|
 Do
Budapešti na prestižní výstavu šampion šampionů jsme se dostali řízením
osudu. Ptáte se, jak je to možné? Posuďte sami. Propozice na tuhle akci získali
s katalogem všichni vystavovatelé na obou říjnových mezinárodních výstavách
v hlavním městě Maďarska. Já jsem oba žluté listy s klidem
vyhodila, protože jsem na 7.12. slíbila přednášku na VŠZ, čímž jsem
termín považovala za definitivně zablokovaný. Také jsem se domnívala, že
soutěžit mohou jen maďarští majitelé a nadto jsem měla na 8.12. naplánovanou
mezinárodní výstavu ve Welsu. Šlo o mnoho věcí najednou, které mě
ponoukly k zastrčení propozic do skartovačky. Jenomže má-li se něco
stát, nelze tomu utéci.
Pravidelně
sleduji stránky maďarského kynologického svazu a jednou večer jsem při
brouzdání po internetu znovu prošla i kalendář výstav na rok 2002. Zbývala
v něm už jedna jediná akce – výstava šampionů. Ze zvědavosti jsem
nakoukla do propozic a přesně si pamatuji, že mě zaujalo skvělé složení
sboru rozhodčích – samí nestranní cizinci, mimo jiné holandský rozhodčí
Hans v.d. Berg, který posuzoval číňánky na světové výstavě letos v Amsterdamu
a navrch i anglická rozhodčí. Zvědavě jsem zadala jméno oné dámy do počítače
a vzápětí jsem zjistila, že posuzovala i finále na Cruftově výstavě.
„Hm, ti Maďaři jsou ale frajeři“, napadlo mě a s tímto dojmem jsem
program i své zkoumání uzavřela.
 Jak
asi víte z mého komentáře ke dvěma mezinárodním výstavám v chorvatském
Záhřebu, ani tady jsem původně neměla být. Vše se ale na poslední chvíli
změnilo a místo klubové členské schůze jsem odjela se svými psíky na
soutěž. A cestou zpět domů přišlo to, co asi přijít muselo. Při dlouhé
cestě autem jsme s naší spolucestující, Irenou Henyšovou, probraly
kde co, včetně plánů výstav a z její strany padla i logická otázka:
„A proč na ty maďarské šampiony šampionů vlastně nejedeš?“ Chvíli
jsme se dohadovaly o možnostech a pravidlech výstavy a debatu jsme zakončily
s tím, že Irena má propozice založené doma a že mi je pošle, jakmile
dorazíme do Prahy. Od toho momentu mi vyhlídka absolvování téhle výstavy
stále nešla z hlavy. Protože do doby jejího konání zbývaly jen tři
týdny, řekla jsem si, že je asi stejně rozhodnuto. Jestli už je po uzávěrce,
mám po starostech, a jestli ještě ne, je to jasným znamením, kde máme být
sedmého prosince. Vcelku nedočkavě jsem hned v pondělí zasedla k internetu.
A světe drž se, uzávěrka byla až za pět dní! Ještě jsem poprosila svého
tatínka, aby mi z maďarštiny vypřekládal cokoliv, co by se mohlo pořádání
téhle akce týkat, a hlavně aby hledal sdělení, zda na ní smějí zahraniční
vystavovatelé. Téměř současně s přihláškou, kterou mi Irenka
obratem poslala, vyplynulo z textu maďarského výstavního řádu, že cizince
naopak vítají jako skvělou konkurenci pro své maďarské šampiony. Podmínkou
bylo, aby byl pes maďarským šampionem nebo interšampionem (pro maďarské
majitele platí i maďarský šampion mladých). Shodou okolností mi v úterý
ještě navíc došla obálka s diplomy Maďarský šampion a Grand šampion
pro Gessi a Maďarský Grand šampion a Show šampion pro Akima. Bylo
rozhodnuto. Pojedeme!
Zbývalo mi vyřídit potřebné
formality a s těžkým srdcem se omluvit z přednášky na VŠZ. Snad
to na jaře napravím. Pečlivě jsem z fotek na internetu nastudovala výstavní
prostředí (pavilon F ve výstavním komplexu Hungexpo) a začala intezivně připravovat
Akima i Gessi. Pátý den po odeslání přihlášek mi zazvonil mobil. Volali s maďarského
sekretariátu, zda mi mohou nafaxovat vstupní list, aby se náhodou nikde nezdržel
a že se na nás těší. Chvíli jsem nevěřícně zírala na ozdobně psaný
list papíru, který vylezl z faxu a teprve pak mi došlo, že nás po světové
a evropské výstavě doopravdy čeká další prestižní kynologická akce. Všechno
do sebe najednou dokonale zapadalo. Čekalo mě tradiční rozhodování o volbě
oblečení a znovu pomohla náhoda. Na předvánočním setkání s přáteli,
kde jsem také slavila své záměrně odložené narozeniny, mi Jitka Hořáková
věnovala dva kouzelné dárky. Stříbrný náramek pro štěstí na výstavách
a nádherné dlouhé zelené šaty, abych prý náramek měla k čemu
nosit. Musím přiznat, že mě dokonale dostala. A nejen to. Rozhodla i o tom,
co si sebou povezu do Budapešti! Právě v tu chvíli vznikla „seriozní“
varianta finálového oblečení, kterou jsem si chtěla vzít a sebe v případě,
že akce bude „napucovaná“ tak nějak normálně. Pravdou je, že jsem den
před odjezdem zabalila i variantu odvážnější, která měla spatřit světlo
světa, bude-li akce hodně slavnostní a pánská část sboru rozhodčích přijde
posuzovat ve smokingu. Poslušna svého šestého smyslu, zabalila jsem i teplé
kombinézy s fleesem od paní Novákové pro naše psíky. V pátek ráno
mě kadeřnice učesala s trvanlivostí „na dva dny“, což obnáší
sice běžný účes, ale také asi půl kila laku na vlasy a do výstavy žádné
rozčesávání. Po čtvrté odpolední jsme vyrazili z Prahy a po pěti a
půl hodinách jízdy už jsme obdivovali krásy nočně osvětlené Budapešti.
Hotel Expo přímo v areálu výstaviště a začátek sobotního posuzování
v 10.30 znamenaly vyspinkání se do růžova (pro nás i pro pejsky). Ranní
koupání nám šlo od ruky, u snídaně jsme se setkali s kapelou, v níž
zpívá známá zpěvačka a herečka Jitka Asterová, a pak už jen dvě
minutky jízdy autem k pavilonu. Zanedlouho se ukáže,jestli jsme náhodou
neměli sedět doma.
Hned
u vchodu jsme dostali katalog šampionské výstavy a téměř okamžitě nás
objala vánoční atmosféra. Všude vládlo jakési svátečno. Čísla
kruhů jsme našli, jako vždy v Budapešti, na nafukovacích balóncích,
jenomže tentokrát měly tvar vánočního stromečku. Také
v kruhu stál ozdobený stromek, na stolcích rozhodčích byly připraveny
ozdobné svícínky a finálovému kruhu vévodili dva velikánští nafukovací
Santové! Pohodu doplňovaly koledy a vánoční
písničky, které zněly halou jako jemný podklad k soutěžnímu šumu.
Až později nás s manželem napadlo, že byly melodie koled tak mezinárodní,
že nám ani maďarština nepřišla zvláštní. Také titulní stránka
katalogu dávala najevo, že jde o setkání předvánoční a vskutku slavnostní.
Po velice milém předvánočním setkání s „pejskařskými“ přáteli
a po nádherném kynologickém plese, byl tohle další silný zážitek, na
který budeme určitě dlouho vzpomínat.
Ještě
jsme se ani pořádně nestačili rozhlédnout a už se u nás začali
zastavovat různí vystavovatelé, kteří slyšeli, nebo někteří i viděli,
úspěch chovatelské skupiny Modrý květ v Paříži. Moc nám blahopřáli
(což členům skupiny s radostí tlumočím) a přáli štěstí i pro dnešní
soutěž. Už jen letmý pohled do katalogu předznamenal průběh celého klání.
Sešlo se zde téměř 400 šampionů! Žádný nebyl zvýhodněn, všichni začínali
soutěžit od nuly a před výhradně zahraničními rozhodčími. Při
slavnostním zahájení s fanfárami představil prezident maďarského
svazu István Nagy sbor rozhodčích: paní Ann Arch, Velká Británie, pan Uwe
Fischer, Německo, pan Hans Müller, Švýcarsko (mimo jiné je prezidentem FCI)
a pan Hans v.d. Berg, Holandsko. Čtveřici doplnil pro finále Best in Show ještě
Dr. Tamás Jakkel z Maďarska, aby byl pro případné hlasování o vítězi
počet sudích lichý. Představeni byli i členové MEOE a pořadatelé výstavy.
Stoly s poháry a cenami se jen prohýbaly
pod svým nákladem. Výstava byla zahájena.
Protože
se zúčastnil velký počet psů a protože byli všichni soutěžící psi šampiony,
posuzovalo se tzv. anglickým systémem. Rozhodčí nepsali posudky, ale
stanovovalo se pořadí prvních čtyř ve třídě, přičemž vítěz získal
diplom Vítěze třídy šampionů. Nejlepší pes a fena se sešli v soutěži
o titul Vítěz plemene (BOB) a vítěz postoupil do odpoledního finále skupin
FCI. Vítězi skupiny FCI náleží titul Champion of Champion´s. Ti nejlepší
z nejlepších se utkají o titul Pes roku 2002, který je oceněn putovním
pohárem (majitel získá kopii). Kromě toho byla připravena soutěž v junior
handlingu obou věkových kategorií a soutěž o titul Veterán roku 2002. Soutěž
proběhla i pro páry a chovatelské skupiny. Pěkný program, co říkáte?
Akim
s Gessi šli na řadu až kolem 14 hodiny. Pan
v.d. Berg posuzoval tři skupiny FCI (III., IX. a X.), což obnášelo přes 70
psů. Ke psům přistupoval tak, jak jsem si ho pamatovala z Holandska:
jemně, s citem, avšak velmi pečlivě. Často se usmíval, tu a tam si z velké
konkurence zamyšleně promnul bradu. O tom, že psům rozumí nebylo pochyb. Z naší
nahaté dvojice, po té, kdy Akim i Gessi získali titul vítězů tříd, byla
po vyrovnaném „domácím“ zápolení úspěšnější Gessi a se ziskem
titulu BOB postoupila do večerního finále.
Na
večer pořadatelé promyšleně vyzdobili finálový kruh. Na stoly rozhodčích
přinesli občerstvení a svícínky, přestavěli vánoční stromky a doplnili
přípravný kruh. Devátá skupina FCI patří pokaždé k nejvíce
obsazeným a ani tentokrát se nic nezměnilo. O titul šampiona šampionů bylo
připraveno soutěžit 21 zástupců společenských plemen s titulem BOB.
Jak jsem podle celkové atmosféry výstavy předpokládala, pánové rozhodčí
nastoupili na finále v lakovkách a ve smokingu, paní rozhodčí se též
převlékla do večerního. I četní vystavovatelé kolem nás měnili oděv na
takový, který odpovídal důležitosti akce. Rozhodla jsem se tedy pro odvážnější
variantu šatů a nechyběl mi ani náramek od Jitky. Předchozí skupiny FCI
jsem ale sledovala oblečená do kabátu, protože venku krapítko přituhlo
(bylo -6°C). Bedlivě jsem pozorovala posuzování pana van Berga, který měl
po I. a III. skupině FCI posuzovat i skupinu naší. Tiše jsem hýčkala naději
na to, že bych se s Gessi mohla třeba dostat do prvního užšího výběru, což
bych v takové konkurenci považovala za ohromný úspěch. Jenomže pan
rozhodčí mi vzal iluze. Z předvedených psů I. skupiny vybral rovnou tři
a užší finále se nekonalo. Totéž zopakoval i teriérům a mě zhasla
poslední jiskřička naděje. No nic, tak se tam alespoň půjdeme rekreačně projít. Jak
soutěž běžela, stávali se vítězi skupin majitelé psů z Maďarska.
Moc jsme drželi palce dalšímu českému zástupci na téhle výstavě a to překrásnému
malému hrubosrstému vendéenskému basetovi Cerikovi Fanfán pana Tomáše
Vlka. Předvedení se mu povedlo a se zvednutým ocáskem se panu rozhodčímu Müllerovi
líbil tak, že ho postavil na druhé místo v VI. skupině FCI! Štěstí
přeje odvážným a krásným, pomyslela jsem si a ze srdce pogratulovala jeho majitelům k dalšímu
úspěchu.
Protože
se kvapem blížilo posuzování naší skupiny, došel manžel vyvenčit Gesku.
Z mrazu se vrátili za chvíli a podle šťastného výrazu čubinky jsem
usoudila, že dnes se žádné problémy s čůráním nekonaly. Kolem
mě už všichni dávno lakovali pudly, kadeřili bišonky a načesávali
dlouhosrsté krasavce. S Gessinkou je méně práce, ale přesto jsem začala
také o něco dříve. A dobře jsem udělala. Předchozí „lovecké“
skupiny byly hotové velmi rychle a nás už volali do kruhu. Dávám Gesce bledě
modré vodítko, které ladí s mými šaty i obutím, a sundávám si kabát.
Pár kroků a jsme v přípravném kruhu. Nástup je rychlý. Honem se řadím
za majitele s pudly, protože mám tohle místo vyzkoušené z několika
výstav. Gessi je rychlá a nepotřebuji, aby nás někdo zdržoval. Naposledy
fenečku povzbudím pohlazením a už pelášíme po červeném koberci kolem
stolů rozhodčích. Když
se zastavíme, Gesku postavím a učísnu jí, aby byla pěkně upravená. Pak
se stihnu podívat kolem. Propána, vážně je nás tu jednadvacet. Nikdo
nechybí! V řadě dál za mnou je lhasa apso, loňský vítěz IX.
skupiny, vedle něj maltézáček, shih-tzu a další a další. Rozhodčí
si řadu obejde a pak chce každého ze psů vidět individuálně v pohybu.
Mám před sebou vystavovatelku z Ruska s malým černým pudlem, kterého
znám z mnoha výstav jako absolutního vítěze. Předvedení jí vyšlo
dokonale. K mému údivu ani Geska nezaváhá a vystřihne up and down s vysoko
zdviženou hlavou i ocáskem. Musím jí pochválit – zabojovala a udělala mi
radost. Pomalu se posouváme halou až k výchozímu bodu. Znovu všichni
do řady. Rozhoduje se o třech, kteří půjdou na stupně vítězů. Jako
první moje sousedka s pudlem. Chvíle napětí. Rozhodčí znovu přehlédne
řadu a pak ukáže na mě s Gessi. Ani se nestačím leknout z toho, že
jsme ve finále. Zakleknu
vedle pudla a naší dvojici doplní ještě čivava. Je vybráno. Za námi
dostávají ostatní majitelé poháry za titul BOB a nás čeká poslední
společné finálové kolečko. První běží čivava, za ní pudl. Raději vybíhám
víc do prostoru, aby měla Gessi místo a abychom ty dva moc brzy nedoběhly. V klusu
mrknu po očku na Gessi. Běží
skvěle! Holčička moje statečná! Přesně ví, kdy má ukázat opravdu co dovede. Cítím
její nadšení i na vodítku ve své ruce. Líbí se jí tady. V krátkosti zachytím
i upřený pohled rozhodčího na nás dvě a najednou to vím. Zabojovaly jsme určitě na
druhé místo! Vyhrát nemůžeme, ale předvedený výkon na třetí místo není.
Naposledy
si klekám na červený koberec a rovnám Gesku. Nemám odvahu podívat se kolem
sebe, ale snažím se v davu najít jako záchytný bod svého manžela.
Nepovedlo se mi to, ale vím, že nám někde mezi diváky, a i při natáčení
téhle chvíle na kameru, drží palce. Myslím na Irenku Henyšovou, která mě
k účasti vlastně „uvrtala“, myslím na Jitku a na její náramek i
na spoustu náhod kolem naší účasti tady. Tolik se toho stalo!
Vyhlášení vítězů IX. skupiny
FCI začíná. Snažím se najít v maďarštině pana Jakkela jakékoliv
slovo, které by mi bylo alespoň trochu povědomé. Nakonec rozumím jen „čivava“.
Je třetí. Pan
Jakkel vstává a jde se zeptat mé sousedky, jakouže má velikost pudla, aby jí
uvedl správně a vzápětí už vyhlašují druhé místo. Maďarské Kínai
meztelen kutya mi tentokrát zní jako rajská hudba. Na druhý stupínek to máme
jen pár kroků. Ukážu
Gesce gestem „Nahoru“ a ona si spokojeně hupne ke dvěma pohárům a hned
se zájmem okoukne pytel krmení. Blahopřeje nám „náš“ pan rozhodčí, následuje nezbytné
fotografování. Konečně beru do ruky dva poháry (za druhé místo a za BOB)
a přemýšlím, jak pobrat ještě pytel krmení. Geska naštěstí odejde na
prověšeném vodítku a já zvládnu vzít pytel do druhé ruky. Odcházím
jako ve snu, zatímco malá uličnice vedle mě poskakuje radostí a dožaduje
se svých piškotek. Jistěže je dostane! A celý sáček. Byla skvělá, báječná
a zlatá. Vzápětí už mě vítá manžel a hrne se hromada gratulantů. Jsem
stále tak překvapená z celého dění, že se jen usmívám a
automaticky odpovídám na blahopřání. Některá mě obzvláště potěší.
Manželé Vlkovi vydrželi až do konce, aby nám zatleskali – díky. S
gratulací přišel
předseda maďarského klubu, někteří rozhodčí, kteří Gessi letos
posuzovali a pamatují si jí. Mezitím zaznamenávám i krásné třetí místo
slovenské afgánky Fibi Gandamak v X. skupině FCI.
Ve finále pokračují mladí
vystavovatelé a veteráni. Mezi
nimi i pán, který má zjevně smysl pro humor a vystavuje v červenobílé
vánoční čepičce. Než začne finále Best in Show, pořadatelé rozdají divákům svíčky
a před nástupem těch nejlepších zhasnou. V tónech vánoční hudby září
mihotavá světýlka. Dnes mám Štědrý den. Hlavou mi letí vzpomínky na
spoustu úspěchů mých pejsků a na lidičky, kteří mi k nim pomohli. V tuhle
chvíli jim všem v duchu děkuji. Dávám pusu manželovi a opírám se o
něj, abychom si tu pomíjivou chvilku společně užili. Sama bych se
tak daleko nikdy nedostala. Myslím i na více než tisícovku číňánků u nás
doma, v České republice. Také jim všem jsme právě udělali velkou reklamu.
Na plochu nastupují rozhodčí, dostávají ozdobně
zabalené vánoční dárky a fotografují se. Čeká je nejtěžší úkol –
výběr Psa roku. Deset finalistů to nebude mít snadné. Na každého z nich
se najednou „sesype“ pět posuzovatelů. Tohle ustojí jen praví šampioni
šampionů. Po posouzení jsou všichni přesunuti zpět do přípravného
kruhu. Na plochu už se vrátí jen tři nejlepší. Třetí místo obsadí
veleznámý maďarský komondor, druhé jezevčík a vítězem se stane
bullmastif. Až budou na webu oficiální výsledky, určitě je tady najdete.
Končí večer šampionů, končí nám výstavní sezóna. Sice jedeme z Budapešti
rovnou do Welsu (reportáž ZDE), kde druhý den vystavujeme naposledy, ale přiznám
se, že mi na zítřejším výsledku v podstatě nezáleží. Dvě vítězství
chovatelské skupiny Modrý květ, Gessinčino druhé šampionské místo dnes,
dvě vítězství v IX. skupině a taktéž druhé místo v IX. skupině
od anglické rozhodčí v Mariboru, to jsou pro mě nejcennější tituly
roku 2002. Osud nám i tentokrát neskutečně přál a mě zbývá jen kratinké
slůvko: Díky!

Celé
Vánoce dopřeji pejskům odpočinek, budeme si hrát, sportovat i odpočívat.
Vám pak přeji vše pěkné a ať se vám daří vždy tam, kde to nejvíce
potřebujete.
Šampion šampinů
– Budapešť 2002 / Champion of Champion´s – Budapest 2002
Chinese crested dog - Hairless
Ich. Gessi Modrý květ –
vítěz třídy šampionů, BOB, res. Champion of Champion´s 2002 (info)
Ich. Akim Hvězda z Podmok – vítěz třídy šampionů, BOS (info)
Děkuji rozhodčímu,
kterým byl Hans v.d. Berg - Holandsko
Thanks to judge Hans v.d. Berg –
Nederland !
11.12.2002 – Ing. Libuše Brychtová, foto ing.
Brychta
|