Modrý květ
Nejlepší chovatelská stanice ČCHP na světě pro rok 2002

Sobota 6. července 2002 se stala dnem, který změnil kousek kynologických dějin českých i světových. Máte-li chuť a čas, pojďte si spolu s námi vychutnat vše, co se stalo před tím i potom. 

Dnes už si nějak nedokážeme přesně vybavit, kdo vlastně přišel s nápadem, sestavit ze čtyř podobných fen bez srsti, pocházejících po třech matkách a dvou otcích, chovatelskou skupinu. Zřejmě to byl víceméně spontánní nápad, který zanedlouho nabral rychlost rozjetého vlaku. O prvním úspěchu chovatelské stanice Modrý květ v soutěži chovatelských skupin na MVP v Litoměřicích v roce 2001 jsem vám psala ZDE. Od té doby se skupina ve stejném složení sešla ještě 4x (MVP Brno, MVP Mladá Boleslav, MVP České Budějovice a poprvé v zahraničí, na MVP v Nitře). Po premiérovém vítězství obsadila 3x třetí místo a 1x druhé. Vždy tedy stála "na bedně". Soutěž od soutěže se čtyři fenky, a spolu s nimi i jejich majitelé, cítili jistější a postupně se učili atmosféře i průběhu soutěže chovatelských skupin. Jakmile začalo být koncem srpna 2001 (tehdy byla první uzávěrka na SV Amsterdam 2002) jasné, že se světové výstavy zúčastní všechny čtyři členky skupiny (Ellie, Eyllin, Francesca i Gessi Modrý květ), byť si budou navzájem konkurovat (dvě budou ve třídě otevřené a dvě ve třídě šampionů), kývli jsme i na účast v soutěži chovatelských skupin. Když už pojedeme 1000 km do Holandska, tak si přece takovou příležitost nenecháme ujít, i kdybychom se měli projít po ploše jen "propagačně". Dobře jsme věděli (Jiří Pospíšil, Petr Fritsch, Libuše Brychtová, Markéta Šimečková), jak silně obsazené bývají veškeré soutěže na nejprestižnější výstavě celého kalendářního roku. Chovatelských skupin i párů se mnohdy účastní tolik, že jejich předvýběr probíhá už ve výstavním kruhu (např. SV Miláno 2000). Kolik se nás sejde v Amsterdamu, to jsme se neodvážili ani tipovat.

Jak běžel čas, začali jsme debatovat nad ne nepodstatnou drobností našeho účinkování, a tou bylo sladění vzhledu a oblečení celé skupiny. S fenkami to bylo snadné. Stačila jim trocha sluníčka, aby chytily atraktivní letní odstín, a bylo vystaráno. Ale co my? Měla jsem na paměti své tiché úpění na řadě výstav, kdy někteří majitelé nádherných psů tuto drobnost téměř trestuhodně podcenili. Už vás slyším jak protestujete, že výstava má být přece výhradně hodnocením psů. Máte pravdu, ale musí to být také zajímavá podívaná pro diváky. Vystoupení chovatelské skupiny by mělo ladit oku pozorovatele jako celek. Hlavní součástí jsou typově, velikostně a barevně shodní psi, kteří musí být co nejlépe i jednotně předvedení, a vše by mělo doplňovat vhodně sladěné odění vodiče (vodičů) skupiny. Tolik pravidla vystavování. Rozhodčí by měl na skupině spočinout zrakem se zalíbením tak, aby se mohl porovnávání psů věnovat v příjemné náladě, což mu výsledné rozhodování ulehčí. S tímto vědomím jsme si celou zimu a část jara po kousínkách předávali názory na náš konečný vzhled. Protože jsme ve skupině dvě ženy a dva muži, museli jsme zkombinovat i dva typy oděvů. Přepokládám, že módní návrháři by si smlsli, ale investovat do "pár hadříků" horentní sumy, pro nás nepřipadalo v úvahu. U mužů jsme se postupně dopracovali od obleků a vestiček ke košilím s krátkým rukávem (vždyť bude červenec!) a plátěným kalhotám, zatímco dámská část zůstávala poněkud neujasněná. Čas letěl jako splašený, ze všech feneček se staly šampionky, každý z nás odchoval jeden či více vrhů štěňátek, Markéta Chrtková se stala Markétou Šimečkovou a než jsme se stačili vzpamatovat, chyběl k odjezdu do Holandska jediný týden. Spolu s Markétou jsme vyrazily do pražských obchodů s tím, že musíme sehnat dvoje stejné šaty i boty podle našeho gusta. Celodenní snažení přineslo kýžený výsledek až pozdě odpoledne. Z asi pěti vážných variant jsme si nakonec domů odnášely černé botičky a šedostříbřitěbílé společenské šaty. Jedinou starost nám dělala otázka, co tomu řekne Jitka. Jitka Hořáková je od začátku naší manažerkou, choreografkou i schvalovací komisí a velice nám záleželo na jejím názoru. Nezklamala ani tentokrát. "Šaty jsou to pěkné, ale barvou se vám vůbec nehodí ke psům", zněl její nemilosrdný večerní verdikt. Když jsem rozdýchala sdělenou informaci i představu, jak to řeknu Markétě, napadlo mě, že jsme viděly ještě jedny šaty, jejichž dvojče jsem už měla doma (vystavovala jsem v nich letos v Pécsi). Jen tak zkusmo jsem si je vzala na sebe, vyměnila černé botky za bílé a vkráčela do kuchyně, kde Jitka spekulovala, co a kde máme shánět dál. "No, ale to je přesně ono!", zajásala bez váhání a bylo rozhodnuto. Druhý den jsem zavržené šaty vyměnila za vhodnější a výsledek už můžete posoudit sami. Zbývalo jen sehnat oběma mužům stejné košile, kravaty a spony do kravat, my s Markétou jsme doladily ještě stříbrné šperky, Jirka Pospíšil koupil skvělé kalhoty a boty pro oba pány (jejich vzhled nám byl utajen až do Amsterdamu) a bylo hotovo. Uf. Můžeme vyrazit.

Do Amsterdamu jsme jeli ve dvou výpravách - Pospíšil a spol. a Fritschovi. Smečka Pupo-Haichi nocovala nedaleko výstaviště a náš hotel stál přímo u moře asi 10 km od města. Při pohledu z okénka auta nám přišlo poněkud zvláštní, že zatímco my jedeme z vyhřáté Prahy v krátkých rukávech, lidé na vycházkách u moře mají péřové bundy a evidentně teplé oblečení. Bylo 14 stupňů, vytrvale mžilo a psa by v takovém počasí prostě nevyhnal. Na první pokus jsme zaparkovali u nesprávného hotelu. Nenapadlo nás, že pár písmenek za stejným názvem (Zandvoort) činí vzdušnou čarou asi kilometr opačným směrem. Druhé zastavení bylo v pořádku. Drobným zpestřením začátku našeho pobytu v hotelu byl jen fakt, že se Jirka Pospíšil nemohl dostat do svého pokoje. Elektronický klíč ne a ne fungovat. Nepomohla naše dvojí návštěva recepce, opakovaná výměna klíčů ani osobní pokus slečny z kanceláře. Na jemnou mechaniku platil až velký kovový paklíč pana opraváře (v obleku s kravatou), který pokoj s hlasitým vrrz cvak konečně otevřel. Před spaním jsme se prošli po pláži za šumění mořských vln. Kupodivu nebyla taková zima, jak jsme se obávali, a psíci proběhnutí po krásných chodníčcích jen uvítali. Všechny nás čekala poslední noc před světovou výstavou 2002 v Amsterdamu. (Děkujeme cestovní agentuře LAVAZA, která nám již po několikáté zajistila ubytování přímo v místě akce).

O výstavě, jako takové, si přečtěte v mém zvláštním komentáři k výsledkům. Soutěž chovatelských skupin se konala po ukončení posuzování v kruzích v tzv. Main ringu, ve zcela jiné hale, než kde dopoledne probíhalo posuzování, a nás čekaly troje pojízdné schody a snad dvoukilometrový pochod halami. Nejprve jsme zajeli se šestičlenným vláčkem klecí (Brychtovi, Pospíšil, Fritschovi, Dandanová, Čermáková, Šimečková) k prostoru pro venčení. Psí kluci zvládli akci bez problémů, většina fen také, vyjma Gessi. Ta, ačkoli jsem jí přes den několikrát dala příležitost, odmítala čůrat bez travičky, nota bene na již značně promáčený beton. Čas nás začal honit a tak jsme výpravu přesunuli k přípravnému kruhu, abychom se mohli převléknout do soutěžního a připravit se. U nejbližších dámských záchodků byla taková fronta, že jsme to s Markétou nevydržely a s převlečením na zádech poklusem zamířily k hale vedlejší. Naše konto naběhaných kilometrů utěšeně rostlo. Pak, v šatečkách, zase poklusem zpět, abychom stihly poslední "secvičnou" s pánskou částí skupiny. Vše bylo v pořádku přesně do chvíle, než jsme se společně vydali na první kolečko. Gessi nechodila, ale plížila se kruhem v podřepu a tvářila se zoufale. Bodejť by ne, když jí tlačilo plné bříško! Protože fenečka neudělala kloudný krok, řekli jsme si vše nejdůležitější a zbytek nechali na náhodě a našich zkušenostech. Zaběhla jsem ještě pro jistotu k pořadatelům, abych ověřila pořadí nástupu na finálové soutěže. No jistě! Všechno bylo oproti programu v katalogu úplně jinak. Nejprve půjdou páry, pak celá devátá skupina FCI (dorost, veteráni a vítězové plemen) a teprve po nich chovatelské skupiny. Záchrana! Bafla jsem Gesku a zamířila k nejbližšímu venčišti. Jenomže fenečka se tvářila na páchnoucí beton naprosto zhnuseně a zvedala pacičky, aby se neumazala. Jak to nikdy nedělám, chodila jsem s Geskou i po koberci v jednom z kruhů, přestože mi bylo víceméně jasné, že sem by se vyvenčila jen ve stavu úplně nejvyšší nouze. Zkusila jsem tedy běh přes další halu k jinému místu na venčení (v šatech a botkách s poskakující Geskou na vodítku, to musel být úchvatný pohled!). Tam nikde nikdo. Pustila jsem fenku z vodítka a dala jí s novou nadějí na úspěch: "Volno". Vyběhla s evidentní úlevou, ale to jen proto, aby se po deseti metrech zastavila a vrhla na mě dokonale nechápavý pohled. Znovu a znovu jí pobízím, slibuji hory doly a nakonec si se slzami v očích doopravdy zoufám. Jsme venku 25 minut. Musíme se vrátit. Odevzdaně se otáčím směrem k hale. Je konec nadějím, na tohle nemám nervy, vzdávám se. Skláním hlavu a najednou, co nevidím. Ježíši čůrá! Našla si snad 3 centimetry jakéhosi mechu, a poctila ho tak dlouho zadržovaným vodopádem. Uvědomuji si, že mě těch 25 minut stálo snad rok života. Radostně pelášíme přes haly zpět k našim. Dávám Gesku do klece, aby si po tom výkonu chvilku odpočinula, dokončujeme úpravy oblečení a už se v přípravném kruhu scházejí chovatelské skupiny.

V katalogu jich bylo přihlášeno 46. Do finálového kruhu nastupují kolektivy plemen z FCI skupin I. a IX., které dnes soutěžily. Mezi nastupujícími jsou i další krásní a velmi známí číňánci - Prefix a Razzmatazz. Chybí jen v. Shinbashi. Zkušená paní Gunila Agronius ze Švédska (Prefix) má také stejně oblečené družstvo a čtyři vodiče se čtyřmi psíky (2 labutěnky, 2 naháči). Razzmatazz jsou tři s jediným vystavovatelem. Podle seřazení v přípravném kruhu nastupujeme na modrý finálový koberec až jako předposlední. Jdu první a mám za úkol správně umístit naší skupinu na plochu. Jakmile se dostanu do haly, je jasné, že už se v pohybu moc nepředvedeme. Kruh  je plný skupin a nám zbývá snad jen 20 metrů. Ve chvíli, kdy branou vběhne i náš čtvrtý člen, Jirka Pospíšil, ozve se z tribun dosud neslýchaný potlesk. Stavíme fenky do nacvičeného postoje. Pan rozhodčí je slavnostně oblečený holandský gentleman. Obejde všechny skupiny a pak si každou nechává předvést v pohybu. Než na nás dojde řada, máme už jeho způsob posuzování přečtený a jsme domluvení na další taktice. Prefixům i Razzmatazzům se předvedení hodně vydařilo. Při našem hromadném "tam a zpět" se opět dočkáme povzbuzení od publika. Teď už je jasné, že nám diváci na tribunách fandí, a že jsme vděčným objektem mnohých fotoaparátů. Otočka i řady se nám vyvedly bez chybičky a závěrečné kolo dokreslilo výsledný dojem. Víme, že jsme zabojovali, ale nevíme, jestli jsme padli do oka i panu rozhodčímu. Ten si vzápětí vybírá deset skupin do užšího výběru (z číňánků vypadli Prefix, zřejmě pro kombinaci různých variet). Posuzovatel vyžaduje, aby nejprve velká plemena (beardedky, pudlové, dlouhosrsté kolie ...) a po nich malá (mops, krátkosrsté čivavy, 2x číňánci ...), oběhla celou halu. Jsme rychlejší než mopsové, předběhneme je a dostaneme se těsně vedle Razzmatazzů, kteří jsou s námi v užším výběru. A je tu další rozhodnutí. Pan rozhodčí postupuje od našeho konce. Ukazuje na krátkosrsté čivavy a hned na vedlejší béžové mopse. To je náš konec, teď určitě vybere z druhé strany. Ale gesto ruky míří na nás! Stavíme se na střed a čekáme, kdo bude další. Jenomže rozhodčí najednou zvedá sepjaté ruce a všem ostatním děkuje za účast. Poprvé nás obejde mráz. Jsme určitě na stupních vítězů! "Medailisté" ale ještě musejí ukázat, co umí. Každá skupina bojuje o umístění dalším předvedením v pohybu tam a zpět a konečným výstavním postojem. Pan rozhodčí diktuje svůj verdikt vedoucímu kruhu. Vyhlášení je tady. Třetí místo mops! "Jsme nejhůř druzí", slyším zašeptat Petra Fritsche. Druhé místo: krátkosrsté čivavy! Jen pár setin vteřiny nám trvá než pochopíme, co se stalo a z hrdel se nám vyderou radostné výkřiky. Jsme vítěznou chovatelskou skupinou třetího dne světové výstavy v roce 2002! Když vzorným obloučkem běžíme ke stupňům vítězů, doprovází nás bouřlivě souhlasné ovace. Dáváme fenky na nejvyšší stupeň, kde už trůní stříbrný pohár a veliká kytice čerstvých holandských květin. Tu vzápětí sundají fotografové, protože jim překáží v záběrech. Blahopřeje nám vedoucí výstavy i usmívající se pan rozhodčí. Přibíhá dav fotografů a my se mezi dojetím snažíme tvářit profesionálně a co nejlépe postavit holčičky, aby jim to na fotkách slušelo. "Já začnu brečet", varuje nás tiše Markéta. "Nestraš a makej", kazím jí radost, aby neměla na fotkách rozmazané líčení. "Tuhle chvíli si musíme pořádně užít", dojatě vzdychne Petr Fritsch a všem nám tak připomene, jak vzácný i krátký je tenhle okamžik. Když mezi fotografy zahlédnu i některé "naše" (Dr. Dvořák, p. Smrček) a mezi nimi i svého manžela, mám s pláčem také na mále. Zhluboka se nadechnu a slzy rozmrkám mezi úsměvy. Hlasatel nás žádá o čestné kolečko po hale. Plníme jeho přání opravdu rádi a mezi máváním tleskajícím divákům si vychutnáváme každý krok. Právě teď, v tuhle chvíli slaví čeští čínští chocholatí psi svůj největší triumf se dvěma slovy, která bude za pár dnů znát celý kynologický svět. Ta slova jsou: Modrý květ. 

I po odchodu z haly nás zastavují fotografové, kteří touží po netradičním obrázku. Tak vznikne i foto "dvou vysmátých handlerek pana Pospíšila", zveřejněných na italských stránkách CANITALIA. Jdeme se zvěčnit i k profesionálnímu týmu Roberto, vzápětí nám přijde blahopřát předseda ČMKU pan Němec i předseda dozorčí rady ČMKU Dr. Široký s manželkou, ve stánku Pedigree dostaneme občerstvení, zastavují nás další a další gratulanti. S radostí děkujeme i paní Supronowicz z Polska, která přišla Jirkovi upřímně potřást rukou. Díky její fence, zakladatelce českého moderního chovu jménem Etna Sasquehanna, stojí Modrý květ na kvalitních základech. To jí všichni potvrzujeme a dělíme se s ní o pokračující radost. Fotografové si nás vedou k dalšímu fotografickému koutku. V jeho pozadí je znak výstavy, zelené Holandsko s tulipány a název akce. Pózujeme na speciální přání "neoficiálně" tak, že s Markétkou sedíme na stupních a pánové stojí za námi. Zdá se, že úspěch slaví i modrá kombinace oblečení, a to zejména ve chvíli, kdy překládám název stanice Modrý květ do angličtiny. Na samém konci výstavy se ještě jednou dostaneme na plochu, kde se k nám přidá i pan rozhodčí a vzniknou poslední záběry našeho štěstí v Amsterdamu.

Chovatelská stanice Modrý květ - stručná faktografie
Soutěžící (zleva doprava): 
Ch. Gessi Modrý květ (* 2.6.2000), 3x champion, 5x jun. champ., 3x BIG, 21x BOB ...
(Ich. Gingery´s Krimson N Clover x Etna Sasquehanna),
maj: Ing. Libuše Brychtová (ch.s. z Haliparku)
Ch. Eylin Modrý květ (* 12.7.1999), 2x champion, BOB, 2x CACIB, Klubový vítěz ...
(Ich. Gingery´s Krimson N Clover x Ich. Beggy Modrý květ),
maj. Lenka Fritschová (ch.s. Pupo-Haichi)
Ch. Francesca Modrý květ (* 25.11.1999), 2x champion, 1x res. BIG, 5x BOB, 3x CACIB, Národní vítěz ...
(Ich. Moonswift Prince Dante x Ich. Bára Modrý květ),
maj. Ing. Markéta Chrtková (ch.s Prague Limit)
Ich. Ellie Modrý květ (* 12.7.1999), 3x champion, 3x BOB, Klubový vítěz, Národní vítěz ... 
(Ich. Gingery´s Krimson N Clover x Ich. Beggy Modrý květ),
maj. Jiří Pospíšil (ch.s. Modrý květ)

Umístění chovatelské skupiny: (druh, místo, datum, umístění, posuzovatel, stát)
MVP Litoměřice 27.05.2001 - 1. místo (Mgr. B. Ovesná, ČR)
MVP Brno 01.07.2001 - 3. místo (M. Václavík, ČR)
MVP M. Boleslav 09.09.2001 - 3 . místo (P. Řehánek, ČR)
MVP Č. Budějovice 14.10.2001 - 3. místo (V. Adlt, ČR) 
MVP Nitra (SR) 04.11.2001 - 2 místo (V. Javorčík, SR)
SV Amsterdam 06.07.2002 - 1. místo (E. Wieldraaijer, Holandsko)

Poděkování
Bez práce nejsou koláče, říká se. Bez schopného chovatele, bez kvalitního domácího zázemí, bez spolehlivých přátel a bez nezbytného chovatelského štěstí nelze dosáhnout světového uznání. My čtyři ve skupině už víme, jak ohromného úspěchu jsme společně dosáhli a dokážeme se podělit o svou radost navzájem. Snad budu manželům Fritschovým i Markétce Šimečkové mluvit z duše, když napíšu, následující řádky.

Chceme poděkovat Jitce Hořákové, která s námi měla celý rok vskutku svatou trpělivost. Nejdříve při nácviku a opakování naší "choreografie", kdy nás opravovala tak dlouho, dokud jsme daný prvek nezvládli k její plné spokojenosti. Pak nám vytrvale fandila na všech výstavách a když s námi náhodou nemohla jet osobně, znělo nám v uších její: "Máte velké rozestupy! Vodítka výš! Pozor na kolena, narovnat a usmívat se!". Prostě neopustila nás ani na vteřinku. Lví podíl má na našem světovém úspěchu. Dokonale odhadla vítězný módní trend celé skupiny a dopředu jí bylo jasné, že: "Přece jedete vyhrát, ne?" Jitko, díky, měla jsi zase pravdu!!!

Naše poděkování samozřejmě patří Jirkovi Pospíšilovi a jeho báječné manželce Hance Pospíšilové. Jirka je pro nás vzorem vynikajícího chovatele, jehož výsledky nám ukazují cestu do budoucna a jehož solidnímu jednání by se měl každý přiučit. Děkujeme mu za to, že nám dal příležitost vybrat si "naše holčičky" a že je nám na blízku vždy, když ho potřebujeme. Stejný dík patří i Haničce, která ty naše malé drndy chovala a mazlila od prvních vteřin jejich života. A co se za nimi naběhala se smetákem, co se navařila kašiček a granulek s masem, co kilometrů nachodila po zahradě, aby měly příští šampionky ten nejlepší pohybový základ do života. Titul "Světový vítěz ve třídě chovatelských skupin Amsterdam 2002" jim oběma i jejich fenkám náleží plným právem a nám bylo velkým potěšením, se na jeho získání podílet. Díky Jirko a Haničko, díky skvělá Modrá kytičko! 

08.07.2002 L. Brychtová

Aktuálně - Napsali o nás a fotografie ve světě: 

Svět psů 8/2002 - Světová výstava v zemi tulipánů: "K výsledkům našich vystavovatelů se vrátíme v příštím čísle, ale určitě největším úspěchem bylo vítězství chovatelské stanice čínských chocholatých psů Modrý květ chovatele J. Pospíšila (prvé místo v konkurenci 46 přihlášených chovatelských skupin třetí výstavní den) ...."

 Svět psů 9/2002 - Střípky ze světové výstavy: "Vrcholnou reprezentací úrovně naší kynologie bylo vítězné předvedení chovatelské skupiny čínských chocholatých psů Modrý květ chovatele J. Pospíšila z Prahy třetí den výstavy. Bouřlivý potlesk diváků sklidili nejen za vyrovnanou čtveřici předvedených jedinců, ale i za skvělé a působivé předvedení."

Náš miláček 9/2002 - Korunovace psího krále - popiska k fotografii: "Nejkrásnější chovatelská skupina třetího dne výstavy byla z Čech! Poprávu zvítězili stylově předvedení čínští chocholatí psi z chovatelské stanice Modrý květ.

Světoznámé kynologické noviny OUR DOGS 26.7.2002 - Anglie: komentář k čínským naháčů ze světové výstavy:
(Za zaslání kopie textu děkujeme Ing. Morávkové).

Planeta zvířat 16/2002	Planeta zvířat 17/2002	Pes a mačka 09-10 2002

Fotografie nebo oznámení (stále přibývají):
- italské stránky CANITALIA
- rakouské stránky OKV - hledejte foto světová výstava Amsterodam - kategorie páry a chovatelské skupiny - ZDE
- stránky světové výstavy v Amsterodamu - foto na konci stránky třetího dne výstavy 6. 7. 2002 - ZDE
- slovenské stránky DOG.SK - ZDE
- české stránky CHOV PSŮ, rubrika Zpravodajství - ZDE
- české stránky PESINZERT - ZDE
- belgické stránky výstavních výsledků - ZDE
- Neviditelný pes - čtěte rubriku Zvířetník, kategorii PSI - 1.10.2002 - ZDE 
- stránky ATK, rubrika Hírek, ikona Amsterdam - foto dole - ZDE