Jmenuji se Jitka Hořáková a jsem majitelkou osrstěné číňanky Gwendy od Zlaté Samanty. Na tom samozřejmě není nic až tak zajímavého, ale chci se s vámi podělit o svůj příběh. Ten začal 7. října 1999, kdy se Gwéně nad ránem narodila čtyři krásná štěňátka.

Dám vám hádanku: “Co nejhoršího může potkat chovatele naháčů?” No přece, že se mu nenarodí žádný naháč! A mě se nejen žádný nenarodil, ale ze čtyř štěňat byli tři osrstění psi. Bůh mi ovšem zklamání naštěstí vynahradil zdravými, nádherně stavěnými kluky. Když dorostli do správného věku, vznikla otázka: “Kam s nimi?” Inzerce nebyla úspěšná a já byla rozhodnutá si je všechny nechat. Vždyť kde jinde by se mohli mít lépe než u mě. V jejich věku osmi týdnů se objevili první zázrační lidé – manželé Jircovi (na doporučení ing. Brychtové, které tímto děkuji). Měla jsem doma ještě všechna štěňata a tak měli opravdu z čeho vybírat. Rozhodli se pro pejska jménem Amadeus a protože je celý bílý, zůstalo mu domácí jméno Albi. Vy, kteří jezdíte po výstavách, jste si ho už jistě všimli. Pejsek je nádherně načesaný, zářivě běloučký, skvěle udržovaný, perfektně živený a zcela oddaný svým majitelům. Jedním slovem je absolutně šťastný a já také, když ho s jeho rodinou vidím. A naštěstí je vídám velice často.

Apollo, další z mých chlupáčů, se narodil jako poslední a moc se mu na svět nechtělo. Nedlouho po odchodu brášky Albiho jednu sobotu večer zvoní telefon a volá paní Hudáková, že se ozývá na doporučení paní Brychtové (ještě jednou díky) a chce osrstěného pejska. Apollo je celá maminka. Kdo z vás zná jeho maminku Gwendy, ví o čem mluvím. Je to zrzavý čertík s krásně stojícími oušky. Teď bydlí v Ostravě a vidím ho pouze na výstavách. Dostal se do rodiny, kde má další psí kamarády a tak mu ke spokojenému životu vůbec nic nechybí. Má skvělou majitelku, který by za něj dýchala a psí kolegy, kteří ho rádi vzali mezi sebe.

Zdálo se, že Angelo řečený “buřtík”, nejlépe osrstěné štěně z vrhu, bohužel s předkusem, zůstane kvůli této vadě doma. V pěti měsících jsem vzala zbytek psí rodiny poprvé na výstavu a odjížděla jsem bez "Buřtíka". Vzala si ho ode mne paní Duchoňová, kterou v životě provází velká smůla. Angelo jí dal nový smysl života i svou vadou, kterou jeho panička nevnímá a miluje ho bezvýhradně celým srdcem. Za to jí musím moc poděkovat.

Jestli se nemůžete dopočítat do čtyř, pak vězte, že poslední štěně je holčička Andulka (v rodokmenu Angelika), jak jinak než osrstěná, a je moje.

A proč tohle všechno píšu? Chci těmito několika řádky poděkovat všem majitelům mých psích dětí za jejich lásku a péči a popřát jim hodně společné radosti. Co víc si může začínající chovatel přát, než skvělý psí život pro svá štěňata. Přeji všem chovatelům takové štěstí, jaké potkalo mě. Nakonec děkuji i otci mých štěňat, kterým není nikdo jiný než Ich. Bextry Modrý květ, a také jeho majitelce Lence Fritschové.