|
Updated: 30.09.2006
23.9.2006 - 24th International CACIB
show + Crufts
qualification: 943 psů / 943 dogs in the show catalogue
24.9.2006 -
25th International
CACIB show: 946
psů / 946 dogs in the show catalogue
* Zahraniční rozhodčí /
Judges from abroad: Carmyn Kingston (Australia), David Ojalvo + Enrique
Filippini (Argentina, A), Sharon Francis + Charles Francis + Flora McKenzie (Canada),
Rui
Oliveira (Portugal), Ole Stanskjauer (Denmark, D), Kari Jarvinen (Finland, F),
Paul Stanton (Sweden, S), Ann Ingram + Pat Lawlor + Dick McCoy (Irland,
IRL), Štefan Štefík (Slovakia, SK)
* Stránky Gibraltar Kennel clubu - GKC
* Splnil se mi další sen - zasoutěžili jsme si na Gibraltaru!
* Cesta: letecky Praha Madrid (2,5 hodiny), Madrid Malaga (50 minit), Malaga La
Línea a pak na Gibraltar vypůjčeným autem
* Ubytování: resort Alcaidesá poblíž města La Línea de la
Concepción, cca 15 minut autem od
hranic Gibraltaru. ! Převážná většina hotelů ve Španělsku nebere psy,
na Gibraltaru snad žádný! (to už známe z EV v Barceloně 2004)
* Sešlo se tu sice "jen"
osm čínských chocholatých psů ale mezi nimi šestice věhlasných šampionů v SUPER
silné konkurenci ze Švédska, Irska a Španělska! Takové konkurenci se každý
vyhne, ale Cody s ní bez problémů držel krok a oba švédské šampiony o víkendu
střídavě porazil! Za daných podmínek je to veliký úspěch!
* Ich. CODY z Haliparku splnil
podmínky k udělení titulu
Champion of Gibraltar!!!!
* Štěně od české chovatelky Ilony Dandanové
Damaura
Al Yman All Marii Sapphire vyhrálo BIS dorostenců! Gratulujeme!
Vidět Gibraltar...
Už jako dítě správně potrefené kynologií jsem sledovala dění kde všude
se dalo a postupně se mi skládaly sny a přání, co bych tak jednou někdy ráda...
Ono "jednou někdy" vypadalo před pětadvaceti lety dost nereálné,
protože se tehdy příliš cestovat nedalo. Jet na psí výstavu a vyčerpat
tak devizový příslib byla jednoduše šílenost. Mezi moje vysněné akce patřila
návštěva Crufts v Anglii, výstava v San Marinu, v Monaku, v belgickém
Kotrijku, na Gibraltaru a také Westminster dog show nebo jiná návštěva
Ameriky. Rok se s rokem sešel, naštěstí pro nás se změnil politický režim,
otevřely se hranice, ruštinu jsme vyměnili za znalost angličtiny a Evropa už
je nám pár let malá. Pokud čtete náš web pravidelně pak víte, že na
Crufts v Anglii jsme byli už 3x, v San Marinu jsme slušně uspěli, v Kotrijku vyhráli
BOB i první místo s chovatelskou skupinou, z Ria de Janeira v jsme dovezli
titul světové vítězky, v Buenos Aires jsme byli na další světové výstavě
(a chystáme se do Mexika), zajeli jsme do zemí, o kterých jsem ani nestihla
snít (Itálie, Moldávie, Portugalsko, Španělsko... v říjnu jedeme na Azorské
ostrovy). Z mých přání jich stále ještě pár zbývá. Určitě
Westminsterská výstava šampionů, zajet na výstavu i na výlet do Monaka a
proběhnout se na Crufts po koberci s vlastním psem. A Gibraltar? Ten se nám
po mnoha letech podařilo navštívit právě nyní.
Kdo byl první?
Pokud to náhodou nevíte, pak prvním českým
majitelem naháče, který na Gibraltaru vystavoval, byl v roce 1999
Václav Poslední a měl sebou dva střední peruánské naháče. Ačkoliv tu
byli jediní, i on poznal, že není tak snadné získat zdejší titul. Řadu
let jsem po očku sledovala majitele čínských naháčů, kteří sem jezdili,
zejména paní Gunilu Agronius ze Švédska, jež byla zdejší pravidelnou návštěvnicí.
Jenomže ještě i před pár lety byl pro nás Gibraltar tak nedosažitelný! Před
pěti lety sem poprvé zavítala i Teresa Moreu ze Španělska. A letos konečně
i my, jako první čeští majitelé čínského naháče, jsme tu kromě výstavního víkendu
strávili i na pár dní dovolené. Dopředu jsem věděla,
že soutěž o tituly nebudeme mít snadnou. Při nabízené skladbě rozhodčích
z Kanady a Švédska bylo zřejmé, kdo sem asi přijede a moje předpoklady se
téměř do puntíku splnily. Háček byl jen v tom, s jakou představou sem kdo
jel. Ale o tom až za chvíli...
Letadlem...
Na cestu jsme se vydali už ve čtvrtek po
poledni, když se hlídání naší smečky opět ujala kamarádka Lucka, bez které bychom
si naše cesty nemohli dovolit. Díky Lucko! Letadlo ČSA mělo z Ruzyňského
letiště zpoždění asi 40 minut, které se pak pohybem po letišti atd. natáhlo
skoro na hodinu. Už v letadle, kde si Cody hověl na palubě v přepravce jako
vždy, bylo jasné, že navazující let z Madridu do Malagy nemůžeme
stihnout. Na přestup bychom měli bývali čas tak akorát pro přejezd vlakem
z terminálu TS4 na T4 ke gateům R, S, U, ale se zpožděním, přejezdem a
pasovou i celní kontrolou se to zvládnout v žádném případě nedalo. Zatímco
já jsem zachovávala stoický klid, dopravci to přece nějak musí vyřešit a
první výstava je naštěstí až v sobotu, Hanuš byl skoro na mrtvici. Zbytečně,
jak se ukázalo. Náš let z Madridu do Malagy měl zpoždění 1,5 hodiny, takže nám
tentokrát stihli přeložit i kufr! Kolem deváté večer jsme hladce přistáli
na letišti v Malaze, u Avisů si vypůjčili Seat Altea (měl najeto jen 45
km!) a pomocí GPS navigátoru vyjeli pro mě neznámo kam. Manžel měl všechno
zařizování na svých bedrech a mě tentokrát neřekl ani kam přesně
jedeme. Jen jsem tušila, že kamsi do blízkosti Gibraltaru. Po 100 kilometrech
po dálnici (placená 5.50 + 3.65 + 2.55 EUR) jsme odbočili do oblasti s názvem
Alcaidesa, ve které se nachází řada ubytovacích resortů. Potmě se náš
"hotel" hledal špatně i přes pouliční osvětlení. Projeli jsme
oblast, vyvenčili Codýska vedle golfového hřiště na liduprázdné silnici
a na parkovišti a těsně před prvními kapkami deště nasedli znovu do auta.
Hledali jsme cokoliv, co by bylo alespoň trochu podobné názvu Golf and Beach
VistaReal hotel. Nápis na sloupku, sestavený z barevných kachliček, jsem
objevila víceméně náhodou. Nicméně v recepci nás čekali i když už
bylo půl jedenácté, auto jsme zaparkovali na prostorném parkovišti a s
doprovodem recepčního se ubytovali ve druhém patře osmé budovy. Čisťounké
venkovní
bazény byly osvětlené, zahrada udržovaná a resort zcela nový, jak jsme vzápětí
zjistili. Zachránila nás rychlovarná konvice a teplá polévka. Pak už jsme
padli uondaní do měkké postele, kterou nepohrdl ani Codýsek. Dala
jsem si přes nohy teplou měkoučkou deku a náš malý cestovatel spokojeně
vydechl. Ráno nás uvítalo sluníčko mezi mraky a mořské vlny v dálce...
Pátek jsme vyhlásili za oddechový den, což
znamenalo zběžné seznámení s okolím, dlouhé venčení Codýska
na pláži i na travičce, lehký nákup a zásobení se dobrotami do naší malé
kuchyňky, kterou jsme měli k dispozici. Autem jsme projeli městečko La
Línea de la Concepción (oblast Andaluzie - Cádiz) a při posezení na
zdejší pláži jsme si zvykali na pohled na nepřehlédnutelný kus skály,
zvaný Gibraltar, Rock
nebo Skála. Máme
ho téměř na dosah!
Výstava
V sobotu začínala výstava v deset hodin, ale pořadatelé
vypsali přejímku už na osmou ranní. Zkušení zahraniční vystavovatelé nás
varovali, abychom tu byli včas. Jednak nás čekal přechod státní hranice
mezi Španělskem a Gibraltarem, která vede přímo přes mezinárodní letiště
(provoz řídí semafory a letadla, i když jich neletělo mnoho za den, mají
samozřejmě přednost) a jednak se na Gibraltaru moc dobře nedá parkovat, protože tu
není místa nazbyt. Ke státní hranici vede dvakrát zatočená silnice, která
čekající auta svine do dlouhého hada. Místní obyvatelé se buď nechávají
přivézt autobusem, někdo je k hranici doveze, nebo parkují svými auty na španělské
straně a do práce přejdou přes hranici, za kterou je hned naloží
Gibraltarské městské autobusy. Ráno před osmou hodinou tu bylo
naštěstí aut jen pár, asi tak na 15 minut stání.
Jestli jsem očekávala nějakou podrobnou prohlídku nebo veterinární
kontrolu, pak zbytečně. Možná díky španělské SPZ našeho vypůjčeného
auta, ale zcela zaručeně díky českým cestovním pasům pod EU, se žádná
kontrola nekonala a mávnutí pasováků se obešlo jen se slovy "Republika
Čeka, ok." Milé zjištění. Jakmile jsme přejeli přistávací dráhu
letiště a minuli benzinovou pumpu značky Cepsa odnavygovaly nás cedulky
"Dog show" hned na prvním kruhovém objezdu doprava do jednosměrky.
Po pár metrech jsme přijeli před halu, ve které, jak jsme pochopili, bude výstava.
Podařilo se nám najít poslední volné místečko na konci ulice na zaparkování.
Od té chvíle už všichni vykládali věci u haly a odjížděli s auty neznámo
kam. Veterinární přejímka se nekonala žádná, katalogová čísla a
katalog na oba dny jsem si po vystání hutné fronty vyzvedla u okénka haly. Posuzování bylo připraveno
jednak do deseti kruhů na venkovní plochu hřiště pokrytého umělým trávníkem
a jednak v hale, kde bylo kruhů tuším šest. Psi sem směli být přivedeni
pouze na posouzení. Sousední hala sloužila jako "grooming area" i
jako úložiště psů pes den. Spousta handlerů však sídlila venku u stěn haly.
Prodejní stánky žádné! Pokud si něco zapomenete doma až se pojedete, nemáte
šanci tu cokoliv sehnat! Občerstvení v hale jediné, ale s hranolkami a jídlem
tak namočeným v oleji, že jsme tuhle možnost stravování vyloučili okamžitě.
Koupenou vodu jsme sebou vezli i pro Codyho, protože ta Gibraltarská se nemá
dávat pít ani psům. Codýska jsme usídlili v rohu upravovací haly u známého
profesionálního handlera a vydali se na obhlídku nevelkého výstavního areálu.
Zleva stálo staveniště, na němž celý den běžela míchačka na beton a
pracovalo se. Za venkovní výstavní plochou a stěnou malé haly jsme mezerou
mezi budovami viděli přímo na letiště. Když jsem česala Codýska do
kruhu, zrovna přistávalo letadlo. Slabé povahy to neustály... Kruhy byly pečlivě
označeny, rozpisy visely na železných mřížích u vchodu do každého z
nich. Mimochodem rozpis plemen do kruhů bylo možné najít pět dní před výstavou
na stránkách GKC, ale jen název plemene a celkový počet psů. Posudky se
nepíší, posuzuje se anglickým systémem, výsledkové tabule chybějí. Udělená
ocenění se zapisují na podlouhlou kartičku se znakem a obrázkem Gibraltaru.
Držitelé CAC a BOB dostávají kokardu, vítězové skupin a finálových
soutěží stříbrné talíře se znakem výstavy, oceněním a datem. Praktické
to ceny pro převoz letadlem.
Soutěž číňánků
Milý zjištěním bylo, že se na Gibraltaru začal
CAC udělovat odděleně pro obě variety CCD. Pořadatelé se za přispění
Teresy Moreu nechali inspirovat portugalskými pravidly. Konkurence se u naháčů
sešla hodně zajímavá. V páté skupině FCI jediná fena mexického
naháče a osm číňánků ve složení, jaké by nemusela závidět ani světová
výstava. Však si pomocí norské databáze proberte jednotlivé psy sami, stačí
když kliknete na podtrženou část jména psa ve výsledcích. Naše sobotní
rozhodčí paní Sharon Francis přijela
na Gibraltar i s manželem Charlesem, který je též posuzovatelem, až z
Kanady. Jsou mimo jiné chovateli čínských chocholatých psů - stanice Starward
- a tak jsem byla na výsledky docela zvědavá. Elegantní, dokonale upravená,
milá a usměvavá paní rozhodčí byla zpočátku překvapená úrovní
vystavování, tedy spíše nevystavování, větších plemen před námi, ale
s nástupem čínských chocholatých psů jako když proutkem mávne. Sešla se
konkurence silná po všech stránkách, včetně předvedení. Jako první
nastupovala nahatá dorostenka Damaura, jejíž chovatelkou je Ilona Dandanová.
Dorost je v katalogu uveden na konci odděleně, má samostatné finálové soutěže
posuzované po skupinách FCI i samostatnou soutěž BIS Puppy. V sobotu dosáhla
zvesela chodící fenka na res. BIG Puppy a v neděli dokonce na BIS Puppy.
Majitel vítězství vydatně oplakal a moc jsme mu ho přáli.
V sobotu se sešli tři psi ve třídě otevřené
a jeden v šampionech, na neděli byl PP pes ze šampionů oproti katalogu
přeřazen též do třídy otevřené (neptejte se mě, jak je to možné), takže
se sešli psi čtyři, dva a dva v každé varietě. V sobotu si Cody odnesl důležitý
CAC a protože už byl šampionem, což bylo řádně doloženo k přihlášce i
zapsáno v katalogu, stačil mu k zisku šampionátu Gibraltaru tento jediný
titul. Cokoliv navíc už byla jen milá prémie. O CACIB si zaběhala
trojice psů, oba držitelé CAC (naháček a Cody) a vítěz třídy šampionů, ve
které se CAC nezadává. Švédský HA pejsek je o něco málo menší než
Cody, o něco silnější v kostře, zejména v hrudníku (náš Akim by tu byl
tak akorát) a v typu i barvě je podobný svému dědečkovi Prefix Hold Your
Horses. Má velmi husté a bohaté osrstění. Paní rozhodčí se líbil a získal
CACIB. Labutěnku ze třídy šampionů znám z fotek výborně. Kolikrát jsem
si říkala, že bych ho chtěla znovu vidět na vlastní oči (potkali jsme ho
už na EV v Barceloně 2004). A vida, stačí si jen něco přát a je to.
Pejsek má krásný pohyb, rovný hřbet, velmi pěkné a husté, i když na
sobotu poněkud méně upravené osrstění (na
neděli to vystavovatelka vydatně vylepšila, aby pro výsledek udělala
maximum), tmavý pigment, kulaté a o něco dále od sebe uložené oči, rovný
ocas. Do trojice o res. CACIB přišel i HA španělský pejsek ze třídy otevřené
a z téhle
trojice se štěstí usmálo na Codyho, což mě především s ohledem na
druhou kvalitní labutěnku hodně potěšilo. Codýsek mezi severské šampiony
zapadl bez zaváhání. Ve třídě fen měla na CAC štěstí osrstěná fenka
Maria Callas a smůlu krásná hairless Patience. Přiznám se, že jsem jí moc
držela palce a CAC i CACIB by si zasloužila. Líbivá irská fenka s dokonale
rovnou hřbetní linií, pěknou hlavou, dobře úhlená i celkově elegantní
ten den vůbec nezvedla ocas, i když jinak chodila moc pěkně. Ve způsobu
vystavování ale neměla šanci projevit jakýkoliv temperament zatímco Pat
radostí jen zářila. A další překvapení přišlo o BOB, kde se sešel švédský
HA pes a irská HA fena. Oba měli pěkný rozsah pohybu, ale zatímco pes překypoval
energií, Irka opět vše odběhala s ocáskem neseným bez hnutí u země a bez
záblesku radosti. Přesto
titul BOB dostala, což paní rozhodčí zdůvodnila lepší hřbetní linií. V
tom souhlasí, ale měla jsem dojem, že by HA pes býval udělal v IX. skupině více
práce. Ostatně ve finále fenka při nástupu dvakrát mrskla ocáskem, což
jí vyneslo výběr mezi tuším deset finalistů, ale pak už to bylo jen trápení
a na stupně v silné zdejší konkurenci nedosáhla. Až teď, při studování
informací z internetu o této fence s úžasem zjišťuji, že jde o téměř
osmiletou šampionku. Podle projevu
jsem jí tipovala na nezkušenou začátečnici, která potřebuje tvrdou drezúru
a divila se, jak už může být
šampionkou... Inu mýliti se je lidské. O to víc budete překvapení z
fotografií jejího vystavování... asi jiný kraj, jiný mrav... Ale v kruhu
se může stát ledasco, třeba jí nevyhovoval handler... kdo ví... fotky
najdete dole na stránce.
Hanuš udělal skvělé fotky a vy můžete
podrobně studovat pohybovou mechaniku a kvality multišampionů čtyř různých
zemí:
.
V neděli nás čekal švédský rozhodčí Paul
Stanton. Už při přečtení jmen účastníků v katalogu nebylo pochyb, že
právě za ním přijeli oba psi ze Švédska a velmi pravděpodobně i irská
fenka. Stejně tak na něj po sobotě spoléhala i španělská majitelka, zatímco
nás pan rozhodčí nikdy neviděl a já byla v
naprosté pohodě. S Codym jsem měla vše
ulehčené proto, že už nám vůbec o nic nešlo. Samozřejmě, že jsme
oba soutěžili naplno, ale někdy se prostě víc dělat nedá. Po rozdání
CACů u psů jsem s Codym čekala, zda padne CACIB na labutěnku a byla připravená
na soutěž o res. CACIB jen tak pro legraci. Opravdu se to povedlo a tak se
Cody po sobotě dostal do přímé soutěže se včerejším držitelem CACIBa.
Jedno kolo v pohybu a neuvěřitelné se stalo skutečností. Cody opět dostal res.
CACIB a má na svém kontě poražených dalšího švédského šampiona. Někdy je
i res. CACIB cenný titul. U fen vypadala situace shodně jako v sobotu k
malé radosti španělské vystavovatelky. Té mi bylo líto, protože Pat
neporazila Lyn ani nyní, i když na to podle mě měla. Tentokrát ale pan rozhodčí
rozhodl na uších, které má Pat poněkud měkčí. Ku cti Lyn nutno říci,
že ocásek zvedla na půl žerdi, čímž ovšem ztížila panu rozhodčímu
situaci při zadávání BOB. Vidět dva vystavovatele přesvědčené o tom, že právě
jim rozhodčí titul zaručeně zadá, je docela psina. V daný okamžik byl
osrstěný pes lepší ale ke vší smůle už tak výrazně nezazářil v BIG,
přestože jí posuzoval stejný rozhodčí a vybral ho mezi deset finalistů.
Suma sumárum u číňánků byla bitva jako u Vedrunu a ani o drobná překvapení
nebyla nouze. Až sem pojedete dobře zvažte, jaký rozhodčí posuzuje, abyste
nebyli překvapení či zklamaní. My jsme s Codym odjížděli nadmíru
spokojení, se splněným šampionátem a s vědomím, že mezi špičkovými
psy a u neznámých rozhodčích můžeme klidně běhat kdykoliv.
Úpravy psů
Stejně jako v Itálii tak i na Gibraltaru si ze zákazu úprav z FCI zjevně těžkou
hlavu nedělají. Naopak. Bez úpravy psa, bez profesionálního handlera nebo
minimálně bez perfektního předvedení nemáte šanci stát ve třídě dospělých
psů na stupních. Způsob se velmi blíží Americe. Celá jedna hala sloužila k přípravě
psů a rozvedený elektrický proud se zásuvkami až na čtyři fény byl jasným
znamením, že se s úpravou počítá. V neděli jsem strávila kus dopoledne
tiše v koutku a pozorovala jsem dění kolem sebe. Občas mi úžasem popojely
brýle. Moje postřehy berte jako výčet toho, co všechno se podle FCI dělat
nemá. Je libo upravit třeba bullmastifa? Tak navlhčit a vytřít srst, otřít
oči a tlamu, vyčistit uši, béžovou nabarvit tmavé otlaky na loktech, na černo
dobarvit masku a vše přelakovat, aby barva nepouštěla, srst znovu vytřít a nanést
vysoký lesk. Proměna psa ze zaprášeného stvoření v okouzlujícího obra.
Bedlington a knírači se prostříkali šamponem, vytřeli do sucha, pak kondicioner, vytřít,
vysušit do sucha, zastřihnout srst do dokonalého tvaru, ještě propudrovat, dobarvit
a ustálit leskem. Sibiřští husky a malamuti? Inu prosím. Kožich navlhčit
speciálním roztokem antistatiku, prosušit fénem. Nejvíc práce je s nohama.
Srst tu musí nabrat objem, aby nohy vypadaly silně a pevně. Takže umýt šamponem,
vytřít, nanést kondicioner, vytřít, dokonale vysušit. Následuje pudrování,
bílý pudr se nanáší kartáčem nebo velikým štětcem přímo z
velké krabice (to platí u většiny plemen: bearded kolie, kolie, westíci,
pekinézové atd. atd.), zapracuje se do srsti, k mému překvapení následuje
mírné zvlhčení kondicionerem a zasušení pudru proti srsti. Zbytek pudru
se nanese na
hlavu a límec. Bílá musí být bílá! Žlutá se nenosí. Psík jako vyměněný.
Pudr se vtíral do srsti bíglovi, bulteriérovi, vipetovi, basetovi a samozřejmě
labutěnce. Dělala jsem si legraci, že v neděli Cody prohrál CACIB "o
pudr", kterého jsem sebou měla jen trochu ve spreji, kdyby si Cody náhodou
umazal chlupy pod zadečkem. To by nás pudr zachránil od katastrofy. Do Hercula, jeho
nahatého kamaráda i do nahaté irské fenky zahučela celá krabice. Jen se
zaprášilo :))) což bylo vidět i na rukou, zejména irského handlera. Přítomní
naháči se samozřejmě těsně před výstavou na sucho doholili jednorázovými
žiletkami, což je způsob, kterému nefandím, protože ho nepovažuji za šetrný.
Však měla světlá fenka dost poraněnou kůži. Á
zapomněla jsem. Bílý prášek neminul ani golden retrívra či světlého
labradora... Jezevčíci se také museli lesknout, ale opatrně, protože pan
ing. Štefík je rozhodčím, který upřednostňuje přirozenou krásu, správné
anatomické vlastnosti a odpovídající temperament. Úprava některých psů
byla malým uměleckým dílem a vyžadovala výtvarný cit. Skutečností pak
je, že neupravený pes s čerstvě "vyrobeným" téměř nemůže
soupeřit. Dokonale vyhlížející krasavec je vždy atraktivnější než psík
s pomačkanou srstí vytažený z přepravky nebo zaprášený z cesty po svých
na výstavu. Osobně jsem zastáncem zlaté střední cesty, což v mé představě
znamená maximální šetrnost ke psům (laky a voňavé spreje nejsou pro
jejich oči a čich určitě nic příjemného), ale také celkovou čistotu kůže
i srsti, osušenou tlamu, čisté oči a rozumnou upravenost. V tomto duchu jsme nechali v
pondělí a v úterý Codyho prolítat na pláži v písku a zmáčet v moři...
A jak mu bylo? Přece fajn!
Popularita plemen
Docela určitě mě překvapili francouzští buldočci. Jejich popularita je ve
Španělsku i tady ohromná a stále stoupá. Bylo jich tu 34! A teď jen namátkou:
bobtail 11, briard 10, autralský ovčák 7, flanderský bouvier 7, 12 stafordů,
20 bulteriérů + 4 miniaturní, 10 westíků, 8 skotů, 7 kerryků, 25 jorků,
ale dohromady jen 35 jezevčíků ve skupině FCI, 6 samojedů, 13 malamutů, 9
husky i 9 čau čau, ridgeback 15, bígl 8, retrívři jsou populární všude a
tady jich bylo po třiceti, americký kokršpaněl celkem 15 a anglický 24,
mops 17, boston terier 10, maltéz 12 a podobně. Jsou-li plemena, kam nemá
cenu jezdit, pak k nim patří beardedky, westíci, čauové, američtí kokři,
angličtí baseti, husky a malamuti, lhasy, jorkšíři, bišonci a teď zrovna
i pekinézové.
Tady potkáte známé profíky nebo vystavující rozhodčí a vaše šance se
blíží nule, pokud je v kruhu rozhodčí, který už je někde v okolních zemích
posuzoval. U mnoha dalších plemen záleží na štěstí s konkurencí,
jaká se zrovna sejde. Číňánci vám toho budiž důkazem.
K našemu seriálu o vystavování aneb takhle NE ! (upozorňuji,
že záběry nejsou vhodné pro slabší povahy...)
Občas na výstavách vídám něco, co považuji za nutné vám ukázat a
doplnit své poznámky co ve vystavování ano, co ne a proč.
Jestliže jsem v reportáži z
letošního Estorilu popisovala na
fotkách některé své vlastní chyby a také nevhodný způsob zvedání psa
na stůl (mimochodem španělská majitelka teď zvedá své pejsky na stůl
velmi šetrně a o vystavování jsme si báječně popovídaly), pak tomu tak bude i nyní. V našem kruhu jsem viděla něco,
co mi vzalo dech. Když jsem poprvé zahlédla handlera trénovat před výstavou
s fenkou v kruhu, myslela jsem si, že to byl jen moment a náhoda. Vzápětí
se ale ukázalo, že jde o soustavný styl předvádění. Ještě chvíli
jsem si nechávala naději, že má třeba fenka pod krkem vodítko s rozšířeným
obojkem. Neměla. Handler jí vyvěsil do vzduchu, pak postavil
rovnou ze vzduchu zadní nohy a teprve pak přední. Nádherná fenka musela
stát bez hnutí před ním (prohlédněte si fotku ze soutěže o BOB) s krkem
po celou dobu zapřeným do vodítka, aby měla krk v pravém úhlu vysoko vzhůru.
Stejným stylem vystavovatel fenu zvedal, přenášel a stavěl. Byla asi zvyklá
(co jiného jí zbývalo), protože vždy v pudu sebezáchovy zpevnila tělo a
nechala se sebou dělat bez hnutí cokoliv. Podle mě se naučila instinktivně
i zadržet dech, protože se nedusila ani nebránila. Na místě rozhodčích
bych použila styl 3x a dost. Dvě varování za necitlivé zacházení a odchod
z kruhu. Asi to bude můj problém, že do jednání se psy dávám příliš
citu a srdce. Ale jinak to neumím, takže vás moc prosím: Takhle nikdy nevystavujte !!! Snažím
se vás učit jiné a především ke psům šetrné způsoby. A snažím
se je zdůrazňovat pro všechna plemena. Kdybyste někdy váhali, co a jak udělat,
představte si stejné zacházení sami na sobě. Pes je živá bytost. Cítí
bolest i nepohodlí. Ctěme jeho potřeby a když už jsme si zvolili jako kamaráda,
tak sním tak zacházejme.
Gibraltar? Skála a opice!
Po
dvou výstavních dnech jsme pondělí trochu lenošili na sluníčku, pak probádali náš
resort a celé okolí. Mimochodem víte, že se ve zdejší oblasti prostaví
1,5 miliardy Euro, je tu více než 100 golfových hřišť a tisíce nových
domů i luxusních bytů na prodej? Španělsko otevřelo brány investorům a
ti se snaží nalákat sem zahraniční majitele nemovitostí, kteří neradi tráví
zimu ve studeném počasí. I na letišti jsme potkali anglické manžele,
cestující do svého španělského domu... Přiznám se, že jsem ve 30°C a
slunečně jasném počasí litovala, že letíme domů už ve středu. Minimálně
další týden bych tu klidně vydržela.
Na úterý jsme si naplánovali výlet
na Gibraltar jako obyčejní turisté. Vyběhaný Codýsek dostal k dispozici naše
apartmá i s postelí a my jsme vyjeli směrem ke skále. Lanovkou (13,5 EUR za
jednu zpáteční jízdenku, 26 EUR včetně návštěvy přírodní rezervace) jsme
vyjeli na vrchol, rozhlédnout se po okolí a podrbat opičky (zoologický název
Magot bezocasý (Macaca sylvanus)). Ačkoliv nápisy důrazně
varují turisty, aby nic nejedli v přítomnosti opic, všechny igelitové tašky
měli dobře schované a batohy zavřené, jedna maminka dala svému dítku krásné
jablko hned po vystoupení z lanovky. Výsledek se dostavil. V jediné sekundě
byla majitelem ovoce opice a dítěti zbyly jen oči pro pláč. Stejně dopadla
paní, která si ve zdejším obchodě s občerstvením koupila zákusek.
Chytrá zvířátka jí viděla už za sklem a věděla, že mňamka je na
obzoru. Jen paní otevřela dveře, jedna z opic proletěla kolem přeskokem přes
zábradlí a už dlabala dobrůtku. Překvapená
dáma nestačila ani zaječet. To my, kteří se zvířátky kamarádíme, jsme
si užili! Čtyřčlennému hloučku opiček jsem povykládala o Praze i o Codýskovi!
Mělo to velký úspěch, však se podívejte, jak pozorně poslouchají. Škoda
jen, že jsem já, homo sapiens, nerozuměla jejich dotazům. Opičí miminko si
na mě přišlo jedním prstíkem opatrně sáhnout. Také jsem mu pomalu nabídla
ukazováček a náš společný dotek vypadal jako ve filmu E.T. mimozemšťan. Turisté
si nás s dojetím fotili, jen Hanuš zrovna ukládal fotky a tak vám tenhle zážitek
mohu jen vyprávět. Prošli jsme celý vrchol Gibraltaru.
První kopec je obydlen armádou, na druhý nás vyvezla lanovka a na třetí
jsme vyšplhali. Není to snadná pěší túra, ale naše snažení mělo
ohromný efekt. Byli jsme tu úplně sami! Vylezla jsem si na rovnou střechu
jednoho z bunkrů. Pod nohama mi ležela Gibraltarská zátoka, přístav a letiště,
naproti město Algecíraz, vpravo Gibraltarská skála a Pyrenejský poloostrov
a vlevo - Afrika! Výhled
na Maroko a africké pahorky byl nádherný. Odtud, z přítmí volně přístupných
bunkrů, vznikly panoramatické fotky Gibraltaru a záběry, které nám
budou krásný výlet připomínat. Čas tu běžel poklidně a všechny lidské
problémy se zdály tak malicherné... Občas je dobré podívat se na svět z větší
perspektivy, moc to pomáhá.
Nečekaný zážitek
Večer
před odjezdem jsme se s manželem ještě vydali na procházku
kolem golfového hřiště. Cody byl tak uběhaný z odpoledního řádění v písku
a v moři, že odmítl pohnout pacičkami a zůstal v pokoji na pohovce. Původně
jsme chtěli sejít jen k pláži a naposledy se podívat na Skálu. Bylo teplo,
vítr foukal minimálně, obloha růžověla od zapadajícího sluníčka, před
námi moře kam oko dohlédlo a liduprázdná pláž, která s vine kolem celého
pobřeží od La Línei až k Malaze. Nikde ani živáčka. A pak mě to
napadlo. Nemuseli
jsme se dlouho domlouvat, zuli si boty, vyhrnuli kalhoty nad kolena a ruku v
ruce se zvolna vydali po pláži směrem k majáku v dálce. Středozemní moře
nám posílalo pod nohy jednu vlnu za druhou, větřík nám ovíval tváře a
na oblohu vyšel srpek měsíce. Skoro jsme nepotřebovali mluvit. Asi také znáte
pocit, kdy se stanete součástí něčeho krásného a neopakovatelného. Všude
je až neuvěřitelný klid a příroda vám svou sílou připomíná to, na co
jste dávno zapomněli, totiž že jste její nedílnou součástí. Skoro jsem
si říkala, jestli je vůbec možné, abychom se v roce 2006 ocitli úplně
sami na nejižnějším okraji jinak přelidněné Evropy. Ušli jsme v písku pěkný
kus cesty než jsme se otočili a pomalu se vraceli po pobřeží s výhledem na osvětlenou
Gibraltarskou skálu, plující zaoceánské lodě i rybářské bárky. Snad nám
na rozloučenou proletěla přes tmavou oblohu padající hvězda. Ani jsem
si nestačila nic přát a napadlo mě jen: Díky za tyhle dny! Na Gibraltaru
bylo nádherně...
Cesta domů proběhla bez potíží, jen nám na
letišti v Malaze dala společnost Iberia podepsat papír, že si Cody
nebude hrát na palubě na teroristu nebo vyžadovat prohlídku kokpitu za letu
či osobní rozhovor s kapitánem (přeháním samozřejmě :)) ). Do Prahy jsme
letěli s ČSA letadlem s názvem "Kladno" s nesmírně milou posádkou, jež
nabízela spícímu Codýskovi i vodu. Náš malý cestovatel už sám míří
na letišti k pásům s kufry a ven trefí najisto. Až doma jsme se dověděli,
že má Praha jakási zvláštní bezpečností opatření... překvapilo nás
to. Za celý šestidenní pobyt jsme ani jednou nemuseli vyndat očkovací průkaz
psa. Až jednou pojedete na Gibraltar vy, podrbejte tam opičky za nás a ať
se vám tam líbí.
Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
23.9. CACIB + Crufts
qualification
– Rozhodčí / Judge: Mrs.
Sharon Francis (Kanada – Canada)
24.9. CACIB – Rozhodčí / Judge: Mr. Paul Stanton (Švédsko –
Sweden)
(CAC Gib. separated by CCD variety)
Class |
Dog |
23.9. CACIB + Crufts q. |
24.09.
CACIB |
Owner |
P-TO |
Ch. Cody
z Haliparku (PP) |
V1,
CAC, res.CACIB |
V2,
res. CAC, res. CACIB |
Libuse
Brychtova,
CZ |
|
Ch.
Hibacka´s Hercul Poirot
(PP) |
xxx |
V1, CAC, CACIB, BOB |
Gustafsson Catalina, S |
|
Ch. Sun Hee´s Dressed
for Success (HA) |
V1, CAC, CACIB |
V1, CAC |
Gustafsson Catalina, S |
|
Ch. Woodlyn High Cotton
(HA) |
V2,
res. CAC |
V2,
res. CAC |
Moreu
Teresa, E |
P-TS |
Ch.
Hibacka´s Hercul Poirot
(PP) |
V1 |
xxx |
Gustafsson Catalina, S |
F-TD |
Damaura
Al Yman All Marii Sapphire (HA) |
VN1,
res. BIG Puppy |
VN1,
BIG Puppy, BIS Puppy |
Fernandez
de Zafra, E |
F-TO |
Maria
Callas Della Castafiore (PP) |
V1, CAC, res. CACIB |
V1, CAC, res. CACIB |
Moreno Alexia, E |
|
Ch. Killoughy Lyn
(HA) |
V1,
CAC, CACIB, BOB |
V1,
CAC, CACIB |
Carrol
+ Hanlon, IRL |
|
Ch. Patience
Della Castafiore (HA) |
V2, res. CAC |
V2, res. CAC |
Moreu Teresa, E |
PP = powder puff; HA = hairless; P = pes, male,
dog; F = fena, female, bitch; TD = puppy class, TO = open class; TS = champion
class
Final event:
Saturday:
BIG Puppy: 2nd place - Damaura
Al Yman All Marii Sapphire (HA) - Judge: Enrique Filippini, Argentina
Sunday:
BIG Puppy: 1st place - Damaura
Al Yman All Marii Sapphire (HA) - Judge: Paul Stanton, Sweden
BIS Puppy: 1st place - Damaura
Al Yman All Marii Sapphire (HA) - Ole Stanskjauer, D
New
champions of Gibraltar:
Ch. Cody
z Haliparku
Ch. Sun Hee´s Dressed
for Success
Ch. Hibacka´s Hercul Poirot
Ch. Killoughy Lyn
Maria
Callas de la Castafiore
28.09.2006, photos: © Hanus Brychta, text: Brychtová
|