Mezinárodní výstava - CACIB show |
||||||||||
CACIB - Praha - 30. dubna 2006 (April 30th 2006) - KOMENTÁŘ |
||||||||||
|
||||||||||
* 3 409 psů ve dvoudenním katalogu
a 83 přihlášených číňánků (49
HA, 34 PP) Když se sen stane skutečností aneb neuvěřitelný víkend... Je vzácností mít v Čechách pro naše plemeno zahraničního rozhodčího. Australan Steven Seymour posuzoval před dvěma roky v Praze díky Jakubovi Kadlecovi z klubu chovatelů grifonků a brabantíků, který nám ho nabídl (rozhodčí jim o den dříve posuzoval klubovou výstavu). O účast švédského rozhodčího T. Skaara se letos přičinili "chrtaři" ze stejného důvodu no a na podzim pro změnu přijede naším klubem pozvaný Roberto Schill, který posoudí v sobotu naší výstavu s CAC (bez titulu Klubový vítěz) a v neděli bude k dispozici dalším plemenům. To je běžná a velmi šikovná praxe. Chci abyste věděli, že se nic neděje samo sebou. Vynechat účast na výstavě v Čechách, když sem přijede zahraniční rozhodčí, kterého můžeme jinak potkat jen v cizině, by byl téměř neodpustitelný hřích a tak jsme samozřejmě nemohli chybět. Sice to znamenalo šílenou kombinaci dvou sobotních výstav v Bosně a noční návrat do Prahy, ale jak se ukázalo, všechno mělo svůj důvod. O panu rozhodčím jsem věděla jen to, co jsem našla na internetu (viz text dole na stránce). Na výstavách ale vídáme jeho letitého partnera Paula Stantona. Byla jsem hodně zvědavá, jaká konkurence se v Praze sejde a jak vše dopadne. Přihlášených 83 číňánků byla slušná sešlost a je vidět, že tu zahraniční posuzovatele potřebujeme jako sůl. Z předvedených psů jsem byla osobně dost nadšená. Jednak jsem ihned zaznamenala řadu pozitivních změn jak v předvedení, tak v úpravě (po té, kdy jsem poněkud ráznějším způsobem komentovala situaci na výstavě v Českých Budějovicích) a moc mě to potěšilo. Panu rozhodčímu se tak psi, díky péči svých majitelů, předvedli opravdu na úrovni. Poděkování patří všem, kteří si dali říct a udělali pro své psy a fenky to nejlepší možné. Byl to veliký a na první pohled patrný rozdíl. Výtečně! Už po posouzení prvních tříd se dalo vytušit, jaký „rukopis“ bude pan rozhodčí asi mít. Plně ctil znění standardu, snížením stupně penalizoval bázlivé a nejisté povahy stejně jako zásadní nedostatky v pohybu, práci končetin a typu. Pokud se mu sešli dva stejně kvalitní jedinci, dal přednost menšímu, ale na druhou stranu klidně zadal titul vyššímu psovi, pokud byl celkově lepší. Přesně takhle vypadá současný světový trend kvalitního posuzování našeho plemene. Perličky z konkurence aneb kdepak se to vzalo? O CACIB fen bojovaly Fiji Fujita Avokaduh (ta má za dědečka brášku Codýskovy maminky Angeliky osrstěného Apolla Avokaduh po Ich. Bextrym Modrý květ), Ch. Kiara Modrý květ, Ch. Elizabeth z Haliparku, Brooke Li Yane Al Maarii Sapphire (rodiče Ich. Irwin Modrý květ x Ich. Heppy Modrý květ) a Lusy Modrý květ. Co dodat? Snad i poněkud méně chápavé teď musí napadnout, kde je v našem chovu zakotvený evropsky uznávaný celkový typ, rozsah pohybu a líbivost. I konkurence fen stála za podívání a po delší době jsem z obrázku v kruhu měla dojem, že máme v Čechách hodně pěkné číňánky. Mezi v pohybu vynikajícími Fujitou a Kiarou rozhodovaly pro zadání titulu jen drobné detaily. Do soutěže o BOB (vítěz plemene) nastoupili mladí
Kim Čin Čin Pet (25% Modrý květ přes C´Chinu Modrý květ + navíc
Krimson), atraktivní Nely Pupo Haichi (Ch. Kevin Modrý květ x Jch.
Fanny Pupo Haichi = otec Ich. Cenn Modrý květ), Nick Modrý květ, Nikol
Modrý květ, veteráni Ich. Cenn Modrý květ a Ich. Gwendy od Zlaté
Samanty (Codýskova babička), CACIB pes Ich. Cody z Haliparku a CACIB
fena Fiji Fujita Avokaduh. To abyste měli rozbor úplný až do
konce. Ze soutěže o titul si toho moc nepamatuji. Padla na mě únava
z nedávné operace, z předchozího výstavního dne v Bosně, z noční
cesty, z ranního šoku i z překvapení nad CACIBem. Jen vím, že jsem
se snažila udělat maximum pro to, aby se Cody ukázal co nejlépe. Tím jsem ale neměla Codýska k dispozici pro obvyklé vyfocení s panem rozhodčím (a o tuhle fotku jsem opravdu hodně stála, to mi věřte). Došla jsem proto pana Skaara poprosit, zda by bylo možné udělat snímek jakmile se Cody vrátí, čímž jsme se dali neplánovaně do řeči. Rozhodčí byl nesmírně ochotný a evidentně otevřený komunikaci a proto jsem se ho odvážila zeptat i na názor na kvalitu českých číňánků pro naše stránky. Řekl, že máme řadu krásných psů vynikající úrovně, kterým dal s chutí tituly. Líbil se mu typ vítězů i pohybová mechanika, ocenil celkově tmavý pigment i kvalitu kůže u naháčů, srst u některých labutěnek. Jediným, ale pro něj zásadním nedostatkem byly povahy. Snažil se mi to říct diplomaticky, ale závěr byl jednoznačný. Jakmile na sebe pes nenechal v klidu sáhnout (rozhodčí dával několik možností), nereagoval na jeho gesto nebo projevoval nervozitu v kruhu, následovalo automatické snížení známky. Kladl českých chovatelům na srdce, že zejména v porovnání se severskou konkurencí máme v tomto ohledu opravdu co dělat. Doporučil všem vydatnou přípravu psů na výstavy, pohyb v rušném prostředí a zvykání na stresové situace odmalička, důraz kladl na socializaci od útlého věku a pokračování v mládí psa. Zeptala jsem se ho, jak se staví k otázce kohoutkových výšek a on v podstatě potvrdil názor, který jsem si na jeho práci udělala v průběhu dopoledne. Standard uvádí výšku ideální, nikoliv striktně danou. Proto naháče neměří, aby mu nic nebránilo dát titul i vyšší mu psu, pokud je krásný. Ale má vždy svůj osobitý systém orientační kontroly výšky u každého psa na stole. Pokud vyšší jedinec disponuje kvalitami na titul, udělí mu jej. Pokud má ve třídě srovnatelně kvalitního menšího jedince, dá titul menšímu, přesně v intencích doporučení řádů FCI. U zubů řeší jen správnost skusu v případě obou variet, kdyby mu nezbyl jiný rozdíl mezi dvěma stejně kvalitními psy než počet zubů, upřednostní samozřejmě lepšího. Co se týče uší, posuzuje vztyčené i ležící ucho u labutěnek stejně, ale stojící ucho u labutěnky musí stát opravdu dobře. Posoudit 83 číňánků nebylo pro pana rozhodčího žádným problémem, protože je zvyklý na speciální výstavy naháčů v zahraničí s počty kolem 90 až 120 jedinců. V Praze byl nadšený z toho jak pěkně se mu posuzovalo, protože tu vůbec nikoho neznal a mohl psy ohodnotit zcela volně, čistě podle svého dojmu a názoru. Nakonec si dovolím odcitovat Codýskův posudek: "Harmonický pes, hezký celkový vzhled s velmi pěknou hlavou a pěknýma tmavýma očima, velmi pěkná nosní partie, hezký krk, hezká horní linie těla, správné úhlení vpředu i vzadu, velmi pěkná struktura srsti, pěkný pohyb, profesionálně předveden." Ale nedalo my to, abych se nezeptala, proč se pan rozhodčí rozhodl zadat titul BOB právě labutěnce. Řekl mi, že zpočátku svého posuzování měl vztah jen k naháčům a labutěnky ho příliš neslovovaly. Postupem času, kdy se srst labutěnek hodně vylepšila, objevil i krásu této variety a dnes si vybírá podle toho, který pes ho zaujme něčím navíc. U vítězné labutěnky prý našel přesně ty exteriérové i pohybové kvality, které u kandidáta na vítěze plemene hledal, včetně výborné povahy, odpovídající reakce na osobu posuzovatele a výborného předvedení. Po vyfotografování nám popřál hodně štěstí do finálových soutěží. Slíbila jsem mu, že uděláme maximum... Junior handling Pro organizátory mám jeden námět k zamyšlení. S chutí a radostí půjčuji Codýska do soutěží junior handlingu, stejně jako to dělá řada dalších renomovaných chovatelů se svými psy. Máme totiž zájem na tom, aby děti nejen ukázaly, že dovedou pracovat s naším plemenem, udělají divákům osvětu a něco se o něm přiučí, ale také na tom, aby se úroveň českého junior handlingu zvedla na špičkovou evropskou úroveň. A k tomu je třeba kvalitních zkušených psů! Proč? Každý podvědomě jinak zachází s vícenásobným šampionem a jinak s pejskem o kterém ví, že není nic moc. Šampion toho sám o sobě o něco víc umí, ale to naopak klade větší nároky na čistotu vedení a celého předvedení ze strany handlera. Dokonce budu tvrdit, že na špatně postaveném a chybně vedeném šampionovi jsou chyby handlera daleko víc vidět! Navíc zkušený pes mladému handlerovi neztěžuje práci a ten se pak může v klidu a lépe soustředit na to, co a jak dělá. Mám na mysli správný a přesný tvar figur, promyšlenou práci s prostorem kruhu, soustředění na ideální kontakt s psem, na pohyb rozhodčího, na své vlastní tělo a neustálé zlepšování sebe sama. Každý kdo dělal nějaký sport mi jistě potvrdí, kolik tréninků je třeba, než si člověk uvědomí většinu technických nedokonalostí vlastního těla (u handlerů je to nepřirozeně zlámaná ruka za zády, ztráta kontaktu a kontroly nad psem pomocí vodítka, chybné držení těla, nesprávné linie těla psa a těla i paží handlera atd. atd.) Mohu-li mluvit za Codyho, na něm už si pár dětí po výměně plemene slušně vylámalo zuby. Pes je zvyklý na jemné, citlivé vedení, žádné hrubosti a zbrklé přesouvání tlapek nestrpí. Když handler včas neodhadne situaci, nepřizpůsobí se psovi (a v tom je mimo jiné největší umění handlingu!) a nepracuje s ním jak má, Codýsek obvykle vymyslí nějakou taškařici a za vlastní náramné legrace zahraje splašeného psa s nímž se skoro nedá pracovat. Nikomu nic neodpustí. Takže milí handleři buďte vnímaví, citliví a s Codýskem pracujte pěkně jemně, jinak se se zlou potážete. Co myslíte, naučí tenhle pejsek děti víc než flegmatický jedinec, kterého výstavy moc nebaví? Suma sumárum: bylo by na čase uzpůsobit průběh junior handlingu tak, abychom naše kvalitní psy mohli dětem půjčovat bez zbytečného stresu pro ně i pro nás. Dovoluji si tvrdit, že první kolo junior handlingu na dopoledne je dostačující a nevidím důvod, proč by se na početnější finále s více handlery nemohli podívat diváci v rámci odpoledního programu po skončení posuzování v kruzích? Vždyť je to nejlepší odměna pro soutěžící děti o veřejné kontrole v takovém případě ani nemluvě! Semifinále je podle mě zbytečnou komplikací a děti by určitě potěšilo, kdyby se jich ve finálovém kruhu mohlo objevit víc, než jen tři (kolik, to by záleželo na rozhodčím a na kvalitě momentální konkurence). Ono získat zkušenosti ve finálovém kruhu je pro také důležité. Tak o tom zkuste přemýšlet. Howgh! Finálové soutěže Best of Group - BOG BEST OF DAY (BOD) Musíme honem ze stupňů a bleskem se připravit na soutěž Best of Day. "Dám vám chvilinku času", kývne na mě paní Tichá a moje vděčnost v tu chvíli nezná mezí. Pohár odkládám kamsi na zem, Markéta honem přičísne Codýska a než stačím nabrat dech už do kruhu vbíhá německý boxer, vítěz druhé skupiny FCI, za ním akita inu, vítěz páté skupiny a za nimi znovu Codýsek. Musím ho pochválit, nástupy mu jdou čím dál lépe. Posuzování soutěže Best fo Day připadlo právě paní Tiché, která zvládá bezchybně moderovat i posuzovat najednou. Ve společném pohybu všech tří vítězů skupin obíhám s Codym velký kruh, aby měl dost prostoru. Zastavujeme se na pokyn paní Tiché, ale majitelka boxera si dala kolečko navíc a dostala se za nás. Cody teď stojí mezi oběma psy a já klečím narovnaná za ním. Až po výstavě se dozvídám, co jsem neviděla. Od téhle chvíle se boxer viditelně snažil především dostat k akitě a v obecenstvu bylo pár dobrých dušiček připravených mu to přiběhnout rozmluvit. Musel by totiž přeskočit mě i Codýska... Akitě už se nechce chodit s dostatečným elánem, což nám nečekaně ulehčilo situaci. Boxer se mi líbí a myslím si, že vyhraje právě on. Paní Tichá to nemá snadné. Codýsek sleduje každý její krok. Do mikrofonu se nesou slova o třech krásných jedincích z nichž je těžké vybrat, ale vítězem se může stát jen jeden. V duchu už se vidím na židli za kruhem. Mám žízeň, tlačí mě kolena a bolí snad úplně všechno. Paní Tichá se odmlčí, dlouze přejede pohledem nastoupenu trojici a pak řekne: "Vítězem dne se stává čínský chocholatý pes se srstí!" Skloním se nad Codýska, zakryju si nevěřícně oči a má dojem, že už nikdy nevstanu. Taková tíha na mě padla. Kamarádi jásají a jejich hlasy mě vrátí do reality. Tak šup, vstávat a znovu na stupně vítězů. K fotografování přichází i ředitel výstavy pan Šiška. Jeho gratulace a podání ruky je velice formální. Děkuji paní Tiché, přichystala mi dokonale nečekané překvapení. Markéta mi po focení pomáhá odnést pohár a až cestou ven z kruhu (potřebovala jsem alespoň dvě sekundy na nádech!) zjišťuji, co se mezitím stalo. Cody bude v Best in Show soutěžit opět s výmarským ohařem Ch. Sireva Drake at Sirius Nova. Proběhne stejný duel jako v Ostravě! BEST IN SHOW Od té chvíle jsem jako v mrákotách a hlavou mi během sekundy proletí celých dvacet let, kdy se věnuji kynologii. Od první výstavní známky "velmi dobrá" pro malou kníračku z rukou paní Zuzany Jandové (tu jsem odpoledne potkala a srdečně nám blahopřála ke všem úspěchům, k nimž mi onou první známkou moc pomohla), přes tituly našich naháčů průkopníků Aryánka a Cirušky patnáct let zpátky až po dřinu s citlivým Arníčkem, radost s neúnavným Akimem a hvězdnou kariéru Gessinky, kterou teď symbolicky završil Codýsek. Napsal zcela novou kapitolu dějin pro naše plemeno. Labutěnka vyhrála Best in Show na velmi silně obsazené mezinárodní výstavě a stalo se tak doma, v České republice. Poděkování patří všem čtyřem rozhodčím toho dne: Torbjörnu Skaarovi ze Švédska, Olze Dolejšové, Vladimíře Tiché a Miroslavu Václavíkovi z České republiky. Právě jejich jména budou navždy uvedena na čestné listině o historii chovatelské stanice "z Haliparku". Děkuji mockrát všem!!! Šikovná Markétka Šimečková mi donesla na stupně vítězů všechny tři poháry a postarala se tak o nádhernou fotku. Díky Markétko. Po nezbytném fotografování, přebírání cen a oficiálních gratulacích (znovu pan Šiška, MVDr. Ohlídal a další) konečně došla řada na přátele a kamarády, na které ale pro slzy nevidím. Jakmile jsem se v první volné chvíli sklonila ke Codýskovi, abych mu dala pusu a objala ho, emoce už se nedaly udržet. Mám radost, že se tu právě dnes sešlo tolik známých a kamarádů. Markétka Šimečková, všichni Kotěrovi a jejich skvělý tým, který nám tolik pomohl! Přiběhl popřát Patrik Panýrek, Jája Podzemská, Martinka, samozřejmě naše hlídací teta Lucka, Martin Bastl i s tatínkem a maminkou, řada dalších lidí kolem, které ani nestačím vnímat natož teď vyjmenovat (omlouvám se, ale díky za vaše gratulace!). Trpělivě a skoro úplně vzadu čeká můj manžel. Dobře ví, že jeho čas přijde a bude tím nejcennějším, čeho se mi dostane. Obejmeme se až když je Codýsek po nakrmení piškotkami uložený k odpočinku v kleci. A celou dobu se děje to stejné... nemohu uvěřit... bude to trvat ještě řadu dní... aby pravdu řekla, začínám si tu souhru náhod, štěstí a radosti uvědomovat až teď, kdy píšu tenhle komentář. Vracím se do vzpomínek, do pocitů, v mysli se mi objevují další a další obrazy. Celý život jsem obdivovala a s úctou obhlížela ty šťastné, kteří se svým psem vyhráli Best in Show a teď, když mezi ně patřím, je nesnadné se s tím sžít. Jsem to opravdu já? Vážně se to stalo? A jak vlastně? Než se nadějeme, je tak výjimečný den pryč a život pádí dál. Vždyť se vlastně nic nezměnilo. Jen jeden malý pejsek vyhrál výstavu a udělal tak své majitele šťastnými. Dal jim navždy zážitek, na jaký se nezapomíná. Z maličké zlatobílé kuličky se za čtyři roky vyklubal krásný princ, který dospěl v krále. Jsem šťastná, že jsem ho mohla hýčkat v dlaních od jeho prvního nadechnutí, jsem ráda, že ho můžu provázet životem a dívat se na to, jak se mu vede. Je těžké uvědomit si v přítomném okamžiku, že jsme účastni něčeho, co už se nemusí nikdy opakovat. Až se budete příště dívat na Codýska ve výstavním kruhu vzpomeňte si, že jste žili v době výjimečných úspěchů labutěnky Codyho z Haliparku. Takhle přesně si to říkám já, když vidím běhat navždy první hvězdu našeho chovu Ich. Cenna Modrý květ ve třídě veteránů a první dámu světové historie Gessi Modrý květ ležet doma na křesle. Máme kolem sebe výjimečné psy, žijeme výjimečnou dobu s výjimečnými úspěchy. Neměli bychom na to zapomínat... měli bychom být pokorní a nesmírně vděční. Poděkování V tuhle chvíli patří moje poděkování všem, kteří jste mi napsali blahopřání do e-mailů nebo SMS. Nestačila jsem je asi všechny jednotlivě odpovědět, poslední týdny byly velmi hektické a náročné. V každém případě si velice vážím toho, že jste si udělali čas a napsali mi pár milých slov… Děkujeme oba, respektive všichni tři! Brzy zase nashledanou na výstavách... A ještě dovětek z historie, který byste si mohli pamatovat - 4.7.1993 vyhrál v Brně na MVP Intercanis Nejkrásnějšího psa dne čínský chocholatý pes bez srsti Ch. Soisbury Hill Azzaro, maj. Frankenberger-Vonderlingen - rozhočím byl Andreas Schemel z Rakouska. Finálové soutěže / Finale competition: Kdo je
Mr. Torbjörn SKAAR? Torbjorn has judged in Norway, Finland, Denmark, Estonia, Germany, France, Holland, Belgium, Italy, Slovenia, Brazil, Thailand, Australia, New Zealand and of course Sweden. He started the Swedish Club for Tibetan Breeds of which he was Chairman. He has also been Chairman of the Tibetan Terrier Club, Lhasa Apso Club and the Swedish Great Dane Club and member of the central committee. He has also been a committee member for the Swedish judges club. He has held many handling classes for all breeds and breed clubs. He especially enjoys judging Junior Handling and has judged the grand finals at Stockholm International in Sweden in 1994, Oslo Int. in Norway in l997 and Wellington in New Zealand in 1997. (Norway database info) Reportáže a výsledky též na stránkách
našich přátel: / reports an photos
on our friends websites 26.05.2006, text: Brychtová, © foto: Brychta |
||||||||||