systémem on-line (www.sec-liege.be) a diplomy šampionů i potvrzení bankovní platby nafaxovala na sekretariát. Obratem mi přišla e-mailová odpověď o přijetí psů. Jenže! Do dvou dnů mě kontaktovala naše banka, že účet a další údaje jsou jakési podivné a platbu nelze provést. Příkaz byl stornován a já neměla zaplaceno. Pořadatelé v Belgii trvali na správnosti svých bankovních spojení a naše strana na neproveditelnosti příkazu též. Tudíž jsme se jaksi neshodli. Ještě 14 dní před konáním výstavy jsem si myslela, že nikam nepojedeme. Deset dní před odjezdem jsem nevydržela a poslala pořadatelům dotaz, jak to s mými psíky vypadá. Ozvali se obratem, poslali mi katalogová čísla (613, 618, 626) a omluvu, že jim stávkují pošty, takže vstupní listy možná dojdou později. Na jednu stranu se mu ulevilo, že osud asi zase něco zařizuje po svém a tudíž máme vyrazit, a na druhou stranu jsem nebyla schopná vydedukovat, kolik číňanů se v Belgii nakonec sejde. Jisté bylo ale to, že letos si jen tak "pro tituly" rozhodně nepojedeme.

Cestu dlouhou přes 800 kilometrů (Rozvadov, Norimberk, Kolín, Aachen) jsme v pátečním prázdninovém provozu včetně front zvládli mezi 10.30 až 21.30, se zastávkou v Plzni, kde jsme novým majitelům předali Froda (přistěhoval se k bráškovi Faunovi, takže chlapcům není smutno). Hanuš zajistil bezvadné ubytování v novém hotelu Ibis v Aachenu (bylo levnější než v Liége a vůbec nevadilo, že jsme po ránu přejeli asi 40 km z Německa do Belgie - v EU bez hranic, samozřejmě). Štěstím bylo, že náš hotel byl z pátku na sobotu obsazen jen minimálně, neboť fénování Codyho jsem skončila ve tři hodiny ráno. Ale moc mu to slušelo. Jen déšť za oknem mě děsil při představě nutného ranního venčení! Po skvělé snídani se příroda umoudřila, pejskové se proběhli a s chutí naskákali do auta, abychom vyrazili za zábavou.

Výstaviště "Halles des Foires Coronmeuse" jsme našli bez problémů a vystáli ranní, asi 30 minut trvající, frontu na přejímce (proč chtěli po všech lidech vyndat každého psa z klece, zkontrolovat ho (včetně možného hárání fen) a po mě ne, to je mi záhadou, ale ušetřilo mi to práci s vyndáváním čtyř psů). Bez problémů jsem zaplatila výstavní poplatky, zatímco Hanuš už našel místo pro naše věci u zdi v hale. Výstaviště je velké, ale haly byly strašně tmavé. Osvětlené byly od rána jen výstavní kruhy uvnitř, takže jsme si připadali trochu jako katakombách. Komusi se podařilo nakonec rozsvítit víc, ale na odpoledne už bylo zase zhasnuto. Všechny kruhy po celé ploše pokrýval koberec, což u mých pejsků vzbudilo nefalšované nadšení. Speciální prostory byly vyhrazeny pro úpravu psů (stříhání, česání, foukání atd.), jinde byla tato činnost zakázána, stejně jako donášení vlastních klecí, stolů a podobně (k dispozici byly velké kovové klece pro vystavované psy). Kolem kruhů, ohraničených lavicemi k sezení, bylo z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno parkovat s klecemi či tábořit se stolky. Díky tomu se ovšem dalo všude chodit a cokoliv vidět. Toalety nebyly zrovna přehlídkou luxusu, dokonce bych řekla, že i u nás máme lepší! Na moje převlečení do však stačilo.

Katalog na dvoudenní mezinárodní výstavě obsahoval jména 1818 psů. V našem kruhu posuzovala irská rozhodčí A. Kirk, kvůli jejímuž jménu jsem mimo jiné do Belgie jela (jinak jsem jí viděla poprvé v životě). Dost postarší dáma (to je ovšem u Angličanů a jim příbuzných naprosto běžné) v námořnickém oblečení zjevně rozuměla maltézáčkům, havanézům, bišonkům a lvíčkům. S výsledky se moc nezatěžovala, velmi dobré sypala tam, kde to bylo podle jejího názoru třeba, a tituly dala tam, kde to uznala za vhodné. Její letitá praxe byla patrná na první pohled. Už během dopoledne jsem se pozdravila s paní Vincent-Schmid (Kennel Oriental Jokes) a s několika dalšími známými tvářemi. Po konkurenci jsem pokukovala velmi opatrně, aby mě to zbytečně neznervóznilo. Soupeř čekal ve třídě na Codyho i na Gessi, Akimek byl v šampionech sám. O další případné tituly čekala soutěž v konkurenci na všechny. Díky tomu, že se nepsaly posudky, šlo posuzování rychle od ruky a na řadu jsme se, po asi 25 jiných psech, dostali po jedenácté hodině (začínalo se v 10.00).

Z naší výpravy zahajoval soutěž Cody, k němuž do třídy nastoupil rovnocenný partner, též osrstěný, v podobné světlé barvě jen s postavenými oušky. Hodně mi připomínal svého osrstěného otce Ch. Goldenberry Jay Don Valley (maminkou je mu Ch. Goldenberry Punching Ball). Paní rozhodčí si brala psy nejprve na stůl, na zemi vyžadovala kruh a up and down a postoj všech konkurentů. Víceméně anglický systém posuzování. Čím jí zaujal víc Cody, nedokážu říci, ale zřejmě byly 2 měsíce věkového rozdílu mezi psy na vývoji srsti znát. Vítězství ve třídě mladých však nic neznamenalo, protože titul dostával jen nejlepší mladý a Codyho tedy čekalo ještě porovnání s mladou fenkou.

Třída otevřená nabídla tři hairless psy. Prvního - Jokima Just a Legend - znáte z EV v Paříži, z Lausanne atd. Další dva jsem viděla poprvé a upřímně řečeno, nadšení se nekonalo. Zvláště jsem byla zvědavá na psíka Moonswift Ciscottid (Moonswift Dark Crusader x Moonswift Ruby Tuesday), který mohl být eventuelně perspektivním psem na krytí, nicméně v tomto případě, což je mi moc líto, mělo jméno na papíře větší váhu než vzhled pejska. Připravovala jsem v té době Akima a když byli tři naháčci postaveni k číslovkám 1 - 3, už jsem neměla čas sledovat nic jiného. Akísek se předvedl radostně, na stole mu paní rozhodčí se zjevným zalíbením popleskala pevný hrudník a pravila, že přesně tohle je její typ. Zeptala se na jeho věk a pak mě požádala o předvedení po trojúhelníku. Ještě štěstí, že mě takové věci už nemohou zaskočit. Když Akimek zastavil po dvojím předvedení up and down, paní rozhodčí se usmála, pravila "CAC, CACIB" a já se podívala dost nevěřícně, neboť mi chyběla soutěž s vítězem třídy otevřené. Vedoucí kruhu ihned pochopila, co se mi nezdá a vlídně mi ukázala knihu rozhodčí, kde se skvělo 3x VD. "No nazdar!", pomyslela jsem si, ale na víc, než na velkou pochvalu Akimkovi nebyl čas. Šla jsem znovu česat Codyho, protože po předvedení dorostenek a mladé fenky nastupoval znovu do kruhu.

Dorostenky mě nadchly. Vítězka je moc hezká v typu, kostře i hlavě a druhá za ní nezaostávala nijak výrazně. Třetí fenečka trošku zlobila s předvedením, ale ve třídě dorostu nikdo dokonalost nepožaduje. Vítězka třídy mladých, také labutěnka, byla spíše jemná, drobnější a s kulatější hlavičkou. V pohybu by jí býval Cody uhnal a v postoji měla paní rozhodčí vybráno téměř ihned. Codýskovi tedy přibyl i prestižní juniorský titul z Belgie a Jansovi, toho času na dovolené, se mohli radovat. S ohledem na vítězství Akima a Codyho jsem měla trošku obavy, jak zvládneme finále, ale Gesku soutěž ještě čekala, takže jsem raději předem nezmatkovala. Než se předvedly dvě fenky ve třídě otevřené, obě zcela typické pro svou stanici (fenku ze stanice Crestars bych poznala i o půlnoci) a docela hodně pohledné. O fence, která měla nastoupit k Gessi, jsem měla jen mlhavé tušení podle názvu francouzské stanice a rodičovského spojení (Gipez´s Kumar x Min Kya du KGué de Launey) a pravdou je, že v kruhu jsem neměla vůbec čas si jí prohlížet. Gessi se s radostí proběhla po koberci a s ještě větší si vzápětí zaběhala o CACIBa, kterého i dostala. A snad už tradiční malér byl na světě. Já s manželem a máme najednou tři psy do finále. Vedoucí kruhu mi sice naprosto bez vyzvání přišla říct, že dva psy může vést jeden člověk, ale já jsem raději požádala paní Rasquart-Masson, zda by nám s Codym pomohla. Učinila tak s úsměvem i ochotou (přestože Cody porazil právě jejího psíka!) a patří jí moje velké poděkování. Dlužno dodat, že Codymu je prostě jedno, s kým se půjde do kruhu proběhnout a tak ve finále o BOB, s naším domácím složením (Cody, Akim, Gessi) vůbec neřešil, kdo ta teta je. Paní rozhodčí nás nechala oběhnout jedno kolečko, každého psa pečlivě posoudila v pohybu tam a zpět a po závěrečném postoji zadala BOB Gessi, čímž se nám postarala o úžasný zbytek víkendu. Gessi se podařilo získat 40. titul BOB a 35. titul CACIB, což je vskutku důvod k oslavě.

V čase, zbývajícím do odpoledních soutěží, jsem se šla podívat po výstavišti a do řady mých "oblíbených" rozhodčích přibyl další favorit. Nevelký, lehce korpulentní pán, M.S. Montesinos Vernetta ze Španělska, mě přes půl haly zaujal a přilákal ke kruhu, kde zrovna posuzoval rhodéské ridgebacky. Vůbec nemluvil! Nebylo to třeba. To, co mě zaujalo, byla jeho gesta, neuvěřitelná a přitom dokonale usměrněná energie s jakou se pohyboval a viditelné zaujetí, s jakým se věnoval psům. U kruhu jsem zůstala téměř půl hodiny a nenudila jsem se ani vteřinu. Pán rázoval vedle psů jako na vojenské přehlídce, ale přitom je nerušil, všem se věnoval stejně aktivně i laskavě, jasnými gesty zvládl navigovat i tři vystavovatel najednou a když byl nucen vyčkat, až majitel psa uklidní (někteří z mladých ridgebacků nechtěli ukazovat zuby), učinil tak s gracií vlastní své zemi původu. Byl to prostě jedinečný posuzovatelský koncert ve výstavním kruhu a až na tohohle pána někde narazíte, zajděte se na něj určitě podívat!

Finálové soutěže jsme absolvovali bez problémů jako obvykle, ale v Belgii zřejmě nejsou na číňánky moc zvyklí (pokud není rozhodčí vysloveně jejich fanouškem). Soutěže jsme tedy odběhali i odvystavovali propagačně a myslím, že i se ctí. I to je někdy hodně důležité. Za zmínku z organizace výstavy snad stojí jen fakt, že skupiny se hodnotily nejprve v přípravném kruhu, z něhož pořadatel odvedl skupinu vybraných majitelů venkem! ke vchodu do finálového kruhu (byla jsem s pejsky v obou výběrech) . Jinými slovy, jinudy neproklouzla ani myš a kdo zmeškal, měl definitivně smůlu. Po vítězství trpasličího černého pudla s handlerem, který vodil na Crufts a v Paříži 2002 vítězného bílého královského pudla, jsem si dovolila žertík a dotyčnému jsem poblahopřála s tím, že jistě vyhraje i Best of Day. Srdečně mi poděkoval, ale pravil, že si vůbec není jist. No a světe div se, v silné konkurenci opravdu Best of Day vážně vyhrál! Jen jsem si povzdechla, že moje častá soupeřka Illana Simkina by ho se svým pudlem strčila do kapsy asi tak pětkrát. Ale to je život a ten výstavní zvláště.

Za odměnu jsme si vyzvedli veliké poháry pro "Golden winner 2003" a pro Codyho za vítězství v mladých a zvesela, už v dešti, odjeli zpět do Aachenu přespat do dalšího dne. Cestu zpět přes noc ještě týž den jsme zavrhli už v Čechách a dobře jsme udělali. Po vyvenčení a nakrmení psíků, kteří bez zaváhání slastně zahučeli do postele, jsme si s manželem udělali hezký večer s večeří a pohodou, kterou v mém případě korunovala skvělá ananasová Piňa colada, jako závěrečný drink. No, nemělo to vážně chybu.

Druhý den, po příjemně klidné snídani, jsme vyrazili k domovu a cestou byli stále raději, že hustým deštěm nejedeme v noci. V Plzni jsme zastavili u prvního obchodního domu, kde jsem tušila otevřenou prodejnu s tiskem, a pelášila jsem pro Psa přítele člověka 8/2003. Už od pátku, kdy jsme byli na cestě do Belgie, jsem věděla, že nám Honza Šimeček ve spolupráci s paní Trankovskou (šéfredaktorkou časopisu) připravili překvapení v podobě vnitřního plakátu s číňánky. Bohužel, jsem neměla příležitost nové číslo koupit cestou a musela jsem (na rozdíl od ihned slavících manželů Pospíšilových a Fritschových) vydržet muka nedočkavosti až do neděle. Ale stálo to za to! Gessi a Cenn, dva interšamioni ze stanice Modrý květ, dva nejúspěšnější představitelé našeho plemene současnosti, se stanou ozdobou mnoha domácností i kanceláří na dlouhou dobu. Pro někoho se možná stanou důvodem, proč chtít čínského naháče a já jen doufám, že zájemci pak budou vyžadovat štěňátko v jejich kvalitě, což je pro náš budoucí chov to nejlepší! Díky Honzíku, je to skvělý dárek a já jsem ráda, že Gessi přidala i dvoje své titulové kulatiny. Krásný začátek druhé poloviny prázdnin všem!

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Mrs. A. Kirk (Irsko - Irland)

Class	Dog (variety)	Results	Owner
P-TM	Cody z Haliparku (PP)	V1, Best Junior of Breed	Brychtová/Jansovi, CZ
	Oriental Jokes Touch of Class (PP)	V2	Rasquart-Masson, B
P-TO	Jokima Just a Legend (HA)	VD1	Vincent-Schmidt, F
	Spoutnik of Shenandoah Creek (HA)	VD2	Gaudemer, F
	Moonswift Ciscottid (HA)	VD3	De Ruyver, B
P-TS	Ich. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V1, CAC, CACIB + Golden winner - Liége 2003	Brychtová, CZ
F-TD	Oriental Jokes Unica for You (HA)	VN1, Puppy Winner	Vincent-Schmidt, F
	Oriental Jokes Twinkle (HA)	VN	Palombo-Taminiaux, B
	Oriental Jokes Uncredible Star (HA)	VN	Palombo-Taminiaux, B
F-TM	Oriental Jokes Trumph Girl (PP)	V1	Palombo-Taminiaux, B
F-TO	Oriental Jokes Spice Girl (HA)	V1, res. CAC, res. CACIB	Vincent-Schmidt, F
	Crestars Aisharoze Top Model (HA)	V2	Rasquart-Masson, B
	Shalico of Shenandoah Creek (?)	neúč.	Gaudemer, F
F-TS	Ich. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC, CACIB + Golden winner - Liége 2003, BOB	Brychtová Libuše, CZ
	Ch. Phee Yang du Gue de Launey (HA)	VD2	Alessandri, F

27. 07. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta