|
Do Mariboru mě nalákalo jméno paní Pamely
Cross-Stern z Velké Británie, uvedené v propozicích. Předem jsem si na
internetu zjistila, že tato paní posuzovala a posuzuje řadu prestižních
mezinárodních výstav a obvykle jsou jí svěřeny i hlavní finálové soutěže.
Podle dostupných údajů se zdá, že její doménou je skupina FCI III. - teriéři
a skupina FCI IX. - společenská plemena. Po zaplacení přihlášky mi zbývalo
už jen doufat, že nedojde ke změně posuzovatele. Mít posudek na čínského
naháče od anglické rozhodčí, bez ohledu na udělenou známku, to byl po
dvou návštěvách na Cruft´s v Anglii můj tajný sen.
Týden před odjezdem do Mariboru dorazil poštou
vstupní list s mapkou. Zarazilo mě, že jako místo výstavy je uveden jen název
ulice a nikoliv třeba sportovní hala, výstaviště, kulturní dům či
cokoliv, co by dávalo naději na posuzování pod střechou. Poslala jsem tedy
organizátorům e-mail a odpověď mě nezklamala - výstava se bude konat venku
na trávníku. Předpověď počasí dávala tušit, že si asi užijeme. Studená
fronta se sunula z našeho území pěkně na jih, nad Rakousko a Slovinsko, a
modrá skvrna s dešťovými kapkami nad celou oblastí mě donutila radikálně
přehodnotit cestovní výbavu. Začala jsem u holínek (nové jsem si zakoupila
na MVP letos v Praze), nepromokavé šusťákové soupravy, deštníku, dvou
teplých roláků, náhradních ponožek i dvou párů bot. Loňská výstava v Kecskemétu
mě dost naučila! Psům jsem nabalila teplá flanelová pyžamka, několikero
dek i kožešin do klece. Při představě výstavy pořádané kdesi na trávníku
jsem vynechala fén a kosmetiku. V lijáku budou stejně k ničemu. Večer jsme
pečlivě vykoupali a čerstvě vyfénované sněhobílé psíky uložili na dvě
hodiny do vyhřátých postýlek. Plánovaný odjezd ve 2.00 patřil do
kategorie smrtonosných nejen pro ně, ale i pro nás. Když zazvonil budík,
byla jsem k nevzbuzení. Dokonce se mi stihlo zdát, jak na výstavu
nejedeme a místo toho lenošíme v posteli. Naštěstí manžel měl více elánu
a ve tři čtvrtě na tři se mu podařilo nacpat náš pětičlenný kolektiv do auta a
vyjet. Těsně za hranicemi Rakouska začalo pršet a už téměř nepřestalo. Na odpočívadle
v půli cesty jsme s hrůzou zjistili, že se nám do tašky s věcmi vylila
termoska plná kafe. Hnědé skvrny byly všude a za své vzaly suché ručníky,
vysoce nasákavé hadry i ubrousky pro domácnost. "To nám to zase začíná!",
pomyslela jsem si s pohledem na tu spoušť. Hraniční přechody se nám podařilo přejet v rekordním
čase, ani pasy po nás nikdo nechtěl. Podle mapky jsme v 9.00 zaparkovali poblíž
místa konání výstavy. Samozřejmě pršelo. Vyběhla jsem ven obhlédnout
situaci. Bez problémů jsem vyzvedla katalog, desky s diplomem i katalogová čísla.
Máme kruh 10 uprostřed travnaté plochy, posuzuje nás opravdu paní z Velké Británie
a jdeme na řadu jako poslední ze 77 psů. Došla jsem až ke kruhu, abych se
pozdravila s dalšími vystavovateli - Ilonou Dandanovou a panem Blümelem z
Rakouska. Další
námi očekávaní vystavovatelé nebyli přihlášeni, takže nás bylo sedm a
všichni po jednom ve třídě. Nastane tradiční souboj s rozhodčí.
Nutno říci, že trávník kynologického cvičiště
byl kvalitní a
ani po celodenním dešti jsme se v něm nebořili do bahna. Blátíčko se udělalo
jen na příjezdové cestě k ploše a kolečka mnoha klecí ho pěkně rozčvachtala
na mazlavě tekutou kaši. V okolí kruhu bylo postaveno několik velkých
podlouhlých stanů, do kterých se mohli vystavovatelé schovat, pokud se sem
vešli. Kdo už nenašel místo,
zůstal venku. S manželem jsme, také s ohledem na dobu našeho posuzování,
zvolili pobyt ve vyhřátém autě do poslední chvíle, takže jsme se do půl
dvanácté příjemně prospali, najedli a odpočinuli si. Kamenem úrazu se
stalo shánění WC. Díky mapce v katalogu jsem tušila, kde bych měla toto zařízení
asi hledat, ale nějak mi nedošlo, že dvě a dvě boudičky chemických toalet
na každé straně výstaviště, představují celou nabídku. S děsem v očích jsem
otevřela umělohmotné dveře. Tušení mě nezklamalo. Pohled stál za všechny
prachy, ale nakonec jsem se tam za zoufalství i zasmála. Určitě znáte rozpisy
služeb na dveřích
třeba u McDonalda, kde je po hodinách uvedeno, kdo a kdy tam uklízel. Tady
byl rozpis také, ale po dnech a poslední uvedené datum bylo 3.9.2002! Tak co
bychom asi měli čekat, že? Nicméně, přežít se to dalo (muselo) a ve
srovnání s jedinou dřevenou kadibudkou v Rumunsku šlo vlastně o luxus.
Pejsky jsem vyvenčila mezi nádhernými moderními vilami, lemujícími okolní
ulice, nabalila je do kombinézek a teprve pak jsme, kolem 13 hodiny, definitivně
vyrazili na výstavu. Já pěkně v holinkách a v šusťákové soupravě, pod
kterou jsem měla výstavní oblečení ve třech vrstvách. Místních
11°C se svěžím větříkem nebylo vážně nic moc. U kruhu jsme postavili
stůl se slunečníkem-deštníkem, co se dalo schovali pod velkou fólii pro
domácnost s ještě do 14 hodiny v sílícím dešti sledovali posuzování před
námi jdoucích dvaceti kavalírů. Alespoň jsem měla čas omrknut práci paní
rozhodčí.
Elegantní dáma v sobě na první pohled nezapřela
angličanku. Pečlivě, leč střídmě nalíčená, s důsledně vyčesaným
drdolem, v lodičkách! s punčochami a se slušivým pláštěm do deště. Jen
v jednu chvíli se dalo zahlédnout, že pod pláštěm má bílou blůzku a
snad teplejší sukni. Pohybovala se plynule a hodně (nečinilo jí potíž
kdykoliv si dojít za psy i do deště), chodila rovně, s noblesou a převážnou
většinu času se na psy usmívala. Záměrně píšu na psy, protože
vystavovatelům věnovala svou pozornost výhradně mimo dobu posuzování a jen
v nezbytné minimální míře. Přesně jako její kolegové na Cruft´s. Měla jasně čitelný
způsob posuzování (kam a kdy se má jít), téměř nedoprovázený gesty. S
každým psem se pokusila navázat kontakt, zajímala jí jeho pozornost i
povaha. Na stole po prvním pohlazení psa zkontrolovala skus, věnovala mu svůj
přátelský úsměv a zhodnotila celou hlavu. Pak přešla vedle psa a pokud
nestál přesně, sama si ho srovnala. Pečlivě prohmatala tělo, končetiny i
ocas. Požadovala předvedení po trojúhelníku, rovně tam a zpět, po kruhu a
nakonec v
postoji. Ve chvíli, kdy majitel se psem neuměl zacházet, smířlivě čekala
co z předvedení bude a
dovolím si tvrdit, že v duchu trpěla. V Anglii umí základy předvedení psa
téměř každý a pokud ne, jde se je nejprve naučit. Z výstavy kavalírů před
deseti lety vím, že jednou z hlavních věcí, které tehdy obě anglické a
jedna americká rozhodčí našim vystavovatelům vytkly, byla částečná nebo
úplná absence znalosti výstavní prezentace psa. Berte tedy v potaz fakt, že
u anglického rozhodčího musíte umět psa dobře předvést. Mám-li svůj
dojem z paní rozhodčí shrnout, řekla bych: profesionálka každým
coulem. Upravená, velmi příjemná ke psům a jemně zdrženlivá k okolí,
klidná, bez jediné známky nervozity, s bezchybným vystupováním po celý den
(soutěže končily v 18. hodin a paní rozhodčí posuzovala i Best in
Show).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Posuzování
s anglickou |
pečlivostí, |
důkladností, |
jemností, |
důsledností, |
laskavostí
a s úsměvem! |
U kavalírů dopadlo posuzování ve shodě s
pohledem mého téměř laického oka (u kavalírů jsem byla jen pár let ve výboru
a "trochu" jejich chov sleduji). Číňánky zahajoval mladičký Irwínek
a paní rozhodčí se moc líbil. Pětiměsíční pejsek i v dešti pěkně
chodil, dal si prohlédnout zoubky, nad kterými paní rozhodčí zaplesala, a předvedl
svou povahu roztomilého štěňátka. Jeho úspěch následoval naháček
rakouského vystavovatele, který už vyspěl a nyní disponuje líbivou
postavou. Osrstěnému Jasonovi se nelíbila prohlídka chrupu ani snaha o
kontakt s paní rozhodčí a vysloužil si snížení známky. Akima jakoby se déšť
netýkal, s paní rozhodčí si na stole mrkli do očí a byl pochválen za skvělé
osvalení, stavbu těla i typický výraz psa. S ohledem na výsledek Jasona
dostal CACIB rovnou. Zara zřejmě neměla svůj den a paní rozhodčí jí
vytkla málo jistoty v projevu a ne zcela ideální pohyb. Heppy má nádherný
posudek plný pochval, jen směrem zpět k paní rozhodčí se jí náhle nechtělo.
Zastávkovala a už se nenechala k požadovanému radostnému projevu přemluvit
ani čabajkou, což jí bohužel stálo titul i jejímu vzhledu odpovídající známku. Gessi mě překvapila.
Déšť nenávidí a já očekávala víceméně katastrofu. Co se stalo, to se
mě neptejte, ale naše slečna zvedla ocásek a kruhem klusala sice s mírně
vyšší kadencí končetin v mokré trávě, ale jinak bez zaváhání a s ocáskem
vysoko zvednutým (asi aby jí na něj necákalo). Na stole se dala kouskem párečku
přemluvit k pěknému postoji a ani nemrkla, když si jí rozhodčí stavěla
po svém. Vrcholem jejího účinkování byl radostný zájem o ruku paní
rozhodčí, která chtěla, aby fenka předvedla svůj temperament. Gessi měla
zjevně svůj den a tak získala jubilejní 25 titul vítěz plemene a splnila
podmínky interšampiona.
Ačkoliv naše posuzování skončilo téměř v
15 hodin, na závěrečné soutěže jsme čekali až do večera. Program byl
nabitý speciálními výstavami i soutěžemi ve finále pro členy klubu a než
na nás došla řada začalo zase vydatně pršet. Irwínek zabojoval mezi dvacítkou
štěňat převážně velkých plemen (boxeři, molossové, rotvajleři,
dobrmani..), když se s nimi dostal do užšího výběru. Na svou zahraniční premiéru
si počínal moc statečně. Jestli někdo doufal, že v dešti a v zimě někdo
z finalistů IX. skupiny odjede domů, doufal marně. Nastoupili prakticky všichni,
kteří získali BOB. Posuzování společenských plemen připadlo "naší"
anglické rozhodčí. Než jsem šla do kruhu, zvažovala jsem, zda sebou vzít
deštník nebo alespoň obleček Gesce přes záda, ale nakonec jsem jí jen do
poslední chvíle držela v dece. Pak jsme obě zatnuly zuby, já sundala šusťáky,
Geska deku a vyrazily jsme do finálového deště. Pršelo tak, že jsem přes
brýle skoro neviděla a z Gessi se voda začala odpařovat. Během pár vteřin
měla chocholku, nohy i ocásek dokonale zmáčené a po tělíčku jí stékaly
malé vodopády. Přesto chodila výtečně a ocásek nesnížila ani na chvíli.
Vyšlapala si účast mezi čtyřmi finalisty a po předvedení tam a zpět, kdy
se vzorně zastavila před rozhodčí a pozorně se na ní zadívala skrz dešťové
kapky, obsadila i druhé místo ve skupině za slovinskou shih-tzu. Na stupínek
vítězů si k pobavení publika suverénně vyskočila sama a ještě stihla olíznout
připravený pohár. Z kruhu odešla jako dáma, ale pod střechou stanu
už nevydržela a začala se vehementně dožadovat párečku, který dnes
doopravdy vydřela. Mokrá a zmáčená jsem si mohla i zaslzet, protože nebylo
znát, která tekutina má na svědomí moje rozmazané šminky. Díky pejskové,
byli jste stateční a mám z vás velkou radost. Cesta zpět proběhla téměř
idylicky, až na pár neosvětlených aut čerstvě poházených uprostřed dálnice
před Prahou. Lilo tak, že i já jsem jela jen 50 km/h. Na vině nehody byla zřejmě
vysoká rychlost a smyk na vodě. Domů jsme dorazili po 23. hodině a zakončili
tak téměř 24 hodinový výstavní maratón (o den dříve jsme v tutéž dobu
začali koupat). Den začal rozlitou kávou a končil v teplé suché posteli,
kde jsme se s pejsky dlouho radovali, že konečně někde neprší!
Hodnocení:
-
Vzdálenost:
asi 16 km jižně od hranic s Rakouskem, cca 550 km z Prahy. Cesta k výstavišti
značená až těsně od poslední křižovatky u místa, plánek však
přišel poštou.
-
Poznámka k cestě:
je nutno koupit známku na rakouskou dálnici, na slovinské straně
lze do Mariboru dojet po vedlejší "nedálniční" silnici
a ušetřit asi 80 centů.
-
Prostor: kynologické cvičiště, dřevená klubovna, pouze chemické WC,
žádná voda, občerstvení jen v klubovně, několik prodejních stánků, posuzování probíhá
venku!
-
Kruhy: velikost odpovídající až výtečná, vybavení standardní avšak
bez výsledkové tabule, upravovací stůl k posuzování malých
plemen
-
Ceny: jen papírové kartičky za ocenění i tituly, jinak nic, za BOB malý pohár po účasti v Best in
Show, poháry a pytel krmení po umístění ve finálové soutěži
-
Klady:
poklidná atmosféra, dostatek místa, přírodní prostředí,
kvalitní trávník
-
Zápory: nevypočitatelné
počasí, před deštěm se lze schovat jen do několika stanů (bylo v
nich plno), výsledky psů se
nikam nepíší, vítěze vyhlašuje rozhodčí (pokud tak činí).
Posuzovala: paní Pamela
Cross-Stern (Velká Británie)
Čínský chocholatý pes (variety společně)
P-TS |
Irwin Modrý květ (HA) |
VN1, užší finále BOD štěňat |
Dandanová |
P-TM |
You´re my Man of Honeycroft (HA) |
V1, Vítěz mladých, Res. junior
BOD
|
Blümel/Weber |
P-TO |
Jason Powder od Chlpíků (PP) |
VD |
Blümel/Weber |
P-TS |
Ich. Akim Hvězda z Podmok
(HA) |
V1, CAC, CACIB |
Brychtová |
F-TM |
Zara of Honeycroft (PP) |
VD |
Blümel/Weber |
F-TO |
Heppy Modrý květ (PP) |
VD |
Dandanová |
F-TS |
Ch. Gessi Modrý květ
(HA) |
V1, CAC, CACIB, BOB,
Reserve Best
in Group |
Brychtová |
Ch. Gessi Modrý květ splnila podmínky Interšampiona
FCI.
23.
9. 2002 L. Brychtová
|