Celkově 56 čínských chocholatých psů (18 powderpuff + 38 hairless) v Českých Budějovicích jsem si nemohla nechat ujít, přestože jsme se v sobotu vrátili z výstavy v Erfurtu (Německo) pozdě v noci. S postupujícím časem si říkám, jestli jsem raději neměla sedět doma. Proč? Jednoduše proto, že rozdíl ve způsobu pořádání obou výstav byl téměř propastný a mě po dlouhé době napadlo, jak se u nás asi cítí cizinci. Do Budějovic jezdím léta a už jsem si asi hodně zvykla. V obdélníkové budově stály tři kruhy v řadě bez mezer za sebou (jako již několik let předtím, občas jsme ale bývali i ve větším proskleném pavilonu na protější straně výstaviště). Kolem nich místo tak tak na projití jedné osoby, jestliže se majitelé se psy logicky rozmístili kolem malých kruhů i kolem obvodových zdí. Mimochodem tak malý kruh pro tolik psů pamatuji jen z loňského letního Brna a klubových výstav v Telnici. Podlaha chladně mramorová, uprostřed kruhu kousek ušmudlaného koberce, jehož účelem, jak se ukázalo, bylo jen to, aby ho všichni obcházeli. Možná měl sloužit jako orientační značka, kde je střed kruhu. Vzhledem k velikosti pavilonku všude panoval výrazný hluk, který po celý den doprovázely rány jako z děla. To čtvero křídel kovových dveří postrádalo gumové těsnění a vstup každé osoby znamenal další "velký třesk". Dvoje protilehlé dveře, nad nimi samozřejmě otevřená okna, jež nešla zavřít, znamenaly stabilní průvan právě v místě, kde stál kruh pro naháčky. Přičteme-li ještě dostatečně nezkušený personál v kruhu, je dílo zkázy téměř hotové. A výsledek? Celková atmosféra v kruhu nijaká, potlesk vítězům jen tu a tam, kolem kruhu se sice bavilo dost lidí, ale příjemnější bylo co nejrychleji odtud odejít. Však se soutěže o BOB dočkali už jen sami soutěžící a někteří skalní příznivci.

Je vcelku možné, že výše uvedené přispělo i k mému nevalnému dojmu ze způsobu vystavování psů. Až na některé příslovečné výjimky (napočítala bych maximálně desítku) snad nikdo cíleně nepředváděl svého psa. Video z téhle akce je téměř k nepoužití, protože majitelé byli rádi, že odešli kolečko, pak se někde zastavili, odevzdaně počkali až na ně dojde řada k posouzení psa na stole, prokličkovali mezi kovovými cedulemi položenými na zemi (tady je vedoucí kruhu pravidelně zapomínal a pokud je dal pryč, jal se je vracet právě ve chvíli, kdy se rozhodovalo o vítězi a všichni potřebovali klid) a s úlevou, že už je to za nimi, se vrátili na původní místo. Nakonec pár přískoků (jinak to snad nešlo) v pidi kruhu (sedm psů ve třídě už bylo pěkné "maso") a odchod. Na obranu majitelů musím dodat, že ani ze svých zkušených naháčků bych tady nadšení určitě nevykřesala a mít nezkušené mládě, snad bych z té "dveřní kanonády" jela raději domů bez posouzení. Zdám se vám přehnaně kritická? Připouštím, že ano a navíc jsem velmi pravděpodobně i zhýčkaná z mnoha pěkných zahraničních výstav. Pravda, Ilona Dandanová se Silvou Moringlovou si po nedávné bulharské anabázi v Asenovgradě musely připadat i v Budějovicích jako v lázních, ale pro všechny ostatní bych si přála příjemnější prostředí. Závěrečné soutěže, konané jako vždy  na asfaltu mezi pavilony, bez kloudného místa pro diváky, mají k důstojnosti vskutku daleko, byť se pořadatelé snaží sebevíc. Koberce na asfalt natahují pro finálové soutěže už i v Rumunsku!  A padne-li na ně navíc průtrž mračen, jako v neděli, je fiasko téměř zaručené. Cestu domů jsme s manželem tentokrát strávili diskusí na téma, proč to u nás nejde jinak. Nevěděl by to náhodou někdo?

Co se pejsků týče, bylo se v mnohých třídách nač dívat. Tu a tam jsem se sice nesešla s Mgr. Ovesnou v názoru na zadanou známku, ale o to jsem se ani nesnažila. Bylo z čeho vybírat a výška nastavené laťky záležela na osobním vkusu. Velkou radost mi udělala Cibetka z Haliparku, která se konečně dočkala prvního velkého vítězství. Konkurentky, po vzoru své babičky Gwendy, jednoduše "uchodila". Krásně držela ouška a pod vedením své paničky prakticky nezaváhala. Druhou perlou byl Arníčkůn syn Casanova Pupo-Hachi, který nedal soupeřům žádnou šanci a odpoledne své majitelce Janě Kvíčalové navíc vyšlapal další vítězství v junior handlingu. Tomu říkám vydařený den a blahopřeji. Velmi těsný souboj s pozdějším vítězem plemene svedl ve třídě mladých psů Briliant z Haliparku a myslím, že zdaleka neřekl své poslední slovo. Potřebuje ovšem získat více zkušeností. Mezi výbornými fenkami musím zmínit ještě Arnoldovy dcery Alett a Arry Čertova stěna a Beggy Hvězda z Podmok. Navrch mě potěšili majitelé Baldona z Haliparku, kteří mi pejska přišli ukázat. Vyklubal se z něj kluk jako buk a vy ho pravděpodobně na některé z výstav v budoucnu potkáte. S radostí jsem si všimla, že některé "dušičky", které malinko opečovávám radou u pomocí, se evidentně zlepšili a jejich pejskové se teď cítí i projevují mnohem lépe. Jen tak dál!

Budějovická výstava mě přiměla k přípravě dalších dvou seriálů s praktickými radami na naše stránky. Nechte se překvapit. Než se do seriálů pustíme, pokuste se zamyslet nad otázkami, které mně na výstavě a pak doma u videa napadly (jsou sice určeny přímým účastníkům akce, ale možná se nad nimi zamyslí více lidi):

• Proč nevystavujete svého psa většinu času, kdy jste ve výstavním kruhu? Nejeli jste ho náhodou na výstavu předvést?

• Proč vodíte psa v kruhu na tlustém vodítku, které se vám plete v ruce a psa ruší?

• Proč taháte psa v pohybu vodítkem nahoru, jestliže mu to zjevně nevyhovuje? Proč ho nevedete pod krkem směrem vpřed nebo mu neukážete nějakou dobrotu?

• Proč nemáte labutěnky dobře upravené a dokonale učesané? Porovnejte fota z ČB s Erfurtem!

• Proč sebou nenosíte do kruhu hřeben, abyste mohli psa kdykoliv upravit?

• Proč držíte psa v postoji rukou pevně za krk, když mu tak z pohledu rozhodčího zakrýváte podstatný kus těla - krk?

• Proč přidržujete psa rukou pod břichem, když mu tím vyrábíte hrb na zádech a zhoršujete spáditost zádi?

• Proč taháte psa v postoji za zadek rukou nahoru, jestliže výsledkem je pes přestavěný (má zadek výše než kohoutek)?

• Když je malý kruh, proč se všichni tísníte uprostřed a nechodíte víc do rohů, abyste měli víc místa?

Mohla bych pokračovat a sypat na vás další šťouravé dotazy. Věřím, že po přečtení našeho seriálu budete znát odpovědi na všechny moje dotazy a především, že uvedené "prohřešky" napravíte. K tomu vám přeji dostatek trpělivosti a těším se na viděnou na dalších výstavách a s lepšími dojmy.

Posuzovala: Mgr. Božena Ovesná (ČR)
Čínský chocholatý pes osrstěný