Zahraniční výstavy 2002

Budapešť  - Maďarsko - Champion of Champion´s 2002

Do Budapešti na prestižní výstavu šampion šampionů jsme se dostali řízením osudu. Ptáte se, jak je to možné? Posuďte sami. Propozice na tuhle akci získali s katalogem všichni vystavovatelé na obou říjnových mezinárodních výstavách v hlavním městě Maďarska. Já jsem oba žluté listy s klidem vyhodila, protože jsem na 7.12. slíbila přednášku na VŠZ, čímž jsem termín považovala za definitivně zablokovaný. Také jsem se domnívala, že soutěžit mohou jen maďarští majitelé a nadto jsem měla na 8.12. naplánovanou mezinárodní výstavu ve Welsu. Šlo o mnoho věcí najednou, které mě ponoukly k zastrčení propozic do skartovačky. Jenomže má-li se něco stát, nelze tomu utéci.

Pravidelně sleduji stránky maďarského kynologického svazu a jednou večer jsem při brouzdání po internetu znovu prošla i kalendář výstav na rok 2002. Zbývala v něm už jedna jediná akce – výstava šampionů. Ze zvědavosti jsem nakoukla do propozic a přesně si pamatuji, že mě zaujalo skvělé složení sboru rozhodčích – samí nestranní cizinci, mimo jiné holandský rozhodčí Hans v.d. Berg, který posuzoval číňánky na světové výstavě letos v Amsterdamu a navrch i anglická rozhodčí. Zvědavě jsem zadala jméno oné dámy do počítače a vzápětí jsem zjistila, že posuzovala i finále na Cruftově výstavě. „Hm, ti Maďaři jsou ale frajeři“, napadlo mě a s tímto dojmem jsem program i své zkoumání uzavřela.

Jak asi víte z mého komentáře ke dvěma mezinárodním výstavám v chorvatském Záhřebu, ani tady jsem původně neměla být. Vše se ale na poslední chvíli změnilo a místo klubové členské schůze jsem odjela se svými psíky na soutěž. A cestou zpět domů přišlo to, co asi přijít muselo. Při dlouhé cestě autem jsme s naší spolucestující, Irenou Henyšovou, probraly kde co, včetně plánů výstav a z její strany padla i logická otázka: „A proč na ty maďarské šampiony šampionů vlastně nejedeš?“ Chvíli jsme se dohadovaly o možnostech a pravidlech výstavy a debatu jsme zakončily s tím, že Irena má propozice založené doma a že mi je pošle, jakmile dorazíme do Prahy. Od toho momentu mi vyhlídka absolvování téhle výstavy stále nešla z hlavy. Protože do doby jejího konání zbývaly jen tři týdny, řekla jsem si, že je asi stejně rozhodnuto. Jestli už je po uzávěrce, mám po starostech, a jestli ještě ne, je to jasným znamením, kde máme být sedmého prosince. Vcelku nedočkavě jsem hned v pondělí zasedla k internetu. A světe drž se, uzávěrka byla až za pět dní! Ještě jsem poprosila svého tatínka, aby mi z maďarštiny vypřekládal cokoliv, co by se mohlo pořádání téhle akce týkat, a hlavně aby hledal sdělení, zda na ní smějí zahraniční vystavovatelé. Téměř současně s přihláškou, kterou mi Irenka obratem poslala, vyplynulo z textu maďarského výstavního řádu, že cizince naopak vítají jako skvělou konkurenci pro své maďarské šampiony. Podmínkou bylo, aby byl pes maďarským šampionem nebo interšampionem (pro maďarské majitele platí i maďarský šampion mladých). Shodou okolností mi v úterý ještě navíc došla obálka s diplomy Maďarský šampion a Grand šampion pro Gessi a Maďarský Grand šampion a Show šampion pro Akima. Bylo rozhodnuto. Pojedeme!

Zbývalo mi vyřídit potřebné formality a s těžkým srdcem se omluvit z přednášky na VŠZ. Snad to na jaře napravím. Pečlivě jsem z fotek na internetu nastudovala výstavní prostředí (pavilon F ve výstavním komplexu Hungexpo) a začala intezivně připravovat Akima i Gessi. Pátý den po odeslání přihlášek mi zazvonil mobil. Volali s maďarského sekretariátu, zda mi mohou nafaxovat vstupní list, aby se náhodou nikde nezdržel a že se na nás těší. Chvíli jsem nevěřícně zírala na ozdobně psaný list papíru, který vylezl z faxu a teprve pak mi došlo, že nás po světové a evropské výstavě doopravdy čeká další prestižní kynologická akce. Všechno do sebe najednou dokonale zapadalo. Čekalo mě tradiční rozhodování o volbě oblečení a znovu pomohla náhoda. Na předvánočním setkání s přáteli, kde jsem také slavila své záměrně odložené narozeniny, mi Jitka Hořáková věnovala dva kouzelné dárky. Stříbrný náramek pro štěstí na výstavách a nádherné dlouhé zelené šaty, abych prý náramek měla k čemu nosit. Musím přiznat, že mě dokonale dostala. A nejen to. Rozhodla i o tom, co si sebou povezu do Budapešti! Právě v tu chvíli vznikla „seriozní“ varianta finálového oblečení, kterou jsem si chtěla vzít a sebe v případě, že akce bude „napucovaná“ tak nějak normálně. Pravdou je, že jsem den před odjezdem zabalila i variantu odvážnější, která měla spatřit světlo světa, bude-li akce hodně slavnostní a pánská část sboru rozhodčích přijde posuzovat ve smokingu. Poslušna svého šestého smyslu, zabalila jsem i teplé kombinézy s fleesem od paní Novákové pro naše psíky. V pátek ráno mě kadeřnice učesala s trvanlivostí „na dva dny“, což obnáší sice běžný účes, ale také asi půl kila laku na vlasy a do výstavy žádné rozčesávání. Po čtvrté odpolední jsme vyrazili z Prahy a po pěti a půl hodinách jízdy už jsme obdivovali krásy nočně osvětlené Budapešti. Hotel Expo přímo v areálu výstaviště a začátek sobotního posuzování v 10.30 znamenaly vyspinkání se do růžova (pro nás i pro pejsky). Ranní koupání nám šlo od ruky, u snídaně jsme se setkali s kapelou, v níž zpívá známá zpěvačka a herečka Jitka Asterová, a pak už jen dvě minutky jízdy autem k pavilonu. Zanedlouho se ukáže,jestli jsme náhodou neměli sedět doma.

Hned u vchodu jsme dostali katalog šampionské výstavy a téměř okamžitě nás objala vánoční atmosféra. Všude vládlo jakési svátečno. Čísla kruhů jsme našli, jako vždy v Budapešti, na nafukovacích balóncích, jenomže tentokrát měly tvar vánočního stromečku. Také v kruhu stál ozdobený stromek, na stolcích rozhodčích byly připraveny ozdobné svícínky a finálovému kruhu vévodili dva velikánští nafukovací Santové! Pohodu doplňovaly koledy a vánoční písničky, které zněly halou jako jemný podklad k soutěžnímu šumu. Až později nás s manželem napadlo, že byly melodie koled tak mezinárodní, že nám ani maďarština nepřišla zvláštní. Také titulní stránka katalogu dávala najevo, že jde o setkání předvánoční a vskutku slavnostní. Po velice milém předvánočním setkání s „pejskařskými“ přáteli a po nádherném kynologickém plese, byl tohle další silný zážitek, na který budeme určitě dlouho vzpomínat.

Ještě jsme se ani pořádně nestačili rozhlédnout a už se u nás začali zastavovat různí vystavovatelé, kteří slyšeli, nebo někteří i viděli, úspěch chovatelské skupiny Modrý květ v Paříži. Moc nám blahopřáli (což členům skupiny s radostí tlumočím) a přáli štěstí i pro dnešní soutěž. Už jen letmý pohled do katalogu předznamenal průběh celého klání. Sešlo se zde téměř 400 šampionů! Žádný nebyl zvýhodněn, všichni začínali soutěžit od nuly a před výhradně zahraničními rozhodčími. Při slavnostním zahájení s fanfárami představil prezident maďarského svazu István Nagy sbor rozhodčích: paní Ann Arch, Velká Británie, pan Uwe Fischer, Německo, pan Hans Müller, Švýcarsko (mimo jiné je prezidentem FCI) a pan Hans v.d. Berg, Holandsko. Čtveřici doplnil pro finále Best in Show ještě Dr. Tamás Jakkel z Maďarska, aby byl pro případné hlasování o vítězi počet sudích lichý. Představeni byli i členové MEOE a pořadatelé výstavy. Stoly s poháry a cenami se jen prohýbaly pod svým nákladem. Výstava byla zahájena.

Protože se zúčastnil velký počet psů a protože byli všichni soutěžící psi šampiony, posuzovalo se tzv. anglickým systémem. Rozhodčí nepsali posudky, ale stanovovalo se pořadí prvních čtyř ve třídě, přičemž vítěz získal diplom Vítěze třídy šampionů. Nejlepší pes a fena se sešli v soutěži o titul Vítěz plemene (BOB) a vítěz postoupil do odpoledního finále skupin FCI. Vítězi skupiny FCI náleží titul Champion of Champion´s. Ti nejlepší z nejlepších se utkají o titul Pes roku 2002, který je oceněn putovním pohárem (majitel získá kopii). Kromě toho byla připravena soutěž v junior handlingu obou věkových kategorií a soutěž o titul Veterán roku 2002. Soutěž proběhla i pro páry a chovatelské skupiny. Pěkný program, co říkáte?

Akim s Gessi šli na řadu až kolem 14 hodiny. Pan v.d. Berg posuzoval tři skupiny FCI (III., IX. a X.), což obnášelo přes 70 psů. Ke psům přistupoval tak, jak jsem si ho pamatovala z Holandska: jemně, s citem, avšak velmi pečlivě. Často se usmíval, tu a tam si z velké konkurence zamyšleně promnul bradu. O tom, že psům rozumí nebylo pochyb. Z naší nahaté dvojice, po té, kdy Akim i Gessi získali titul vítězů tříd, byla po vyrovnaném „domácím“ zápolení úspěšnější Gessi a se ziskem titulu BOB postoupila do večerního finále.

Na večer pořadatelé promyšleně vyzdobili finálový kruh. Na stoly rozhodčích přinesli občerstvení a svícínky, přestavěli vánoční stromky a doplnili přípravný kruh. Devátá skupina FCI patří pokaždé k nejvíce obsazeným a ani tentokrát se nic nezměnilo. O titul šampiona šampionů bylo připraveno soutěžit 21 zástupců společenských plemen s titulem BOB. Jak jsem podle celkové atmosféry výstavy předpokládala, pánové rozhodčí nastoupili na finále v lakovkách a ve smokingu, paní rozhodčí se též převlékla do večerního. I četní vystavovatelé kolem nás měnili oděv na takový, který odpovídal důležitosti akce. Rozhodla jsem se tedy pro odvážnější variantu šatů a nechyběl mi ani náramek od Jitky. Předchozí skupiny FCI jsem ale sledovala oblečená do kabátu, protože venku krapítko přituhlo (bylo -6°C). Bedlivě jsem pozorovala posuzování pana van Berga, který měl po I. a III. skupině FCI posuzovat i skupinu naší. Tiše jsem hýčkala naději na to, že bych se s Gessi mohla třeba dostat do prvního užšího výběru, což bych v takové konkurenci považovala za ohromný úspěch. Jenomže pan rozhodčí mi vzal iluze. Z předvedených psů I. skupiny vybral rovnou tři a užší finále se nekonalo. Totéž zopakoval i teriérům a mě zhasla poslední jiskřička naděje. No nic, tak se tam alespoň půjdeme rekreačně projít. Jak soutěž běžela, stávali se vítězi skupin majitelé psů z Maďarska. Moc jsme drželi palce dalšímu českému zástupci na téhle výstavě a to překrásnému malému hrubosrstému vendéenskému basetovi Cerikovi Fanfán pana Tomáše Vlka. Předvedení se mu povedlo a se zvednutým ocáskem se panu rozhodčímu Müllerovi líbil tak, že ho postavil na druhé místo v VI. skupině FCI! Štěstí přeje odvážným a krásným, pomyslela jsem si a ze srdce pogratulovala jeho majitelům k dalšímu úspěchu.

Protože se kvapem blížilo posuzování naší skupiny, došel manžel vyvenčit Gesku. Z mrazu se vrátili za chvíli a podle šťastného výrazu čubinky jsem usoudila, že dnes se žádné problémy s čůráním nekonaly. Kolem mě už všichni dávno lakovali pudly, kadeřili bišonky a načesávali dlouhosrsté krasavce. S Gessinkou je méně práce, ale přesto jsem začala také o něco dříve. A dobře jsem udělala. Předchozí „lovecké“ skupiny byly hotové velmi rychle a nás už volali do kruhu. Dávám Gesce bledě modré vodítko, které ladí s mými šaty i obutím, a sundávám si kabát. Pár kroků a jsme v přípravném kruhu. Nástup je rychlý. Honem se řadím za majitele s pudly, protože mám tohle místo vyzkoušené z několika výstav. Gessi je rychlá a nepotřebuji, aby nás někdo zdržoval. Naposledy fenečku povzbudím pohlazením a už pelášíme po červeném koberci kolem stolů rozhodčích. Když se zastavíme, Gesku postavím a učísnu jí, aby byla pěkně upravená. Pak se stihnu podívat kolem. Propána, vážně je nás tu jednadvacet. Nikdo nechybí! V řadě dál za mnou je lhasa apso, loňský vítěz IX. skupiny, vedle něj maltézáček, shih-tzu a další a další. Rozhodčí si řadu obejde a pak chce každého ze psů vidět individuálně v pohybu. Mám před sebou vystavovatelku z Ruska s malým černým pudlem, kterého znám z mnoha výstav jako absolutního vítěze. Předvedení jí vyšlo dokonale. K mému údivu ani Geska nezaváhá a vystřihne up and down s vysoko zdviženou hlavou i ocáskem. Musím jí pochválit – zabojovala a udělala mi radost. Pomalu se posouváme halou až k výchozímu bodu. Znovu všichni do řady. Rozhoduje se o třech, kteří půjdou na stupně vítězů. Jako první moje sousedka s pudlem. Chvíle napětí. Rozhodčí znovu přehlédne řadu a pak ukáže na mě s Gessi. Ani se nestačím leknout z toho, že jsme ve finále. Zakleknu vedle pudla a naší dvojici doplní ještě čivava. Je vybráno. Za námi dostávají ostatní majitelé poháry za titul BOB a nás čeká poslední společné finálové kolečko. První běží čivava, za ní pudl. Raději vybíhám víc do prostoru, aby měla Gessi místo a abychom ty dva moc brzy nedoběhly. V klusu mrknu po očku na Gessi. Běží skvěle! Holčička moje statečná! Přesně ví, kdy má ukázat opravdu co dovede. Cítím její nadšení i na vodítku ve své ruce. Líbí se jí tady. V krátkosti zachytím i upřený pohled rozhodčího na nás dvě a najednou to vím. Zabojovaly jsme určitě na druhé místo! Vyhrát nemůžeme, ale předvedený výkon na třetí místo není. Naposledy si klekám na červený koberec a rovnám Gesku. Nemám odvahu podívat se kolem sebe, ale snažím se v davu najít jako záchytný bod svého manžela. Nepovedlo se mi to, ale vím, že nám někde mezi diváky, a i při natáčení téhle chvíle na kameru, drží palce. Myslím na Irenku Henyšovou, která mě k účasti vlastně „uvrtala“, myslím na Jitku a na její náramek i na spoustu náhod kolem naší účasti tady. Tolik se toho stalo!

Vyhlášení vítězů IX. skupiny FCI začíná. Snažím se najít v maďarštině pana Jakkela jakékoliv slovo, které by mi bylo alespoň trochu povědomé. Nakonec rozumím jen „čivava“. Je třetí. Pan Jakkel vstává a jde se zeptat mé sousedky, jakouže má velikost pudla, aby jí uvedl správně a vzápětí už vyhlašují druhé místo. Maďarské Kínai meztelen kutya mi tentokrát zní jako rajská hudba. Na druhý stupínek to máme jen pár kroků. Ukážu Gesce gestem „Nahoru“ a ona si spokojeně hupne ke dvěma pohárům a hned se zájmem okoukne pytel krmení. Blahopřeje nám „náš“ pan rozhodčí, následuje nezbytné fotografování. Konečně beru do ruky dva poháry (za druhé místo a za BOB) a přemýšlím, jak pobrat ještě pytel krmení. Geska naštěstí odejde na prověšeném vodítku a já zvládnu vzít pytel do druhé ruky. Odcházím jako ve snu, zatímco malá uličnice vedle mě poskakuje radostí a dožaduje se svých piškotek. Jistěže je dostane! A celý sáček. Byla skvělá, báječná a zlatá. Vzápětí už mě vítá manžel a hrne se hromada gratulantů. Jsem stále tak překvapená z celého dění, že se jen usmívám a automaticky odpovídám na blahopřání. Některá mě obzvláště potěší. Manželé Vlkovi vydrželi až do konce, aby nám zatleskali – díky. S gratulací přišel předseda maďarského klubu, někteří rozhodčí, kteří Gessi letos posuzovali a pamatují si jí. Mezitím zaznamenávám i krásné třetí místo slovenské afgánky Fibi Gandamak v X. skupině FCI.

Ve finále pokračují mladí vystavovatelé a veteráni. Mezi nimi i pán, který má zjevně smysl pro humor a vystavuje v červenobílé vánoční čepičce. Než začne finále Best in Show, pořadatelé rozdají divákům svíčky a před nástupem těch nejlepších zhasnou. V tónech vánoční hudby září mihotavá světýlka. Dnes mám Štědrý den. Hlavou mi letí vzpomínky na spoustu úspěchů mých pejsků a na lidičky, kteří mi k nim pomohli. V tuhle chvíli jim všem v duchu děkuji. Dávám pusu manželovi a opírám se o něj, abychom si tu pomíjivou chvilku společně užili. Sama bych se tak daleko nikdy nedostala. Myslím i na více než tisícovku číňánků u nás doma, v České republice. Také jim všem jsme právě udělali velkou reklamu. Na plochu nastupují rozhodčí, dostávají ozdobně zabalené vánoční dárky a fotografují se. Čeká je nejtěžší úkol – výběr Psa roku. Deset finalistů to nebude mít snadné. Na každého z nich se najednou „sesype“ pět posuzovatelů. Tohle ustojí jen praví šampioni šampionů. Po posouzení jsou všichni přesunuti zpět do přípravného kruhu. Na plochu už se vrátí jen tři nejlepší. Třetí místo obsadí veleznámý maďarský komondor, druhé jezevčík a vítězem se stane bullmastif. Až budou na webu oficiální výsledky, určitě je tady najdete. Končí večer šampionů, končí nám výstavní sezóna. Sice jedeme z Budapešti rovnou do Welsu (reportáž ZDE), kde druhý den vystavujeme naposledy, ale přiznám se, že mi na zítřejším výsledku v podstatě nezáleží. Dvě vítězství chovatelské skupiny Modrý květ, Gessinčino druhé šampionské místo dnes, dvě vítězství v IX. skupině a taktéž druhé místo v IX. skupině od anglické rozhodčí v Mariboru, to jsou pro mě nejcennější tituly roku 2002. Osud nám i tentokrát neskutečně přál a mě zbývá jen kratinké slůvko: Díky!

Celé Vánoce dopřeji pejskům odpočinek, budeme si hrát, sportovat i odpočívat. Vám pak přeji vše pěkné a ať se vám daří vždy tam, kde to nejvíce potřebujete.

Šampion šampinů – Budapešť 2002 / Champion of Champion´s – Budapest 2002
Chinese crested dog - Hairless

Ich. Gessi Modrý květ – vítěz třídy šampionů, BOB, res. Champion of Champion´s 2002 (info)
Ich. Akim Hvězda z Podmok – vítěz třídy šampionů, BOS (info)

Děkuji rozhodčímu, kterým byl Hans v.d. Berg - Holandsko
Thanks to judge Hans v.d. Berg – Nederland !

11.12.2002 – Ing. Libuše Brychtová, foto ing. Brychta