Mezinárodní výstava (CACIB) |
||||||||||
Wieselburg - Rakousko - 6. dubna 2003 |
||||||||||
|
||||||||||
Wieselburg jsem měla přihlášený "do foroty" pro případ, že by se Gessince bývalo nepodařilo získat posledního CACA v Grazu. Vše ale tehdy vyšlo, takže na dubnovou výstavu Geska jela už jako nová Rakouská šampionka a já jsem výstavu pojala ryze tréninkově. Faktem je, že v předvečer výstavy, kdy se Prahou hnala sněhová bouře s vichřící, jsem slzela, že nikam nejedu, zalézám do teplé postele a nemíním vystrčit ani nos. Ale stejně mi to nedalo. Ve čtyři ráno za teploty -4°C jsme vyjeli na 300 km dlouhou cestu směr České Budějovice, Linec a Wieselburg. Za naše auto s Arnym, Akimem a Gessi se připojil stříbrný Passat, vezoucí na výstavu Jitku Hořákovu s Gwendy a novofoundlandkou Carií. Jako již po dva předchozí roky jsme v 8.30 zaparkovali nedaleko vchodu k halám a jako vždy nás čekal stejný kruh na stejném místě. Jen podlaha s jediným pruhem koberce napříč byla výrazně klouzavější než roky předchozí, zejména díky dřevěným čtvercům, zakrývajícím zdejší hluboko uložené technické zabezpečení. Dvoudenní katalog s 1713 psy nabídl 16 čínských chocholatých psů očekávaných jmen i rozložení tříd. Osobně jsem neměla jiný cíl, než si pěkně zavystavovat a vyzkoušet zbrusu nový obojek a vodítko Gessince (dostala je za odměnu minulý víkend). Jestli jsem měla nějaké malé přání, tak jen to, aby se v soutěži o BOB sešel krásný Sampan Basta s naší Gessi. Leč rozhodnutím mgr. Ovesné zůstalo pro tentokrát jen u přání a já se tedy mohu dál těšit. Se svými pejsky jsem si docela užila. Podlaha klouzala tak, že jsem i ve svých obvyklých mokasínách jezdila jako na tobogánu. Akim i Gessi potřebují svižné tempo, aby pěkně vypadali a já měla plné ruce práce. Přesně si vybavuji, jak Akim pravidelně klusal na prověšeném vodítku kruhem a já doslova plápolala na straně druhé a snažila se za každou cenu udržet balanc tak, abych mu vodítkem netrhla a nevyrušila ho v převedení. S Gessi jsem ve finále zavrhla způsob předvedení po kruhu a jak to šlo, nasměrovala jsem jí na pruh koberce, který byl coby podklad výrazně milosrdnější. Shodou okolností nás mgr. Ovesná nechala běhat o něco déle než obvykle, takže jsme se kruh od kruhu lepšili a nacházeli každý svůj recept na zrádný povrch. Dobře si tedy pamatujte - ve Wieselburgu to klouže, vezměte si botky s gumovou podrážkou a v žádném případě ne podpatky, pokud musíte vedle svého psa klusat. Ještě musím dodat, že Gessince nový obojek moc vyhovoval a z výstavy jsem odjížděla nadšená, jak pěkně se na něm celou dobu předváděla. Svým výkonem mě inspirovala k tomu, že přihlásím i výstavy, u kterých jsem ještě váhala, zda se na ně vydat. Včetně jasného budoucího držitele titulu BOB, kterým Sampan Basta bezesporu byl, se nedalo očekávat v našem kruhu nic převratného. Mohu tedy jen konstatovat, že se v předvedení stále více lepší pejskové pani Klima a že své kvality potvrzuje úspěšnou účastí ve třídě veteránů Gwendy od Zlaté Samanty. Po soutěžích ÖZK se Gwendy stala historicky první držitelkou titulu Nejlepší veterán ÖZK na dvou výstavách za sebou a odpoledne si vyšlapala ještě umístění mezi nejlepšími třemi veterány celého dne výstavy (a že jich nesoutěžilo málo!). S ohledem na dostatek času jsem si tentokrát výstavu užila i jako nezaujatý divák. Obešla jsem celé výstaviště, omrkla rozhodčí, kteří mě zajímají do budoucna, a tu a tam postála u některého kruhu i déle. Ve správnou chvíli jsme došla i ke kruhu novofoundlandů, kde právě bojovala Jitka s Carií proti běžně neporazitelnému profesionálnímu handlerovi (s dalším psem vyhrál Best of Day). Zázraky se občas dějí a neděle toho byla důkazem. Carrie ve své třídě porazila fenu s profíkem a ještě si vyběhala res. CACIB. Tím doplnila sbírku naší výpravy v jednotném duchu, k čemuž jí i Jitce moc blahopřeji, neboť ani soutěžení mezi černými obry není nijak snadné. Večerní návrat stál také za to. Z dálnice za Wieselburgem nás málem smetl náhlý poryv silného větru a jen duchapřítomnost mého muže zabránila nejhoršímu. Sněžení se střídalo s větrnými vánicemi, zatímco z další strany bylo jasno a slunečno. Pravé aprílové počasí. Při přejezdu ze sluníčka do sněhové bouře u Lince jsem konstatovala, že je tady při našem průjezdu obvykle tak ošklivé počasí, jaké známe u Jihlavy. Že by ta místa měla něco společného? I do Prahy jsme vjeli ve vánici metelici, takže vyndávání věcí z auta se ukázalo jako zhola nemožné. S pejsky jsme jen rychle přeběhli do domu a byli rádi, že jsme v teple. Zatím se opatrujte, nezapadněte sněhem a my vám přichystáme další zajímavé čtení, i když nejsme příští týden na výstavě. Chceteli se podívat na fotografie vítězů z Wieselburgu navštivte stránky ÖKV. Fotografie najdete v novinkách a uvidíte i úspěchy četných českých majitelů. Na stupních vítězů stáli v sobotu opět vipeti s Patrikem Panýrkem v párech (I. místo) i skupinách (II. místo), 2. místo obsadil v neděli pár shih-tzu pí Fremrové, druhá v IX. skupině byla paní Kupicová s maltézáčkem a třetí paní Dosedělová s pekinézem, skupinu IV. vyhrál jezevčík pí Filípkové a druhý se ve skupině VIII. umístil retrívr pánů Kordy a Kubeše. Všem srdečně blahopřeji! Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Finálové soutěže: Newbourne Jumping Jack Flash - splnil podmínky Rakouského šampiona. (ÖZK = Östereichischer Zwerghundeklub - Rakouský klub pro malá plemena) 06. 04. 2003 - text L. Brychtová, foto H. Brychta |
||||||||||