Coursing - 1. díl

Úvodem
Mám velkou radost, že vám díky vstřícnosti, ochotě a šikovnosti paní Lenky Blažkové můžeme na našich stránkách nabídnout třídílný seriál o sportu, který je vhodný mimo jiné i pro všestranně nadaná plemena naháčů. Coursing je kynologický obor na vzestupu a sama mu nesmírně fandím. Berte seriál jako námět pro to, co můžete se svým pejskem vyzkoušet a jak mu poskytnout skvělé vyžití. Však znáte co Vám připomínám k soužití se psy: Kdo si hraje, nezlobí!
Dovolte mi poděkovat paní Blažkové za úchvatně napsaný seriál, při jehož čtení se nebudete nudit a v němž najdete srozumitelně vysvětleno vše, co potřebujete vědět. DĚKUJEME! L. Brychtová 

(Updated: 12.08.2006)

V následujícím povídání bych se ráda pokusila přiblížit vám, milí čtenáři, jeden z nejstarších sportů, které provozuje člověk spolu se svým psem. Jsem přesvědčená, že snad každý, kdo má doma nejlepšího přítele člověka, se s pojmem coursing již někdy setkal. Převážně  chovatelům plemen chrtů je význam slova víc než známý, ale ani nám, milovníkům ostatních psích plemen, nemusí být cizí.

Anglické slovo coursing (čti: khórsing) znamená sportovní štvanici na zajíce.
Jinak řečeno, coursing je moderní druh terénních psích dostihů. Je jedním z odvětví sportovní kynologie.

Většina z nás, kteří vlastníme psa, ať už jakékoli rasy, chce pro něj jen to nejlepší. Vybíráme tedy nejkvalitnější krmení, poskytujeme jim co nejlepší veterinární péči, sháníme co nejvíce vyhovující kosmetické prostředky, čteme odborné časopisy, zajímáme se o kynologii a výcvik, účastníme se výstav. Pes je naším miláčkem, ale určitě též přítelem. Příteli totiž náleží náš respekt, úcta, volnost pohybu a myšlení. Naši psí přátelé nepotřebují jen kvalitní psí stravu, ale také pravidelný pohyb a zábavu. Z nás lidí se dnes asi nikdo neživí bojem a lovem a jen málo psů již také slouží svému původnímu účelu – ochraně majetku, lovu a pasení stád. My lidé jsme si boj a lov nahradili sportem.

Základní charakteristika
Ideálním druhem pohybu a zároveň zábavou je pro psy coursing, čili běhání  v přírodním terénu za umělou návnadou. Možná si pomyslíte, co je na tom tak zvláštního. Kdo ale jednou viděl zaujetí a nadšení svého psa na dráze, již těžko mu může někdy odepřít tuto vášeň. Při běhu na nerovném terénu, kdy je navíc nutné měnit nečekaně směr běhu a překonávat překážky, se velmi rozvíjí a posiluje organismus psa jak po stránce fyzické, tak i po stránce duševní, protože pes se učí bystrosti, předvídavosti, musí kombinovat, nadbíhat si,  hodnotit situaci, vytrvat a chovat se co nejefektivněji proto, aby dostihl návnadu. Rychlost psa sama o sobě není tak důležitá, jako jeho lovecká vášeň. Podle některých autorů je coursing jedním z důvodů úspěšnosti irských greyhoundů. Coursingová práce po generace udržela tyto greyhoundy zdravé.  Mnoho jiných plemen, která nebyla takto lokomotoricky testovaná, trpí množstvím dědičných deformací. Coursing má i další výhodu: běhají jej ochotně nejen anglická plemena chrtů, pro které je dostih životním posláním, ale i všechna ostatní plemena psů, na první pohled naprosto „nezávodní“

Z historie
Coursing vznikl pravděpodobně někdy před více než dvěma tisíci lety a to ne z důvodu lovení zvěře pro maso, ale aby si majitelé psů dokázali, který pes je lepší. Dochované kresby a mozaiky, pocházející ze starobylých kultur dokazují, že lov provázel člověka a jeho psy odpradávna a postupně se vyvíjel. Takzvaný polní lov se psy na zajíce byl provozován výhradně šlechtou a kdo nebyl jejím příslušníkem, chov loveckých psů a pořádání dostihů mu byl zakázán. Nejrozšířenějším typem loveckého psa byl greyhound. Největšího rozmachu dosáhla záliba zvaná coursing za panování anglické královny Alžběty I., která nechala stanovit řádná pravidla, podle kterých by mohl být určen coursingový vítěz. Tato pravidla byla později převzata klubem „National Coursing Club“, založeným v roce 1858 a to jen s nepodstatnými změnami a dodnes zůstávají platná. Nejslavnějším coursingem je „Waterloo Cup“, který se běhá od roku 1836 u Liverpoolu jako „Open Coursing“. Návštěvnost tohoto závodu je několik desítek tisíc diváků.  Je však nyní namístě zdůraznit, že v převážné většině zemí je živá návnada zakázána a proto byl zajíc nahrazen umělou návnadou. Na britských ostrovech zůstal tento sport masově rozšířen dodnes. Doporučuji přečíst si například zajímavý článek o coursingu v Irsku:  http://saluki.name/index.php?sec=article&id=256 

Moderní historie coursingu i dostihů mimo Británii není tak dlouhá. Třeba do Spojených států pronikly dostihy až roku 1920. Coursing dal časem vzniknout i klasickým dostihům chrtů na oválné dráze, je tedy dostihovým předchůdcem. 

První coursingový klub u nás vznikl ke konci roku 1999 s názvem „Český coursing club“ (CCC). Klub sdružuje dobrovolnou formou zájemce, chovatele a majitele všech plemen psů. Pracuje podle norem ČMKU a FCI, podléhá národnímu coursingovému řádu ČMKU. Cílem činnosti klubu je zejména propagace coursingu, organizace školení členů a pořádání coursingů. Obliba a zájem o coursing u nás stále roste. Není proto divu, že díky nadšencům zapáleným pro tuto zábavu vznikly postupně další coursingové kluby, jak v Čechách, tak i na Moravě. Později se o nich ještě zmíním.

Co je tedy coursing?
Coursing je pro psy sportovní aktivitou, založenou na bezprostřední touze psa lovit a na jeho kořistnickém pudu. Běhá se v přirozeném terénu s využitím přírodních či dosazených překážek a cílem je ulovit kořist, která je tažená navijákem na tenkém lanku. Kličky, simulující běh zajíce, zajišťují kladky na zemi, kolem kterých je lanko vedeno. Celkově musí být dráha bezpečná a pro psy přehledná. Kořist představuje igelitový střapec, případně navázaná králičí kůže. Každé plemeno běží zvlášť a každý pes je zvlášť bodován coursingovými rozhodčími. Pes je ze startu ručně vypuštěn na pokyn startéra ( GO!) a běží za návnadou až do cíle.  Při coursingu pes musí lovit především zrakem, nikoli čichem. Všechny překážky musí být možno ze psí perspektivy včas rozpoznat. Délka trati měří od 500 metrů do 1000 metrů ( obvykle pro malá plemena 400-700 metrů, pro velká plemena 500-1000 metrů)

Existují dva typy navijáků.
Konečný naviják vypadá tak, že lanko je jedním koncem navinuto na navijáku a na druhém konci je připevněn střapec. Po každém běhu psů je nutné lanko opět natáhnout mezi rozmístěné kladky a tak připravit dráhu pro další běh. Spuštěním motoru navijáku se lanko začne navíjet zpět na cívku a tím vzniká „útěk zajíce“. Tento typ se v současné době více používá.
Nekonečný naviják je vlastně nekonečná klička lanka s navázaným střapcem, stále dokola probíhající mezi rozmístěnými kladkami. Zatím se používá méně často.
Oba z těchto dvou typů navijáků mají své příznivce i odpůrce. Je na každém z vás, aby si při účasti na coursingu udělal na konkrétní vlastnosti navijáku svůj názor. Z mého pohledu je bezpečnost obou navijáků pro psy dobrá za předpokladu dodržení pravidel stavby trati. Nekonečný naviják jistě přispívá k rychlejšímu průběhu závodů a tréninků, protože odpadá nutnost opětovného natažení na trať. Tak či onak, stejně je nutné, aby naviják obsluhoval člověk. Stanoviště navijáku musí být zvolené tak, aby jeho obsluhující měl výhled po celé dráze. Člověk obsluhující naviják se musí soustředit na psy v dostihu, na něm určitě záleží, jak citlivě přizpůsobuje rychlost tažení  výkonu psů, aby návnada nebyla příliš blízko a pes jí nechytil dříve, než v cíli, nebo naopak, aby návnada neujela příliš daleko a pes jí neztratil z dohledu. To vyžaduje zručnost a vylučuje kohokoli nezkušeného.

Rozlišujeme dva druhy coursingu:
Hare coursing, (též Open field coursing, nebo Live coursing) -  původní společenská zábava, kdy psi štvali skutečného živého zajíce. U nás a ve většině zemí je tento způsob zakázán. 

Lure coursing – běh za umělou návnadou, vznikl jako náhrada Hare coursingu v západní Evropě a provozuje se i u nás.

Coursingový závod se běhá na dvě kola. V každém kole startují maximálně dva psi stejného plemene, vzájemně rozlišení barvou obojku (červená, bílá).  Pes by měl mít náhubek.  Při druhém běhu se trať mění – buď se běží opačně, nebo se přestaví dráha – protože psi si pamatují, kudy běželi. Trať je postavena tak, aby psi prokázali nejen svou rychlost, schopnost předběhnout soupeře, ale zároveň štvavost a inteligenci, se kterou návnadě různě nadbíhají, kličkují, způsob chování při nucené změně směru, úsilí při pronásledování a s tím spojenou obratnost, odolnost a vytrvalost, dostižení návnady a její chycení. Na závěr pes provádí takzvaný „kill“, tedy chycení a zakousnutí návnady. Doporučuje se ještě se psem chvíli chodit, nebo pobíhat po absolvování běhu, aby se mohl vydýchat a uklidnit. Pět výše zvýrazněných kritérií (rychlost, inteligence, úsilí, obratnost, odolnost) je samostatně bodováno rozhodčími v každém kole. Závod má svého hlavního rozhodčího a traťové rozhodčí, kteří sledují běh psů v daných úsecích trati. Celkový maximální počet bodů jednoho kola je 100. Aby pes mohl postoupit do kola druhého, musí získat alespoň 50 bodů. Psi mohou být diskvalifikováni ze závodů z důvodu agrese a vzájemného napadání.

Pokračování... Coursing  2. díl

© Lenka Blažková www.krejg.estranky.cz
Foto: archiv autorky