|
* Updated: 29.09.2006
Citujeme standard FCI č. 288 - Chinese
Crested Dog:
Uši: nasazené
nízko: nejvyšší bod základny ucha je v rovině s vnějším
koutkem oka. Uši jsou velké a vztyčené, lemované srstí či nikoliv, s výjimkou
labutěnek (powder puff) u kterých jsou přípustné klopené uši.
Často se mě ptáte, jak postavit uši u naháčů
a v poslední době i u labutěnek. Potřebnými informacemi pravidelně proškoluji i své nové majitele.
Myslím, že je na čase, abych si zase ušetřila práci. Možností vylepování
uší je jako vždy několik,
variant také. Vyberte si tu, která Vám a Vašemu pejskovi bude vyhovovat
nejlépe. My, kteří jsme před mnoha lety chovali kupírovaná plemena (např.
malé knírače, německé boxery atd.). jsme v lepení téměř experty. Uši
prostě musely stát. Já sama jsem o ouška jednoho ze svých kníračích štěňat
pečovala neúnavně a s nadějí téměř do devíti měsíců a když už jsem to doopravdy chtěla
vzdát, povedlo se a pejsek pak vypadal nádherně. Chce to jen trpělivost, důslednost
a cit pro věc. Moje rada je stejná jako vždycky: ctěte vzhled psa, ctěte
přírodu a citlivě s ní spolupracujte ve prospěch štěněte. Pokusím se
vám předat vlastní zkušenosti doplněné o odkazy na zkušenosti dalších
chovatelů, protože nikdo učený z nebe nespadl, všechny cesty vedou do Říma
a cíl máme společný: pěkně a brzy vztyčená ouška.
U naháčků se setkáte s několika možnostmi
vývoje. Za prvé s menšími oušky, která se postaví prakticky
sama ve věku někde kolem šesti týdnů či trochu později. Obvykle to bývají
ouška menší a pevnější. Jednoho dne přijdete k ohrádce a vykoukne na vás
ušatec. Většinou máte vyhráno i když uši ještě
poporostou, zejména ve věku mezi sedmým, osmým a devátým týdnem (zaručeně
víte, že se štěňata nevyvíjejí rovnoměrně, ale po kouskách stylem tu noha,
tu tělo, tu hlava, uši, ocásek...). V devíti týdnech bývá hlava ještě
menší, zatímco jí zdobí až neúměrně velké uši. Nezoufejte, ono
se to časem srovná. Druhou variantou jsou ouška, která jeví
tendenci k postavení, ale chrupavka váhu většího ucha sama neunese. Tady bude
potřeba pomoci občasným podlepením až do doby, než chrupavka zpevní.
Třetí možností jsou velká tenká ušiska, nad kterými si chovatel
od začátku téměř zoufá, protože bezvládně leží a o postavení se dá
jen snít. Chovatele i příštího majitele čeká dlouhá, pečlivá a důsledná
práce s lepením. Já osobně poprvé holím ouška naháčům zhruba
ve čtyřech týdnech věku štěňat a pak je udržuji nakrátko až
do doby postavení. U štěňat, kterým se uši postaví bez mojí pomoci, se
vztyčení ulehčí, a u těch, kde bude třeba pomoci, vidím dříve, jak
se ucho chová.
U labutěnek, kde může být podle standardu FCI ucho vztyčené nebo
klopené, pečlivě zvažuji, jak bude vypadat tvar hlavy, jak velké bude
ucho, zda půjde postavit a jestli bude tomu kterému štěněti slušet. Na
rozdíl od Ameriky, která má vztyčené uši povinně u obou variet, můžeme
zatím v Evropě volit výsledný vzhled štěněte. Z hlediska genetiky a její
logiky samozřejmě fandím postavení uší u obou variet. Standardem FCI daná
volnost je pěkná, ale vyvolává v kvalitě uší stejný zmatek, jaký byl
u plemen, kde se kupírovalo. Léta jsme šlechtili např. knírače, aby měli
pevné vztyčené ucho a teď, po uplatnění zákazu kupírování, chceme,
aby ony pevné uši ležely dokonale klopené. A pak se divte, že někteří
knírači vypadají jako netopýři se stojícími radary... Ale zpátky k naháčům,
respektive k labutěnkám.
V Českém chovu máme zatím u labutěnek
převahu klopených uší, protože základy našeho chovu stojí na větším,
těžším a kulatějším anglickém uchu (Debrita, Moonswift, Kojak atd.)
zatímco vliv americké krve (Gingery´s, Gipez´s a mnohé další) s menším
špičatějším uchem není dosud tak výrazný. Navíc se i v některých
amerických linií prolíná opět anglická krev... Nicméně první vlaštovky
jsou k vidění už i u nás a sluší jim to. Jen naši rozhodčí si budou
muset na rovnoprávné posuzování různých typů uší teprve zvyknout... U svých odchovů
pokaždé citlivě zvažuji, které labutěnce by vztyčené
ucho slušelo. Je potřeba posoudit, jaké genetické předpoklady ve svém
chovu máte, aby se vám nestalo, že se pokusíte postavit velké tenké ucho
u labutěnky, která bude nakonec vypadat jako šeltie s polovztyčeným uchem
a plandajícími špičkami nebo v půli zlomenou chrupavkou. Určitě je menší
škodou nechat zarůst srstí ležící ucho než stavět plachtu, která
psovi nesluší a postavit se nechce. První rozhodnutí musí udělat
chovatel asi v pěti týdnech věku, kdy je potřeba ouška labutěnek poprvé
vylepit, pokud se je rozhodne stavět.
Se vztyčenými oušky si asi pamatujete naší
Bravery z Haliparku, Cibetku, Ditu či Juraju. Jejich ouška si o postavení
řekla sama. Na českých výstavách byli k vidění namátkou Gwendy od Zlaté
Samanty (ta jako první), Fanny
Pupo-Haichi (té vztyčené vystříhané uši slušely ohromně!), Magic
Carpet´s Gladys Night, Dajána Kalis z Třeště, Cassidy
Čertova stěna, Clea
Čertova stěna, Čenda ze Zatopené chajdy, Aillin Renoli, Geneviev
Kalis z Třeště a další. Vztyčené ucho labutěnky může být buď osrstěné
nebo nakrátko ostříhané. Záleží na kvalitě chrupavky ucha, co unese a
také na tom, jak vypadá celkový vzhled psa. Nechat poměrně malé labutěnce
velké vztyčené a osrstěné ucho může být poněkud problém, protože
jedinec pak vypadá nevyvážený a může se zdát, že snad každou chvíli přepadne
na hlavu. Pak už je jen na majiteli, jaký vzhled bude preferovat. Stručně
shrnuto: ano, u labutěnek směřuje vývoj k postaveným uším u všech
jedinců, ale ještě pěkných pár generací potrvá, než se chovatelům
podaří upevnit chrupavku tak, aby všem uši dobře stály. A
zase máme co dělat...
A
ještě drobnost: k postavení oušek je třeba i kvalitní krmení, případně
doplněné o vhodné výživové potravinové doplňky (vápník, draslík,
další minerály...)
ve správném dávkování! Kvalita stravy je v době celého růstu
nenahraditelnou součástí péče o štěňata.
Jak
na uši aneb jak a proč to dělám já...
Využila jsem jako modelku Kitty z Haliparku v šesti a půl týdnech k focení.
Má velmi dobrou kvalitu uší s pevnou chrupavkou, ale uši jí zatím rostou
víc a rychleji než hlava, což je důvodem k tomu, že ouška tři dny stojí
a pak zase krapku plandají. Prvně jsem jí uši vylepila v pěti a půl týdnech
na dva dny. Ouška stála asi 3 dny. Pak lepení na den a půl, čtyři dny
stojící uši. Teď vylepení asi na den a uvidíme...
0.
To hlavní !
Než se do lepení pustíte, budiž vám zákonem to nejdůležitější, coby
mělo platit vždy. Se štěnětem zacházíme šetrně, mírně, klidně, dáváme
mu odměny a chválíme ho. Nespěchejte. Naopak z vás musí vyzařovat klid,
i když vy už jste v lepence až po uši zatímco na mrněti není ani
milimetr a čím dál víc se vám klepou ruce. Zásadně pracuji se štěnětem
vyběhaným, pokud možno unaveným, nejlépe usínajícím. Výborně pak
spolupracuje :)))
Snažte se, aby štěněti
byla procedura co nejpříjemnější a zvyklo si na ní jako na samozřejmou
součást další péče. I pro vás platí, že každým dalším lepením získáváte
praxi. Tak do toho...
1. Materiál
Používám klasickou leukoplast se šíří 2 cm nebo 3 cm v kotoučku (bez
polštářku!). Mám-li štěně s citlivější kůží, pak dávám jako
podklad antialergickou lepenku (případně tenkou papírovou na popáleniny)
a teprve přes ní lepenku klasickou. Ke kůži šetrné leukoplasti bohužel lepí
nedostatečně a další štěňata by vaše dílo zlikvidovala během několika
sekund. Proto slouží vyzkoušená klasická leukoplast jako pojistka
pevnosti celého díla :))
2. Dohola !
Před vylepením ouška zbavím většiny chlupů. Delší ostříhám
strojkem a ouško doholím pánským holícím strojkem, který
je velice šetrný. Zkontroluji ouška, zda jsou suchá, uvnitř čistá,
zdravá a bez přebytečných chloupků uvnitř. Nechám štěně asi hodinku odpočinout
a zvyknout si na oholené uši. Někdy je už jen po oholení patrná změna
k lepšímu a ouška se sama začnou zvedat. Ačkoliv se to nezdá, srsti
je na uších docela dost a je poměrně těžká, proto se vyplatí pravidelné holení
až do úplného zvednutí uší. U mnoha jedinců se vyplatí holit ouška i
delší dobu po postavení a srst nechat dorůst až po úplném přezubení.
3. Do ruličky, jak a proč
Po zkušenostech s lepením uší u kníračů používám lepení do ruličky
bez vycpávky či vložky uvnitř. Správné srolování a zalepení
ucha totiž působí i jako tlakový obvaz, který napomáhá zpevnění
chrupavky a výsledek je poměrně rychle znatelný. Co je důležité?
Předně vylepit ucho hodně nízko u hlavy (odspoda ucha), aby se chrupavka
nelámala třeba ve třetině, v půli nebo ještě výš. To je naprosto zásadní! Za druhé je nutné
vylepované ouško dobře natáhnout před vylepením směrem k nahoru, aby na
něj lepenka dobře přilnula a na oušku se nevytvořily nežádoucí záhyby. Citlivé vytažení (ne, abyste mrněti utrhli
ucho!) je potřeba dodržet i v průběhu rolování ouška. Venkovní hranu
ucha stočím dovnitř a vnitřní zavinu pěkně přes stočený vnitřek. Výsledkem
je úhledná rulička, kterou pečlivě obtočím leukoplastí. Začínám od vrchní části
ucha ve směru zavinutí (ne v protisměru, jinak vám rulička povolí) úplně dole u hlavy a obtočím ruličku, kterou
stále držím v ruce. Totéž
zopakuji u druhého ucha. Výsledkem je štěně, které vypadá jako malý čertík
Bertík. Snažte se nechytit do lepenky srst z chocholky. Já jí někdy předem
trochu zvlčím
vodou, aby ležela u hlavy a chloupky se nedostaly pod náplast.
4. Můstek
Dvěma proužky leukoplasti vyrobím spojnici mezi oběma "růžky".
První proužek obtočím asi ze 2/3 na leukoplast srolovaného zalepeného
ucha, pečlivě zkontroluji postavení obou uší (měly by stát rovně a
kolmo vzhůru) a tuto pozici zafixuji obtočením 2/3 druhého ucha. Druhým
proužkem, který přijde proti prvnímu, jednak vyrobím pevný můstek a
jednak zakryji lepící plochu prvního proužku tak, že se do ní nemohou
chytat chlupy. Můstek by neměl být příliš volný, uši by se roztahovaly
příliš do strany, ani příliš utažený, což by lámalo chrupavku směrem
dovnitř k lebce. Štěně pochválím, pohraji si s ním, odměním ho. Záleží
na povaze, jak které štěně novou situaci unese. Některé je klidné a zdá
se, jako by ho ouška, kromě občasného podrbání, vlastně vůbec nezajímala.
Některé běhá po bytě, zlobí se a snaží se náplast sundat. Je dobré
ho zabavit a přivést na jiné myšlenky. Je to jako s nošením brýlí. Zpočátku
vám vadí a po pár dnech je nemůžete najít, protože je máte na
nose...
5. Kdy sundavat?
To je individuální záležitost. Letošní léto, kdy panovala abnormální
vedra, jsem považovala za nezbytné odlepit ouška nejdéle po dvou dnech.
Sundat náplast, která drží většinou na jiné náplasti, je snadné
a štěněti se nic neděje. Na malých kouscích, kde je náplast přímo na kůži,
přidržím ouško natažené a šetrně náplast sundám. Zkontroluji ucho
uvnitř, tamponkem otřu boltec do sucha a promasíruji. Štěně dostane piškotky, je
vydatně pochváleno a jdu si s ním pohrát, aby se zabavilo a rychleji si
zvyklo na další nový pocit. Pokud je počasí dostatečně chladné,
zkontroluji povrchově ouška každý den (očichat ucho, je nejlepší způsob jak
zjistit, zda je vše v pořádku, protože případný zánět nebo zapocení
je cítit a pak je nezbytné ihned zasáhnout.), ale i tak je nechávám
zalepená maximálně 4 dny. Signálem toho, že se s uchem něco děje je i
to, že se štěně nadměrně drbe a snaží se vytrvale náplast sundat.
Chovatel, který je se štěňaty většinu času, takový signál určitě
nepřehlédne a zjedná nápravu.
5. Co když... ?
Vaší práci mohou samozřejmě kazit ostatní štěňata z vrhu. Trčící
ouška se přece tak dobře ožižlávají... Nezbyde vám nic jiného, než
se v lepení zdokonalovat a opakovat a opakovat. Máte-li dojem, že se ouško
zapařilo nebo se s ním děje cokoliv nezdravého, neváhejte a ihned prověřte
stav ucha. Lépe dvakrát ucho přelepit znovu než léčit případný zánět.
Systém lepení do ruličky vyžaduje pečlivého chovatele. Pokud si štěně
ouško poškrábe, poraní nebo se mu zanítí, musíte nejprve dát vše dopořádku
a pak teprve pokračovat s vylepováním. Nikdy nezalepujte do ruličky podrážděné
nebo nezhojené ucho. Šetrnost je na prvním místě.
6. Jde to i jinak ? Samozřejmě.
Popsaný způsob si čeští kutilové samozřejmě vylepšují. Někdo dává
do uší ruličky z různých měkkých a prodyšných materiálů (nedoporučuji
cokoliv tvrdého či nebezpečného jako tyčky, špejle, tyčinky, trubičky
a podobně, které mohou ucho poranit!). Nevýhodou
je, že rulička je pak těžší a štěňata výrazněji cítí cizí předmět v
uchu, což je zlobí. Jiní chovatelé nedávají uši do ruličky, ale obstřihnou
tvar ucha třeba z měkké vložky do bot a na něj teprve ucho připevní,
jako na podložku. Slepení jen špiček uší k sobě vřele nedoporučuji,
protože se uši lámou v nejexponovanějším místě a můžete mít problém
s výsledným tvarem postavení ucha. Podlepení ucha proužkem leukoplasti
(ve dvou až třech vrstvách na sobě) z vnitřní strany ucha je vhodné
pouze jako podpůrný způsob u téměř stojícího ucha, nikoliv jako
hlavní činitel v době, kdy uši vůbec nestojí. Ucho totiž jen leží na podložce
a odpočívá, místo toho, aby se v něm hromadily živiny pro tvorbu
chrupavky.
7. Nejčastější chyby
Vylepení ucha až od poloviny směrem vzhůru (chrupavka se láme v půli,
ucho pak přepadává nebo se skládá dozadu)
Malé natažení ucha před srolováním
Nedůsledné srolování (pokud se vám ucho v ruce rozvine, začněte raději
znovu, přelepte jen ucho dobře srolované)
Příliš krátký nebo příliš dlouhý spojovací můstek (uši příliš u
sebe nebo příliš od sebe)
Ponechání uší delší dobu bez kontroly
Padly mu uši!
U většiny uší lze vypozorovat dvě kritická období. První nastává v
době výměny zubů. Mléčný chrup se mění na trvalý a organismus přesměruje
zásobování důležitými živinami do jiné oblasti, než jsou zrovna uši.
Tady je na místě podpora správnou výživou a včasné doplnění minerálů.
Pokud ouška spadnou úplně, klidně je znovu oholte vylepte. Srst časem
doroste a stojící ucho je přednější. A mimochodem, štěně přezubuje déle,
než si myslíte. To, že vidíte vyměněné řezáky a špičáky, je jen začátek
období. Uši se zpevní až po výměně velkých stoliček, které jsou na výživu
nejnáročnější. Čili mějte pevné nervy a vydržte.
Druhým faktorem pro povolení ucha bývá horko. Zejména je to vidět na štěňatech,
která si s chutí ve vedru uleví a po spánku vstanou s oušky dolů. U dospělých
to spraví proužek náplasti na vnitřní straně ucha, protože jde o jev
pouze přechodný. Totéž platí pro ucho přeležené. Když spí naháček
v posteli pod peřinou nebo někam pod něco zaleze a má měkčí ouška, občas se pak vysouká ven a vypadá jako
anglický baset. Uši to chce promasírovat a vrátit do původní polohy, případně
na chvíli podlepit.
Napravování chyb
Je mnoho různých důvodů, pro které staršímu hairless štěněti či
dospělému jedinci, nestojí uši. Na straně chovatelů vidím dva důvody,
proč si někteří z nich s péčí o uši u štěňat nedělají vůbec
žádné starosti a nevylepují je. Jedni proto, že jsou velmi nezkušení a
nevědí, že je to vůbec třeba (doufám, že jejich počet se po přečtení
našich rad zmenší na minimum). Druzí proto, že chovají číňánky z jiného
důvodu, než je opravdové chovatelství a tím pádem jim každá práce navíc přijde zbytečná...
Důvody
nedostatků v postavení uší najdeme i na straně nových majitelů. Někteří
v zápalu nadšení z nového štěněte neúmyslně přeslechnou rady
chovatele o tom, co a jak mají s oušky dělat a vzpamatují se pozdě, až
když jim někdo ve vyšším věku štěněte řekne, že by ucho opravdu mělo stát.
Jiní rady sice vyslechnou, nějaký čas (týden, dva) zkoušejí ouška
lepit, ale pak to vzdají, protože to jejich něžné štěňátko "určitě
trápí,
vadí mu to, nechce držet"... atd. Chovatel se může utelefonovat, upřipomínat,
uvysvětlovat, ukontrolovat, ale dobrého výsledku se v takovém případě téměř
nelze dobrat. Když v takové situaci dojde trpělivost mě, pozvu majitele k
nám na návštěvu i se štěnětem, spolu uši vylepíme (jak to, že štěně
u mě na stole drží jako přikované a láduje se bez mrknutí oka piškotami,
to vážně netuším :)) ), všechno jim znovu vysvětlím a po týdnu
kontroluji. Je to sice práce, ale u budoucího výstavního psa jistě ne
ztráta času. Uši mi stojí u všech štěňat. Pokud jsou majitelé
zdaleka, poprosím o pomoc nejbližšího zkušeného chovatele.
Zmínit musím i situaci, kdy noví majitelé zachrání starší štěně s
nestojícíma ušima nebo si takového jedince vědomě koupí. Jestliže s ním
chtějí jezdit na výstavy, pak to za moc rozumné nepovažuji, ale chápu,
že soucit umí divy a pak je na místě novým majitelům poděkovat za
snahu. Pokud chovatel či předchozí majitelé péči příliš zanedbali, výsledek
nelze v žádném případě zaručit.
A nakonec máme ouška, která vytrvale odolávají péči chovatele i nových
majitelů, protože jedinec pochází z linie, kde mohly být nebo byly s
postavením uší problémy. To už je pak každá rada drahá, ale trpělivost,
péče a výživa někdy dokážou i zázraky. Ale jen někdy...
Co když se uším dlouho nechce stát?
Pokud
si nový majitel bere dvouměsíční štěně, kterému ještě nestojí uši, měl by
získat od chovatele dostatek rad a měl by vylepení uší vidět, případně si ho sám
vyzkoušet. V době internetu není problém poslat chovateli fotku, zda jsou
uši dobře vylepené, případně jak vypadají po sundání lepení, a
situaci aktuálně konzultovat. Kromě lepení a celkově kvalitní stravy je
nezbytné doplnit minerály, vitamíny a krmivové doplňky, což platí u všech
případů. Ale poraďte se s odborníky! Já osobně mám nejlepší zkušenosti
s přípravky prodávané firmou NutriPets pí Stuchlé - www.nutripets.cz
, ale nezříkám se čehokoliv jiného, neboť vývoj jde stále kupředu. Dávkování
i složení přípravků potřebují individuální konzultaci a individuální řešení s
ohledem na stav uší.
Starší štěňata a jedinci
Často se na mě také obracejí
majitelé odrostlejších štěňat nebo psích pubescentů s dotazem, zda má ještě cenu pokoušet
se uši postavit, pokud zatím nestojí. Obvykle se ptám, co to znamená
"nestojí".
1) Uši mohou bezvládně ležet, být velké, těžké, bez známky
k postavení. Tady asi nepomůže ani modlení.
2) Uši mohou být příliš tenké a velké.
Těmto uším bych dala minimálně
měsíční šanci (doplnit výživu a lepit) a zvážila další kroky podle vývoje.
3)
Mohou být poloklopené s přepadávající špičkou. Tady je obvykle slušná
šance na úspěch, ale potřebuje velkou péči nejen v lepení, ale i v denním
masírování a podpoře vývoje chrupavky například svícením bio-lampou
(nebijte mě hned, funguje to!).
4) Mohou mít dobrou kvalitu chrupavky, ale ucho zlomené v první třetině nebo v
půli vlivem dosud špatného vylepování. Tohle se napravuje velmi špatně, protože
chrupavka už je zafixovaná do chybné polohy a radit si všeobecně netroufám. Možná
by prognózu udělal veterinární lékař...
5) Mohou být celkově měkčí, občas stojící, někdy ležící. Nedá se
nic dělat, bude nutné důsledně a dlouhodobě podporovat správnou
polohu. Uši už se nelepí do ruličky, ale naopak na lehkou
"maketu" ucha z nedráždivého materiálu, kde se zafixují a doplní můstkem. Někdy postačí
proužek leukoplasti (dávám dva až tři na sebe podle potřeby) vlepený do vnitřní
strany ucha. To obvykle postačí pro zajištění polohy ucha. Po odlepení se uši
pravidelně masírují, prokrvují a v prstech znovu a znovu zvykají na správnou
polohu. Výsledek bývá při pravidelné práci solidní. U takových jedinců
jsou uši obvykle ponechány s lepenkou až do doby těsně před vystavením
na výstavě, aby nepadly
dřív, než bude mít pes předvedení za sebou (nezapomeňte lepenku včas
sundat!).
6) Na výstavách je pak třeba naučit psíka hezky špicovat uši. Poslouží
k tomu odměna, hračka, zašustění pytlíčku ve vaší kapse, vaše chytrá
práce s vodítkem, jakýkoliv jiný podnět, vaše postavení vůči psovi (můžete
stát nebo klečet před ním, pokud staví uši když vás vidí) atd.
Fantazii se meze nekladou.
Těm, kteří vládnou angličtinou přidávám
odkaz na skvělé kanadské stránky ch.s. Crestars,
kde je další popis možného lepení včetně výtečných fotografií. V
mnoha věcech jsem si s touto chovatelkou výrazně padla do noty a mám z toho
radost.
* Co použít k lepení?
1.
* Špuntíky dovnitř - 2.
* Kde začít - 3.
* Dovnitř ucha - 4.
* Přelepení a můstek - 5.
* A ještě něco - 6.
Určitě navštěvujete norskou databázi www.chinesecrested.no
a čtete i zdejší články. Nebo ne?
* Jak na ouška podle Norska
?
* Krásný odkaz na článek o úpravě labutěnek!
(díky Patricii Hausnerové za zaslání!)
Našli jste někde další články? Pošlete nám
odkaz, rádi přidáme další rady.... náš e-mail
znáte.
© Ing.
Libuše Brychtová 30.7.2006
|