Kdo byla Gypsy Rose Lee? |
||||||||||
|
||||||||||
Aktualizováno: 18.11.2012 Nový odkaz na článek o Gypsy Rose Lee včetně
jejích fotografií s naháčkem od Jana Šimečka - Děkujeme! Knížky. Také je máte rádi? Jsme obklopeni monitory, displeji a dalšími zázraky techniky. Možná usnadňují práci, ale nenahradí potěšení z vůně nové knížky. Nenahradí radost z úhledného balíčku, který knihkupec zabalí, převáže a který si odnášíme domů. Mimochodem, správného knihkupce poznáte dle absence ohavných igelitových tašek. Rozbalit si knížku a s potěšením listovat, to je prostě svátek, obřad. Také rád kupuji knížky. Ty nové, i ty antikvární, které voní trochu jinak a dávají prostor fantazii. Můžeme se dohadovat a snít o tom, kdo četl a listoval před námi. Nesmím zapomenout dodat, že knížky nejen rád kupuji, ale také dostávám. Nedávno jsem jednu krásnou knížku získal naprosto neobvyklým způsobem…. Před několika lety jsem spolupracoval s filmovým režisérem Miroslavem Jankem na dokumentu „Člověk a jeho pán.“ Jak název napovídá, film pojednával o světě psím a lidském. Kromě jiného jsem panu režisérovi mezi natáčení vyprávěl o téměř zapomenuté americké herečce, která vystupovala pod uměleckým jménem Gypsy Rose Lee a pro chov čínských chocholatých psů udělala mnoho dobrého. Uplynul nějaký čas, režisér Janek mezitím natočil film „Nachové plachty“ s bratry Formanovými a vypravil se do USA. Při procházce s kamarádem po slavném Holywood Boulevard se náhodou oba zastavili u jedné z mnoha hvězd, kterými je tento chodník slávy vyzdoben. Pod onou hvězdou bylo jméno Gypsy Rose Lee. Pan režisér podotknul, že jde nejen o filmovou hvězdu, ale prý to byla i chovatelka psů. Kamarád se zamyslel a v krátkém čase z jakéhosi zapomenutého koutu antikvariátu vyčaroval životopisnou knihu o této umělkyni. Netrvalo dlouho a režisér Janek mi knihu přivezl a věnoval. Kdo tedy vlastně byla Gypsy Rose Lee? Erik Lee popisuje svůj život s matkou drsným, ale i humorným způsobem, který mnohdy připomíná scény z komedií Woody Allena: „Krmil jsem zvířata, zatímco matka se převlékla do županu a čistila si zuby. Nebylo to snadné. Pokoj byl malý, polovinu podlahy navíc zabíraly kufry a všemožné psí a kočičí potřeby. Matka a já jsme sdíleli kousíček zbylého místa spolu s dvěma, kočkami, Fuem a mým novým psem – Dianou, dospělou fenou afgánského chrta. Matka ji dostala výměnou za dvě koťata z vrhu Lichee. Diana zabírala víc místa, než my všichni ostatní dohromady. Zatímco ona dole na zemi žrala, já musel vyšplhat na horní postel, aby se matka mohla protáhnout z koupelny. Může to vypadat legračně, ale nebyla to žádná švanda. Při večerní kosmetice si matka povzdechla: A za tohle platíme 98 dolarů týdně. Žádný div, že mám každý večer depku!“Během tohoto odstavce určitě mnoho našich chovatelů čínských
chocholatých psů zpozornělo u krátkého slovíčka „Fu.“ Jde totiž o
prvního čínského naháče v majetku Gypsy Lee, legendárního „Fu
Manchu.“ O tom, jak tohoto psa získala, se traduje několik historek. Fu
pravděpodobně přicestoval s jakýmsi námořníkem lodí do Nové
Anglie, ale během plavby jeho majitel zemřel. Podivně vyhlížející opuštěný
pejsek se ocitnul v útulku, kde se ho ujala June Havock, sestra Gypsy
Lee a ta jí ho potom věnovala. Gypsy v té době působila jako tanečnice
a zpěvačka. Fu se tak stával živou rekvizitou jejích vystoupení. Většina
zakladatelů moderní historie chovu čínských chocholatých psů v USA
byla vždy nějakým způsobem spjata se zábavním průmyslem. Byly to tanečnice,
varietní umělkyně, kostyméři. Z periférních scén a druhořadých
vaudevillů však hvězda Gypsy Lee stoupala stále výš. Stala se velmi
populární a s oblibou se nechala fotografovat s Fuem. Vstupovala v televizních
show, hrála a zpívala ve filmech. Setkávala se s novináři, státníky
a mocnými tehdejšího světa. Těchto kontaktů samozřejmě intenzivně využívala
k získávání dalších psů - naháčů. Vraťme se ale zpět, k počátku
chovu a k vyprávění Erika Lee Premingera: A další světlý bod v matčině životě: Chu-Chin-Chow měla štěňata! Samozřejmě, že žádné z matčiných zvířat nerodilo samo. Štěňata Chu-Chin-Chow přišla na svět císařským řezem a hysterie, která se odehrávala, když ji bylo třeba svěřit zvěrolékaři, si nezadala s groteskami Macka Senneta. Měla nicméně pět zdravých štěňat. Tři měla srst. Matka jim rychle sehnala domov. Dvě byla holá, pes a fenka, podobní svému otci. Psíka poslala matka té paní z Detroitu, která jí dala Chu. Převážně růžovou fenku si nechala. Zamilovala si ji na první pohled. Pojmenovala ji Čínská panenka (China Doll) a udělala z ní stálou členku naší zvířecí rodinky.“ Psi z chovu Gypsy Lee byli jedni z prvních, které v USA zapsala do vznikající plemenné knihy Deborah Wood. (Vedle Gypsy Lee nejvýznamnější zakladatelka moderního chovu čínských chocholatých psů.) Odchovy Gypsy Lee také značně ovlivnily čínské chocholaté psy v Evropě. Pes An An Lee se stal skutečným otcem plemene v Anglii. Gypsy Rose Lee již více jak tři desítky let nežije. V těchto dnech je na světové výstavě psů v Holandském Amsterdamu přihlášeno rekordních 117 čínských chocholatých psů. Věřím, že Gypsy Rose Lee by se upřímně radovala… Věnováno „Modrému květu.“ Čínští chocholatí psi z tohoto českého chovu vyhráli soutěž chovatelských skupin na světové výstavě v roce 2002. Text: Jan Šimeček |
||||||||||