Rozdíly mezi naháči |
|||||||||||||
|
|||||||||||||
Jaký je rozdíl
mezi čínským a peruánským naháčem? Pokusím se shrnout základní fakta a vlastnosti, odlišující
zmíněná dvě plemena naháčů. Dotaz na hlavní rozdíly mezi nimi patří k
nejčastějším, které od zájemců o naháče dostávám, proto jsem se
rozhodla napsat článek pro všechny. Snad se vám bude líbit. Budete-li mít další
dotazy nebo naopak náměty na doplnění, napište
mi je. Čínský chocholatý
pes Peruánský naháč
Zde najdete znění standardu Zde najdete znění
standardu
Čínský
chocholatý pes má uznány dvě vzhledově
zcela odlišné variety: varietu
bez srsti – naháče, hairless a varietu dlouhosrstou – labutěnku,
powder puff. Obě se nohou narodit v jednom vrhu. Má
standardem stanovenou jednotnou ideální velikost do 30 cm pro fenu a
do 33 cm a hmotnost by neměla
překračovat 5,5 kg. Jde o malé společenské plemeno, zařazené
do IX. skupiny FCI. Peruánský naháč má
standardem uznány
tři velikostní rázy:
malý 25-40 cm, střední 40-50 cm, velký 50-60 cm v bezsrsté formě.
Ve vrzích se ale, stejně jako u ČCHP, rodí dvě variety, bez srsti a osrstěná.
Plemeno je zařazeno mezi tzv. primitivní
plemena v V. skupině FCI.
Čínský chocholatý pes v dlouhosrsté varietě
může vzhledem připomínat malého afgánského chrta a ve varietě bez
srsti malého koníčka (chocholka s hřívou na hlavě, osrstěný
ocásek a ponožky srsti na dolní třetině končetin, elegantní
prostorný pohyb). V chovu se objevují i takzvané „mezitypy
- semicoat“, což jsou poněkud více osrstění naháči. Přebytečná
srst ze stehen a hřbetu se pro výstavní účely
upravuje holením. Ideálem a cílem chovu je však čistý naháč s bohatou
chocholkou, ponožkami a osrstěním ocasu. Vzhledově se plemeno
rychle vyvíjí a ve výstavním kruhu lze vidět odlišné typy. Štíhlý,
na vyšších končetinách stojící, celkově subtilnější
"deer" typ a podsaditý, nižší, viditelně pevnější
"cobby" typ. Moderní chov ale směřuje k typu mezi deer
a cobby, což znamená středně silnou, vyváženou kostru, pevnější
končetiny než u deer typu, ale jemnější než u cobby typu,
elegantní dlouhou, čistě modelovanou hlavu, dobře utvářený
hrudník, výraznější úhlení končetin a prostorný pohyb.
Bezsrstá varieta peruánského naháče má jen
nepatrné množství srsti na hlavě, zbytečky srsti mohou být na
konci ocasu a na končetinách. Jinde na těle by se srst neměla
vyskytovat vůbec a pes by měl být čistým naháčem. Osrstěná varieta
peruánského naháče má většinou krátkou přilehlou srst, nejčastěji
v bílé barvě se znaky, tmavé či žíhané. Tato varieta je
v několika evropských zemích chována a vystavována se souhlasem
národního kynologického svazu (standard pod patronátem Peru jí neuznává).
V ČR mohla být díky povolení chovatelské komise ČMKU řadu let
též používána v chovu a účastnit se klubových akcí. Od
roku 2005 se kvůli iniciativě a osobní intervenci bývalého předsedy
KCHN (pana JL) na ČMKU opět
nesmí v ČR zařazovat do chovu ani vystavovat. Osrstěná štěňata sice dostanou PP, ale prodejná jsou
jen jako mazlíčci bez možnosti dalšího využití v českém
chovu.
Čínští naháči i labutěnky jsou živí, hbití,
mrštní a hraví psíci. Mají citlivou a láskyplnou povahu, velice rádi se chovají i mazlí, nesmírně milují přítomnost kteréhokoliv
člena rodiny a chtějí s ním být co nejčastěji v těsném kontaktu.
Na druhou stranu jsou sportovně založení a houževnatí,
bleskurychle reagují na podněty z okolí, mají rádi
vycházky i cestování. Pro většinu majitelů je dotyk teplé jemné kůže naháče zvláštně příjemný. Někdo jej definuje
jako pocit klidu, jistoty, bezpečí, někdo jako uspokojení z
ochrany přítulného tvora. Některé ženy si možná vybaví hlazení malého dítěte a senzitivní majitelé nadšeně
popisují vjem velkého množství pozitivní energie předávané z kůže
psa na jejich osobu. Někteří
naháči nebývají nadšení z přítomnosti
cizích osob a až na příslovečné výjimky nepatří k plemenům,
která by se živelně a s radostí vrhala na každého neznámého
člověka. V tomto ohledu jsou občas zdrženliví. Jakmile si však
danou osobu prověří a zařadí jí do okruhu rodinných známých,
budou jí věnovat svou přízeň stejně tak, jako ostatním přátelsky
naladěným duším. I měkoučká srst labutěnky je velmi příjemná
na dotek. Zejména štěňata připomínají plyšové medvídky a
jejich kožíšek je heboučký jako nejkvalitnější samet. Dospělá
labutěnka, se srstí připravenou na výstavu, představuje prototyp krásy
a elegance. Její splývající srst za ní při rychlejším pohybu
vlaje jako závoj, je rovná a nadýchaná. Jací jsou peruánští naháči? Nedůvěřivost k cizím
lidem je jim vrozená. Jako taková by měla být respektována s ohledem
na jejich značně specifickou psí osobnost, ale agresivita či nadměrná bázlivost
by neměla být tolerována. Dospělý peruánský naháč je tichým
a ukázněným členem domácnosti, o kterém téměř nevíte. Bezdůvodně
nikdy neštěká, ale před opravdovým nebezpečím důrazně varuje.
Bez hranic miluje svou rodinu včetně dětí (z návštěvníků však
jen ty osoby, které si sám vybere!). Svou lidskou „smečku“
dovede i ohlídat, spokojeně umí lenošit ve vyhřáté pánečkově
posteli nebo v křesle ozářeném slunečními paprsky.
Při
vycházkách venku je aktivním a neúnavným sportovcem s obdivuhodnými
pohybovými schopnostmi. S jinými plemeny se snáší bez problémů,
ovšem může-li si vybrat parťáka ke hře, zvolí raději příslušníka
svého plemene. Nikdy by neměl být trvale umístěn v kotci,
kde jeho citlivá duše strádá. Izolace od lidí může vážně
ovlivnit jeho povahu! Hodí se tedy především do bytu, kde žije ve
stálém společenství rodiny. Komunikace mezi lidmi rozvíjí i jeho
obzory a projevy. Je ověřeno, že čínský naháč může
plnit důležitou roli v bezdětných manželstvích, protože je
schopen svou přítulností, dobře srozumitelnou mimikou tváře a v
neposlední řadě i díky přímému kontaktu své teplé kůže s lidskou
pokožkou, vyvolat spontánní pocity, které dítě sice nenahradí,
ale alespoň je velmi dobře zastupují. Vhodný je i k odrostlejším
dětem a ke starším či osamělým lidem, může být
vynikajícím psem pro canisterapii. Všeobecně je čínský
chocholatý pes typickým rodinným psem. Platí, že čím více lidí
kolem a čím více lásky k němu, tím lépe. Zcela nevhodný
je pro majitele, kteří by si chtěli zakoupením
exoticky vyhlížejícího psa léčit jakýkoliv komplex. V žádném
případě nepatří do kotce ani do místnosti, kde nemá, pro něj
tak důležitý, kontakt s člověkem. V takovém prostředí strádá
a s ohledem na jeho citlivou povahu je takové omezení
kvalifikovatelné jako týrání zvířete. Ideálním partnerem čínského
chocholatého psa je laskavý majitel se srdcem na dlani a s pochopením
pro výjimečnost plemene, které dokázalo přežít tisíciletí.
Velikost
peruánských naháčů se až do bonitace odhaduje dle vzrůstu
jedince a majitelé hlásí psy a feny na výstavy do příslušného
velikostního rázu dle svého uvážení. Po bonitaci, kdy je oficiálně
změřena kohoutková výška, je jedinec definitivně zařazen do příslušného
rázu. Velikosti
se mezi sebou kříží bez omezení takže se paradoxně může stát,
že na výstavě uvidíte sourozence z jednoho vrhu ve všech třech
velikostních rázech a každý z nich si může odvézt CACIB i
BOB, neboť ty se dle standardů FCI zadávají pro každý ráz odděleně. A rada na závěr. Jestli se chcete opravdu dobře
rozhodnout, přijďte se podívat na některou z výstav a seznamte
se s oběma plemeny na vlastní oči. Můžete se také zeptat přítomných
majitelů, co je na jejich plemeni zaujalo, proč si ho pořídili a jaké
s ním mají zkušenosti. Solidní chovatel i majitel se vám bude vždy
rád věnovat. Prostudujte veškerou dostupnou literaturu a články v odborných
časopisech, poraďte se, ptejte se. Přeji vám úspěšné rozhodnutí. © Ing. Libuše Brychtová P.S. pokud máte dojem, že jsem zapomněla na mexické naháče, pak vězte, že nikoli záměrně. V naší republice jich je bohužel velmi málo (pokud vím dva). I ve světě jsou považováni za vzácné plemeno, které není nikterak početné. Rozhodnout se pro mexického naháče znamená mít nemalé finanční zázemí, skvělé jazykové vybavení a kontakty ve světě. Nejvíce informací o mexických naháčích najdete na internetu, zadáte-li do některého z vyhledávačů pojem např.: xoloitzcuintle. Standard najdete ZDE |
|||||||||||||