Mezinárodní výstava |
|||||||||||||||||
Praha 9. června 2002 |
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
Pražská mezinárodní výstava psů se po několika letech konala opět na holešovickém výstavišti, v pravém křídle Průmyslového paláce a ve všech pavilonech Křižíkovy fontány. Využity byly i některé venkovní plochy Oba dny poznamenala nepřízeň počasí a mě napadlo, jaké měli pořadatelé štěstí, že výstavu z Chuchle přesunuli z 90% pod střechu právě letos. Prostory Průmyslového paláce, coby významné architektonické památky, mnoha plemenům slušely a líbily se i návštěvníkům. Trochu horší to bylo při zatažené obloze s osvětlením, neboť v kruzích uvnitř pavilonů bylo poměrně šero. Možná ale stačilo rozsvítit, to nevím. Některé kruhy byly na poslední chvíli přesunuty před deštěm z venkovních ploch do hal, což majitele daných plemen jistě potěšilo, a ostatní se jistě rádi uskrovnili. Speciální kapitolou pražských výstav bývá parkování. To se ukázalo jako kámen úrazu už v sobotu, kdy byl rozumným zásahem vedení výstavy posunut začátek posuzování na desátou hodinu. Jinak by řada vystavovatelů předvedení svých psů nestihla. Pravdou je, že pořadatelům nelze nic vyčítat. Poslali podrobné plánky i s upozorněním, aby všichni přijeli včas. Poučeni touto skutečností jsem rozeslali svým známým varovné SMS a sami jsme v 7.15 v pohodě zaparkovali přímo vedle Sportovní haly na soukromém parkovišti, jež bylo pravému křídlu Průmyslového paláce nejblíže. Díky tomu jsme získali místa přímo u kruhu (diváci měli k dispozici jen jednu stranu obdélníka našeho kruhu) a celý den jsme měli posuzování jako na dlani. Výhodou výstaviště byly bezvadné možnosti venčení psů na trávnících a musím pochválit pořadatele za zajištění motorizovaného čištění chodníků i zeleně. Celý den projížděla areálem motorka, která speciálním vysavačem likvidovala nadělení po mnoha psích miláčcích. Jen červené ploštice (drobný hmyz, vzpomeňte na knížku o Brouku Pytlíkovi) musely být ze svých celodenních zážitků tumpachové. Zrovna měly období "rojení" a jakmile se v houfech usadily na kmeni stromu, chrrrc, a počůral je pes (některý je i spláchnul). Když se poprvé zděšeně rozeběhly po Akimově přesném zásahu, živě jsem si představila, jak chudinky prskají! Tuhle psí výstavu jim byl čert dlužen. Kruh 25 přivítal nejprve 10 peruánských naháčů (2x malý, 6x střední a 2x velký) a po nich 50 čínských chocholatých psů (14 labutěnek a výrazně více, 36, naháčů). Když jsem si na vstupním listě poprvé přečetla, že je náš kruh umístěn v pravém křídle Průmyslového paláce, dýchly na mě vzpomínky. Kolik jen jsem tu absolvovala s tanečním souborem předtančení na slavnostních plesech! Ba i několikeré střelené bažantíky a koroptve jsme s manželem vyhráli (na plese Ministerstva lesního a vodního hospodářství bývala bohatá tombola s četnými úlovky a náš taneční mistr jednou získal i srnce). Současně jsem si vybavila kluzkou parketovou podlahu a byla jsem zvědavá, jak se s ní popasují pořadatelé. Už v sobotu jsem zjistila, že to v případě našeho kruhu zvládli skvěle - dostatečně velký kruh pokrýval po obvodu široký pás koberce, zatímco stůl rozhodčího byl uprostřed. Jedinou drobnou skvrnkou na kráse byl poněkud nestabilní stoleček pro posuzování malých plemen, který se pod psy i s podložkou tak viklal, že jej musela vedoucí kruhu většinou přidržovat, aby psi nespadli. Výsledková tabule byla šikovnou pomůckou a postupně se stala věstníkem některých překvapivých výsledků posuzování. Hodnocení všech naháčů se ujala paní Věra Sosnová, chovatelka perských chrtů - saluk a specialistka na X. skupinu FCI. Již tato charakteristika dávala tušit, že tentokrát se našim naháčkům dostane zvláštní pozornosti z hlediska správné mechaniky pohybu, chodů a celkové stavby těla, což je velice potřebný pohled na chovatelské snažení. Když k tomu přidáme slušný přehled paní rozhodčí přes starší a modernější typy, dostaneme níže uvedenou výsledkovou listinu. K pejskům byla velice jemná, milá a vycházela vstříc jejich potřebám. U peruánských naháčů se překvapení konalo snad jen u Adonise z Vysokého lesa, který je v poslední době zvyklý na CACIBy, přičemž ve třídě otevřené nebyl zadán titul ani druhému soutěžícímu. Při své první účasti ve třídě mladých si BOB odnesla krásná a výtečně předvedená Anika Sokolovská jednička, která si získala i mnohé diváky při odpolední účasti v V. skupině FCI. Bohužel rozhodčí z Velké Británie volila své favority jinak. U čínských naháčů šly na řadu dříve labutěnky. Většina výsledků velmi těsně kopírovala MVP v Litoměřicích, vyjma udělených VD a Drosery Powder od Chlpíků, která v Litoměřicích nebyla. V davu naháčů se také utkali známí soupeři. K perličkám patřila snad jen účast Ich. Aryana z Vlozu, kterého jsem po dvou letech vzala do třídy veteránů. Řekla jsem si, že je na čase připomenout divákům i majitelům číňánků, jak velký pokrok plemeno za dvanáct let udělalo. A upřímně řečeno, náš "Rikánek" mě příjemně překvapil. Po chvíli se rozpomněl na časy své slávy a předvedl, jak umí pelášit i jak se dovede postavit na volném výstavním vodítku. Až po takové době jsem si uvědomila, jak rovnou má horní linii těla, slušnou hlavu a i přes svůj věk, (11 let a dva měsíce) solidní rozsah pohybu. To vše je vkladem jeho otce, anglického psa jménem Dominic Debrita. Jak se ale v průběhu výstavy ukázalo, slavnější než Aryan sám, je jeho umělecké blinkání v autě, které jsem popsala v knížce Naháči a které čtenáře tak zaujalo, že si jej stále pamatují. Faktem také je, že náš naháček s hnědým pigmentem nosu a k tomu s dostatečně hnědýma očima, je už několik let nejstarším žijícím čínským naháčem v České republice. Když se mě někdo ptá, jakého věku se číňánci dožívají, mohu jejich dlouhověkost dokumentovat zatím jen Aryánkem a jeho dosud skvělou kondicí. Jediné, co je na něm z hlediska věku vidět, jsou tmavé "stařecké skvrny" na kůži. Snad s naším psíkem šťastně oslavíme i dvanácté narozeniny. Druhou veteránkou na výstavě byla Fatima Van Jo Van Kateřiny Procházkové, která se také předvedla ve výborné formě. Oba psíci jsou ukázkou toho, na jakých jedincích jsme začínali chovat. Je nutné dodat, že na začátku devadesátých let minulého století byl každý naháč v našich končinách malým zázrakem. (Snad mi tu dnešní veteránskou vsuvku odpustíte, myslím, že si jí oba psíci zasloužili). A mimochodem, nemáte také doma veterána? Pochvalu od paní rozhodčí sklidily obě fenečky ve třídě dorostu z "A" vrhu Čertova stěna - Alett a Arry. Těsný souboj o vítězství svedly ve třídě mladých Besamela Avokaduh a Betty Hvězda z Podmok. Bylo na ně příjemné pokoukání. Ve stejné třídě soutěžila i Beggy Hvězda z Podmok. Ta vyvolala v řadách diváků nefalšovaný údiv. Pod vedením svého pánečka, pana Skřivana, stála na stole jako přibitá a snad ani nemrkala. Podobně skvělým způsobem boduje v poslední době manžel paní Hudákové a jak poznamenal můj manžel: "Když se do vystavování pustí chlapi, tak to konečně k něčemu vypadá!". Nezbývá mi, než s ním vřele souhlasit a tak na příští výstavě "vyfasuje" na celé předvedení Akima. Oběma zmíněným pánům pak skládám velkou poklonu. Opravdu jim to jde. Špičku ve třídě otevřené tvořily čtyři feny: Francesca, Fler, Kikiana a Pilarka, které v uvedeném pořadí i skončily. Každá z nich má své nesporné kvality. Do třídy šampionů byly téměř po roce přihlášeny najednou dvě feny, Amanda a Gessi, a diváci se tak mohli podívat na další dvě pohledné psí slečny. Amanda zřejmě nebyla úplně ve své kůži, zatímco Geska předvedla standardní výkon, který jí k vítězství ve třídě stačil. O CACIB ve psech nastoupil Hoofy, Doyel, Arnee, Sennik a Akim. Protože nebyl přihlášen ani Elvis Modrý květ ani Arees Pupo-Haichi, padly tituly pro tentokrát do "nahaté" skupiny a Akim získal dvanáctý CACIB. U fen bojovaly jen Anabuco, Drosera, Francesca a Gessi. Také zde bodovala varieta bez srsti - CACIB získala Francesca před Gessi. Ve chvíli, kdy spolu obě fenky běhaly o titul, jsem trochu záviděla divákům. Moc ráda a s velkou chutí bych se na tuhle dvojici podívala očima nezaujatého pozorovatele. Určitě to bylo zajímavé. K Akimovi a Francesce nastoupili všichni držitelé CAJC (Bonifacio, Casy, Gondolier a Besamela) a víceméně z recese i náš Aryánek, neboť veteráni mohou nově soutěžit i o BOB (proto jich ve finále nastoupily víc než dvě desítky!). Francesca měla šťastný den, který korunovala dalším vítězstvím v plemeni a postoupila do odpoledního finále. Tady vzbudila zájem diváků (snad není tajemstvím prozradit, že i některých neposuzujících rozhodčích), ale do užšího finále, vybíraného paní Dolejšovou, se nevešla. Mezi téměř třicítkou soutěžících párů se cvičně proběhl i Akim s Gessi, aby měli na co vzpomínat. Nebýt pozornosti mého manžela, ani bych bývala nenastoupila, protože jsem prostě zapomněla, že mám pár přihlášený. A tréninku obou pejsků v hlučném a rušném prostředí by bylo před blížící se světovou výstavou v Amsterodamu škoda. Nevím proč, ale pořadatelé ve veteránském finále udělovali jen jediné místo, zatímco v jiných kategoriích první tři. Asi to bylo tím, že veteráni nemuseli platit zápisné na výstavu. Nicméně si opakovaně myslím, že je to škoda a že by se pořadatelé měli zaměřit i na tyto účastníky, neboť mnozí jsou velice kvalitní. Těch, odhadem 800 Kč za dva poháry navíc, by snad výstavu nezruinovalo. Aryánek měl štěstí a pan Hořák ho z hutné konkurence vybral mezi pět nejlepších veteránů dne. Takto symbolicky, prostřednictvím nejstaršího matadora, zakončili moji současní psíci pravidelné účinkování na Českých výstavách, aby uvolnili místa další generaci čínských chocholatých psů. Ať se vám všem hodně daří! P.S. Na výstavu se přišla se svými pánečky podívat i dvě naše štěňátka z Haliparku - Beliska a Briliant. Oba mě hned po ránu mohutně vítali a vyžadovali pusinky tak, jak jsem je to pečlivě učila. Protože jsem ale svůj make up ještě chvíli potřebovala, slíbila jsem jim, že jakmile skončím se svými psy vystavování, bude můj "Max factor - make up filmových hvězd", jejich. Jak jsem řekla, tak se také stalo a na výsledek se podívejte sami :)) Čínský chocholatý pes bez srsti Čínský chocholatý pes osrstěný
Peruánský naháč malý
Peruánský naháč střední
Závěrečné soutěže: 10. 6. 2002 - Brychtová |
|||||||||||||||||