2. Rady výstavní

Práce s vodítkem
Pokud se vám termín nezdá, nenechte se mýlit. Umění pracovat s výstavním vodítkem patří nezbytně k výstavní taktice a k umění handlerů vůbec. Co taková práce obnáší? Vědět a poznat, kdy psovi vodítko povolit, kdy jemně přitáhnout, kdy mírně cuknout, kdy vodítko prověsit úplně a přehodit psíkovi před plece, kdy je možné dovolit si ho sundat při výstavním postoji úplně (to se týká především postojů s oporou), kdy držet vodítko v levé, kdy výjimečně v pravé ruce, kdy přehodit na potřebnou stranu, kdy povytáhnout pod psíkův krk atd. Nácvik práce s vodítkem je jedna věc a smysl pro vhodný okamžik druhá. První lze vyčíst, okoukat od jiných a nastudovat, pro druhé je třeba cit, postřeh, odhad a předvídavost spojená s jistou mírou rizika. Je dobré, abyste si sami vyzkoušeli různé typy držení vodítka, abyste společně se svým psem natrénovali některé méně běžné podněty vodítkem (podsunutí pod krk, přehození přes hřbet, povolení před plece ...).

Vodítko by vám nemělo nikde plandat, naopak, zejména v postoji psa, by mělo být složené v dlani, případně svěšené vedle psa mezi ním a vámi (nikdy ne mezi psem a rozhodčím!). Vodítko se skládá do dlaně v několika volných smyčkách tak, aby jej bylo možné opět rychle uvolnit. Ideální je okoukat tento grif na juniorhandligu, kde se jedná o jeden z klasifikovaných prvků. 

Dobrý vystavovatel zná svého psa natolik dobře, aby se v odhadu jeho reakcí nezmýlil. Pak si může dovolit při statickém vystavování vodítko úplně sundat, psa to ukazuje v nejlepším světle, ale musí mít jistotu, že jeho pes zareaguje, jakmile mu jej zpět navlékne a ihned se dá do pohybu. U labutěnek je třeba mít dobře naučen grif na přehození vodítka za hlavu pod ouška a zpět. Také ale musíte vědět, zda je sundání vodítka právě u vašeho plemene přijatelnou technikou! Zatímco například u amerických kokrů, některých loveckých plemen (retrívři, honiči, setři) či afgánů je pes ve statice bez vodítka „v módě“, je řada plemen, kde by to bylo považováno za eticky nepřijatelnou frajeřinu. Takže pozor, používejte hlavu a jak vám radím průběžně, myslete na všechno.

Chůze rovně od rozhodčího a zpět
Řeknete si, proč se zmiňuji o pohybu psa, jestliže jsme ho probrali ve druhé lekci. Probrali, ale ne z hlediska výstavní taktiky a ne chůzi rovně. Ta má totiž své zákonitosti a jestliže je nedodržíte, spláčete nad výdělkem. Rovnou chůzi budete potřebovat ve dvou případech. Jednak v případě chůze po trojúhelníku a jednak při klasickém posuzování pohybu v kruhu, kdy rovná chůze od rozhodčího a k němu (takzvané Up and Down) nahrazuje obě odvěsny níže uvedeného trojúhelníkového předvádění. Věnujme se tedy u nás běžně používané chůzi od rozhodčího a zpět.

Vzhledem k tomu, že se rozhodčí zaměřuje na tvar zadních i předních končetin, zejména na jejich vzájemné postavení za pohybu, je nutné udělat vše pro to, aby psík vypadal co nejlépe.

• Ideální tempo klusu psa (máte ho jistě dávno natrénované z chůze po kruhu.)

• Pravidelné tempo pohybu

• Rovná chůze vaše a tím i psa směřovaná přesně od rozhodčího a zpět přímo k němu (na něj)

• Pohyb psa buď na prověšeném vodítku (zcela povolené vodítko je dobré proto, aby se pes pohyboval přirozeně, aby se neopíral do vodítka, čímž pak hůře přenáší váhu, zadní nohy se jeví ve sbíhavějším postavení než jsou, práce končetin je silová) nebo naopak na vodítku vhodně napjatém (šikovný handler dovede i v pohybu skrýt některé individuální nedostatky)

• Při obratech neměnné tempo klusu psa. Při obratu se můžete otočit i za pravou rukou, což vašemu psovi prodlouží dráhu a umožní nepřerušený byť zkrácený klus. Vy ovšem psíkovi musíte ještě pomoci. Obrat nedělejte systémem: "Zastavit stát", "Vpravo vbok", ale proveďte jej za stálé chůze. Před obratem zkraťte krok, udělejte mírný oblouček doprava a zároveň svému psu maximálně pomozte protažením své levé ruky a délkou vodítka do plynulého obratu bez změny kroku. Po obratu ihned upravte směr tak, abyste se vraceli přesně rovně k rozhodčímu. V obratu se nezastavujte! Zmátli byste psa, přerušili jeho klus, vyvedli jej z tempa. Uvidíte, že bezchybným nacvičením tohoto obratu se rázem zařadíte mezi dobré vystavovatele. Možností obratů je více, můžete tedy svému psovi opět vyhovět

Chůze po trojúhelníku
Dosud jsme se o jejích zákonitostech nezmínili, ale je jistě velkým plusem alespoň tušit o co jde. Často se totiž našim vystavovatelům stává, že ukáže-li jim zahraniční rozhodčí chůzi po trojúhelníku, jsou zmateni a chodí se psem po jakémsi divném, geometricky nedefinovatelném šišoidu. Bohužel uškodí sami sobě, neboť rozhodčí nemůže kvalitně posoudit jejich psa a jeho povinností není učit předvádějícího základy geometrie. Trojúhelník by měl mít patrné dvě odvěsny a přeponu s čistě předvedenou změnou směru v rozích.

Co se při chůzi po trojúhelníku děje?
Jdete-li od rozhodčího rovně!, leč ve skutečnosti šikmo vpravo, sleduje pohyb vašeho psa zezadu, zejména hodnotí postavení zadních končetin. Jdete-li po přeponě trojúhelníku, což je z pohledu rozhodčího bokem k němu, sleduje celkovou harmonii psa, kvalitu kroku, pohybový projev. Vracíte-li se rovně zpět po odvěsně, hodnotí rozhodčí vašeho psa zepředu. Tím má vlastně díky jednomu absolvování celého trojúhelníku kompletní obraz o psu. Z předešlého pramení, že je dobré v rámci předvýstavní přípravy vyzkoušet i chůzi trojúhelníkovou. Důležité je, aby jste se psem chodili skutečně rovně, pokud možno na co nejvolnějším vodítku (zdůvodnění viz předešlý bod). Rohy trojúhelníku vycházejte bez zastavení, pouze pomocí zkrácení vlastního kroku a maximálního prostoru pro klus psa. I neznalý divák za kruhem by měl jednoznačně rozpoznat tvar, který jste se psem předvedli. 

Zvedání psa na stůl
Maličkost, že? Jenomže jak pro koho. Podívejte se na výstavě kolem sebe. Kolik lidí a jak zvedne svého psa na stůl. Uvidíte tahání za kůži na hřbetě nebo za krkem, zvednutí za hrudník, kdy se bezvládné nožky psíka mrskají v zoufalé snaze za něco se zachytit, vytažení jen za obojek rovnou na stůl, vyhoupnutí za obojek a za ocásek. Mám pokračovat? Asi ne, viďte. Jak tedy šetrně zvedat psa (a to nejen na výstavě ale vždy)? Pravou rukou chytíte psíka pěkně pod hrudníčkem a levou mu podsunete pod zadeček. Pejsek si sedí pohodlně jako na židličce, nehrbí reflexivně záda ani bolestí nezatahuje bříško. Mimochodem, zkuste si někdy nechat ukázat od majitele, který má psa v bederní krajině nepřirozeně hrbatého, jak si ho zvedá třeba do náruče. Většinou psa bafne jednou rukou pod břichem a hotovo. A pak se diví, jak je možné, že je chudinka tak hrbatý, když jako štěně měl hezky rovná záda. U některých plemen (např. teriéři, občas i některá plemena dlouhosrstá, aby se nerozcuchala) zvedají majitelé psy na stůl jen za vodítko (v lepším případě za krk) a za ocas. Přiznávám, nefandím tomu, ale důvody i pro takový styl se jistě najdou. Viděla jsem za roky vystavování i některé zrůdnosti, které se mi ani nechce komentovat, ale pokud mě vysloveně pobouřili, určitě jste o nich četli v některé z našich reportáží...  např. Estoril 2006, Gibraltar 2006

 © Ing. Libuše Brychtová  22. 01. 2004