Aktualizováno: 01.04.2008
( Aprílové čtení... )

Vaše nadšené e-maily mě inspirovaly k tomu, udělat z původně jen doplňkového textu "O Egoušovi" samostatnou stránku. Jak se ukazuje, také mnozí z vás dobře znají projevy ega z nejrůznějších situací kolem sebe. Moje postřehy platí nejen u majitelů naháčů a samozřejmě nejen u pejskařů...

Pro ty, kteří čtou text poprvé dodávám, že vznikl jako reakce na telefonáty nad bouřlivou diskusí na uzavřeném členském fóru KCHN. Debata byla rozpoutána po skončení pražské výstavy 23.3.2008 MVP PRAHA. V konkurenci 116 čínských chocholatých psů padlo z rukou dvou zahraničních posuzovatelů celé rozpětí známek a snížená ocenění dostala řada jedinců poprvé za svůj život. Někteří členové klubu proto požadují, aby na naše výstavy zahraniční posuzovatelé nejezdili, aby se zjistilo, kdo a proč zrovna je vůbec pozval, vytýkají jim nezkušenost, neznalost plemene... atd. atd. tak, jak už to obvykle bývá...

Voláte mi... (26.3.2008) aneb "O Egoušovi"
Jak se zdá, další výstava se dvěma zahraničními rozhodčími a plnou škálou známek zdvihla vlnu emocí. Hodně jsem zvažovala, jak moc zašťourat ve vosím hnízdě, ale nakonec asi proč ne. Vždyť už mě znáte. Porozumí ten, kdo bude chtít. Snažím se vám ukázat, jak jinak se lze podívat na to, co se kolem nás zrovna děje...

Voláte mi a mluvíme o pražské mezinárodní výstavě. Často slyším povzdech: "No jo, to se ti to mluví, když jsi zase vyhrála". Vážně vás nenapadá, že jsme na tom byli před vstupem do kruhu všichni stejně? Neznámí rozhodčí versus neznámí vystavovatelé? "Jenomže tebe všichni znají!" Z těchto dvou rozhodčích jsem až do dne výstavy neviděla ani jednoho, ale jinak ano, můj obličej nebo vzhled si možná tu a tam někdo zapamatuje. Po dvaceti letech v kynologii a po asi 300 absolvovaných výstavách doma i ve světě je docela logické, že lze registrovat jakousi Češku s číňany. Moje zkušenost je ale taková: "Zapomeňte na představu, že vás po pár vítězstvích bude znát kde kdo." Tak kynologie prostě nefunguje. Dostat se do jakéhosi povědomí vyžaduje hodně práce a dlouhý čas. Roky. Česká kynologie zatím nepatří mezi viditelné světové velmoci, které by byly ve všeobecném povědomí. Bohužel. To možná snad až jednou...

Všichni špičkoví rozhodčí jezdí téměř každý víkend někam do světa. Kolik je to víkendů? 40? 50? Každý rok. Desítky let. Vynásobte to v průměru třemi i více tisíci psů na výstavě a pěti sty mezinárodních výstav FCI za rok! K tomu finálové soutěže obou dnů, vždy přehlídka vítězů BOB, BIG a BIS. Různé země, různá kvalita i exteriér psů, rozmanité zkušenosti. Koho si lze v tom množství zapamatovat? Jen výjimečného psa nebo možná charisma celé dvojice. Zkušený posuzovatel má vlastní názor a podle něj psy posuzuje. V první řadě hodnotí základní prvky exteriéru a viditelné kvality jedince. Pak specifické znaky plemene, rozdílné detaily, celkový dojem, kvalitu předvedení a uvažuje, jak bude pes vypadat před dalšími kolegy a před diváky ve finále. Hodnocení je vždy naprosto subjektivní záležitost. Názor každého z nás na něj také. Proto nejsou výstavy nudné a proto jejich výsledky vyvolávají diskuse.

Jezděte víc po výstavách, soutěžte častěji v zahraničí, vyhrávejte a někdo vás bude za čas také registrovat. "My na takové časté ježdění ale nemáme peníze jako ty!" Opravdu jste přesvědčení, že je to tak snadné? Zvolte si životní priority, pracujte, šetřete, odříkejte si řadu jiných věcí, nebojte se být dobří a můžete na tom být podobně. Vždycky je něco za něco a všechno má svou hodnotu. Chcete z výstav vozit jen výborné známky? Podívejte se do minulých výsledků, vyberte si rozhodčí, kteří jiná ocenění nedávají, jeďte za nimi a máte skoro zaručený výsledek. V propozicích jsou jména delegovaných posuzovatelů dopředu uvedená. Jestli vás baví tohle, pak žádný problém a na výstavy s "nevyzpytatelnými" cizinci prostě nejezděte. Každý máme svobodu pro vlastní rozhodnutí.

Buď si uvědomíme, že výstavy i naše účinkování třeba v chovatelském klubu jsou jen hrou nebo nám půjde o život. Jenomže ono ani o život nejde, neboť to, co se bouří a vzteká se, je jenom naše ego. Ono chce vyhrávat a být vidět, ono kvílí, že je život nespravedlivý, ono nám ukazuje, jak pěkně se dá trpět aniž si toho všimneme. Ego huláká: "Změňte rozhodčí, nezvěte cizince! Chci spravedlnost, chci být také nejlepší! Ti co vyhrávají by už měli sedět doma! Stejně to mají zaplacené! Kdo za to může? Okamžitě mi odpovězte tak, jak chci JÁ. Najděte viníka! Dejte ho na pranýř! Potrestejte ho! Koukejte jen JÁ mám pravdu! Proč není po mém a proč nejsem JÁ nejdůležitější?!" Slyšíte to..? Vidíte...? Čtete...?
Jestli se teď kdokoliv cítí dotčen, pak je čas podrbat právě jeho ego za oušky... dalo o sobě vědět...
Mám pro vás dobrou zprávu. Ego máme všichni. Je ale dobré naučit se s ním žít tak, aby s námi nemlátilo ze strany na stranu bez našeho vědomí a nedělalo si co chce a kdy chce. Mrkněte se na jakákoliv diskusní fóra. Parádnější přehlídku zuřících egoušů a jejich nevědomých majitelů si snad ani nelze představit...

Ukážu vám na oplátku kus sebe. Moje ego se na mě dokonale vyřádilo zhruba před šesti lety, kdy jsem se v klubu názorově přetahovala s bývalým panem předsedou KCHN. Tehdy stála dvě naše nabubřelá ega proti sobě. Nesmiřitelně. Již dlouhou dobu jsem panu expředsedovi velice vděčná. Kdybychom společně neprošli obdobím perfektní iluze, že máme oba pravdu, kdyby naše ega nebojovala do posledního dechu, nepřišla bych v bodě osobního zlomu na to nejdůležitější. Nešlo vůbec o nic!!! Celý náš spor, ať už bylo jeho prvotním důvodem cokoliv, byl jen umělou bublinou a výmyslem stvořeným pro zábavu našich dvou eg. Díky tomuhle mému poznání přišel můj Egouš o důvod dalšího boje a vnější prohra se stala mým ziskem ve formě změny pohledu na svět. Byla to výborná zkušenost v pravý čas. Nejen díky tomu beru život s nadhledem a přijímám ho s pokorou, což ale neznamená, že si nechám úplně všechno líbit nebo že nemohu dělat nové chyby a dál se učit, jak žít. Vyhráli jsme na výstavě? Prima. Byl to příjemný okamžik. Teď je historií. Prohráli jsme? Nevadí, je to také pryč a děje se zase něco jiného. Celý náš život je jako divadelní představení a přijde mi příjemnější hrát ho zvesela než jako truchlohru. Záleží na nás, co si vybereme. Chcete nadávat na fórech, pomlouvat druhé, vymýšlet neexistující problémy, drby a fámy, stěžovat si, vnucovat ostatním svou "blbou náladu", hledat viníky a roztomile si přitom trpět nebo si řeknete, že vlastně o nic nejde, protože na světě je krásně, život je dokonalý takový, jaký je a přináší nám přesně to, co v dané chvíli nejvíc potřebujeme? Přeji vám tu nejlepší volbu a příjemnější pohled na svět kolem nás. Libuška

PS - aktuální dodatek 29.3.2008
Posviťme si na Egouše :o))
Chci vám ukázat ještě jednu úchvatnou vlastnost ega. Za připomenutí děkuji několika zvláště vyvedeným exemplářům...

Jestliže si na ego posvítí rozumný člověk a ukáže mu, že jeho kousky prokouknul, ego tuhle partii vzdá (a jde vymýšlet lotroviny někam do kouta, než zase za chvilku vyleze s něčím novým - ego je vážně úžasné :o))). Pokud ale čte o viditelných projevech ega někdo, s kým jeho vlastní ego mává ode zdi ke zdi, ten vůbec nepochopí, že jde také o něj samotného! To proto, že mu ego našeptává: "Tohle se tě netýká! To absolutně není o tobě. To je problém těch druhých, tvůj ne... vždyť je to úplná blbost, co tu píšou..." Ale ve skutečnosti ego cítí, že byste mu na jeho fígle náhodou mohli přijít, a tak raději přidá další kousek, čímž na sebe dotyčný definitivně "práskne", jak to s jeho egem vypadá. Uvědomte si, že nezpochybnitelně vypadající a "pravdivá" tvrzení lidí, kterým vládne jejich ego, mívají s realitou málo společného. Oni sami si to vůbec neuvědomují! Vidí jen to, co jim ego nabízí. Napadá mě rada, která pomáhá mě: "Odpusťme jim, neboť nevědí co činí." A druhá: "Neskákejte egu těchto lidí na špek! Nehrajte s ním jeho hru!" Ego chce vaší pozornost, aby mělo publikum. Čím více publika, tím více roste. Jakmile budete na nové a nové provokace reagovat, jste ve hře, která ale není vaše! Proto již pár let nereaguji na žádná fóra, pomluvy ani vyslovené lži, proto se nesnažím nikoho přesvědčovat o "pravdě". Nechávám věci prostě plynout. Energii věnuji svému životu a ne bitvám s egy, kterou nelze vyhrát. Každý si může vybrat, jestli chce být šťastný a žít vědomě, čímž se nadvlády svého ega dokáže zbavit, nebo může nic netuše přežívat pod jeho tyranií a nechávat si namlouvat, jak je právě k němu život krutý, nespravedlivý a... a... a.. (doplňte si sami).
Přeji vám, abyste odhalili co nejvíce egoušů v akci a abyste našli sílu přestat s nimi hrát jejich šílené hry.
Všem se nám uleví. 
Libuška

Hezkého Apríla!!!
Mimochodem všimli jste si, že se daleko lépe věří skandálně vypadajícím pomluvám než skutečnosti? Jestlipak to náhodou zase nemá co dělat s naším egoušem... :o)))
Chytrému napověz, hloupého trkni...