Mezinárodní výstava (2x CACIB)

St. Gallen - Švýcarsko (Switzerland)  - 20. + 21. května  2006 (May 20th + 21th) 

2x International dog show - St. Gallen 
* 1 663 psů ve dvoudenním katalogu / 1 663 dogs in the catalogue
* 11 + 9 přihlášených číňánků / 11 + 9 chinese crested dogs

Jezdíme na výstavy už pěknou řádku let a stále máme nějaká „poprvé“. I výstava v St. Gallen k nim patřila. První českou vlaštovkou s číňánkem v tomto švýcarském městě byla Lenka Fritschová s Cennem a Bextrym Modrý květ, ale to už je pár let zpátky. Dobře si ovšem pamatuji, jak nadšená odtud přijela a jaké úspěchy dovezla. Od té chvíle jsem si přála se tam také vydat, ale ne a ne se to povést. Až letos. Ve Švýcarsku jsme dosud navštívili výstavy v Bernu (světová), Basileji (šampion šampionů FCI), Luzernu, Lausanne a Fribourgu (šikovné mezinárodní víkendové dvou výstavy ). Codýsek měl na svém kontě zatím 2x CAC Švýcarska ze 4 potřebných a zisk třetího by mě dokonale uklidnil. Při pouhých třech výstavních víkendech za rok se tu šampion plní docela těžko, protože je navíc třeba rok a den mezi prvním a posledním čekatelstvím. V propozicích nám štěstí přálo. Na sobotu byl pozván pan Redlicki z Polska, který dal Codymu res. BIG letos v Olomouci. To sice pro další výstavu nic neznamená, ale teoreticky se dá počítat s tím, že ho psík něčím zaujal. Na neděli jsem se tak jako tak chtěla vracet do Litoměřic, a moje rozhodnutí utvrdilo delegování pana Cochettiho z Itálie na nedělní výstavu v St. Gallen. Po naší první výstavě v Lausanne 2002, kde nás posuzoval, a po té, kdy jeho čivavu porazila Gessi ve skupině na výstavě v Luzernu 2003 a pan rozhodčí v roli vystavovatele to tak trochu neunesl, jsme si nějak nepadli do oka a proto jsem další setkání s chutí znovu odložila. Tím bylo jasné, že se ze Švýcarska budeme vracet rovnou domů, abychom bylo v neděli včas v Litoměřicích.

Po sebevražedné kombinaci Brčko x Praha na otočku a jejích stále citelných následcích jsme tentokrát s manželem odmítli riskovat stejným způsobem. Oba máme přes týden práce nad hlavu a na výstavy obvykle nejezdíme rekreačně odpočatí. Proto jsme se rozhodli, že vyjedeme už v pátek po obědě, přespíme s Německu a v sobotu dojedeme jen kousek na výstavu. Tak se také stalo. Z Prahy jsme vyjeli v půl třetí odpoledne a po příjemné cestě (Praha, Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov, směr Lindau a Bregenz – asi 600 kilometrů, 5 a půl hodiny jízdy ) jsme v osm večer dojeli do vesničky s názvem Kissleg, kousek za Leutkirchem. Hotýlek „Gasthof Ochsen“, který manžel rezervoval jako vždy přes internet, se ukázal být oázou klidu a pohody za přijatelnou cenu. Veliký pokoj, nové zařízení, čisťoučko a jak se ukázalo do rána, také nesmírně pohodlné spaní. Codýskovi byl k dispozici ohromný park v těsném sousedství hotelu, takže se zatím nevykoupané psíče večer dosyta vylítalo a na volno vyvenčilo v zeleni, zatímco my jsme si s manželem užili večerní procházku a konečně si oddechli po rušném týdnu. Hotový balzám na nervy. Pak jsme vykoupali Codýska a ráno se probudili dokonale odpočinutí. Snídaně nám téměř bolestně připomněla, jak se u nás v Čechách na kdečem šidíme. Housky křupavé, chleba domácí, šunky a salámy měly chuť z našeho dětství a mléčné výrobky z kvalitního mléka. Do kafe patřila smetánka a kdyby bylo libo pudink s čerstvými jahodami, stačilo si nandat. Na mysli mi vytanula slova mojí kamarádky, která žije v Německu: „Víš, ono tady všechno tak nějak jinak chutná a ani dietní potraviny nepoznáš od těch běžných.“ No, máme co dohánět…

V osm hodin jsme vyjeli směr Bregenz, koupili rakouskou dálniční známku a projeli tunelem do Rakouska a do Bregenzu. Pokud chcete rakouskou dálnici minout (neplatit známku) a jet po běžné silnici, pak vězte, že odbočka na Lochau a Bregenz se silnicí po kraji Bodamského jezera, je těsně ZA benzínovou pumpou, kde prodávají  známky. Z Bregenzu jsme zamířili na silnici číslo 7 do St. Gallen a odbočky na švýcarskou dálnici jsme sveřepě bojkotovali. Máme Švýcary rádi, ale oni si vystačí i bez našeho příspěvku cca 800 Kč za 30 kilometrů dálnice do St. Gallen a zpět. Cesta sice trvala o něco déle, ale pohled na Bodamské jezero, po jehož okraji jsme jeli, byl nenahraditelný. Výstava začínala v 9.30 a do kruhu jsme měli jít jako poslední plemeno, což mi po telefonu prozradila Celine Feldmann, Codýskova handlerka na juniorhandling. Tím pádem jsme měli času dost a ranní idylka mohla pokračovat. Mohla, ale nestalo se tak. Kamenem úrazu se stalo parkování v okolí výstaviště St. Jacobs halle. Po vítězném kolečku mě Hanuš vyložil i s Codym a věcmi, domluvili jsme se, že se sejdeme u kruhu a já pevně doufala, že snad svého manžela spatřím ještě týž den. Přejímka proběhla plynule a příjemně. V hale číslo 9, kde se výstava konala, jsem se nejprve nemohla zorientovat. Vyvěšené plánky kruhů mi přišly složité. Ukázalo se, že hala má více pater a posuzování probíhá ledaskde. Náš kruh byl v -1 patře a finálový kruh nahoře. Nákladní i osobní výtah fungovaly, takže jsem byla zachráněna. Jako na zavolanou mě doběhl manžel, který právě dosprintoval od vlakového nádraží, kde našel jediné parkovací místo. Mínus první patro odhalilo ohromný prostor plný výstavních kruhů. Naší "patnáctku" jsme našli snadno a bez problémů se tu rozložili. Kruhy byly velké, pokryté kobercem, vybavené výsledkovými tabulemi. Dokonalé byly čisté a průběžně udržované psí záchodky v halách, které tvořily ze 2/3 dřevěné odřezky a větší piliny a z 1/3 pruh trávy! Tak vypadá v praxi "dog wellfare" čili životní pohoda pro psy. Sáčky ani odpadkové koše nechyběly a všichni po svých psech samozřejmě uklízeli i přesto, že tu pracovala nepřetržitá služba. Jak jsem si všimla, pořadatelé geniálně opatřili rohy sloupů a zdí kolem výtahů či schodů kobercem a igelitem, aby je psy neoznačkovali a ušetřilo se za následný úklid. Jo, když se někde používá hlava...

Na druhou stranu tu panoval až přehnaný dozor nad dodržováním nařízení FCI o zákazu lakování, pudrování atd. Mezi vystavovateli se pohybovala dozorkyně s foťáčkem, přestupek byl zaznamenám a řešen s vystavovatelem ve výstavní kanceláři. Až sem by bylo vše v pořádku, kdyby postih nepadl například i na nebohou paní, jejíž dlouhosrstý pes si bohužel potřísnil srst při velké potřebě a zachránit to mohla jen trocha pudru na zasušení, vyčesání a vyčištění. Dozor byl nekompromisní. Codýskovi se jakékoliv potíže vyhnuly protože jsem na jeho výstavní úpravu nepotřebovala vůbec nic kromě hřebenu a kartáče. Když jsme odcházeli z výstaviště, prohodila jsem pár slov s majitelem vítězného afgánského chrta. Že vyhrál BIS, to ho těšilo, ale konfliktu s dozorem se též nevyvaroval. Důvodem byla síťka na uši, kterou mu zakázali! Marné bylo vysvětlování, že pak psovi lezou chlupy do tlamy, ten je samozřejmě oslintá a pak by byl potřeba onen zakázaný pudr… Měla jsem určitě štěstí, že Codýsek měl síťku na ouška převážně v kleci a když jsem ho venčila v obvyklé kombinéze, aby si nepočůral nohy a břicho, dozorkyně zřejmě zrovna řádila jinde. V každém případě si dejte ve Švýcarsku pozor, absolutně nic se tu nepromíjí!

Pan Redlicki posuzoval ve své typické kšiltovce a práce mu šla od ruky. Ve vedlejším kruhu jsem zahlédla pana van den Berga, od kterého má Cody BOB z Offenburgu. Jedinou muškou na kráse byl letmý pohled do katalogu. U psů v mezitřídě nikdo, v otevřené nikdo, zato šampioni dva. Codýskova konkurenta jsem znala, je to krásná bílá labutěnka s ušima nahoru, kterou určitě otkáme za tři týdny na šampionátu de France v Paříži. Navíc mezi fenami figurovala E-Sexy Pastoral z Polska, což mohlo celou situaci významně změnit. Jak mám ve zvyku, hodila jsem úvahy o konkurenci za hlavu a věnovala se raději radostem výstavy. Stánky nabízely docela zajímavé zboží, jen ceny mě odradily. Není tu levno ani náhodou. U finálového kruhu fotil německý tým Roberto a na jeho stránkách také najdete snímky většiny plemen. Podzemní prostory inspirovaly i Hanuše a tak pro vás udělal pár snímků navíc, abyste věděli, co vás tu čeká...

Kolem jedné hodiny se začala blížit naše soutěž. Už dříve jsem se pozdravila s Monikou Keller a jejími přáteli, ale teď se ukázalo že Eva Schmidt se dvěma číňánky z Francie nedorazila a také jsem stále nikde neviděla E-Sexy. Až s naším nástupem do kruhu se definitivně potvrdilo, že Cody bude soutěžit sám. I přesto pojal předvedení jako prima zábavu a zaběhal si s chutí, takže ho CACIB nemohl minout. S napětím jsem čekala, jakou soupeřku nám nadělí CACIB u fen, jenomže tam nastalo absenční i kvalitativní Waterloo, takže Cody nakonec běhal o BOB s mladým psem (ten pak dostal BOB v neděli) a veteránkou! To bylo nečekané rozuzlení s příjemným koncem pro nás. Codýsek má třetí CAC a příští rok se sem pravděpodobně vrátíme šampionát dokončit.

Celine tentokrát pro jistotu soutěžila se svým papilonkem, aby zase nemusela být nervózní, jestli Cody juniorhandling stihne. A dlužno dodat, že soutěž vyhrála a my jsme jí s chutí zatleskali. U finálového kruhu jsme se sešli s Monikou Kupicovou a jejím manželem. Paper Man Mary Evan dostal zaslouženě BOB a čekal ho další pokus o získání 40. titulu vítěze Best in Group, protože 39x už skupinu FCI vyhrál. Tak vypadá výstavní dřina kontra splněný sen v praxi. Seděli jsme opět vedle jednoho z nejlepších psů v historii kynologie FCI vůbec. Umíte si představit jedince, který se víkend co víkend blíží 200. titulu BOB? Určitě ho v Čechách také uvidíte.

Finálové soutěže se konaly ve velikém kruhu, kterému předcházely dva přípravné kruhy. V prvním se zapisovali, kontrolovali a řadili finalisté, ve druhém rozhodčí „předposuzovali psy“ a dělali si obrázek o celé skupině. Bylo milé vidět po delší době zase pana MVDr. Nesvadbu, českého rodáka žijícího ve Švýcarsku. I ve vysokém věku je stále platným švýcarským rozhodčím a posuzoval BIG. Než jsme se nadáli už do kruhu vcházela sedmá skupina a to byl nejvyšší čas přesunout se do „preringu“, jak přípravnému kruhu v zahraničí také říkají. Na zdi visel názorný obrázek, jak se mají soutěžící ve finálovém kruhu pohybovat a kde se mají zastavit. Pan rozhodčí Redlicki nás trošku zaskočil, když přišel rovnou do prvního přípravného kruhu a začal posuzovat už o dvě skupiny předem. Ještě že s Codym nebyla téměř žádná práce. Než jsme přišli na řadu a na stůl, už byl jako panenka. Vůbec si nevzpomínám, jaké plemeno nastupovalo před námi. Jen vím, že jsem si potřebovala nechat náskok, paní asistentka mě vehementně honila do kruhu, já slyšela moderátora, který ještě mluvil o předchozím plemeni a rozhodčí se díval také ještě jinam. Jo, chybami se člověk stále učí. Ještě jsem si mohla počkat, protože v kruhu je nejdůležitější pes a rozhodčí, a nikoliv asistentka. Příště si dám větší pozor a vydržím s nervy o fousek déle. Codýsek vběhl do kruhu svým dlouhým krokem tak rychle, že nás komentář o plemeni zastihl až v půlce haly. Naštěstí jsme postoupili do užšího výběru a tak ho vtipkující moderátor (plynule komentoval v němčině a angličtině) mohl vylepšit. Žertoval na téma „čínský naháč“ a „hele co má na sobě chlupů!“ ale také přesně vysvětlil rozdíl obou variet a udělal plemeni výtečnou reklamu. Mezitím nás pan rozhodčí všechny posoudil na stole a v pohybu. Z užšího výběru, kde byla i Monika s maltézáčkem, jsme šli na stupně jako první, takže nám patřilo nádherné třetí místo. Druhý byl pudl a vyhrál coton de Tulear z Belgie. Vítězem výstavy se stal afgánský chrt ze stanice „du Menuel Galopin“. Než jsme odjeli z výstavy zastavil mě majitel holandské border kolie, která vyhrála BIG a složil kompliment Codýskovi. Prý ještě nikdy neviděl labutěnku s tak nádherným pohybem, přeje nám moc úspěchů, těší se brzy na viděnou a budou nám s dcerou moc fandit. A když jsem čekala před halou na Hanuše, zastavili se na kus řeči ještě chovatelé malamutů del Biaggio z Itálie. Codýska si pamatovali z Livorna, kde získal res. BIS, také nám blahopřáli a těší se s námi na viděnou za týden v San Marinu. No řekněte, není kynologie příjemný koníček?

Cestou domů se nám příroda postarala o nevšední zážitek. Od západu se hnala studená fronta (bouře a vichřice zničily ledaskde ledasco) a bouřkové mraky s deštěm nad Alpami vytvořily postupně několikerou duhu o dvou pruzích. Nad velehorami muselo mít světelné spektrum šíři několik kilometrů. „No vidíš Codýsku, jindy máš za vítězství ohňostroj, dneska pro změnu duhu. Ty máš ale protekci“, chválila jsem odpočívajícího a jako vždy zlatého pejska. Jakmile jsme vjeli do Německa, nedalo se pro sílu větru jet příliš rychle a domů jsme se dostali v půl jedné. Nastal tradiční kolotoč. Vyvenčit psíky (krmení a poslední venčení měli v půl sedmé večer od „hlídacího strejdy“), vybalit věci z výstavy, zabalit nové (čisté prádlo, suché oblečení, vstupní list, Codymu čerstvou vodu…), vysprchovat a ještě samozřejmě skouknout v počítači fotky z výstavy, aby se nám lépe usínalo. A pak konečně, ve dvě v noci, hurá na chvilinku na kutě. Budíček v 6.00. Jen jsem trochu proklínala litoměřické pořadatele, za začátek posuzování od devíti ráno… ale zbytek nevím, už jsem spala…

 Čínský chocholatý pes 
Posuzoval/judge: Mr. Miroslav Redlicki (Polsko - Poland)

  Čínský chocholatý pes  - Chinese Crested Dog
(pro fotky z norské databáze klikněte na podtrženou část jména psa / photos CCD database  - click on the dog name)

Class	Dog	20.5.	21.5.	Owner
P-TD	Work of Art von Shibashi	VN / Very promissing	VN / Very promissing	M.Keller, CH
P-TM	Calypso Fantasy Island	V1 Jg. CAC / Excelent 1 Jg. CAC	V1 Jg. CAC, BOB / Excelent 1 Jg. CAC, BOB	J. Burri, CH
	Born to be Wild Fantasy Island	VD 3 / Very good 3	V3 / Excellent 3	L.Vanini, CH
	Je t´aime of Honeycroft	V2 / Excellent 2	V2 / Excellent 2	A. Ducret, I. Becarelli, CH
P-TS	Cody z Haliparku	V1, CAC, CACIB, BOB, BIG 3 / Excellent 1, CAC, CACIB, BOB, BIG 3	xxx	L. Brychtová + S. Jansa, CZ
	Oriental Jokes Touch of Class	absent	xxx	A. Vincent, F
F-TD	Elacy Little Champs	xxx	N / Promissing	C.a Jost
F-TM	Cherish My Love Fantasy Island	absent	absent	M. Keller, CH
F-Mz	Quicksilver Shining so Bright von Shinbashi	VD 1 / Very good 1	VD 1 / Very good 1	A. Demski + M. Keller, CH
F-TO	Sasquehanna Layla Germanika	absent	xxx	A.Vincent, F
	E- Sexy Pastoral	absent	absent	R.Kurnatowska, PL
F-TV	Evening Starlight Fantasy Island	V1 / Excellent 1 Best veteran	V1 / Excellent 1 Best veteran	D. Keller, CH

Finale:
BIG IX. - 3. místo / 3rd place - Ich. Cody z Haliparku, BIG judge: Miroslav Redlicki, PL

Dva soutěžící standardní mexičtí naháči byli z Čech v majetku paní Šárky Brunner. Pes ve třídě Xolo de Xochitlalpan a fena ve třídě otevřené Choh (Hoover), peruánský naháč tu nebyl žádný.

23. 05. 2006, výsledky Brychtová + Monika Keller (bez záruky! no offcial results) 
foto ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová