Vítejte mezi námi
Jestliže jste začali číst tento článek, pak možná patříte k takzvaně „vážným“ zájemcům o čínské naháče. Je-li tomu tak, pak vám blahopřeji. Pevně doufám, že vás toto plemeno nezklame a vy se časem zařadíte k nám, kteří máme tyhle pejsky jednou provždy. Představte si, že se lednu 2006 narodilo štěňátko s pořadovým číslem 2000 ! Tolik číňánků už patřilo světlo světa v malé zemičce uprostřed Evropy a každým dnem jich přibývá. Tak se dejme do práce, ať se i vy psího miminka brzy dočkáte.
(Pokud už jste majiteli naháčka nebo dokonce patříte mezi chovatele, ráda přivítám jakékoliv vaše náměty nebo připomínky k tomuto textu. Napište mi je, prosím. Předem za ně děkuji.)

Začněte knihou nebo zde
Ještě než se pustíte do čtení, byla bych ráda, kdybyste měli předem přečtenou knížku „Naháči“, kterou vydala DONA v roce 1999. Napsala jsem do ní, jak doufám, vše podstatné a zajímavé, co byste měli vědět. Se znalostí toho, co je v knížce uvedeno, se nám bude lépe spolupracovat. Jestliže knížku zatím nemáte, pročtěte si alespoň portrét plemene otištěný v časopise Svět psů. Nebudu muset znovu vykládat, že čínští naháči mají dvě variety, jaké jsou mezi nimi rozdíly, ani proč jsou nahatí či osrstění a mnoho dalšího. Publikace Naháči by měla být k dostání ve všech knihkupectvích a pokud jí neseženete, můžete napsat i přímo mě. Zašlu vám jí poštou nebo se setkáme na některé výstavě, kam vám knížku dovezu. Standard plemene byste měli zná jako malou násobilku, stejně jako základní řády CMKU a FCI, které najdete v překladu na stránkách ČMKU.

Mimochodem: FCI je "Mezinárodní kynologická organizace" sdružující téměř 6 milionů pejskařů po celém světě (FCI). Jejím členem je i ČMKU - Českomoravská kynologická unie, zastupující kynology v České republice právě v FCI. A přímým členem ČMKU je i Klub chovatelů naháčů (KCHN), který pro změnu sdružuje chovatele čínských chocholatých psů a peruánských naháčů, pokud o to mají zájem. No a na konci řetězu stojí chovatelé a majitelé naháčků, kteří jediní doopravdy den po dni zodpovídají za své pejsky a za to, jak spolu žijí. 

Zásadní slovo na začátek aneb Jedině s rodokmenem!
Hned z kraje si ujasněme jednu věc. V žádném případě ode mě nečekejte jakékoliv doporučení stran štěňat bez rodokmenu! Tedy vyjma jediného: NEKUPUJTE SI HO! Do časopisů většinou uvádím jemnější formulaci: „Kupte si nejlepší štěně čínského chocholatého psa s průkazem původu, jaké si můžete dovolit. „Levné“ štěně nebo štěně bez rodokmenu vás po sečtení výdajů za léčbu jeho nemocí u veterináře a za odborné rady s problémovým chováním může stát mnohonásobně více než štěně s PP, o vašem zklamání a smutku celé rodiny ani nemluvě.“ 

Za tuto formulaci mě jedna "chovatelka" napadla s tím, že příšerně kazím kšefty chovatelům bezpapíráků, přestože jsou stejně skvělí jako chovatelé štěňat s rodokmenem. Je mi líto, madam, ale jako řádný člen ČMKU nemohu jednat jinak a z přesvědčení ani jinak jednat nebudu. Znám dobře obě strany mince. Jezdím posuzovat voříšky, znám mnohé útulky pro psy a věnuji se výhradně čistokrevnému chovu. Chcete-li jako kamaráda bezpapíráčka, nic proti. Ale zajděte si pro něj do nejbližšího útulku a vysvoboďte některého z těch zoufalých chudáků, kteří nemají domov. Bude to rozhodně užitečnější, než rozšiřovat řady majitelů a následně chovatelů "čistokrevných bezpapíráků".

Ptáte se, proč jdu na vás hned tak zhurta?
Jednoduše proto, že neumím reagovat na zoufalá svěřování se lidí, kteří si bez předchozí porady výhodně koupili „zaručeně skvělého“ naháče bez PP a ona se z něj za pár dní vyklubala labutěnka nebo dokonce jiné plemeno! Je mi dotyčných líto, ale současně si musím vzpomenout na české přísloví, které začíná: „Kdo chce kam ….“ A to jsem vynechala popis zdravotních rizik v případě, že dotyčný „rádoby chovatel“ mrská na dvorku naháče na naháče zcela neomezeně nebo chová na jedincích vyřazených z čistokrevného chovu pro nějaký zdravotní či povahový defekt. Myslím si, že kdo se chce věnovat plemeni čínský chocholatý pes, měl by to udělat s plným vědomím zodpovědnosti a férovosti. Štěně s průkazem původu FCI (dále jen s PP) má chovatelským klubem garantováno uvedené rodičovské spojení a nejméně tři generace jejich předků. Jinými slovy: průkaz původu vám dává větší jistotu, že z naháče opravdu vyroste naháč a ne třeba opička. Se psem s PP se můžete zúčastňovat výstav a po splnění podmínek chovnosti odchovávat štěňata opět s průkazem původu. Všechna štěňata s PP jsou nezaměnitelně označena (otetovaná, očipovaná), což zjednodušuje situaci při jejich případném hledání. Pochopitelně nikdy není zaručeno, že ze sebelépe vybraného štěněte se skvělým rodokmenem na 100% vyroste šampion. Vývoj štěněte je doba napětí pro všechny úplně stejná. Prožívá jí chovatel, který si nechá ze svých štěňat to teoreticky nejlepší, prožívala jsem jí já (hlavně s naší Gessi Modrý květ – však si to přečtěte ZDE) a prožívat jí budete i vy. Tak ať vám rychle uteče a hlavně ať to dobře dopadne.

Naháček nebo labutěnka?
Ačkoli u jiných plemen začíná výběr úvahou o tom, zda si pořídit pejska nebo fenku, u čínských chocholatých psů je dobré začít výběrem variety. Je to proto, že žádné jiné plemeno nemá dvě tak vzhledově naprosto odlišné možnosti výběru. Každá z obou variet má své neopakovatelné kouzlo i některá svá specifika. Ta ale vy, po přečtení knížky Naháči, už jistě znáte.

Pejska nebo fenku?
Chcete-li se výhledově věnovat chovu – fenu. Chcete-li jezdit skoro bez omezení po výstavách a nechcete odchovávat štěňata – psa. Fenka zpravidla 2x do roka 14-21 dní hárá a je třeba jí bedlivě hlídat před možným nežádoucím nakrytím. Pes naopak může někdy „pofňukávat“ či více hubnout v době, kdy hárají fenky v jeho rajónu (o těch ve vlastním harému ani nemluvím). Může také více značkovat ve svém revíru, což při nedostatečné výchově může znamenat menší pohromu také v bytě (jízda na smetáku a Mr. Propper ve kbelíku se stanou vašimi kamarády na celý den).
U čínských chocholatých psů nelze myslím jednoznačně říci, že by psi byli povahově výrazně jiní než feny a neuměli se třeba mazlit. U nás doma jsou mazliví naprosto všichni. A jak! Otázkou do pranice je, co budete dělat, až si budete pořizovat dalšího číňánka do rodiny. S tím raději hned počítejte, stejně na to i u vás jednou dojde. Pak je třeba zvažovat, zda budete mít výhradně stejná pohlaví nebo psy a feny. Psi bývají někdy silnějšími osobnostmi, zato však s velkou vnitřní krásou a nadhledem. Já osobně mám pro silnější psí pohlaví slabost, čehož zneužívá Arny i Akim, a Gessi se mi natruc snaží ukázat, že ona svou roztomilostí strčí oba hochy do kapsy.

Štěně nebo dospělého?
Převážná většina číňánků se u nás dostává ke svým majitelům v osmi až deseti týdnech svého věku. Jsou ale i výjimky. To zejména tehdy, kdy původní majitel selže, protože si koupi dostatečně pečlivě neuvážil, nebo se mu nějakým zásadním způsobem změní život a je nucen prodat číňánka dospělého.

Znám bohužel případ, kdy byla hromadně odprodávána různá půlroční štěňata. Zájemce si jich pořídil více najednou a pak zjistil „že to není ono“. Znám také více případů, kdy na rozvod manželů kromě dětí doplatili i psi (ale nutno dodat, že ve všech případech o nichž vím, si u nových majitelů radikálně polepšili). Jinými slovy: Je jedno, zda si budete pořizovat štěně nebo dospělého psa. V každém případě vám přibude právoplatný člen rodiny, který vyžaduje péči, trpělivost i váš zájem a lásku.

Do tohoto odstavce připojím ještě doušku ze zahraničí. Tam se totiž velmi často a naprosto běžně prodávají štěňata až po přezubení, odrostlá, mnohdy až s prvními výstavními výsledky a ani vítězové výstav nejsou naprostou výjimkou. Chovatel pak, samozřejmě za vyšší cenu, nabízí jedince prakticky se zaručenou kvalitou. U nás je bohužel chovatel, který prodává starší a výstavně výborně ohodnocené štěně, neoprávněně v podezření, že s tím psem není cosi v pořádku. A to je docela škoda, nemyslíte?

Výstavní nebo mazlík?
Uvedený nadpis je samozřejmě jen literární zkratkou. Pokud si nepořídíte rovnou hotového dospělého jedince (chovného nebo nechovného), nebude dlouho jasné, co vám z malého raubíře vyroste. Svým pečlivým výběrem ale můžete zvýšit pravděpodobnost, že se zdaří přesně to, co chcete. Pro výstavního pejska si jeďte ke špičkovému chovateli, o němž víte, že jeho odchovy je vidět na výstavách nebo k chovateli, který, přestože s chovem začíná, má co nejkvalitnější fenu nakrytou co možná nejlepším psem. Pro štěně na mazlíka  můžete téměř kamkoliv, jen to chovateli rovnou řekněte. Ten, kdo má zájem, aby se jeho odchovy objevovaly na výstavách, vám raději doporučí jiného kolegu chovatele, který tyto nároky nemá.

Hodně lidí se k číňánkům dostane víceméně náhodou (to byl mimochodem před lety i můj případ!). Zvolí si nejbližšího chovatele nebo toho, na kterého přímo narazili a doufají, že jejich volba bude tou nejlepší, jakou mohli udělat. Ale bohužel nejbližší nemusí být nejlepší (i když pochopitelně ani ne nejhorší). Stejně tak vysoká prodejní cena štěněte z vychvalovaného, ale ve skutečnosti průměrného vrhu, je spíše ukázkou pevných nervů chovatele (nebo životní nutnosti) než solidnosti. Jenomže ceny máme smluvní, jak rád zdůrazňuje jeden politik, takže se nesmíte ničemu divit. Buďte tedy obezřetní, zvažujte rozumně a hlavně - ptejte se. Jak já s oblibou říkám: "Raději mi zavolejte pětkrát a ptejte se na to samé, než abyste nezavolali jednou tehdy, když to bude opravdu důležité". 

© Ing. Libuše Brychtová 10/2001 (aktualizováno 5.1.2006)