Mezinárodní výstava (CACIB)

Bělehrad - Jugoslávie - 9. března 2003

Do Bělehradu jsme jeli opět autobusem a naše cesta byla, jako vždy, docela dobrodružná. Chtěli jsme jet přes pohodlnější silnice v Rakousku, než přes zdánlivě kratší cestu maďarskou trasu, kde cesty nejsou v tak dobrém stavu. To jsme ještě netušili, že první zádrhel nás čeká právě zde. Projeli jsme přes českou kontrolu, avšak rakouský celník se rozhodl, že nás do země nevpustí, neboť zde podle nějaké vyhlášky mohou být ve vozidle pouze dva psi. Pokud jich je více, musí k tomu být vozidlo speciálně upraveno. Museli jsme tedy otočit a vrátit se zpět na českou stranu. Pochopitelně jsme při tom vystáli i zcela zbytečnou frontu. Přejet jsme nemohli ani přes další rakouský přechod, protože jsme byli v počítači čerstvě uvedeni jako "nežádoucí výprava". Naši celníci nám vysvětlili, že se toto nařízení běžně neuplatňuje, ale onen pán to prostě udělat chtěl. Se zpožděním tři hodiny jsme museli zvolit původně zamítnutou cestu Maďarskem. Tam kupodivu prošlo vše hladce. Při vstupu do Jugoslávie jsem museli zakoupit tzv. vstupní propustku v hodnotě 7 EUR na osobu. Přestože nás bylo 27 a měli jsme tudíž platit 189 EUR, vyplnili nám potvrzení na 190 EUR a trvali na tom. Odbavili nás však celkem rychle a my měli i přes počáteční zdržení naději, že výstavu stihneme. Na jugoslávských silnicích (alespoň tam, kde jezdíváme my), je zvláštní to, že u nich nejsou žádné stromy. Jen pole a louky a zcela minimálně projíždíme vískami. Tato opuštěná krajina zlákala řidiče k tomu, aby jel rychleji, přestože vyznačená byla "padesátka". Blikající světlo ve tmě však zlověstně značilo policejní hlídku s radarem. Tady a ještě k tomu v noci by jí opravdu nikdo nečekal. Policista chtěl pokutu 1500 dinárů, které však řidič neměl. Nabízel tedy ekvivalentní částku v eurech, ale "muž zákona" ji odmítl přijmout. Odebral řidiči pas a pravil, že musíme eura směnit na místní měnu. Na otázku, kde ve čtyři hodiny ráno najdeme v opuštěné krajině směnárnu řekl, že bude nejlepší, vrátit se zpět na hraniční přechod. Bylo nutno tedy autobus otočit a jet směnit peníze. S dináry už byl policista spokojen a bez dalších komplikací vrátil řidiči pas.

Na samotné výstaviště jsme naštěstí dojeli včas. Zaplatili jsme výstavní poplatky, které dle propozic činí na jednoho psa 25 EUR, ale výstavní kancelář je přijímá až po té, kdy je na místě směníte za jugoslávské dináry. Přestože se výstava konala v hale, nejhodnějším oblečením byla "péřovka", neboť zde byl neuvěřitelný průvan a veliká zima. Kruhy byly velmi prostorné a všude dostatek židlí. Nás posuzovala slovinská rozhodčí Tatjana Urek. Překvapením v katalogu byli dva číňánci, se kterými jsme se dosud na výstavách nesetkali. Paní rozhodčí začala nejprve posuzovat pudly, kteří byli po jednom až dvou ve třídě. Vše se vleklo a vypadlo nekonečně než byly posouzeny všechny velikostní rázy a barvy. Mezitím jsme se nestačili divit. Divila se jistě i paní rozhodčí, ale vše následující ustála v pohodně a s klidem. V našem kruhu byly dva zcela stejné dřevěné stoly. Na jednom se zapisovalo a na druhém se posuzovali psi. Během posuzování do ringu bez jediného slova vběhli dva muži a jeden ze stolů odnesli pryč. Pokračovalo se tedy posuzováním psů na zemi. Po nějaké době vstoupil do kruhu jakýsi "černý šerif" s mobilem, protože zde byl asi nejsilnější signál, s nímž byly v železobetonové hale jinak potíže. Ve chvíli, kdy šli pudlíci o CACIBa vše vyvrcholilo. Dovnitř vstoupil pán v montérkách, vypadal jako údržbář, a cosi vysvětloval. Pak paní rozhodčí odložila pejsky i s jejich majiteli bokem a dotyčný "údržbář" vystavil svého bostonského teriéra. Mimochodem jediného, který byl na výstavu přihlášen. Po posouzení položil muž na stůl vizitku a pokračovalo se zase v soutěži o CACIBa pudlů. Zda-li pán pospíchal na vlak nebo kam, jsem se nedozvěděli. Pak už přišli na číňánci. Paní Urek je prohlížela velmi důkladně a svědomitě. Prosahala každičký obratlík i na ocásku. Všechno však dělala s takovým citem a klidem, že se jí nepodařilo "rozhodit" ani naší Heppy, která takové věci nemá ráda. Protože v kruhu byla i hospitantka, paní Urek jí vysvětlovala, co a jak. Majitelé psa z mezitřídy nenastoupili a nahá fenka z mezitřídy byla tak zřetelně starého typu, že s známkou, než s VD, stejně počítat nemohla. Veškeré tituly si mezi sebou rozebrali "Modrokvěti". Vítězem plemene se nakonec stal 10,5 měsíční Irwin. Soutěž o nejlepšího mladého jedince výstavy byla ve finále zrušena, takže jsme nastoupili až o vítěze skupiny. Patřili jsme mezi pět vybraných jedinců. Bohužel naháček a maltézáček byli posláni pryč a na stupních vítězů stanula jiná plemena z IX. skupiny. Mimochodem byl mezi nimi i onen bostonský teriér, který předbíhal v kruhu pudlíky. Poháry patřily pouze BOBům a vítězům skupin, ostatní se museli spokojit s diplomem. Na výstavě byl přihlášen i jeden mexický naháč jménem Texcala z Itálie (alespoň tak byl zapsán v katalogu). 

A pak nás již čekala cesta domů. Jugoslávií jsme projeli jednoduše, ale problémy dělali tradičně Maďaři. Protože řidiči dávají pasy vždy odděleně od našich, udělali to tak i tentokráte. Službu konající celník se však rozběsnil, že chtěl všechno najednou. Pravil, že když jsme měli dost času my, má teď dost času on. Je tam prý šéfem a teď se bude dělat, co chce on. Odstavil náš autobus stranou a vzal mezitím pět jiných. Když nás pořádně vydusil, museli jsme již vybrané pasy zase rozdat, on vešel do autobusu a jednotlivě je od nás vybral, aby s nimi posléze zase odešel pryč. Přestože jsme zde čekali velmi dlouho, náš rekord z loňského Temešváru jsme netrhli. Po pasové kontrole přišla celní prohlídka. Když prohlédli autobus, odebrali řidiči autobusu tzv. cestovní list, který však musí zůstat v autobuse celou cestu. Když jsme chtěli doklad zpět, sdělil nám celník, že je jeho a že ho nevrátí. Stát se to na cestě tam, měli bychom po výstavě, protože bez tohoto listu se nesmí přes hranice. Řidiči měli v Maďarsku ještě další potíže, když si u benzínové pumpy zakoupili dálniční známku a přesto po nás potom chtěli výběrčí na dálnici poplatek s tím, že dálniční známka platí pouze na dálnici M1 a a mýtné se vybírá na M5, kde zase známka neplatí. Na dalších hranicích chtěli sepsat náš jmenný seznam včetně dat narození, aby se s tím nemuseli sami namáhat. Když už vše naznačovalo, že konečně odjedeme, vzpomněli si, že by chtěli ještě očkovací průkazy. Po té, co jsme je vybrali, si je nikdo nevzal, a řekli, že už je nechtějí. Zbytek cesty naštěstí proběhl klidně a v pondělí jsme konečně dorazili do Prahy.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Tatjana Urek (Slovinsko)

P-TM	Irwin Modrý květ  (HA)	V1, Prvak mladých BOB	Dandanová
P-Mz	Vivat Sanraiz Adventuire (HA)	neúč.	Matveeva
P-TO	Griffin Modrý květ (HA)	V1, CAC, CACIB	Moringlová
F-Mz	La Ponyta Alexa Lachesis (HA)	VD	Lozic
F-TO	Giselle Modrý květ (PP)	V1, CAC, res. CACIB	Dandanová
F-TS	Heppy Modrý květ (PP)	V1, CAC, CACIB	Dandanová

Šampion Jugoslávie - podmínky splnila Giselle Modrý květ
Irwin Modrý květ - 4.-5. místo v BIG IX. FCI
Blahopřejeme.

09. 03. 2003 Ilona Dandanová - foto H. Brychta