|
Dnes vám budu vyprávět
zvláštní příběh. Možná se z něj časem stane legenda, která bude končit
otázkou známé písničky o sto letech: "Je to všechno jen náhoda?"
Posuďte sami, jak zvláštní věci se mohou dít. Třetího
března, tedy v den, kdy má březen svátek, se v rakouském městě Graz, konala další z
mezinárodních výstav. Pro mě a pro moje pejsky to byla, po Trenčíně a Brně,
třetí výstava tohoto roku. Gessi, Akim a Arny, naši tři čínští naháčci,
jeli samozřejmě s námi. Tři minuty před tři čtvrtě na dvě ráno přijel
před náš dům Jirka Pospíšil, s nímž na výstavu pojedeme. Během chvilky
se nám podařilo vše naložit a modrá dodávka vyrazila na cestu dlouhou přesně
525 km (to číslo je samozřejmě dělitelné třemi). Autíčko vezlo trojici
ostřílených cestovatelů (Jirku Pospíšila, mého manžela a mě) a tři
interšampiony (Arnyho, Ellii a Evitu). V 7 hodin 33 minut jsme vyložili psíky
před halou č. 12 (račte dělit třemi) v Grazu. Čekal nás stejný výstavní
kruh jako loňského roku (třetí v řadě od vchodu) a tak se naším sousedem
pro celý den stala restaurace rychlého občerstvení. Když jsme si vyzvedli
katalogová čísla, zjistila jsem, že číslo Gessi je 2094 (2 + 9 + 4 = 15,
to může být číslo dělitelné třemi nebo také 1+ 5 = 6, což je též dělitelné
třemi). Nevím proč, ale v našem kruhu pomáhali tři stevardky v uniformách
Rakouského kynologického svazu a Jirka Pospíšil, ač jel na výstavu sám, přivezl
a vybalil tři židličky!
Jméno
slovinské rozhodčí Tatjany Urek pro nás bylo velkou neznámou.
Netušili jsme, kdo nás čeká. Dívala jsem se právě do výstavního kruhu,
když přišla jedna ze stevardek a s ní vysoká, štíhlá, elegantní mladá
žena, v černém kostýmku. "Páni," napadlo mě, "v Grazu
začali do kruhů přidělovat modelky?" Až když se dotyčná otočila,
poznala jsem svůj omyl. Měla totiž na sobě visačku "Richter" -
rozhodčí. Málem jsem otevřela pusu dokořán. Po
paměti, s pohledem upřeným jen na ní, jsem nahmatala vedle sedícího manžela
a zataháním za rukáv ho upozornila, že se má do kruhu také mrknout. Zbývá
jen dodat, že jsme po většinu času nesledovali nikoho jiného, než tuhle krásku
a přítomní pánové tak ušetřili za magazín s fotografiemi Miss. Navíc se
ukázalo, že je nejen pohledná, ale má neuvěřitelně milý přístup k
vystavovatelům i ke psům. Každému
psíkovi nejprve pomalu nabídla ruku k očichání, a to vždy před tím, než
se začala věnovat jeho prohlídce na stole či na zemi! Sledovat její posuzování,
kdy ladnými a evidentně jemnými doteky rukou hladila psíky tam, kde potřebovala
a prohlídku končila stejně příjemným polaskáním psa, byl balzám pro oko
i pro srdíčko. Kolik
jen jsme už viděli "nešetrných" rozhodčích! Čím dál více se
pro nás stávala postavou z říše snů. Kruhem se pohybovala ladně a
plynule, kdykoliv bylo třeba, nelenila, k psíkovi se sklonila
(nikdy však nečekaně!) nebo přiklekla, aby viděla pohyb malých jedinců pěkně
od země. Nešetřila úsměvy a vážnější byla jen ve chvílích těžkého
rozhodování. Shrnuto a podtrženo: dejte mi na každou výstavu takového
posuzovatele a jsem ochotná vystavovat denně! I známku dobrou bych od ní
vzala s hlubokou poklonou. No, však se na ní podívejte sami a přeji vám,
abyste se s ní i vy osobně setkali.
Číňánků se v
Grazu sešlo sedm. Pikantní je, že, stejně jako loni, byli všichni z českého
chovu (i když nepatřili jen českým majitelům), všichni měli "něco
společného" s ch.s. Modrý květ (minimálně jednoho z rodičů) a nikdo
nebyl na výstavě poprvé. Nemám zdání, zda a kolik číňánků už paní
rozhodčí viděla. Posuzovala však s přehledem, s důrazem na pohyb a
temperament psa. Zjevně překvapená byla z toho, kolik zubů mají předvedení
naháči. Jestliže u Akima, při pohledu na zuby a skus uznale pokývala
hlavou, pak u Gessi s ní jen nevěřícně kroutila a u Ellie už si zvykla.
Akim měl teoreticky snadnou soutěžní pozici, neboť byl na nejvyšší titul
ve psech sám. Předvedl se tak, jak to umí a osmý CACIB byl doma i s pohárem.
Gessi čekala složitější situace. V soutěži o CACIB se utkala s Evitou,
kterou vedl můj manžel, a s Ellií, pod vedením Jirky Pospíšila. Svůj šestý
CACIB (heleďme se, zase číslo dělitelné třemi) nakonec získala Gessi před Ellií.
Měla jsem pochopitelně radost, ale současně mi bylo trochu smutno, že už
si takhle společně zasoutěžíme jen na světové a evropské výstavě, neboť
obě "Éčkové" sestřičky už mají tituly interšampionek. O vítěze
plemene nastoupil Hanuš s Akimem (už jsou dokonale sehraní!) a dva mladí
chlupáči - Jason a Jasněnka. Porovnávání v pohybu tentokrát čekalo Akima
s Gessi. Paní rozhodčí nemohla tušit, že tahle sehraná párová dvojice
bude dělat, co se dá. Do poslední chvíle v postoji nebylo rozhodnuto. Mrkla
jsem vedle sebe a spatřila Akima, jak zbožně hledí na Hanuše s nastraženými
oušky. Oba si za skvělý výkon zaslouží pochvalu. Finále mělo skvělé
rozuzlení - patnáctý BOB pro Gessi (všimněte si, zase trojka ve vzduchu).
Paní rozhodčí nám při předávání posudků řekla, že všichni byli
opravdu velice kvalitní a krásní, ale že při pohledu na Gessi má dojem, že
vidí "chodící
standard". V duchu jsem si slíbila, že tohle dám jednou vytesat do
kamene.
Po gratulacích od
diváků, známých i zcela neznámých, a po chvíli, kdy se Gessi naládovala
zbylými dobrotkami, jsme se začali chystat na odpolední soutěže. Mimochodem
- diváci byli skvělí. V halách kolem kruhů bylo plno a co chvíli se někdo
zastavil u našich klecí s naháčky. Mile nás překvapilo, že návštěvníci
v naprosté většině reagovali pozitivně, usměvavě a se zájmem. Asi přišli
na výstavu za zábavou a za potěšením. Intermezzo obstarala již tradiční
soutěž Rakouského klubu malých plemen, o nejhezčího dorostence, mladého
jedince, veterána a držitele CACIB. O Gessi v její kategorii nikdo ani
pohledem nezavadil a zvítězila nádherná šicka (shih-tzu), kterou jsem na
prvenství tipovala už před vstupem do kruhu. Akim s Hanušem také zabojovali, ale zřejmě
trošku unikli pozornosti rozhodčích. Pak nastaly odpolední žertíky. Ve
volné chvíli jsem se zaběhla zeptat pracovníků zdejšího fotografického
ateliéru, kteří psi se u nich fotografují, a doufala jsem, že by to mohli být
držitelé titulu alespoň BOB. "Ne, ne. Jen vítězové skupin",
pravil pán a tak jsem zase odkráčela. Na sdělení téhle informace Hanuš
ledabyle prohodil, že bych tedy snad už jen kvůli té fotce měla zase vyhrát.
Vtipálek. Raději jsem ho poslala do auta pro oblek na finále, který jsem
sebou na výstavu vezla dnes potřetí (stříbrné kalhoty jsem koupila v teplých
lednových dnech před konáním výstavy v Trenčíně). Když
jsem se do připraveného oděvu i obutí zkusmo oblékla doma, abych výsledný
dojem prokonzultovala se svým mužem, chvíli se na mě beze slov díval a pak
jen obdivně pronesl: "To je ale síla!". Usoudila jsem, že to asi půjde,
a s tím vědomím jsem se šla v Grazu převléknout. Hanuš mi špitl, že
"na to zatím Jirku připraví". Ku cti pana Pospíšila nutno říci,
že nepadl do mdlob, když mě viděl, jen konstatoval, že to vypadá, jako
bych ve skupině FCI vážně chtěla zvítězit. Dost jsme se nasmáli (nebo že bych
se bývala smála jen já?). Vtipní mi přišli i dva kolemjdoucí pánové,
kteří se u mě zastavili, přejeli mě pohledem a jeden z nich výskl: "Gruppen
sieger!" (vítěz skupiny!) a odkráčeli. No, pravda, nebylo moc lidí, kteří
by si na výstavu vezli ještě oděv na finále, ale na výstavě přece nejde o oblečení,
ale o psy. Pěkný oděv může jen velmi zlehka pomoci kvalitnímu psu tím,
že podtrhne jeho vlastní krásu.
Finálové
soutěže začaly na čas. Po párech
a chovatelských skupinách nastupovaly skupiny FCI (v neděli I, II a IX). Jen
v Grazu soutěží i mladí jedinci s titulem Jugendbester
o vítěze jednotlivých skupin FCI samostatně a tak před "dospěláky"
vždy nastupovali nejprve mladí, přičemž obě kategorie posuzoval stejný
rozhodčí. "Devítce"
připadl rakouský posuzovatel Marto Steinbacher, který dal Gessi na první místo
ve Welsu a tím jsem pro dnešek považovala naše šance na umístění, neřku-li
na stupně vítězů, za vyřízené. Vždyť je dobře známo, že do stejného
místa nikdy neudeří dvakrát, že? Po
soutěži mladých se moje přesvědčení ještě prohloubilo, protože číňánky
skvěle reprezentovala Jasněnka od Chlpíků, která obsadila druhé místo a
moc jí blahopřejeme. S Gessi jsem nastupovala na plochu hned za skupinou všech
velikostí i barev pudlů. Co čert nechtěl, nějaký šikula zakopl
Gesce za zády o papírové reklamní hrazení firmy Pedigree, čubina se lekla až nadskočila
(mě leknutím málem trefil šlak) a do kruhu jsme se vřítily poněkud "rozevláté".
Naštěstí se ukázalo, kolik už má Gessi finálových zkušeností. Během
chvilinky vyrovnala krok a vzápětí už si vychutnávala potlesk mnohačetného
publika. V postoji nezklamala a tvářila se přitom, jako perská princezna. Vzápětí
se potvrdilo, že jsem při nástupu zaujala strategicky velmi výhodné místo. Rozhodčí
nechal běhat jedno kolečko nejdříve samotné pudly a kruh všech ostatních
plemen pak vedla Gessi,
takže jsme si mohly v klidu diktovat tempo. Kdo zná její rychlost, tomu je
jasné, že jsme halu překlusaly, co by dup, a už jsme stály u těch, kteří
ještě nevyběhli. Počkala jsem až nám zmizí z dosahu a v klidu jsme se vrátily
na naše původní místo. Nastal čas výběru do semifinále. Velký bílý
pudl, stříbrný toy pudl, já s Gessi, bostonek, dlouhosrstá čivava a shih-tzu
(onen vítěz odpolední klubové soutěže). "Uf,
tak to bychom měli", ulevilo se mi a pro ten den jsem byla definitivně
spokojená. Pan rozhodčí si nechal přinést stoleček
a každého finalistu ještě čekala detailní prohlídka v postoji i v pohybu. Ze šesti
semifinalistů vzápětí zbudou tři poslední. Na koho to slovo padne? Velký bílý pudl,
dlouhosrstá čivava a světe div se, místo mnou tipované shih-tzu moje malá Gessi!
Na sentiment a překvapení není čas. Záleží na každém detailu. Gessi
stojí klidně a já po očku sleduji, jak to v kruhu vlastně vypadá.
"Ježíši, nejsou tu stupně vítězů!", uvědomím si s úlekem. Nerada bych si
zopakovala trapas z Welsu (však si to přečtěte). Stevard přináší tři
poháry. Všimla jsem si ho až ve chvíli, kdy už stavěl na zem druhý a pronášel:
"Eins". Pekelně se
soustřeďuji, abych slyšela, který pohár je ten třetí. "Nesmím to poplést!".
Zhruba v mé úrovni bude druhé místo. A už se začíná vyhlašovat. Očekávám
třetí místo a tak jsem ve střehu. Velký bílý pudl. Trocha zklamání
majitelky a mě se zastavuje dech. Druhé místo: dlouhosrstá čivava.
"Panebože, my jsme zase první!" Ruka mi automaticky vystřelí na
hruď, protože mi definitivně došly zásoby kyslíku. Majitel čivavy mi jde
naproti poblahopřát, čímž se mi podaří vyskočit na nohy a nabrat dech. V šoku
nevnímám okolí a probere mě až upozornění pana Urosevice, který si žádá
fotografii vítězky (stojím k němu zády, proto nemůže fotit!). Honem
napravuji další faux paux a stavím Gessi. Už
se usmívám a začínám vnímat radost. Když
Gessi pustím, rozpustile vyskočí a dožaduje se piškotky. Jenomže to už mě
jakýsi hoch vláčí za loket kamsi do kouta a vysvětluje mi, že se mám jít
fotografovat. Já vím jediné.
Musíme ještě na soutěž
Best of Day. Chvíli se dohadujeme, ale nakonec na něj dám. Snad
to mají nějak zorganizované. Z
improvizovaného fotografického zátiší právě odchází paní, která se s
pudlem dost přetahovala. Postavím
pohár, postavím Gessi, zakleknu, fotograf zajásá: "Super" dvakrát
stiskne spoušť a je to. Jdeme se připravit na poslední dnešní účinkování.
U vstupu do kruhu vidím známého
maďarského
profesionála s ještě známějším novofundlandským psem. Ty nelze porazit. Druhým soupeřem je černý belgický ovčák.
Gessi přesto bojuje jako o život a publikum jí aplauduje. Je
mezi těmi dvěma černými velikány jako drobeček. Po individuálním
posouzení všech tří následuje ještě oběhnutí kruhu. Gessi si v jednom z
rohů neodpustila tři kroky cvalem místo klusu. Divákům se zatajil dech a
hala nahlas povzdechla, neboť taková chybička někdy může
ovlivnit konečný výsledek. Následovalo ještě Gessinčino provokativní
vyštěknutí na černého belgičana,
aby věděl, že se ho tahle malá nahatá nebojí a vzápětí se vítězem stává černý chlupatý obr. Přesto
i my přijímáme gratulace, stihnu poděkovat všem třem rozhodčím, kteří dnes
Gessi posuzovali (T. Urek, M.
Steinbacher a M. Urosevic - už zase trojka!) a rakouský rozhodčí se mnou
prohodí pár pochvalných slov o Gessi. Jeho nefalšovaný výraz údivu nad zjištěním, že
Gessi dnes získala svůj 15. titul BOB, nejlépe dokumentuje fotografie.
Pak už Gessi peláší, celá šťastná,
za pánečkem a za Jirkou. Jde se jim pochlubit, jak byla šikovná a dožaduje
se piškotek, frolíků, šmakosek, hlazení a našeho jásotu. Dostane vše, co si jen vymyslí. Vždyť
dnes získala své třetí vítězství ve skupině FCI (všechna má z mezinárodních výstav)
a domů si odvážíme tři poháry (2 x CACIB a 1x BIG). Ještě se vám těch
trojek zdá málo? Vždyť to všechno je jen náhoda a jak vidno, ani s
platností známých přísloví to zřejmě není nijak horké, protože stejný rozhodčí dal
Gessi podruhé na první místo ve skupině! Kromě toho náš kruh měl číslo
22, jméno rozhodčí mělo 11 písmen, jméno Gessi má písmen 14, domů jsme
přijeli po půl jedenácté, Akim má osm CACIBů ... Co dodat? Bez
ohledu na jakékoliv numerologické výklady jsem vděčná za
všechny skvělé náhody, které nás potkaly právě v neděli 3. 3. !!!
Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Posuzovala: Tatjana Urek
(Slovinsko)
P-TM |
Jason Powder
od Chlpíků |
V1, Jugendbester |
Blümel R./Schürl Chr. |
P-TMz |
Ch.
Akim
Hvězda z Podmok
|
V1, CACA, CACIB
|
Brychtová/Nohejlová |
F-TM |
Jahůdka Pink
od Chlpíků
|
V2
|
Dechat S. |
|
Jasněnka Powder od Chlpíků
|
V1,
Jugendbester
2. místo
junior BIG |
Thoma/Nemanic/Kaurek |
F-Mz |
Ch.
Gessi Modrý květ
|
V1, CACA, CACIB, BOB, 1. místo
BIG |
Brychtová |
F-TO |
Ich. Evita Modrý květ
|
V1, CACA
|
Pospíšil |
F-TS |
Ich. Ellie Modrý květ |
V1, CACA, res. CACIB |
Pospíšil |
5. 3. 2002
- Ing. Libuše Brychtová
|