Mezinárodní výstava

Zagreb  - Chorvatsko - 10. března 2002

Druhý den nás v Záhřebu čekal stejný výstavní kruh, leč s jiným číslem (16) a s jinou rozhodčí - pí Heidi Kirsbichler z Rakouska. Byla jsem si jí prohlédnout už včera, protože moje psy zatím nikdy neposuzovala, a při hodnocení plemen z V. skupiny FCI mi přišla hodně milá i zjevně zkušená. Oproti sobotě byli číňánci zapsáni k posuzování jako třetí v pořadí, takže naše čekání nebylo tak dlouhé. Paní rozhodčí posuzovala přísně, zejména s ohledem na typ a předvedení, i když také velmi mile a pro psy celkově příjemně. Dorostence nijak dlouho netrápila, mlaďochy vlídně učila, jak správně stát na stole a zkušené matadory nechala, aby ukázali, co umějí. Do konkurence číňánků přibyla jedna pěkná nahatá psí slečna, do třídy otevřené hairless pejsek a naopak pan Blumel se svými svěřenci akci vypustil, takže se situace téměř vyrovnala. O CACIB se sešli tři psy. Titul si majitele zopakoval, jen res. CACIB přesídlil k psíkovi Strong Stael King. U fen byla situace stejná jako včera, ale udělenými známkami jí paní rozhodčí vyřešila poněkud jednorázově a tak mě a manžela čekala téměř obligátní domácí bitva. I když dělala Jasněnka opravdu vše, co se dalo, mám pocit, že paní Thoma tahle setkání velmi sportovně využívá k tréninku své krásné psí holčičky, neboť, jak sama řekla, Gessi je zcela výjimečná. Skutečností zůstává, že za naše jsme dvoudenní rodinné účinkování v Záhřebu (Arny byl s námi, ale užíval si nevýstavní dovolenou), zakončili Gessiným šestnáctým a sedmnáctým vítězstvím v plemeni se sedmým a osmým CACIBem a hlavně s Akimovým devátým a jubilejním desátým CACIBem. Když jsme se v pátek po obědě vydávali na cestu, měla jsem jediné tajné přání: "Prosím, jen ať tu dálku nejedeme úplně zbytečně", protože jsem věděla, že nás čeká neznámá konkurence. V takovou "úrodu" jsem se ale neodvážila doufat ani vteřinu. 

Protože v katalogu nebyl uveden seznam rozhodčích finálových soutěží, bylo po oba dva dny až do poslední chvíle překvapením, na koho to slovo padne. V nedělní podvečer se hned dvakrát v přípravném kruhu objevil známý jugoslávský rozhodčí Milivoje Urosevic. Nejprve posuzoval BIS dorostenců, kde v poněkud prořídlé konkurenci excelovala pod vedením G. Nemanica Brenthill a obsadila první místo. O půl hodiny později, než jeho kolega posoudil osmou skupinu, stihl si v přípravném kruhu prohlédnout vše, co potřeboval, a finále držitelů titulu BOB IX. skupiny FCI vypadalo trochu jako tahání králíků z klobouku. Po nástupu na plochu a chvilince postoje pan Urosevic ukazuje: "Ten, ten, ten a ten. Ostatním děkuji". Gessi nastupovala v první pětici a do užšího výběru šla jako první. Přiznám se, že ač bych už asi neměla být překvapená, je to pro mě doposud vždycky stejný šok. Neptejte se mě, kdo byl vybrán s námi. Já to prostě nevím. Soustřeďuji se jen a jen na Gessi a na její předvedení. Každý se krátce ukáže v pohybu jednotlivě, pak všichni absolvují jedno veliké závěrečné finálové kolo přes celou halu (Gessi ho vedla a po včerejším tréninku jí to vyšlo opravdu moc pěkně) a vyhlášení je tady. Nejsem schopná vám říct, kdo byl třetí. Vítězem se stal lhasa apso a Gessi k našim víkendovým úspěchům přidala ještě druhé místo v IX. skupině FCI. Tentokrát jsem to po výstavě vydatně oplakala manželovi na rameni dojetím. Uvědomila jsem si naplno úspěch Gesky z Grazu minulý víkend, padla na mě únava ze dvou výstavních dnů, opadlo mé napětí z náročných finálových soutěží, kde byla veliká konkurence všech deseti skupin FCI, a navíc Gessi uspěla v den narozenin mojí sestry: "Děkuju Ti, sestřičko. Myslím na Tebe, i když jsme obě hodně daleko od sebe a 10. března je pěkné datum". Můj muž cestou domů rádoby vtipně poznamenal, že jestli to takhle půjde dál, budeme muset jezdit na nějaké výstavy i uprostřed týdne, když už teď Gessi vyhrává ve skupině každý víkend.

Abychom si i naší radost pořádně užili, vyčkali jsme i vyhlášení vítěze BIS - kterým se stal americký stafordširský teriér i vítěze Super Best in Show, což bylo porovnání vítězů BIS z obou dnů (v sobotu zvítězil neapolský mastin). Jako prý každoročně, připravili pořadatelé pro finále doprovodný program a vyhlášení absolutního vítěze bylo doplněno speciálními efekty - například letos dýmem nebo chcete-li "barevnými čmoudíky". Pikantní je jen to, že v největším oblaku mlhy se vítěz - americký staford - fotografoval. Obávám se, že z něj mnoho vidět nebude. Tak snad někdy příště a třeba opět v Záhřebu.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Heidi Kirsbichler (Rakousko)

13. 3. 2002 - Ing. Libuše Brychtová