2x Mezinárodní výstava (CACIB)

Zagreb - Chorvatsko - 29. + 30.  listopadu 2003

* Aktuální dodatek - 11.12.2003: o tom, že jsou naše stránky čtené i majiteli jiných plemen, než naháčů, není pochyb. A o tom, že svět kynologický je opravdu malý, svědčí telefonát, v němž se mi ozvala česká chovatelka vítěze BIG prvního dne a BIS druhého dne z výstavy v Záhřebu 2003 paní Šimberová, a pro naše stánky doplnila zajímavé informace. Vězte tedy, že skotský teriér, jménem Ubu Wys-Tabasko, se jako jedináček narodil u Brna, kde prožil také první rok svého života. Shodou okolností se zalíbil italské hraběnce Marii Carolin Reggiani-Stuffler a ta ho svěřila do péče profesionální handlerky Mii Ejerstad, s níž vysoce temperamentní psík, již v necelých dvou letech sklízí ohromné výstavní úspěchy. Zbývá jen dodat -Blahopřejeme.

Na naše dvě poslední letošní mezinárodní výstavy jsme odjížděli už v pátek před polednem. Podle informací z internetu nás podle "ideálního plánu" čekalo ujet 644 kilometrů za 6,5 hodiny. Povídali že mu hráli! V Záhřebu jsme byli už na čtyřech výstavách (vždy na dvou v jeden víkend) a uvedený itinerář se nám nikdy nepodařilo dodržet ani časem ani vzdáleností. Po trase Praha, Jihlava, Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb - s mlhou a deštěm na většině rakouského území, jsme dorazili k hotelu až před 20. hodinou. Poskakování ve vídeňském pátečním provozu nám cestovní průměr opravdu nezlepšilo. Nicméně po dálnicích se jelo docela dobře. Pro tentokrát jsme osvědčený hotel Zagreb (50 EUR za noc) zkusili vyměnit za hotel "I" a také jsme nelitovali, přestože byl o něco dražší. Pejskové se s jásotem vrhli na velké letiště (na postel vždy vozím vlastní přehoz, aby psíci zařízení hotelu náhodou jakkoliv nepoškodili) a dali jasně najevo, kde míní strávit většinu času. Gessi se samozřejmě vehementně dožadovala opožděné večeře (obvykle krmím těsně kolem 18. hodiny) a Farao s Akimem i Arnym jí statečně podporovali. Během chviličky byly čtyři misky vymetené a pejskové se s nacpanými bříšky chutě uvelebili před televizní obrazovkou. Manželovi se kupodivu podařilo naladit pořad o zvířátkách, takže i o duševní rozvoj naší smečky bylo patřičně postaráno. Kdybych měla ale soudit podle našich psů, pak musím říct, že program za moc nestál, protože během chvíle chrněli všichni čtyři a dali tak jasně najevo, co si myslí o svém vzdělávání v pátečních večerních hodinách. Dovolili jsme si je probudit ještě na půlnoční venčení, což v praxi znamená rychle vyčůrat a honem zpátky do vyhřáté postýlky.

Ranní sobotní koupání Akima a Gesky už s manželem zvládáme s výcvikem profesionálů. Všechny zbytečné procedury jsme postupně zrušili a zbyla osvědčená rutina, která trvá přesně 50 minut. Dokonale vyhlížející pejskové směli za odměnu ještě zpátky do hajan a já s manželem na snídani. Přesun na výstaviště nám zabral asi 20 minut, včetně naložení a vykládání věcí. Další osvědčený způsob, vyložit mně se psy co nejblíže u vchodu a teprve pak shánět místo na parkování, se znovu vyplatil. Na Zagrebački Velesajam jsme vjeli nejkratší možnou cestou. Dokonale vypracované propozice (se samolepkami, obsahujícími všechny údaje o vystavovaných psech, včetně katalogového čísla a čísla kruhu!) byly nově doplněny o nákres výstavní haly a plánek kruhů. Nádhera! Včas jsme tedy věděli, že budeme sídlit v přízemí a oba dny u stejného kruhu.

Pro katalogová čísla jsem odběhla do výstavní kanceláře, kde mě čekalo další milé překvapení. Když mi pracovnice sekretariátu vydávala obálky s čísly psů (mimochodem nápaditě potištěné termínovníkem chorvatských výstav na příští rok!), zamyslela se a povídá: "Nemáte u nás náhodou diplom šampiona?" Málem mi zůstala pusa do kořán. O velký zdobený diplom chorvatského šampiona je třeba zvlášť zažádat a přijet si pro něj na výstavu, neb jej pořadatelé sice zdarma tisknou, ale neposílají. A já měla opravdu zažádáno o diplom pro Gessi a ještě i pro shih-tzu Zanyho Bohemia Acro Ireny Henyšové, což si paní v sekretariátě výstavy pamatovala! Klobouk dolů. Mimochodem Gessi dostala číslo katalogu 1313, ke kterému mi kdosi soustrastně pravil, že by svou třináctinásobnou smolnou silou porazilo i koně. Tak nám začal poslední soutěžní víkend.

Při ranním slavnostním zahájení výstavy se ve finálovém kruhu představila opět velice silná sestava rozhodčích. Upřímně řečeno, šlo o jména, za kterými by člověk jinak cestoval přes půl Evropy a tady jsme je měli pěkně pohromadě. Liliane de Ridder Onghena a Monique van Brempt - Belgie; Franco Ferrari - Itálie; Hans W. Müller - Švýcarsko; Marit Sunde - Norsko; Rainer Vuorinen a Marja Talvitie - Švédsko; Hassi Assenmacher-Feydel - Dánsko; Chan Weng Woh - Malajsie; Hans Bierwolf - Rakousko. Ve skupině posuzovatelů nechyběla ani Libuše Ubrová z České republiky a 11 domácích rozhodčích z Chorvatska. V sobotu bylo přihlášeno 1352 a v neděli 1244 psů, přičemž lehký nedělní úbytek bylo možno přičíst dvěma věcem. Jednak se v sobotu po mezinárodní výstavě konaly na stejném místě ještě výstavy speciální (dobrmanů, dalmatinů, retrívrů, amstafů, pinčů, kníračů a anglických ovčáků) a jednak v neděli probíhala v nedalekém Bělehradě další mezinárodní výstava, kterou část vystavovatelů využila a na druhý den přejela do sousedního státu. Mezi hosty výstavy patřil i výkonný ředitel FCI Yves de Clercq, neboť FCI pověřilo pořádáním evropské výstavy v roce 2007 Chorvatsko a ve dnech 8.-10.6. se nejlepší psi Evropy utkají v Záhřebu! 

Oba dny se u číňánků sešla vzhledově líbivá, navzájem známá a většinou tituly ověnčená konkurence. Nově se předvedla jen mladičká a podle mě nadějná fenečka Newbourne Crystaleye (Blandora Couldn´t be Better x What a Cracking Rose at Blandora), o které jistě ještě uslyšíme, a bohužel chyběla jediná přihlášená labutěnka Justýne Modrý květ. Díky dvěma naprosto neznámým rozhodčím (sobota Nataša Blanuša z Chorvatska, neděle Marit Sunde z Norska) bylo vše naprosto otevřené a mohl padnout jakýkoliv výsledek.

Sobotní klání jsem prožívala o trošku víc než nedělní. Chyběl mi poslední CAC pro Akima na splnění Chorvatského šampionátu a to, že byl ve třídě sám, neznamenalo krom zmíněného faktu vůbec nic. Pečlivá chorvatská rozhodčí však zadala tituly všem psům a tak opravdové soutěžení nastalo od CACIBů výš. Neptejte se mě, jak se Akimovi podařilo, v tak silné sestavě a při tak vyrovnaných kvalitách předvedení všech tří psů, předčit Lovely Boye i Hopkirka, nicméně dosáhl i na svůj 35. titul CACIB (ten ovšem přechází na Lovely Boye, protože Akim je interšampion). Troufnu si odvážně tvrdit, že mezi fenami byla situace hodně jasná a snad jen kdyby Gessi předvedení naprosto pokazila, mohlo se stát něco jiného. Takhle jí čekal půlkulatý 45. CACIB a mohla s Akimem slavit společně. Zato o BOB, v konkurenci Truffaldino, Akim, Orchidey a Gessi, bylo opravdu o co soutěžit a všichni jsme si to doufám stejně hezky užili. Čtyři pohlední číňánci bojovali ze všech sil a dlužno dodat, že nás paní rozhodčí nešetřila. V konečném rozhodování mezi Gessi s Trufaldinem došlo i na opakované souběžné předvedení tam a zpět, na několikerý pohyb po kruhu a opakované porovnávání v postoji. Ze mě i z paní Thomy docela pěkně lilo a diváci si určitě přišli na své. Nakonec padl los na Gessi a tak se odpoledne ve finálovém kruhu předvedli tři číňánci (v soutěži mladých Truffaldino a Orchidey a v IX. skupině FCI Gessi).

Ziskem BOB mě Geska nevědomky přiblížila ke splnění dalšího z mých tajných přání. Mnohokrát jsem na internetu viděla na fotografiích vždy skvěle vypadající upravenou dámu z Belgie, která posuzovala mnohé prestižní výstavy a velice často IX. skupinu FCI, včetně čínských naháčů. Její jméno je Monique van Brempt a já si dlouho přála se s ní někde potkat. Na jaře mi těsně unikla na ATK v Budapešti, kde posuzovala všechny jiné, jen ne nás. V Záhřebu však byla právě ona pověřena posouzením Best in Group společenských plemen. Musím také dodat, že jsem u ní na stupních vítězů nikdy neviděla naháče, zato shih-tzu a maltézáčky velmi často.

Přípravný kruh měl v Záhřebu tři! části a pro plynulý průběh soutěží se jednotlivé kategorie řadily již s náskokem dvou předchozích, přičemž do přípravného kruhu číslo jedna (z něj už se šlo rovnou do main ringu) chodili rozhodčí dělat takzvané "předposouzení". Tady si obvykle stihli prohlédnout všechny seřazené psy, měli čas je osahat, případně posoudit v pohybu. Na ploše finálového kruhu mohl rozhodnout už jen pohyb psa při nástupu, případně postoj, ale to asi jen výjimečně. Nejinak tomu bylo i v sobotu. S Gessi jsem nastoupila do obvykle těžké konkurence, avšak doplněné o některé super hvězdy, čímž mám na mysli šampiony shih-tzu Prima Moon Hot Stuff pí Matejčič, maltézáčka Paper Man Mary Evan Moniky Kupicové, lhasa apso Basteberri Windy-Wigs z Maďarska, cotonka vedeného profesionálem Gregorem a další a další. Jednoduše síla. Stoupla jsem si podle svého zvyku hned za pudly, ale během chvíle nás pořadatel tak přeházel, že před nás s Gessi vyšel pekinéz. Už jsem v duchu viděla, jak ho ve finálovém kruhu ze zoufalství obíháme. Zachovala jsem ale chladnou hlavu, protože se na nás zrovna přišla podívat rozhodčí. Prohlédla a prosahala si pečlivě každého psa, ale na tváři jí nebylo znát vůbec nic. Měla soustředěný výraz zkušeného hráče pokru. Usmála se až ve chvíli, kdy pro ní přišel pořadatel a vedl jí do finálového kruhu. Za zvuku hlasité hudby a průchodem mezi dvěma úzkými stěnami se nastupovalo na plochu pokrytou kobercem. Pro psy nic moc. Už jsem s Gessi stála připravená těsně za pekinézem, když nás zahlédl hlavní organizátor, cosi pošeptal moderátorce, pekinéze nechal stranou a zamával na mě, že nastupujeme my. Ještě že mě hned tak něco neporazí a že má Gessi dostatek podobných zkušeností. I trochu nečekaný nástup jsme zvládly slušně. Paní rozhodčí jen obešla řadu psů a hned začala vybírat na střed. Geska patřila mezi šťastné. Šeptala jsem jí do ouška, že je mi úplně jedno jak dopadneme, ale ať se propána jen hezky předvede. A ona při up and down na koberci opravdu zabojovala. Opřela se do vodítka a předvedla sílu Moravou trénovaného číňana. Jsem přesvědčená, že právě tady se rozhodlo o tom, že se za očekávanou dlouhosrstou dvojicí shih-tzu a maltéz se vešla na stupně vítězů i nahatá číňanka! Katalogové číslo 1313 jsem večer uložila mezi jeho stejně slavné kamarády z předchozích výstav.

Ze sobotních finalistů mě nadchla paní Neduchalová, která si ke svému luxusnímu kerry blue teriérovi (vítězovi BIS na Evropské výstavě v Paříži 2002) pořídila atraktivní kostým i celkový vzhled. Po soutěži jsem jí byla srdečně poblahopřát a s ohledem na své křestní jméno "Libuše" tak trochu i věštit. Řekla jsem jí, že si myslím, že v tomhle oblečení a s tímhle psem podle mě už z "bedny" nesleze. A teď jsem zvědavá, jestli se to vyplní. Moc jí držím palce. Minikalamitu si užila i Saša Grygarová, jejíž výstavní oblečení zůstalo omylem doma a tak finále absolvovala v mém zelenkavém saku a černých kalhotách, kteréžto oblečení s ní odcestovalo i druhý den do Bělehradu. Zapůjčila jsem jí je ráda, vždyť jeden nikdy neví, kdy bude podobnou pomoc sám potřebovat. K perlám patří i fakt, že malajský rozhodčí Chan Weng Woh zadal jedinému mexickému naháči titul CAC a BOB, přičemž CACIB zadat odmítl pro zatím neustálenou povahu psa. Protesty majitelky, pokud vím, byly marné. Za zmínku stojí i plná kovová klícka s deseti štěňaty stafordů, kterou jsem viděla přímo u výstavního kruhu. Chovatel jí odstranil až po zásahu pořadatelů a kde štěňata skončila, to asi nikdo neví. Jen letmo jsem si vzpomněla na své "výstavami týrané chudinky", které se rozvalují v přepravce po jednom ...

V neděli nás kolem výstavního kruhu vítaly samé žertovné zprávy. "Jo vy máte tu Norku? No to si užijete! U nás to vymydlila s védéčky." A pak, že kynologům chybí ranní smysl pro humor. Pravdou je, že po řadě zkušeností nastupuji k "severským" rozhodčím vždy s velkým respektem. Marit Sunde vypadala téměř jako pohádková babička (snad mi to přirovnání promine). Menší, šedovlasá, převážně usměvavá, na psy neuvěřitelně milá, ale védéčka opravdu sázela bez mrknutí oka a nacházela věci, které si majitelé jen neradi přiznávají. Dokud člověk neodešel z kruhu, nemohl tušit, jak dopadne. U našich naháčků zůstalo vše dle sobotních výsledků, jen se prohodili držitelé res. CACIBů u psů i fen a Jašterica si o stupeň pohoršila. S manželem jsme si znovu užili i "domácí dvojboj" Akim kontra Gessi o BOB, který je naší oblíbenou zábavou. Fenečka však nezaváhala a i tohohle "BOBíčka" zařadila do své rekordní sbírky.

Geska se opět chystala do odpolední finálové soutěže. Podle katalogu nás čekal rozhodčí z Malajsie. Ani jeden z mladých naháčků se bohužel nevešel do užšího finálového výběru a tak se posledním želízkem v ohni stala Gessi. Upřímně řečeno, nedělala jsem si moc iluzí o možném umístění, protože jsem spíš předpokládala, že na stupních vítězů dojde oproti včerejšku k obměně. I malajský rozhodčí pečlivě předposoudil psy v přípravném kruhu. Stihl to tak tak a už jsme nastupovali. Podařilo se mi zařadit se na naše obvyklé místo za pudly a za nimi také nastoupit. Zjevně spokojená a dobře naladěná Gessi vběhla na šedomodrý koberec plná energie a odhodlání. Hlava nahoru a vysoko nesený ocásek nenechaly nikoho na pochybách, že tahle psí holčička má opravdovou chuť soutěžit. Totéž předvedla po výběru do užšího finále s dalším posouzením. Neměla jsem jí co vytknout. Třetí místo obsadil shih-tzu (vítěz včerejšího Best in Show), druhé místo maltéz, ovšem nikoliv Moniky Kupicové (ta byla v Bělehradě). V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že už se hraje bez nás. A ono ne, protože vzápětí zaznělo: "Chinese Crested dog!" a s ním i následující postup do soutěže Best in Show. Až doma jsem si uvědomila, že Gessi teprve dvakrát soutěžila v celé desítce finalistů, protože obvykle jsou soutěže dvoudenní, kde je jen část skupin FCI a kdy jde o titul Best of Day, nikoliv Best in Show, jako nyní. Po nezbytném fotografování a jen trošce piškotků za odměnu čekala na Gessi ještě práce. Finále Best in Show se švédským rozhodčím Rainerem Vuorinenem.

Do Best in Show se dostali: bearded kolie pí Volkové z České republiky, malý černý knírač z Ruska, skotský teriér (res. BIS včerejška), dlouhosrstý jezevčík, aljašský malamut (včerejší BIG), dalmatin, irský setr, americký kokršpaněl, Gessi a afgánský chrt ze Slovenska (včerejší BIG a BIS 3). Bylo nad slunce jasnější, že na tuhle konkurenci Geska nemůže stačit. Přesto podala výkon hodný rovnocenné finalistky téhle soutěže a já jí musím jen chválit. Po poměrně zdlouhavém posuzování se nakonec stupně vítězů zabarvily do černa. Třetí opět afgánský chrt, druhý malý černý knírač a včerejšího vítěze shih-tzu nahradil černý skotský teriér v rukách italské profi handlerky. Super Best in Show mezi vítězi obou výstav dopadlo ve prospěch shih-tzu, přestože já osobně bych dala přednost temperamentnímu skoťáčkovi.

Záhřeb byl pro nás plný překvapení, milých zážitků a pro mě i některých neopakovatelných momentů. Dvojí umístění Gessi na stupních vítězů ve finálové soutěži je v každém případě dalším ohromným úspěchem pro naše plemeno (vždyť na "bedně" stála z IX. skupiny FCI plemena jen tři - shih-tzu, maltézáček a číňánek!). A to nehovořím o natáčení chorvatskou televizí, fotkách ze soutěže atd. V únoru 2004 se sem na dva dny určitě vrátíme, minimálně Akimovi pro diplom Chorvatského šampiona a také si znovu hezky zasoutěžit! V Záhřebu se Gessi podařilo stát už na všech stupních vítězů: nyní na prvním a třetím a v roce 2002 na druhém. Copak nás čeká příště?

Chinese Crested Dog (variety společně)
29.11.2003 - Judge: Nataša Blanuša (Croatia)
30.11.2003 - Judge: Marit Sunde (Norway)

Finale competitions:
29.11.
Junior BIS - semifinale - Orchidey Orca od Chlpiku
Best in Group 3. IX. FCI - Ich. Gessi Modrý květ (judge: Monique van Brempt - Belgium)

30.11.
Winner Best in Group IX. FCI - Ich. Gessi Modrý květ (judge: Chan Weng Woh - Malaysia)

Splněné šampionáty:
Ich. Akim Hvězda z Podmok splnil podmínky šampionátu Chorvatska.

Xoloitzcuintle
29.11.2003 - Judge: Chan Weng Woh (Malaysia)
30.11.2003 - Judge: Vibor Ježek (Croatia) 

01. 12. 2003 - text: Brychtová, foto: Brychta