Vystavování psů - 1. |
||||||||||
|
||||||||||
* Předchozí díl - Úvod Základem je spolupráce! Začněme mým nejčerstvějším zážitkem z mezinárodní výstavy v Záhřebu 30.11.2003, kde posuzovala zkušená norská rozhodčí Marit Sunde. Do kruhu vešel mladý muž s překrásným štěnětem francouzského buldočka. Byl na výstavě zřejmě podruhé (soutěžil už o den dříve), vodítko držel nerozhodně v pravé ruce a pejsek se mu roztomile motal pod nohy. Paní rozhodčí se na dvojici mrkla, došla k ní a zeptala se pána, zda rozumí anglicky. Překvapeně zavrtěl hlavou, a odvětil, že moc ne. Paní Sunde mu vzala vodítko z ruky, přendala mu ho do levé, natočila majitele levým ramenem ke středu, pomocí vodítka převedla dovnitř kruhu i poskakující štěně a s laskavým, leč rozhodným tónem pronesla, že pes se v kruhu vodí vždy vlevo. A teprve pak s jemným, povzbudivým gestem, vyslala dvojici do pohybu po kruhu. Pár se bez problémů prošel, neboť štěně se v podstatě předvádělo samo, a také posouzení na stole proběhlo jakoby mimochodem. Psík měl evidentně vynikající povahu. Na celou příhodu jsem si znovu vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem stejnou dvojici viděla nastupovat do soutěže Best in Show štěňat. Pán si už sám před vstupem do finálového kruhu prohodil vodítko do správné ruky, nástup se jim moc povedl (štěně bude sebejistý borec) a v kruhu se trošku snažili napodobit dvojice kolem sebe. A výsledek? Druhé místo v Best in Show pro dvojici, která ještě ráno o vystavování nevěděla zhola nic! I tak krásnou zkušeností se dá zahájit výstavní kariéra. Jsem si jistá, že se z pána stane nadšený vystavovatel (Jaké máte zkušenosti Vy? Napište mi o tom, z vašich příběhů se určitě poučíme všichni.) Vzhůru
do práce! Jestliže vlastníte čínského naháče, patříte mezi majitele dnes populárního a líbivého plemene. V současné době se prakticky nestane, aby na výstavě, určené společenským plemenům, nebyli číňánci alespoň dva, běžný počet na mezinárodní výstavě v ČR je ale i přes padesát! Konkurence veliká, kvalitní a celoevropsky silná. Peruánských naháčů chodí na výstavy poskrovnu, obvykle se jejich majitelé dohodnou tak, aby si ve třídách vůbec nekonkurovali a pak s o něco menší námahou soutěží o tituly. O to důležitější je ale jejich práce, neboť každého z nich může potkat účast ve finálové soutěži dřív, než se řekne švec. A asi by tu neměli dělat plemeni ostudu, ale reklamu, že? (Uvedené jistě platí i pro jiná plemena, ať už patří do skupiny málo či více početných). Každý majitel naháče, jestliže chce se svým pejskem jezdit po výstavách, by si měl uvědomit reálnou potřebu umět dobře vystavovat, chce-li dosáhnout pěkných výsledků. Nejsou výjimečné případy, kdy relativně slabší pes vyhraje díky skutečnosti, že zkušený vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné nedostatky, zatímco majitel výborného psa ponechá vše výhradně na předpokladu, že jeho pes je prostě nejlepší a pak se jinému výsledku hrozně diví. Pravda, štěstěna je vrtkavá dáma, ale proč jí trošku nepomoci? A právě o to se budeme společně snažit. Předem zdůrazňuji, že vystavování psa a jeho nácvik je práce! Práce o to náročnější, oč lépe chcete svého psa předvádět. Vzít vodítko a oběhnout se psem kruh zvládne téměř každý, ale vystavovat tak, aby nebylo jasnou prohrou postavit se vedle zkušeného zahraničního vystavovatele (neřku-li vedle profesionálního handlera = placený vystavovatel, který má předvádění psů na výstavách jako součást svého zaměstnání), kterého mnohdy s úžasem obdivujeme, a dělat mu důstojnou konkurenci, to je věčný oříšek k rozlousknutí pro většinu z nás. A je jedno, zda za sebou máte výstav pět, padesát nebo sto padesát. Stále je čemu se učit a jak se zdokonalovat, chcete-li být nejlepší. A to je doufám přesně to, co opravdu chcete. Moudrý majitel, vlastnící výstavně nadějného psíka, by se měl řídit úvahou: "Udělám-li svému psovi přípravu na výstavu i předvádění samotné příjemným, mohu od něj očekávat dobrý výkon." Stejně důležité je, aby práce s předvýstavní přípravou a vystavováním byla příjemná také pro majitele psa. To znamená, že člověk a pes by měli vytvořit ucelenou, harmonickou dvojici, krátce řečeno dobrý tým (v textu budu používat střídavě oba pojmy). Co můžete
udělat hned?
Velice se mi osvědčilo postupně vytvářet u psů návyk na skupinu navazujících cviků určenou pro vystavování, proloženou uvolněním, hrou a odměnami. Pes považuje takovou formu přípravy za příjemné vyplnění času, při němž je ke své veliké radosti stále v kontaktu s pánečkem, který mu občas dává odměny a vytrvale se mu věnuje. Navíc se hra, uvolnění a odměny uplatní jako motivace pro pozornější práci psa a pro předvádění v požadovaném energickém postoji. Výkony psů na výstavách jsou pak stabilní, kvalitativně nadprůměrné, majitelé se díky této formě zbavují nadměrné nervozity, získávají jistotu v práci se psem, učí se svému psovi věřit a komunikovat s ním. Metodu můžete vyzkoušet se svým psem také. Důležité je, aby složení jednotlivých nácviků co možná nejlépe odpovídalo povahovému založení vašeho psa, a aby způsoby vystavování, o kterých si povíme příště, odpovídaly jeho individuálnímu exteriéru. V neposlední řadě nezapomeňte, že pes není stroj! Může mít také „špatnou“ náladu, může být unavený nebo nemusí být "ve své kůži". Fenka může být zrovna „hormonálně nevyvážená“ po hárání a pes třeba „zamilovaný“ Pracujete s živou bytostí, která je ochotná přijmout váš způsob zábavy a ještě se z toho radovat. Buďme tedy psům za tuhle ochotu svým způsobem vděční!© Ing. Libuše Brychtová 04.12. 2003 PS. Fotografie k seriálu vybírám z našeho archivu náhodně, ale tak, aby se pokud možno hodily k obsahu a pomohly mi některé věci osvětlit, či vás inspirovat. Považujte je za fota ilustrační a nepočítejte, jestli je na nich někdo více či méně krát a zda je to ten či onen. Výstavy jsou akcí veřejnou a každý z nás může být kdykoliv zvěčněn fotoaparátem. Sebe a své psy budu používat samozřejmě také, nejen proto, že jsem na nich často ale především proto, že na sobě klidně mohu ukazovat chyby … Příští týden - Lekce 2: Pohyb v kruhu |
||||||||||