2x Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Orvieto (Italy) + San Marino (held in Orveto)  - 24. + 25. června 2006 (June 24th+25th) 

Updated: 11.07.2006

* XXIV. International dog show in Orvieto (Italy)
XXI. International dog show San Marino (held in Orvieto)- 25.6.2006
* 1 050 psů v sobotu a 836 v neděli / 1 050 dogs on Saturday, 836 on Sunday
* 2+1 přihlášených číňánků / 2+1 chinese crested dogs

* Doprava: letadlem ČSA na pravidelné lince Praha - Řím, vypůjčeným autem kolem celého Říma na dálnici směrem do Firenze (Florencie), na 70 kilometru odbočka na Orvieto. Spali jsme v hotelu Gialetti hned za vjezdem do Orvieto Scalo. 
* Místo výstavy -  vesnička Porano v areálu parku Villa Paolina, asi 7 - 10 kilometrů od Orvieta směrem na Viterbo. Příjezd byl značen plakáty a šipkami, nicméně díky podrobné mapě jsme již odpoledne našli výrazně kratší příjezdovou cestu / the show ground in Porano village, parc Villa Paolina - out door show
* Stránky výstavy v Orvietu a Kennel Clubu San Marino;  výsledky a fotky z obou výstav najdete na webu Canitalia
* V katalogu opravdu luxusní sešlost rozhodčích! (Judges from abroad): Hans Müller (CH - Švýcarsko, prezident FCI), Štefan Štefík (SK - Slovensko, prezident SKJ), Carla Molinari (P - Portugalsko, prezidentka portugalského kynologického svazu), Denis Kuzelj (SLO - prezident slovinského kynologického svazu), Tatjana Urek (Slo), David Ojalvo (ARG -Argentina, ředitel výstav a výstavní sekretář Argentinského kynologického svazu), Enrique Filippini (Argentina), Irene Gonzales + Maite Gonzalbo (E - Španělsko), z Itálie / Italy např. Francesco Balducci, Jolanda Bandoni Furiosi, Paolo Dondina, Fabricio La Rocca, Alfredo Alessandri, Piergiovanni Staderini, Pierluigi Buratti, Marina Bianchi, přítomen prezident ENCI i prezident kynologického svazu San Marina s manželkou... Jak to pořadatelé dělají, že si na relativně malou výstavu mohou pozvat takový výkvět posuzovatelů? Asi šikovně... 
* Přítomni novinář z anglických novin Our dogs, z webu Canitalia a další
* Výstava začínala v 10 hodin, finálové soutěže cca od 16.00 téměř přesně
* Výstavní plocha je venku, na travnaté ploše ohraničené borovicemi a stromy, kruhy oddělené dřevenými plůtky, vybavené stany pro rozhodčí, k dispozici bylo občerstvení, teplé i studené jídlo a pití, stánků s potřebami pro psy bylo asi pět.
* Parkovat se dá ve stínu stromů, ovšem vlastní stan je velkou výhodou. Nemluvím o klimatizovaných přívěsech a obytných vozech, kterými jezdí italští chovatelé a profi handleři. To je pro nás poněkud jiný svět.
* Ceny 2006: na italské výstavě jen posudek a poháry ve finálových soutěžích, na výstavě za San Marino krásné medaile za CACIB,  poháry za umístění ve finálových soutěžích, krmení, pro první tři umístěné nejlepší jedince výstavy upomínkové talíře ze stříbra
* Občerstvení k dispozici, několik prodejních stánků s chovatelskými potřebami
* V obálce s výstavním číslem byl vložen formulář pro zažádání o titul šampiona San Marina (nutný 2x CAC) a šampiona mladých San Marina (1x CAJC) ) - poplatek 10 EUR. Lze uhradit přímo na místě.
* Variety různých plemen se pro udělení CAC posuzovaly odděleně, pro CACIB a BOB dle předpisů FCI
* Na výstavě byli dva čeští vystavovatelé. My a bišonek frisé Michaely Bytomské. Oba pejskové si odvezli oba dva dny titul BOB.

Všechno špatné je pro něco dobré !
Tohle rčení bezezbytku vystihuje naší víkendovou cestu do Orvieta... Před ní, v jejím průběhu i po ní se stalo tolik věcí! 
Nechte se překvapit a vraťte se pro článek i pro řadu dalších zajímavých fotografií a zkušeností

Poslední červnový víkend jsem měla Codýska přihlášeného na Intercanis do Brna a měla jsem v plánu tam jet. Situace se maličko změnila, když jsme na květnové výstavě v San Marinu dostali jen jeden CAC a nikoliv potřebné dva (o CAC nás připravil Valerio Nataletti, který pak posuzoval v červnu Brně a to dokonce i BIG). San Marinští pořadatelé nás ale hned na místě chytře vybavili propozicemi na červnovou dvojkombinaci výstav, která dávala další šanci šampionát dokončit. Pro úplnost musím zmínit, že San Marino pořádalo vždy jen jedinou mezinárodní výstavu ročně. Až letos se zadařilo získat zadávání titulu Středomořský vítěz a uspořádat za jeden víkend výstavy dvě, přičemž vedení kynologického svazu požádalo FCI o výjimku a povolení možnosti uspořádat třetí výstavu na území Itálie, v červnu v Orvietu. Oficiální ustanovení FCI totiž zní, že se výstava musí konat na území státu, jehož CACIB se tam zadává. San Marino je ale maličká snaživá zemička, která to nemá s pořádáním akcí úplně snadné a tak jí FCI vyšlo vstříct a žádost vyřídilo kladně. Proto na jednom místě (v Orvietu v Itálii) v sobotu pořádali Italští pořadatelé výstavu italskou a v neděli San Marinští pořadatelé výstavu San Marina. Když jsem si přečetla návrhy rozhodčích a zjistila, že na nedělní výstavu San Marina je pro IX. skupinu delegován argentinský rozhodčí Enrique Filippini, od kterého má Cody BOB a BIG z dubnové výstavy na Mallorce, nabrala mírně šílená myšlenka konkrétní obrysy. Samozřejmě mi zbývalo jen doufat, že argentinský rozhodčí opravdu dorazí (změny rozhodčích nebývají v zahraničí oproti delegacím příliš časté, ale stávají se) a že se nám kýžený CAC podaří získat. Na rozhodnutí jsem měla po návratu z Mallorky ještě týden. Probrala jsem to ze všech stran, prokonzultovala s manželem, zarezervovala letenky a výstavu přihlásila. Riziko, že na vyhlášenou výstavu přijede jakákoliv konkurence v našem plemeni, bylo samozřejmě vysoké. Evropa není nikde bezpečná a myslet si, že si zcela jistě jedu pro tituly, je dokonale bláhová představa. Nikdy nevíte, kde koho potkáte a kdo zmaří vaše šance. Codyho jsem na italskou výstavu přihlásila do třídy šampionů (italské CACe nesbíráme) a na neděli musel do třídy otevřené, protože se CAC v šampionech nezdává. Vše proběhlo i díky webu CANITALIA , Sandrovi Alessandrovi a jeho nápaditosti i pí Čermákové, která nám pomohla zajistit letenky. Do výstavy zbývaly tři týdny, v nichž jsme s Codym skončili třetí na evropské výstavě v Helsinkách a druzí na šampionátu de France v Paříži. Před odletem do Říma jsem si povzdechla, že bych už zase uvítala návrat "do normálu" a netušila jsem, jak moc se moje přání vyplní.

Na cestě
V pátek kolem poledne nás naše skvělá "hlídací teta" Lucka vyložila z auta na letišti v Ruzyni a vrátila se rozmazlovat naše zbylé psíky plus Gessinčina čtyři psí miminka, která se blížila věku dvou týdnů. Odbavení proběhlo s mírnou úřední komplikací, protože na letence chyběla (nevím proč) hmotnost psa a tak se Cody musel zvážit, aby mohl vůbec letět. Pak už šlo všechno jako po másle. Pasovou kontrolu i průchod bezpečnostním rámem zvládá náš psík na výtečnou. Na všechny se usmívá a jeho síťka přes ouška fascinuje zejména cizince. K určenému místu odletu (gate) pak chodí se suverenitou sobě vlastní a s výrazem kapitána letadla. Případné zpoždění (které jsme měli doposud vždycky!) absolvuje přitisknut v mé náruči v pozici "nejsladší a nejmazlivější psík na světě", kdy se nechává hladit a tulí se ke mě s dokonale blaženou grimasou. Po několika cestách už také rozlišuje, zda se mu někdo obdivuje. Pokud tomu tak náhodou není, zajistí si svými upřenými okouzlujícími pohledy obdiv sám. A my s manželem jen v němém úžasu přihlížíme jak je chytrý. Ku cti ČSA musím říct, že členové jejich posádek jsou obvykle neuvěřitelně milí a ochotní a přítomnost vychovaného pejska v přepravce berou jako zajímavé rozptýlení od běžné rutiny. Jejich přání úspěchu je jako balzám na duši. Děkujeme!

Každé letiště je jiné a zorientovat se tam, nebývá až tak snadné, což se týká zejména nalezení půjčovny aut, pokud jí potřebujeme. V Římě se Hanuš docela proběhl, než vyřídil formality a přijel pro nás k hale krásným maličkým modrým broučkem s klimatizací. Potom nastane můj čas, protože navigace spadá do mých kompetencí. Do Orvieta jsme i v pátečním provozu dojeli v pěkném podvečerním čase. Ubytování má také svá kouzla, protože při rezervaci přes internet obvykle netušíte, co vás na místě čeká. U hotelu Gialetti to byla z přední strany hlavní silnice a ze zadní železniční trať, kterýžto fakt mě málem porazil. Dobře zvukově izolovaný hotel s klimatizací se nakonec ukázal jako slušné místo pro naše tři noclehy. V pokoji nás uvítalo sedm dřevěných ručně vyřezávaných koček... Možná byly pro štěstí. Začal nám další víkend na výstavě. 

Sobota
Sobotní ráno jsme vstávali brzy, protože jsme koupali Codýska, aby byl krásný. Výstava začínala v deset hodin a věděli jsme, že by neměla být daleko, jenomže věřte pořadatelům, mapám a vůbec všemu, co se případně může stát. Na cestu jsme se proto vydali včas, já s mapou na klíně. Mimochodem zakoupit mapu, v níž se dá najít vesnička Porano, byl docela kumšt. Podařilo se mi to v Praze až na třetí pokus a to jsme ještě sehnala jen „severní okolí Říma“. Naštěstí byla mapa už dost podrobná a nakonec nám prokázala skvělé služby. Pořadatelé nás ale vzápětí překvapili. Výstava byla značená už od prvního kruhového objezdu v našem městečku a tak jsme ani nedostali šanci zabloudit. Úzkými serpentýnami se tu v sobotu ráno šinula téměř výhradně auta pejskařů, díky nimž jsme do areálu Villa Paolina dojeli bez chybičky. V chládku pod stromy už parkovali všichni věci znalí a na nás zbylo políčko za areálem (později jsme samozřejmě přeparkovali do stínu). Už u vjezdu stála tabule s rozpisem plemen i kruhů, z níž jsem snadno zjistila, kam máme směřovat. A také jsem zahlédla prvního číňánka, na první pohled krásnou labutěnku. No vida, nudit se nebudeme. Bezchybný byl servis Sandra Arnetoliho z Canitalie. Dostala jsem katalog na oba dva dny i Codýskova čísla. V katalogu byl uveden jen Cody, ale jak se ukázalo, chybělo tu několik desítek psů, kteří zřejmě patřili do "dodatků". Ty jsou sice na mezinárodních výstavách nepřípustné, ale tady se na to zjevně nehrálo.

V kruhu nás čekala španělská rozhodčí Irene Gonzales, kterou jsem viděla poprvé v životě. Stihla jsem se mrknout jen na pár jedinců předchozího plemene. Chtěla psy nejprve na stůl a teprve pak do pohybu. V horkém počasí rozhodčí psy moc nehonili, ale pravda je, že posouzení plemen v pohybu nevynechal nikdo. Do třídy otevřené přijel soutěžit velmi pěkný dvouletý osrstěný pejsek Derwisz Sasquehanna. Zjistit jeho jméno se mi podařilo až o výstavě, ale jméno italských majitelů bohužel nikoliv. Výsledky se nikam veřejně nepsaly. Naopak personál kruh vybral od všech rodokmeny, zapsal do nich ocenění a vracel je majitelům psů až po skončení posuzování v kruhu a po potvrzení ve výstavní kanceláři. V pohybu byli oba psy vynikající a krásně chodili. Mladšímu labuťáčkovi trošinku chyběla délka srsti, což je ale s ohledem na věk logické a je maličko vyšší než Cody. Získal samozřejmě potřebný CAC a po Codym na něj přejde i CACIB. Codymu přinesl 43. BOB definitivní vyrovnání skóre s Prefixem Damascus a dalším CACIBem se přiblížil i svému tatínkovi Ich. Akimovi Hvězda z Podmok, který má CACIBů 45. Bylo jedenáct hodin dopoledne a měli jsme po soutěži dík čemuž jsme mohli obhlédnout výstavu a sledovat dění. A že se bylo na co dívat! 

Profesionálové a rozhodčí
Jednak tu pracovala spousta profesionálních handlerů, jejichž počínání je vždy užitečné vidět, a jednak tu byla řada renomovaných rozhodčích, na jejichž posuzování se dívat je ohromný zážitek. Většinou se usmívají, jsou velmi vlídní ke psů a příjemní k majitelům, v kruhu vládnou jasnými gesty a ocenění rozdávají bez většího zaváhání. Oba posuzovatele z Ameriky (Mr. Filippini, Mr. Ojalvo)  jsem viděla už několikrát, ale tentokrát jsem byla zvědavá, zda třeba nějak neslevili ze své americké laťky. Vždyť bylo vedro, měli za sebou dlouhý zaoceánský let, časový posun a před sebou naprosto neznámé psy i majitele, které už pravděpodobně nikdy neuvidí. Hned příští den, kdy nás posuzoval pan Filippini jsem se mohla na vlastní kůži přesvědčit, že jejich systém posuzování je naprosto neměnný. Naopak jsem měla dojem, že se Codymu dostalo ještě podrobnější prohlídky na stole než před měsícem na Mallorce! Pokud chcete, aby vám psa posoudil dokonalý profesionál, jeďte za nimi třeba na kraj světa, když je někde vypátráte. Stojí to opravdu za to (za výsledek vašeho psa ovšem neurčím :)) ). Zmínit musím i chování četných handlerů. O tom, že přijeli bezchybně vybavení, asi nemusím dlouze mluvit. Severská plemena odpočívala v chlazených přívěsech, boxech a autech, všude se česalo, čerstvě fénovalo, osvěžovalo, chladilo a pečlivě opatrovalo. Bez výjimky všichni muži měli obleky, většinou s kravatami, a jak jsem si všimla, za den vyměnili několikero propocených košil. Druhou, nepatrně méně profesionální variantou, byly dlouhé kalhoty, košile nebo trička. Kraťasy, trička, tílka a podobné letní oblečení tu nemělo místo. Zřetelně se tak lišil profesionál od amatéra. Handlerky nosily kostýmy s krátkou sukní nebo také kalhotové kostýmy s blůzkou, případně saka. Vidět nedbalé plážové nebo odpočinkové oblečení nepřipadalo společensky v úvahu. Všichni věděli, jak hvězdnou sestavu rozhodčích tu mají a že jsou tu žurnalisté  i z Anglie. Kdo by si dovolil vypadat jako od kolotoče? Z profesionálů a nejlepších chovatelů nikdo. Skutečně se máme v našich krajích ještě co učit. A těší mě, že už máme od koho. Jen chtít.

Sobotní finále
Profesionálové nás inspirovali a proto jsme s manželem výjimečně odjeli z výstaviště. Soutěže začínaly až v 16 hodin, takže jsme měli 4 hodiny času na oběd a hlavně na to, aby se Cody ochladil v klimatizovaném hotelu. Vyvenčil se, napil a roztáhl na velké posteli jak široký tak dlouhý. Na finále jsme ho vezli odpočinutého a v pohodě. Katalog mi prozradil, že rozhodčím pro IX. skupinu FCI bude slovinský rozhodčí a prezident slovinského kynologického svazu Denis Kuzelj. Ještě nikdy nás neposuzoval, ale protože jsem dopoledne viděla značnou část našich konkurentů do skupiny, nedělala jsem si žádné naděje. V takovém případě si obvykle do kruhu ani nesundávám brýle :)) Soutěže začínaly za plného sluníčka a vedra, ale než došla v šest hodin řada na nás, už byl v kruhu většinou stín. O nižší teplotě se mluvit nedalo, protože rozpálená zem vracela sluneční energii zase napovrch. V průběhu soutěží bylo vidět, že někteří psi už toho mají tak akorát a nepohybovali se s obvyklou jiskrou. Kompletní výsledky najdete na Canitalia - Orvieto. Codýska jsem schovala do stínu pod stan v přípravném kruhu a potkala tu paní Bytomskou s bišonkem. Kolem nás se pak vynořili opravdu krásní psi: tibetský teriér, maltézský psík, shih-tzu, lhasa-apso, čivavy, mops, kavalír, bílý královský pudl, boloňáček, grifonek... Celková úroveň skupiny byla hodně vysoká. Tak to ostatně v Itálii bývá v naší skupině vždy. Mají tu vyhlášené chovatele na dlouhou řadu plemen, k nim profesionály a dokonalou péči o srst i kondici. Do užšího výběru se nás vešlo sedm včetně Codýska! Stát mezi shit-zu s lhasou a z druhé strany maltézem muselo být zajímavé pokoukání. Za námi ještě královský pudl, dlouhosrstá čivava a mops. Skoro jsem se lekla, když za námi s Codym v individuálním pohybu zazněl potlesk. Fandila nám skupina lidiček kolem pana Biagiotiho od aljašských malamutů a shiba-inu! Toho si hodně považuji, protože to byl potlesk od profesionálů a pravidelných vítězů nejprestižnějších soutěží. Tipovala jsem v duchu "chlupaté" stupně. Shih-tzu, maltéze, určitě čivavu, pudla... Rozhodčí k nám došel, začal nám podávat ruce, rozloučil se a začal ukazovat vlevo vpravo. Doprava shih-tzu a maltéz, vlevo mops, vlevo a já s Codym, vpravo pudl, lhasa, vlevo čivava. "No, tak to bychom měli", říkám si. "Uprostřed jsou určitě ti, kteří postoupí dál". Jenomže ouha. Zamávání rukou a naznačení potlesku patří ne nám, ale druhé skupince. Zbýváme tři. Jsme s Codym na stupních vítězů! Třetí místo mops. Skvělé druhé místo a res. BIG čínský chocholatý pes a vítězem se stala nádherná dlouhosrstá čivava pod vedením italského rozhodčího a známého chovatele čivav Cochettiho. Byla to čivava, jakou bych si s chutí vzala domů i já. Do Best in Show se dostali nádherní psi. Italský ohař (bracco italiano - res. BIS z letošní evropské výstavy v Helsinkách!), malý černý knírač, aljašský malamut (BOB z Helsinek), australský ovčák, čivava, dalmatin, zlatý retrívr, skotský teriér, jezevčík. Napsala jsem vám je podle pořadí, jak jsem si je v duchu tipla. A výsledné pořadí, které určil Enrique Filippini s Argentiny? První dvě místa souhlasí jen třetí skončil skotský teriér ze švédského chovu Dana Ericssona vedený rozhodčí Marinou Giudetti (bude posuzovat čínské naháče v srpnu Bratislavě). Vidět znovu po Helsinkách běhat v kruhu italského ohaře byl další nádherný zážitek. Je to pes, na kterého nikdy nezapomenu. Tak je krásný!

  Po výstavě jsme se vydali na malý výlet a serpentýnami vyjeli na skálu, na níž leží městečko Orvieto. Netušili jsme, jak je úchvatné. Manžel mě popoháněl, aby nám na focení nezašlo sluníčko. Bez mapy a jen podle turistických ukazatelů jsme spěchali uličkami tam, kde jsme tušili katedrálu. Pohled na zapadajícím sluncem ozářenou katedrálu nám vyrazil dech. Vznikly fotky, které mi ten neuvěřitelný pocit pokaždé připomenou. Pak jsme se posadili na vyhřátou kamennou lavičku proti katedrále a nechali na sebe působit sílu onoho místa. Ulice i zdi domů dýchaly horký vzduch do nastupujícího večera, nikdo tu nikam nespěchal, Italové i turisté se pomalu scházeli na večeři, popíjeli víno a odpočívali. Stmívalo se a my jsme se nemohli odtrhnout od pohledu na bohatě zdobené zdi a okna katedrály. Byla na nich k vidění i řada psů. Jednak na freskách a také jako chrliče vody. Konečně dávalo pořádání výstavy právě tady smysl. Cestou k autu jsme si prohlédli další úzké uličky, ve kterých se přes den nedá pro turistický ruch ani zaparkovat. Večeřeli jsme na pozvání u našich italských přátel a užili si večer, který jen doplnil předchozí příjemný den. Měli jsme náš pobyt vlastně jako dovolenou.

Neděle a finále
Po zkušenosti ze soboty a se znalostí katalogu jsme věděli, že ráno nemusíme spěchat. Příjezd v 10.30 byl tak akorát, abych učesala Codýska a připravila ho na druhé setkání s rozhodčím z Ameriky Filippinim. Italská konkurence nebyla na výstavu San Marina hlášená, Cody byl ve třídě otevřené a chyběl mu jediný CAC na dokončení šampionátu. Jak už jsem předeslala, pan rozhodčí se mu věnoval velmi pečlivě a prověřil Codyho po všech stránkách až po poslední dílek ocásku. Se zadáním titulů a BOB nám popřál i hodně štěstí do závěrečných soutěží. Slíbila jsem mu, že se samozřejmě zúčastníme. Dařilo se i paní Bytomské, i ona získala se svým bišonkem podruhé BOB. Nafotili jsme ještě řadu záběrů pro náš seriál o vystavování a kolem oběda, kdy ruch v kruzích utichl, se znovu dojeli ochladit a osprchovat do hotelu. Pouhých deset minut jízdy za to stálo. Vedro bylo veliké a vypůjčené auto s klimatizací nás zachránilo i při cestě zpět. Cody byl odpočinutý, čerstvě profénovaný a dobře naladěný. Naší skupinu měl posuzovat druhý americký rozhodčí David Ojalvo a neměla jsem v úmyslu trhnout si ostudu ve špičkové konkurenci. Pana rozhodčího potkala jen naše Gessi, která od něj má titul světového vítězky z Ria de Janeira, a my jsme ho viděli znovu i letos na světové výstavě v Buenos Aires. Jednoduše na nejprestižnějších výstavách tenhle pán nikdy nechybí a posuzuje většinou nejvyšší soutěže. Jak jsem sledovala odpolední soutěže bylo zjevné, že hodně psů je unavených. Dvě výstavy za sebou a vedro nikomu nepřidaly. Do devítky se nám trošku vyměnila konkurence. Kompletní výsledky na Canitalia - San Marino. Jiná byla shih-tzu, lhasa-apso, tibetský teriér, pudl, možná i další. Konkurence se mi zdála dokonce silnější než předchozí den. Byla jsem hodně zvědavá, jak rozhodne americký rozhodčí, který má určitě v oku americké typy řady plemen. Pan rozhodčí všechny vítěze plemen IX. skupiny FCI obešel v řadě tam a zpět, nechal nás obějít celý kruh, vrátil se k řadě a začal nám podávat ruku. Následoval užší výběr. Černý standardní pudl, maltéz, shih-tzu, mops, čivava a znovu Cody! Tentokrát se na stole neposuzuje. Jen v pohybu a ve volném postoji před rozhodčím. Pro tohle odpoledne, protože jsem byla přesvědčená, že nám o nic nejde, jsem přizpůsobila  vedení Codyho v pohybu podle ostatních profesionálů. Na spodem prověšeném vodítku s vedením mírně za sebou. Byl to docela risk, ale vyšel. Cody pokaždé zvedl hlavičku a odběhal v pravidelném klusu co měl s velkou elegancí. Jednoduše ukázal, že on s běháním v horku ani druhý výstavní den problém nemá. To jsou chvíle, kdy děkuji nebesům za pravý psí poklad, na který se můžu kdykoliv spolehnout. Vyhlášení pořadí je tu. Třetí místo maltéz. Druhý mops. Vyhraje zase čivava? Nebo shih-tzu? Jediný pes, na kterého jsem se neodvážila ani náhodou pomyslet byl Cody. Snad mi to odpustí. První stupínek a cena z rukou prezidenta KC San Marina patří labutěnce! Codýsek postoupil do Best in Show! Až později jsem si uvědomila, v jakém šoku jsem absolvovala zbytek výstavy. Vítězství Best in Group od druhého amerického rozhodčího, kterého považuji též za kapacitu, mě dokonale dostalo. Dech jsem nabrala až dlouho po výstavě.

BEST IN SHOW
Na to, abych připravila Codyho k nástupu mezi devět dokonale připravených soupeřů mám obvykle jen chvilku. Tak honem dočesat, dát Codymu napít, pár piškot do tajné skrýše a už jsme v přípravném kruhu. Desátá skupina FCI je posouzená raz dva. Vítěze výstavy bude vybírat prezident Slovenské kynologické jednoty ing. Štefan Štefík. Stojí před ním border kolie, bernský salašnický pes, včerejší skotský teriér, jezevčík, včerejší aljašský malamut, bracco italiano, anglický kokršpaněl, Codýsek a saluki. Já mám mezi favority bracco italiano, aljašského malamuta a výjimečně krásného bernského salašnického psa. Codýsek odběhal i Best in Show na volno za mnou. Udělala jsem dobře, většina psů běžela stejným stylem, jen na některých byla víc vidět únava. Ceny jsou na stupních. Vyhlášení je tady. Třetí místo: Chinese Crested Dog! Než doběhne druhý italský ohař a vítězný malamut, už mám Codyho přičísnutého na focení i když profukuje větřík. Vznikají další cenné fotky. Cody je třetím nejkrásnějším psem mezinárodní výstavy v San Marinu! A za ním? Až při prohlížení fotografií mi pomalu dochází, jaké konkurenty s kolika věhlasnými profesionálními handlery porazil. A k tomu všemu se stal nejlepší labutěnkou Evropy a jedním z nejúspěšnějších číňánků vůbec. Začal psát zcela novou kapitolu dějin chovu našeho plemene. Dobře vím, co nám to bohužel přinese. O co větší úspěchy má v zahraničí, s o to menší radostí (velmi mírně řečeno) ho vídají někteří u nás doma, místo toho, aby byli šťastní, že i jim dělá reklamu. To je bohužel cena úspěchu v Čechách. Psi mají jedinou výhodu. Naše lidské závidění a pomlouvání je jim naprosto cizí, takže Cody vyběhne i příště do kruhu se stejnou radostí z toho, že se může někde ukázat. Beru si z něj v tomto směru příklad a zábavu z výstav si nenechávám kazit. Ba naopak. Mám čím dál větší chuť jezdit a užívat si tak nádherné víkendy jako byl tenhle. Zážitky, vzpomínky a krásné společné chvíle nám totiž nikdo nemůže vzít. Už teď se těšíme na další výstavy

Domů
Úspěšný víkend jsme oslavili jak jinak než v pizzerii s výhledem na osvětlené Orvieto na protější skále. Procestovali jsme okolí městečka, viděli jezero Bolsena i západ slunce a pak už si jen říkali, jak neuvěřitelný to byl víkend. V pondělí jsme zvládli ještě projížďku po Římě a odpoledne nás čekal let do Prahy. Štěňátkům jsme nadělili mističky z letadla, které jsou pro malé tlamičky jako dělané a krásně z nich baští. Codýsek se letos proletí ještě tuším třikrát, dvakrát v srpnu a v září. Jestli o svých výletech vypráví i svým čtyřem potomkům, to netuším, ale nějaké zkušenosti by jim předat mohl. Takhle se pyšní talířkem ze stříbra za BIS 3, dvěma novými poháry a vědomím, že se líbí i americkým posuzovatelům. Nepojedete to také se svým číňánkem někam zkusit?

Co se dělo tento víkend?
* Cody se svými 44 tituly BOB (a nejen jimi) stal nejúspěšnější labutěnkou v celé dosavadní historii našeho plemene. 
* Nedělní titul Best in Group mu udělil David Ojalvo z Argentiny! Tento rozhodčí je spolu s Enriquem Filippinim špičkou v posuzování vůbec a deváté skupiny speciálně. Cody má titul vítěze Best in Group od obou jmenovaných jihoamerických kapacit v posuzování psů! (u Mr. Filippiniho zvítězil letos na Mallorce). Jsou chvíle, kdy mi docházejí slova. Tohle je jedna z nich.
* V Best in Show stál Cody na stupních vítězů s italským ohařem (Bracco Italiano), který získal res. BIS na Evropské výstavě v Helsinkách a vedle aljašského malamuta, který tamtéž získal BOB!
* Strávit víkend mezi spoustou profesionálních handlerů bylo nesmírně poučné... zase jsem se něco přiučila.

 Čínský chocholatý pes 
24.6. 21st International CACIB show - Posuzovala / judge: Mrs. Irene Gonzales  (Španělsko - Spain)
25.6. 24th International CACIB show - Posuzoval / judge: Mr. Enrique Filippini (Argentina - Argentina )

  Čínský chocholatý pes bez srsti - Chinese Crested Dog Hairless

* Itálie: CAC se neuděluje ve třídě šampionů, mezitřída a třída otevřená soutěží o jeden CAC
* San Marino: CAC se neuděluje ve třídě šampionů, mezitřída a třída otevřená soutěží o jeden CAC

New Champion of San Marino: Ich. Cody z Haliparku (1x CAC z 28.5.2006)

Finale BIG Saturday:
BIG IX. - 2nd place - Ich. Cody z Haliparku, judge: Denis Kuzelj, SLO
(1st chihuahua, 3rd mops - pug) 
Finale BIG Sunday:
BIG IX. - 1st place - Ich. Cody z Haliparku, judge: David Ojalvo, Argentina
(2nd mops - pug, 3rd maltese) 
BEST IN SHOW - 
1st place: Alaskan malamute, 2nd Bracco italiano
3rd place Chinese crested dog powder puff Ich. Cody z Haliparku, judge: Štefan Štefík, SK

 11.07.2006, foto ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová