Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Fribourg - Švýcarsko (Switzerland)  - 11.+12. února 2006 (February 11th+12th) 

* 2x International dog show - Fribourg (near Bern) 
* Kde že jsme to byli? Podívejte se na stránky o Fribourgu / Look at the Fribourg website
* 1687 psů v sobotu a 1734 psů s neděli / 1687 dogs on Saturday and 1734 dogs on Sunday in the catalogues
* 11 a 13 přihlášených číňánků / 11 + 13 chinese crested dogs
* trasa dálnice Praha, Plzeň, Norimberk, Heilbron a po dálnicič č 6 až na křižovatku Walldorf, zde nadálnici č. 5 na Karlsruhe, z Baselu po dálnici č. 3 a pak 2 na Bern zde po A12 na Friboug. 850 kilometrů, jízda 8 hodin za ideálního počasí, při sněhu a náledí i deset hodin
* Počet parkovacích míst omezen, platí se předem nebo na místě, parkuje se kolem haly ale též na poli za halou
* Parkové 5 SF / Parking 5 SF
* Mrzlo (-2°C), ale ve veliké vytopené hale bylo teplo
* Kruhy byly veliké, prostorné, podlaha beton a bez koberce, standardní vybavení kruhu (stůl na posuzování malých plemen neoddělený od stolu zapisovatelů, oba naši rozhodčí při posuzování psů seděli, výsledková tabule...)
* Prodejní stánky a stánky s občerstvením v hale a ve vstupním prostoru
* WC zdarma, čisté, udržované v průběhu dne, papír k dispozici
* Finálové soutěže ve stejné hale v níž se posuzovalo, poměrně málo místa kolem kruhu
* Psí WC venku, piliny, beton, oblázky, po dobu výstavy se se psem dostanete mimo areál pouze po složení 50 SF (kurz je cca 19 Kč)!
* Nástup na soutěže podél stěny zprava, pro silně obsazené soutěže (BIS mladých a pod.) přípravný kruh v rohu haly
* Výdej katalogů v sekretariátu ve vstupní hale (zápis ocenění do PP pouze v kruhu u rozhodčího)
* upomínkové předměty vydávané na základě kuponu v mezipatře od 15 hodin (na výběr deštník, skládací židlička a zavírací nůž)
 * V katalogu například rozhodčí (Judges from abroad): J. Medard-Ringuet (F), N. Huidobro-Corbet (E), E. a F. Spector (Argentina), C. de Giuliani (I), J. Sanchez Fernandez (E), C. Stefanescu (Rom), P. Stanton (S), F. Sommerfield (GB). L. Mach (CH)...
* Finálové soutěže od 13.30 (juniorhandling) - což se oba dny krylo s posuzováním! Není praktické vzít si do juniorhandlingu vystavovaného psa, jehož plemeno jde v kruhu mezi posledními, řada plemen nestihla první finálové soutěže 
* ceny: za CAC a CACIB nic, za BOB malý upomínkový talířek, pěkné poháry za umístění ve finálových soutěžích
* 30. CACIB pro Codyho z Haliparku / Cody won his CACIB nr. 30 !

Páteční provoz, v němž jsem řídila sama do Fribourgu, by byl relativně k přežití, kdyby nesněžilo a nemrzlo. Sněhové kalamity předchozích dní byly to jediné, co jsem si na cestu nepřála. Inu, co se ale dalo dělat. U Prahy jsem do auta ke Codýskovi přibrala ještě nového spolucestujícího, krásného merlově zbarveného jezevčíka Ravela Klam Debra, který cestoval ke své majitelce Kláře Prokůpkové žijící ve Francii. Oba pejskové byli celou cestu hodní jako andílci a to bez ohledu na fakt, že se venku čerti ženili. Sněhové pluhy a sypače mi z auta udělaly prosolenou tresku obloženou ledem, zatímco dálnice byla mokrá, chvílemi zasněžená, ale průjezdná.

Nedaleko německého Freiburgu (prosím nepleťte si to se švýcarským Fribourgem jako já :)) mi nezbylo nic jiného než zastavit na parkovišti a využít zdejší toalety. Kdesi na podvědomí jsem zaznamenala zvuk sirény a v duchu si jen přála, aby se nehoda nestala nikde na mojí trase. Pejsky jsem do sněhu ani nebrala, aby se zbytečně neumáčeli, lokla jsem si kafe a jen co jsem se proběhla v ledovém počasí, už jsem zase vyrážela na cestu. Jenomže na prvním výjezdu z parkoviště stál kamion a zjevně se nemínil hnout. Proklela jsem jeho řidiče, vycouvala, otočila a střihla to nejbližší uličkou k výjezdu. Výsledek se dostavil. Tady stál mercedes a další kamion, bez úmyslu parkoviště opustit. "Kruciš to tady dneska všichni míní nocovat?" Na třetí pokus jsem vyjela až na hlavní silnici z parkoviště ven, ale to jen proto abych po 50 metrech opět zůstala stát. To už o neprůjezdnosti nebylo pochyb a jedno auto za druhým tu zůstávalo bezmocně trčet. Až o hodinu později, když se kamiony před námi pomalu rozjely, se ukázal důvod problémů. Na výjezdu parkoviště se převrhl kamion, kabina vyhořela a řidiče odvezla sanitka. Důvod sirén hasičů a záchranky se ozřejmil. Jen jsem si povzdechla, že s těmi kaskadérskými kousky mohl kamioňák ještě chvíli počkat.

Pamatujíce vyprávění Zdeny Frýbové v knize Dvě dámy v tísni (pokud jste jí nečetli a chcete se zasmát, tak neváhejte) nastudovala jsem trasu přes Švýcarsko předem a byla připravená na to, že směrové tabule budou určeny výhradně k matení řidičů tak, aby zabloudili na každém rohu. V hlavě mě také strašila vzpomínka na poslední cestu do Lausanne, kdy nám celníci na hranicích připravili perné chvilky. Žádná kalamita se ale nekonala. Celní úředník se německy otázal kam jedu (šprtání asi deseti základních frází se mi hodilo!) a mou přívětivě pronesenou velmi složitou odpověď hodnou rodilého Švýcara: "Nach Fribourg" se usmál a zamával mi s přáním pěkné cesty. Průjezd Basilejí jsem zvládla nečekaně hladce a než jsem se nadála, už jsem mířila k Bernu. Až u tohoto města, na které mám nezapomenutelné vzpomínky ze světové výstavy v roce 1994, přestalo sněžit i pršet. Obloha se rozjasnila a měsíc blížící se úplňku mi svítil na cestu až do Fribourgu. Sjezdem číslo 8 Fribourg Nord jsem se lehce dostala k hotelu Ibis, kde spala Klára a kde jsem předávala Ravelka do jejích rukou. Předání proběhlo snadno jen se ukázalo, že psík vyzvracel množství stravy hodné německého ovčáka a potřeboval nové ho koupání. Až po návratu do Prahy se vysvětlilo, že malý šibal před odjezdem vyhupl na kuchyňský stůl jako veverka a neplánovaně slupl mísu masa pro kočky! Umíte si představit tu katastrofu? Naštěstí vrátil stravu na světlo světa až ve Fribourgu.

Zbývala už jen drobnost v podobě nalezení NH Hotelu Fribourg v centru města. Náhlý nápad, na jehož základě jsem v hotelu Ibis poprosila o mapu města a bez problémů jí dostala, mě zachránil před nocováním v mrazu. K NH hotelu to bylo sice jen 2,6 kilometru, ale úzké městské uličky a kruhové objezdy na každé křižovatce mě docela proškolily. Hotel stál na vrcholu kopce nad městem a výhled z něj byl famózní. Už jsem dávno zapomněla, jak jsou pokojíčky ve švýcarských hotelích maličké. S Codýskovou klecí jsem sem mohla zacouvat jen jedním směrem a dvířka otevřená do "předsíněčky" pro nás znamenala skokovou překážku po zbytek našeho pobytu. Nicméně běžné čtyřhvězdičkové vybavení včetně varné konvice psíkovi vyhovovalo, neboť znamenalo misku s teplým masíčkem a granulkami v luxusním provedení. Na kutě jsme se dostali až kolem půlnoci a ze zahajovacího ceremoniálu Olympijských her v Turíně jsem viděla jen závěrečné titulky.

Ráno jsme nemuseli s Codym spěchat, protože jsem z rozpisu na internetových stránkách věděla, že jsou číňánci na řadě úplně poslední z asi 70 psů v našem kruhu. Monika Kupicová nám držela místo (díky Moniko). Za chvilku přiběhla i Celina Feldmann a tak první co Cody úspěšně absolvoval, bylo předkolo juniorhandlingu, ze kterého dvojice prošla do finále. V době, kdy jsem byla bez Codýska, se v blízkosti našeho kruhu přihodila psí i lidská tragédie. U vchodu do pavilonu nečekaně zkolabovala veliká modrá německá doga. Zoufalý boj majitele i veterinářů o její život byl nakonec marný. Po dvaceti minutách střídavě úspěšných oživovacích pokusů nádherný obr vydechl naposledy a jeho majitel s ním zůstal ležet v záchvatu srdcervoucího pláče na studeném betonu. Přiznávám, musela jsem odejít a chvíli zůstat sama. Zasáhlo mě kruté zoufalství té chvíle a bolestná připomínka faktu, že nic není navždy a naši psí kamarádi mají kratší život než bychom si přáli.

Výstava však běžela dál. Pozdravila jsem se se švýcarskými chovatelkami, stihla pohovořit se zahraničními vystavovateli dalších plemen i obejít zdejší stánky. Náš pan rozhodčí posuzoval většinu plemen IX. skupiny FCI a posudky diktoval podle standardů, jejichž znění měl před sebou na stole. Zadané známky, pořadí a tituly však u většiny plemen nevzbudily žádné pozdvižení, což svědčilo o tom, že vyhrávají očekávaní favorité. Nejinak tomu bylo i číňánků a Cody si odnesl další vítězství v plemeni. Zajímavostí obou našich rozhodčích bylo převážné posuzování vsedě. Zatímco ale německý rozhodčí seděl jen při psaní posudků, litevská rozhodčí od stolu vůbec nevstala a tak se pohyb psů  po kruhu i tam a zpět dělal od stolu ke stolu se sedící rozhodčí. Pak se postavil pes přímo před rozhodčí na stůl, ona nadiktovala posudek a hotovo. Od stolu vstala až na konec na zadání titulu BOB. Pardon, zapomněla jsem. Vstávala mezi posuzováním každého plemene a chodila kouřit na chodbu, čímž se vše protáhlo a v našem kruhu jsem končili až v průběhu finálových soutěží. Junioři je stihli jen tak tak.

Jakmile Cody dostal sobotní titul BOB, hned jsem jej předávala Celině, protože v main ringu už začaly závěrečné soutěže a II. kategorie juniorhandlingu právě nastupovala. Možná i stres z takového spěchu zapříčinil to, že Celina místo určeného písmene T udělala L, což jí stálo první místo a odsunulo jí se štěstím na místo třetí. No, opravdu není pořadatelsky příliš chytré zahájit finálové soutěže v době, kdy byla ještě řada plemen posuzována a majitelé dobíhali do přípravného kruhu klusem.

V sobotním finále IX. skupiny FCI jsme se poprvé setkali s naší nedělní rozhodčí. Dvoumetrová velmi statná žena z Litvy (až doma jsem zjistila, že paní Butrimová je prezidentkou kynologického svazu Litvy a jediným jejich all round rozhodčím) by mi na pohled dobře pasovala k mastifům a jiným molossům. Doma má ale papilona a ze Švýcarska si odvážela štěně Jack Russel teriéra. Už přípravném kruhu bylo ve vteřině jasné, že na nás los nepadne ani do užšího výběru. Codyho totiž vysloveně přehlédla a a žádný dojem na ní neudělal ani jeho skvělý nástup do finálového kruhu. Bohužel se ukázalo, že si svůj prvotní pocit odnesla i do druhého dne a tak si v kruhu bezkonkurenčně běhající Cody odvezl "jen" CACIB. Můj manžel může potvrdit, jakou SMS jsem mu poslala už v sobotu večer a přesně podle ní to dopadlo. Měla jsem dojem že paní rozhodčí nemusela "hubené, dobře vypadající" handlerky :)) IX. skupinu v sobotu vyhrála paní ve vytahaném svetru s tibetským teriérem, druhý byl Ital se shih-tzu. Naše plemeno vyhrála na pohled líbivá nahatá mladá fenka, která potřebuje nasbírat zkušenosti a pak bude výtečná.V neděli nenesla ocásek, byla výrazně poraněná po holení a o sebevědomí v kruhu by se dalo také polemizovat, což se naplno projevilo v závěrečných soutěžích. Proti ní běhal Gregor Nemanic s mladým a dobře se předvádějícím Easy Manem a Cody. Abych pravdu řekla, já jsem měla víc vlastní zábavy s Codym, než kdy jindy. Díky velikému kruhu a neklouzavé betonové podlaze jsem učila psíka běhat před sebou na dlouhém vodítku tak, aby jeho pohybová mechanika ještě více vynikla. A zrovna v neděli mu to šlo skvěle, takže když jsme doběhli, chválila jsem ho o sto šest a všichni si mysleli, že BOB máme my :))) Nastala klasická chvíle, kdy mi skvělý výkon psa udělá daleko větší radost, než titul sám. A Cody si udělal reklamu, jaká se nedá nahradit. Však uvidíte až tohle předvedení dopilujeme :))

Bohužel v neděli se sešel juniorhandling a naše plemeno přesně ve stejnou dobu, takže Cody se Celinou ve finále soutěžit nemohl. Skončila opět třetí, protože americký kokr byl hodně neposedný a rozhodčí jí dokonce řekla, že kdyby měla labutěnku z předchozího dne, tak určitě vyhrála. No neporazilo by vás?

Průběh nedělní výstavy měl své kouzlo v tom, že jsme si s Codym užili závěrečné soutěže a mohli fandit našim kamarádům. Monika Kupicová získala s Paper Manem (Péťou) oba dva dny BOB, ale na finále štěstí také neměla. Klára Prokůpková a její manžel bodovali skvěle s nádherným anglickým setrem (2x BIG a res. BIS), polským nížinným ovčákem (BIG) a také věčně vesele poskakující jezevčík Ravelek získal v neděli res. BIG. Všeobecně zakázané lakování a pudrování přineslo své ovoce. Vidět pudly bez načesaných a nalakovaných ozdob, dělá z bývalých krasavců docela všední psy. Jediné co mě na téhle výstavě trošku zarazilo, byla téměř "sterilní" atmosféra. Pár lidí zatleskalo nastupujícímu rozhodčímu, tu a tam se ozval potlesk pro vítěze, ale fandění, na jaké jsme teď zvyklí u nás,  tu hodně chybělo. Snad za to mohla velikost a rozloha haly, snad veliký kruh a snad i množství profesionálních handlerů, kteří se potkávají každý týden a navzájem si samozřejmě nefandí. Hodně lidí tu vystavovalo ve kulantně řečeno "domácím" oblečení. Džíny, vytahané svetry, vaťáky, odrbané vesty. To všem bylo v kontrastu v kostýmy a obleky profesionálních handlerů. Už dlouho jsem takovou podivnou sešlost neviděla a o to víc jsem ráda, že jsme u nás v Čechách z celkového pohledu o slušný krok vepředu.

Domů jsme se s Codym vraceli až v pondělí přes den, já po vydatné švýcarské snídani. Znovu jsem si uvědomila, že se v téhle zemi neodbývají, protože tak vynikající šunku, sýry, klobásky a zákusky už jsem dlouho nejedla. Všechno mělo chutě a barvy, při kterých se mi vybavovalo dětství. Asi je u nás ve stravování něco jinak. Zpáteční cestu jsem za slunečného počasí zvládla za čistých 8 hodin. V květnu zajedeme s Codym do St. Gallen na první výstavní den k rozhodčímu panu Redlickému a na druhý se vrátíme do Litoměřic, zkusit štěstí doma u Olgy Dolejšové, ale hlavně kvůli Codýskovu juniorhandlingu s Luckou. Příští rok nás bude čekat už jen jedna návštěva krásné švýcarské země, protože potřebujeme 4x CAC za 366 dní. Nepojedete v říjnu do Lausanne? My se tam ukážeme jen tehdy, když si nevyberu z rozhodčích ani pro Dortmund ani pro Kypr. Uvidíme. V každém případě máme na šampionát Švýcarska úspěšně našlápnuto.

Čínský chocholatý pes 
Posuzoval/judge: Mr. Berthold Peterburs (Německo - Germany)
Posuzovala/judge: Mrs. Kornelia Butrimova (Litva - Lithuania)

  Čínský chocholatý pes- Chinese Crested Dog

Class	Dog	11.2.	12.2.	Owner
P-TD	Calypso Fantasy Island (PP) - Info	VN	VN	Jasmin Burri, CH
	Born to be Wild Fantasy Island (PP) - Info	VN	VN3	L. Vanini/M. Keller, CH
	Je T´aime of Honeycroft (HA)	xxx	VN1, Best dorost	A. Ducret, CH
P-TM	Heriscol Hechicero Huella of Powder Dream (PP) - Info	V2, res. Jg. CAC	no judged	Sandy Hatz, CH
	Easy Man Top Model de Rama (HA) - Info	V1, Jg. CAC	V1, Jg. CAC	B. Quertani, CH
P-TO	Razzmatazz Anubis (HA) - Info	V1, CAC, res. CACIB	V1, CAC, res. CACIB	M. Keller, CH
P-TS	Cody z Haliparku (PP) - Info	V1, CAC, CACIB, BOB	V1, CAC, CACIB	L. Brychtová, CZ
F-TD	Cherish my Love Fantasy Island (HA) -	VN 2	VN3	M. Keller, CH
	J´Adore Dior of Honeycroft (PP)	VN 1	VN2	Ch. Burrus (CH)
	Chica of Beminita (HA)	xxx	VN1	S. Wälti, CH
F-TM	Ixinja Infinita Ironia of Powder Dream (HA) - Info	V1, Jg. CAC, Best junior	V3	Sandy Hatz, CH
	Peppermint Sweet von Shinbashi (HA)	V2	V1, Jg. CAC, BOB	A. Demski/M. Keller, CH
	Mesmerized at N´Co (HA)	V3	V2	B. Quertani, CH

 13. 02. 2006, foto archiv ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová
Na výstavě pro nás fotil mým foťáčkem pan Kupica, - Díky! a něco málo moje maličkost.