|
 Z
mých reportáží jistě víte, že mě lákají takzvané "dvojvýstavy",
což jsou obvykle dvě mezinárodní výstavy za jeden víkend, pořádané blízko sebe ve
dvou různých státech. Přesně to byl i případ výstavní kombinace
Zalaegerszeg - Oberwart, čili Maďarsko - Rakousko, konané druhý červencový víkend
2002. Mě, manžela i naše psíky tentokrát čekalo mnoho nového. Především
jsme se vydávali na cestu v neobvyklé sestavě. K Akimovi Hvězda z
Podmok, Gessi Modrý květ a Arnoldovi Malyshka Airin se přidal desetitýdenní
pufíček Cody z Haliparku, kterému jsme zatím nevybrali nového majitele, a
také půlroční labutěnka Bravery z Haliparku, jejíž pánečkové nám jí
svěřili na 3 prázdninové týdny. Nechat
mrňata doma nepřipadlo v úvahu a tak cestovala s námi. Ku cti oběma nutno
říci, že byli v autě neuvěřitelně hodní, v hotelu způsobní a na výstavě
okouzlující. Do naší smečky zapadli, jako by tam patřili od jak živa.
Braverka se k nám vrátila jako domů a Cody v ní okamžitě
našel parťáka na hraní i rošťárny.
Páteční
červencový provoz Praha-Jihlava-Znojmo kupodivu nebyl nijak dramatický. Jen
na přechodu v Hatích jsme čekali na odbavení rakouskou stranou téměř
hodinu (autobusy a kamiony blokovaly průjezd osobních automobilů k celništi).
Večerní průjezd Vídní ze severu na jih se obešel bez zácpy, i když o
protisměru platil opak. Než jsme minuli dlouhé řady aut, mohli jsme si prohlédnout,
jak se v Rakousku opravují silnice a upřímně řečeno, vyslali bychom sem příslušnou
delegaci z Čech na školení. Od 20.00 do 5.00 je na určené silnice nasazena
ohromná síla techniky i lidí v několika oddělených úsecích. Zatímco
první stoj frézuje vozovku, druhý nakládá a odváží odpadní materiál, třetí
už místo čistí a připravuje podklad, další asfaltuje, následující
válcuje a poslední po těch všech uklízí. Vytrvalým tempem s minimálními
prostoji tak vzniká nová silnice, po které jsme se v neděli večer v 18.00
zcela bez problémů vraceli!
Až
pojedete někdy do Oberwartu nebo Szombathely, nezapomeňte odbočit na 111
kilometru dálnice A2 na Oberwart, jako my. Mou nepozorností jsme si cestu
vylepšili "zkratkou prodlužovačkou" a k Oberwartu jsem nabrali téměř
20 minut zpoždění. Na hranice do Maďarska už to nebylo daleko, ale další
silnice ve výstavbě (tady v noci nepracoval nikdo) a téměř kilometrová objížďka
po neupravené šotolině nám jízdu
neulehčila. Na hranicích jsem si vybavila loňský zážitek, kdy jsem
se kvůli dlouhé celní kontrole převlékala do výstavního oblečení už v
autě, líčila se při pohledu do zpětného zrcátka a obouvala se venku, za zjevného
zájmu znuděných turistů. Na výstaviště v Szombathely jsme loni, díky
loudavým maďarským úředníkům, dorazili o hodinu později a zachránilo nás
jen to, že číňánci šli na řadu uprostřed startovního pole. Letos jsme přes
hranice nespěchali, protože hotel v Szombathely nám dostatečně
kvalitně zajistila cestovní kancelář Lavaza (pí Tuháčková), ale i tak tu
byla při pěti autech a půl hodině čekání pěkná nuda. Když jsme se konečně
dostali na řadu, Gessince právě došla trpělivost a začala poštěkávat. To
probudilo Braverku a Codyho, kteří začali kňourat (už toho měli také
dost). Kontrola našich pasů trvala dalších 8 minut. Ani nás nepřekvapilo,
že chtěl celník otevřít kufr od auta a já jen čekala, zda ho
osazenstvo klece (Akim a Gessi) dopáleně seřve, že je ruší. Psíci byli hodní
a na podivného pána vrhli lehce otrávený pohled. Celník, zřejmě inspirován
pohledem na nahatá stvoření, požádal o veterinární doklady. Z pěti očkováků
jsem mu v první várce podala čtyři. Podíval se na svazek žlutých knížeček
a zřejmě mu došlo, že si v nich maďarsky nepočte. Bez otevření mi je vrátil
a s kývnutím nás propustil. Po paměti jsme ve 23.00 zastavili v rozpáleném Szombathely u hotelu Claudius. Psíky jsme vyvenčili v přilehlém parku a spěchali
na kutě. Pokojík byl, dle očekávání, útulný, jen na čokoládových bonbónech
pro hosty si pochutnávaly hordy pilných mravenečků faraónů. Vyhodila jsem
je z nočního stolku i se sladkou hostinou, aby se za chvíli nesápali pejskům
ani nám do večeře. Usínali jsme za tlumeného duc duc z místní diskotéky,
za halasu zpěváků maďarských populárních písní z parku (v plátěném
stanu se tu cosi slavilo) a za vzdáleného dunění hromu. Bouřka hotel minula
bez následků, jen se z 28 °C ochladilo na 26 °C.
Ráno jsme si mírně
přivstali, abychom vyvenčili a vykoupali pejsky, (z pátku na sobotu jsme tu
spali snad jediní se psy), posílili jsme se vydatnou maďarskou snídaní a v
pohodě ujeli asi 50 km do Zalaegerszegu. Můj manžel tu byl loni sám se psy a
s Jirkou Pospíšilem, takže využil své znalosti místa a zaparkoval "téměř
u kruhu". Pravda, parkovné 10 EUR nás v prvním okamžiku téměř
porazilo, ale po domácích účastnících chtěli pořadatelé tutéž sumu ve
forintech. I letos se výstava konala na sportovním stadionu a v jeho hale. Číňánci
měli uvnitř připravený pěkný kruh s kobercem, který tvořil povrch celé,
slušně klimatizované haly. Brzy se ukázalo, že výstava
má jen dva nedostatky. Jeden smutný - hodně nevalná čistota a prostředí
WC (převlékat se tu dá jen těžko), a jeden
zvláštní - nikde neprodávali k jídlu lángoše. Program zahajovaly sličné mažoretky
v modrých uniformách - radost pohledět. Posuzování
osmi čínských naháčků měla dle propozic i ve skutečnosti na starost paní
Martha Heine z Německa. Jak je o rozhodčích z uvedené země známo,
posuzovala přísně povahy a jakékoliv náznaky nestandardního chování
(strach nebo jen "předvedení ve stresu") znamenaly snížení známky.
Ačkoliv se jednalo postavou o jednu z největších rozhodčích, s jakými
jsem se zatím setkala, byla ke psům velice vlídná, jemná a chovala se k nim
naprosto přirozeně a uvolněně. Skoro se zdálo, že posuzuje jaksi
mimochodem. O to bedlivěji však psy hodnotila. Při pohledu do katalogu jsem měla
značné pochybnosti o tom, že Gessi dosáhne na nejvyšší titul, pakliže
je ve třídě otevřené fena německé majitelky. Obávala jsem se ale zbytečně,
neboť výsledné rozhodnutí paní Heine bylo v dané situaci naprosto korektní.
Německá fenka nezvedla ocásek, zatímco Gessince výstava vyhovovala a chodila
bezvadně. V závěrečném souboji o vítěze plemene jsme svedli další
"domácí" bitvu, ve které byl úspěšnější pánský kolektiv - Akim a můj
manžel. "Ti dva nám ale nasazují laťku, viď Gessi", špitala jsem
s úsměvem do ucha své fenečce. Akim splnil větší část mého víkendového
přání - stal se interšampionem a šampionem Maďarska.
 Protože
jsme museli čekat na závěrečné soutěže IX. skupiny FCI, došla jsem přihlásit
ještě pár (velké poháry od sponzorů vypadaly lákavě :)). Vždyť jsem
Gessi a Akimovi slíbila, že využiji každou vhodnou příležitost ke
zdokonalování jejich předvedení a k nabírání zkušeností. Pan rozhodčí
Hartmann György přes den posuzoval molosská plemena, z čehož mi plynulo, že
mrňousům z devítky asi moc nakloněn nebude, což se v soutěži párů také
projevilo. Akim
s Gessi odvedli skvělou práci a udělali mi opravdovou radost. V obrovském
finálovém kruhu (přes celou halu!) výtečně
chodili, nesli stejně ocásky i moc pěkně stáli. Ke dvěma obrovitým německým
dogám, k velikým černým novofundlákům a zcela shodně vybarveným lhasa
apso se na stupně vítězů tentokrát nevešli.
 Doprovodný
finálový program v Zalaegerszegu byl překvapivě zajímavý. Nejprve dvě známé
písničky pro diváky v podání mladé sympatické dvojice zpěváků a pak nápadité,
atraktivní a zajímavé představení maďarských národních plemen. Skupina
chlapců a děvčat předvedla obecenstvu choreograficky originálně zpracované
ukázky výcviku poslušnosti na rytmickou hudbu a pak prvky výcviku s nádechem maďarského
folklóru. Jejich vystoupení bylo živé, mělo spád, vynikající návaznosti
a bylo vidět, že celou skupinu baví. Po vzoru programů na Cruft´s v Anglii
nebyly opomenuty ani děti z obecenstva, které asistovaly při držení obručí
skákajícím psům. V hloučku českých vystavovatelů jsme si jen povzdechli,
jaká je škoda, že u nás nikdo nic takového na mezinárodních výstavách
nedělá.
Devátá skupina měla
silnou finálovou sestavu a minimálně deset možných krásných vítězů.
Jedním z nich byl i bílý královský pudl, kterého jsem prohlásila za vítěze
už ve chvíli, kdy nám, půlhodinu před nástupem na finále, prošel kolem
klece. Paní Heine vybrala do užšího výběru šest z mnou tipovaných jedinců:
pekinéze, shih-tzu, lhasa apso, trpasličího černého pudla, velkého bílého
pudla, čivavu a s překvapením pro mě i Akima, který mezi všemi chlupatými psy se
svými tmavými puntíky a bílou chocholkou vynikal. Po
podrobném posouzení na stole i v pohybu je tady vyhlášení vítězů. Už při
předchozích soutěžích jsem si všimla, že jsou vyhlašována jen dvě místa
a tak jsem stran naší účasti na bedně byla absolutně v klidu. Byla jsem přesvědčená,
že od toho jsou tu jiní. Teď, s odstupem času, se mě neptejte, zda mě s
Akimem volali na druhé místo maďarsky, německy nebo anglicky a nechtějte
ani vědět, jak jsem tam došla, protože to nevím. Jen si pamatuji, že jsem
měla v krátké době podruhé nádherný pocit štěstí a plnění čehosi až
neskutečného. Akim dokázal ze svých čtyř titulů vítěze plemene
stát třikrát na druhém místě v IX. skupině FCI! To je skvělá bilance. V
neděli večer jsem se navíc telefonicky dověděla, že právě v době, kdy Akimek
úspěšně soutěžil ve výstavním kruhu a kdy stál na stupních vítězů, narodila se
po něm v Praze jeho třetí štěňátka. Sedm psích miminek (ch.s. od Kimovy
boudy - viz vrhy po Akimovi)
tak dostane do vínku další tatínkova výstavní ocenění a dva šampionáty
navrch. Pevně doufám, že jim Akimek předal i něco ze své výjimečnosti.
Po výstavě jsme beze spěchu vyvenčili psíky v lese před
Szombathely (všichni si nasbírali do chlupů malé zelené kuličky, které
jsme pak celou hodinu vyčesávali), nakrmili je v hotelovém pokoji, dali jim k
dispozici své postele o odešli jsme s manželem slavit krásný den zaslouženou večeří.
V jedenáct hodin jsme se vtěsnali mezi nahaté spáče na svá lůžka a usnuli
téměř ihned. Budík nás probral v 1.00 na příjemné noční venčení (Cody
je maličký a potřebuje čůrat častěji). Vlahá letní noc, tu a tam v dáli
přes oblohu blesk, mírný vánek a teplo tak akorát. To je Maďarsko, jehož
letní výstavy mám opravdu ráda. (Reportáž z Oberwartu ZDE).
Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Posuzovala: Martha Heine (Německo)
P-TD |
Your My Man of
Honeycroft
|
VN1 |
Blümel |
P-TM |
Jason Powder
od Chlpíků |
VD |
Blümel |
P-TMz |
Ch.
Akim
Hvězda z Podmok
|
V1,
CACA, CACIB, BOB,
Reserve Best in Group |
Brychtová/Nohejlová |
F-TD |
Zara of Honeycroft |
VN1 |
Blümel
|
F-TM |
Coleta Pupo-Haichi |
VD
|
Kardos |
|
Medúza Alexa Lachesis |
V1, HPJ |
Kardos |
F-TO |
My Exotic World Ecstasy |
V1, CAC, res. CACIB
|
Hellmund |
F-TS |
Ch.
Gessi Modrý květ |
V1, CAC, CACIB
|
Brychtová |
Ch. Akim Hvězda z Podmok splnil
podmínky pro udělení titulu Interšampion a Maďarský šampion
a ve finále IX. skupiny FCI obsadil 2. místo 15.
7. 2002
- Ing. Libuše Brychtová
|