Poslední velká výstava letošní výstavní sezóny tradičně proběhla v Budějovicích. Na 14 přihlášených pufíčků čínských chocholatých psů a na 27 psů a fen variety hairless (dohromady úžasných 41!) tentokrát čekal německý rozhodčí Walter Schicker. Pana rozhodčího znám jako specialistu na knírače (věnuje se jim 27 let) z doby, kdy jsem pro toto plemeno intenzivně pracovala. Jako posuzovatel není specialistou pro naháče, ale psům bezesporu rozumí. V každém případě se dal očekávat jiný přístup k hodnocení, než na jaký jsme běžně zvyklí. A skutečně se tak stalo, víceméně v duchu posuzování kníračů, ale také v duchu stylu posuzování v Německu. Hlavní částí hodnocení byla absolutně podrobná prohlídka chrupu včetně počtu zubů až po M3. Znamenalo to, že si každý pes musel nechat prohlédnout nejen řezáky a skus, ale musel snést i otevření tlamičky a kontrolu zadních zubů (vzpomínáte na kapitolu o prohlídce chrupu v našem seriálu o vystavování?). Druhým významným kriteriem byla povaha, která se při tak důkladné prohlídce u některých jedinců výrazněji projevila. Dále hrál roli temperament jedince, předvedení, (zejména záleželo na postoji na zemi, tady se dalo hodně získat, ale také hodně ztratit) a v neposlední řadě pohyb a postavení končetin.
Při prvním pohledu na výsledky by se dalo možná usoudit, že pan rozhodčí o něco shovívavěji hleděl na jedince osrstěné, než na nahaté. Ale ve své podstatě je to dobře. Alespoň se na výstavách nenudíme a stále se potvrzují moje slova: “Jezděte, jezděte, zkoušejte to.” Trpělivost se rozhodně vyplatila paní Cermanové s Benjaminem Čin-Čin pet, který získal CACIB v konkurenci proti “naporazitelnému” Cennovi Modrý květ. Ironií osudu je jen to, že Benjaminovi, který má PP zapsaný v registru nemůže být tento titul z FCI potvrzen a tak CACIB stejně přejde na Cenna, který získal Res. CACIB. Ovšem prvenství Benjamina nikdo zpochybnit nemůže. Tvrzení: “Kdo vytrvá zvítězí” dalo také konečně za pravdu například Jitce Hořákové, která za jásotu diváků konečně získala pro svou čtyřletou Gwendy CACIB a nakonec i BOB. Gratulujeme.
Myslím, že je nutné tentokrát dodat, že známka “velmi dobrá” je skutečně velmi dobrá známka a po jejím získání není třeba definitivně zanevřít na rozhodčího, na výstavy i na svého psa. Mimo to zejména v Německu si i takové známky každý vystavovatel váží a kdo byl v Budějovicích, jistě si všiml, že vítězům třídy i všem ostatním pan rozhodčí podával ruku se srdečným úsměvem, byť šlo právě o VD.
Za zmínku stojí třídy dorostu, které naznačují, jak silná konkurence bude příští roky ve výstavních kruzích. Myslím, že panu rozhodčímu se ulevilo, když nemusel stanovovat pořadí mezi tak krásnými jedinci. Všechny z nás okouzlila černobílá Anya Avokaduh, která je stvořením, z nějž radost ze života a z vystavování jen sálá. Pod vedením své majitelky paní Frolíkové podává již v dorostu úžasné výkony. V dorostu u hairless psů se sešli skutečně čtyři elegantní a nadějní jedinci s pohodovými povahami, které pana rozhodčího evidentně okouzlili.
Po ukončení posuzování, když jsem pro vás opisovala oficiální výsledky do Zpravodaje, mi pan rozhodčí o své vlastí vůli laskavě věnoval několik drahocenných minut rozhovoru, kdy jsme se díky angličtině společně domluvili i bez tlumočníka. Jednak se mi snažil vysvětlit, proč byl tak přísný při posuzování chrupu. S ohledem na zkušenosti u plemen knírač je mi osobně vše naprosto jasné, ale chci se o tyto jeho názory podělit s vámi.

Ve standardu plemene, jehož výrazně podtrhaný originál měl pan rozhodčí sebou, se jasně praví: “silné čelisti s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo postavené do čelistí.” Nic více, nic méně. Pro rozhodčího, který posuzuje např. služební plemena, je nad slunce jasnější, že dokonalý pravidelný nůžkový skus je 6 řezáků nahoře, 6 řezáků dole a to vše orámováno čtyřmi špičáky, které uzavírají tuto část chrupu. Chybějící špičák či špičáky přispívají ke ztrátě funkčnosti chrupu a řezáky mají větší tendenci k nepravidelnému uložení v čelisti. Péčka naháčům pan rozhodčí odpustil, ale absenci stoliček, zejména M1a M2 znovu zahrnul do penalizací. U osrstěných jedinců byl jasně preferován úplný chrup včetně premolárů a všech stoliček, tedy plný, zcela funkční chrup. Shodli jsme se na tom, že naše zkušenosti z hodnocení v Anglii jsou v této oblasti shodné, jen můj argument, že Anglie je v délce a kvantitě chovu poněkud před námi, neobstál. Pan rozhodčí posoudil co viděl a co mu standard pravil.
Zvláště mi vysvětlil, že jednoho jedince po dohodě s majitelkou raději oficiálně neposoudil, protože by ho musel diskvalifikovat. Velmi příjemná majitelka jinak milého pejska mi snad odpustí, ale pan rozhodčí mi kladl na srdce, že právě díky takto vyhlížejícím jedincům můžeme mít vážné problémy s ochránci zvířat, pakliže se tento či podobný jedinec objeví na stránkách časopisů nebo v televizi. Zmínil neodpovídající, příliš drobný vzhled, slabou kostru, téměř rachitickou v zadní části těla a celkovou atypičnost. Protože sleduji i německé Zpravodaje, musím přiznat, že pan rozhodčí je informován v tomto směru skutečně dobře. V současné době v Německu probíhá otevřená diskuse pro a proti chovu naháčů a faktem je, že právě nezdravě vyhlížející jedinci se závažnými vadami jsou vodou na mlýn odpůrcům chovu naháčů.
Mimoto mi pan rozhodčí taktně naznačil, že není příliš vhodné, když se některý z našich majitelů naháčů zpoza kruhu snaží zasahovat do jeho posuzování připomínkami ke znění posudků, ať ho k tomu vedou jakékoliv pohnutky. I když jsem v tu chvíli ještě netušila, o co vlastně šlo, musím přiznat, že jsem se styděla za nevalný výsledný dojem, který si zahraniční rozhodčí od nás odváží. Až překladatel mi popsal chování jedné majitelky (jmenovat jí nebudu, kdo stál u kruhu ví o koho se jedná a doufám, že ona sama své chování radikálně přehodnotí), kterou nakonec musela vedoucí kruhu z prostoru za stolkem rozhodčích vykázat. Dotyčná se dokonce dostala do konfliktu s jiným majitelem naháče, který jí na její nevhodné chování dost důrazně upozornil dřív než vedoucí kruhu. Tuto nepříjemnou kapitolku bych ráda ukončila všeobecným závěrem pro nás všechny. Rozhodčí je v kruhu od toho, aby dle svého nejlepšího vědomí a svědomí posoudil předvedené jedince. Dobře víte, že proti jeho rozhodnutí nelze podat protest. Jakékoliv zasahování do posuzování je nepřípustné a přímo je vylučuje znění výstavního řádu. Majitelé psů by se k rozhodčím (a nejen k nim) měli chovat slušně, na vyjadřování hodnocení psa je v kruhu rozhodčí, nikoliv majitel psa, další vystavovatelé, diváci nebo kdokoliv jiný. Pravdou ovšem je, že neukázněné diváky by měl včas a rázně usměrnit vedoucí kruhu. Je to součást jeho práce. Tu a tam se můžete setkat s rozhodčím, který se obrátí na diváky s víceméně řečnickou otázkou na to, kterého psa by nechali vyhrát či jak se jim kdo líbí. Pominu-li fakt, že by to dělat neměl, pak vemte na vědomí, že se jedná skutečně jen o “kulturní vložku” a rozhodčí stejně musí rozhodnout sám. Do posuzování se nesmí míchat svými připomínkami ani poradce chovu či jakýkoliv jiný funkcionář klubu i přesto, že se třeba s rozhodčím zná a mimo kruh si s ním tyká. Věřím, že příště bude v blízkosti stolku rozhodčích klid, aby pak nešlo šeptandou sborem rozhodčích, že “se u naháčů zase děly nějaké nepříjemnosti”. Tohle naši báječní naháčci ani my přece nemáme zapotřebí.
Buďme rádi, že nám výstavní výbor sehnal zahraničního rozhodčího, ze kterým nemusíme cestovat daleko a výstavní poplatky draze platit v markách. Lépe si podobnou zkušenost odbýt doma, než po ticícikilometrové štrapáci. Chystáte-li se do zahraniční vezte, že u německých rozhodčích rozhoduje povaha, předvedení a chrup.

Zvláštní poděkování patří dvěma dívkám propagujících peruánské naháče v soutěži Mladý vystavovatel. Jednak Aničce Jircové s Eyecatcherem Taschi-Rimpo a jednak Lence Růžičkové s Aronem od Zátoky (mimochodem ta byla v Litoměřicích ve své věkové kategorii druhá – gratulujeme dodatečně). Ve finálových soutěžích V. skupiny FCI obsadil Forrest Gump Taschi-Rimpo krásné druhé místo. I zde gratulace. Přeji také vám hodně dalších úspěchů i když to občas není jednoduché.