Zahraniční výstavy 2002

Paříž - Francie - 11. listopadu  2002 - Evropská výstava

* Reportáž o účasti skupiny Modrý květ v Paříži - ZDE. (Breeders group - HERE)

Evropská výstava v Paříži 2002 se na dlouhá léta stala nejúspěšnější výstavou pro českou kynologii. Kerry Blue teriér Evy Neduchalové vyhrál BEST IN SHOW, chovatelská stanice Modrý květ vyhrála chovatelské skupiny následovaná další českou českou skupinou shih-tzu Bohemia Aco a vítězní byli v párech pudlové Evy Markové!!! Jsou výsledky, které by nikdy neměly upadnout v zapomenutí... 

Nedlouho po zveřejnění propozic na pařížskou výstavu se začaly dít zvláštní věci. Tu e-mailem, tu po telefonu, tu ústně přes několikero tlumočníků přicházela varování, že do Paříže nemáme naše psy hlásit, neboť svým vzhledem neodpovídají standardu FCI a delegovaný francouzský rozhodčí, předseda tamního klubu malých plemen, kam patří i číňánci, nás všechny "vyhází", neboť preferuje výhradně čisté naháče. Inu což, řekla si většina z nás, když vyhází, tak vyhází. Našim psům chocholky ani ponožky holit nebudeme, protože na zbytku výstav sklízejí jeden úspěch za druhým právě díky svému atraktivnímu vzhledu. V duchu jsme se připravovali na nejhorší, ale od účasti nás to neodradilo. Tak se stalo, že do Paříže bylo přihlášeno 73 čínských chocholatých psů (56 hairless, 17 powderpuff) mezi více než 11.000 dalších psů. Čeští vystavovatelé byli osmou nejpočetnější výpravou (216 psů, z nich 13 číňánků).

Ohromné výstaviště Le Bourget hostilo v pondělí 11. 11. 2002 největší počet psů - téměř 5.000 - ze skupin FCI II. a IX. Náš kruh č. 6 byl situován do podlouhlé montované haly, silně připomínající halu nádražní. Kdosi se v údivu zeptal: "Proboha a co jim tady na tom vyhořelo?" Postižené však prý bylo jiné pařížské výstaviště. Kolem kruhu byl dostatek místa, uvnitř koberec, plocha solidní velikosti. Citelně však chyběly výsledkové tabule a jakákoliv možnost zjistit zadané známky. Hned první ranní chvíle byly zajímavé. V 8.40 nás bylo asi šest z různých zemí, kteří jsme postupně nechávali pejsky seznámit s kruhem a oběhli si s nimi pár koleček. Posuzování mělo začít v 9.00. Jako blesk z čistého nebe se do kruhu přihnal vousatý muž v obleku, dost se mračil a říkal cosi francouzsky. Z gest jsme pochopili, že musíme okamžitě z kruhu ven, že tam nemáme co dělat. Překvapeně jsme zůstali stát mimo kruh a čekali, co bude. Další vystavovatelka si nevšimla předchozí scénky a klidně vešla se svým psem do kruhu, za stejným účelem, jako prve my. Zmíněný vousáč nevydržel, vystartoval od stolu a z kruhu jí také rázně vyprovodil. To už nás na nečekané ranní přivítání koukalo s otevřenými pusami docela dost. Jedno bylo zřejmé - ten pán opravdu nemá dobrou náladu. Uklidila jsem Akima s Geskou do klece a přitom mi došlo, že jeho obličej je mi povědomý. No jasně! Znám ho z fotek z internetu - to je náš dnešní rozhodčí! Zpráva se mezi všemi rozšířila rychlostí světla. A ke všemu nastupuji jako první já s Akimem a Lenka s Henkem. To je nadělení. Asi ho někdo pěkně naštval a my to teď možná odneseme.

Zdálo se, že nás čeká vskutku neobvyklá výstava. Přesně v 9.00 dostává třída otevřená hairless psů pokyn k nástupu do kruhu. Řadíme se podle čísel a vedoucí kruhu si nás odškrtává v katalogu. Pan rozhodčí stojí ostražitě uprostřed a přehlíží celou třídu. Do pohybu! Po dvou kolečkách nás zastavuje, první majitelce ukazuje ke stolu a nás ostatní gestem vyhání z kruhu. Zase koukáme jako z jara. Ustupujeme až ke kraji koberce, ale to ještě není dost. Nakonec skončíme všichni na židlích kolem kruhu a předváděný pes je v kruhu sám. Akim je na řadě hned druhý. Když vidím, jak probíhá prohlídka předchozího psa na stole, zatmívá se mi před očima. Akísek sice vydrží ledasco, ale tohle ... Za chvíli stavím svého psíka na stůl. Pan rozhodčí si ho otočí na svou ruku (jako pravák jsem v tu chvíli byla dokonale nepoužitelná) a manipuluje s ním po svém. Než se naděju, vyndává si na stůl míru. Jsem v klidu, protože uchovněný Akim má 32 cm. To se potvrdí a rozhodčí pokračuje. Točí psa čelem k sobě, pak druhým bokem a zase opačně. Tváří se vážně a mě se zdá, že i hodně přísně. S vyčítavým pohledem probírá Akimovi chochol a ukazuje mi, že má moc chlupů na ocásku a daleko na zádech. Akim kulí očka a vypadá namíchnutě. Takové probuzení hned po ránu! V pohybu však předvede standardně veselý výkon a vzápětí už sedíme na židli u kruhu. Jsem přesvědčená, že si odneseme nejlépe velmi dobrou. Stejně ráznou procedurou vzápětí prochází Henk Modrý květ. Náhlý chmat a zamávání mírou ho vyleká. "Maminko pomoc!", obejme Lenku pacičkami. Panička ho ale dokonale zvládne a vrátí na stůl. Zásah rozhodčího pejska pochopitelně vyvedl z míry a, i když v pohybu předvedl momentální maximum, bude jeho konečné ohodnocení nemilým překvapením. Dosavadní vývoj posuzování vypadá na to, že e-maily a donašeči špatných zpráv měli pravdu - pojedeme odtud jako cukráři.

Snad nikdy jsem se mezi posuzováním nestihla Akimovi tolik věnovat, jako v Paříži. Chovala jsem ho na klíně a klábosila s vedle sedící Lenkou Fritschovou. Protože ve třídě bylo 12 psů, měly jsme čas sledovat posuzování ostatních. Kupodivu pan rozhodčí neměří evidentně velké psy, zato na řadu ideálních míru bere. Že by tak zkoušel i povahu? Zatímco u našich psů seděl za stolem a celou dobu se jim díval "z očí do očí", u některých dalších se drží pěkně od stolu a sahá na ně jen tu a tam. U krásného psa, který má bohaté ponožky, hustý a dlouhý chochol i luxusně osrstěný ocas a vykazuje známky současného výstavního mezitypu, se pan rozhodčí tváří nespokojeně a uvedenou skutečnost majiteli vytýká. Z jeho gest to pochopili pravděpodobně všichni. Stejný osud asi potká i další atraktivně osrstěné jedince. Po individuálním posouzení přijde první výběr. Stavím Akimka jak nejlépe umím a pan rozhodčí si nad ním cosi píše do notýsku (možná právě tady se rozhodlo o Akimově známce "výborný"). Na střed jdou dva větší a čtyři normálně velcí psi. Zbytek odchází, aniž by jen tušil získané ocenění. Po dalším předvedení v pohybu se rozhodčí majitelům dvou vyšších psů výmluvným gestem omluví a pošle je mimo kruh. Zůstávají čtyři finalisté, mezi nimi, podle nás, i jasný vítěz téhle třídy - letošní světový vítěz Sampan Basta. Jenomže je to evidentní mezityp. Jsme zvědaví na rozluštění téhle tajenky. Tipujeme Jokimu Just a Legend na čtvrté místo, protože téměř nenosí ocas a ani nezvedá uši. Čtvrtý je však pejsek z Finska a třetí syn Rohan Little Lion Kinga šedě zbarvený Crestars Zed Pour Top Model. Porovnání zbylých dvou je téměř neproveditelné, neboť každý patří ke zcela jinému typu. Nakonec zvítězí moderní kompaktní a osvalená "Amerika" před malou podsaditou "Anglií". Jsme poněkud rozčarovaní druhým místem a třeseme se o osud Cenna v následující třídě šampionů.

Jakmile vejdou šampioni do kruhu, je jasné, že tu září Cenn a hodně se nám líbí i Goldenberry Orca. Jenomže ouha. Na stole rozhodčí i Lence vytýká vysoké osrstění končetin a ocasu. Propadáme skepsi. To je asi Cennův konec. Ještě větší znechucení pan rozhodčí projeví nad bohatě osrstěným Orcou. Nejde nám do hlavy, proč takové ciráty, když předchozí třídu vyhrál atraktivní Sampan Basta, vedle kterého by Cenn, při použití značné nadsázky, vypadal jako čerstvě vylíhnuté holé kuře. Necháváme se překvapit a rozuzlení tajenky na sebe opravdu nenechá dlouho čekat. Na třetí místo se dostane psík, k jehož končetinám máme zásadní výhrady. Orca odchází, zatímco Cenn zůstane mezi dvěma nejlepšími finalisty. Skvělým výkonem pak počtvrté za sebou vyhraje svou třídu na takto prestižní výstavě! Je v téhle bilanci nedostižný! Vypadá to, že "umíráček" mezitypům už nezvoní tak hlasitě.

Ve třídě mladých se sejde několik pěkných pejsků a finálová čtveřice má velmi zajímavé složení. Na Hopkirkově kráse se významně podílí jeho otec, Arees Pupo-Haichi (a zjevně i jeho děd Cenn Modrý květ). Třetí místo patří elegantnímu  Gondolierovi Sasquehanna a čtvrté dalšímu Cenově synovi Dandymu Pupo-Haichi. Zdá se, že výběr pana rozhodčího nabírá konkrétní tvar a zaostřuje se na nejžádanější moderní typ. I jeho nálada se postupně zlepšuje, začíná se usmívat a posuzuje klidněji i jemněji. Však se mu předvádí řada krásných číňánků! Fenkám ve třídě otevřené sice vévodí Gessi, ale mojí hloupou chybou v samém finále o první a druhé místo zůstane kousek od vítězství ve své třídě. Inu, to je život. Mezi šampionkami je brzy jasno. Vyhraje Eyllin a ani čtvrtá Ellie se neztratí. U mladých fen mi byla v typu bližší Zholesk Primavera, ale ani úspěch Brenthill není k zahození, tím spíš, že později získá evropského vítěze mladých nad osrstěnou fenkou. Dorostenky se sejdou jen dvě a obě získají velmi nadějnou.

V labutěnkách, u psů ve třídě otevřené, fandíme krásnému Dukovi Sub Divo. Proč byl druhý, to ví jen pan rozhodčí, ale v srsti i pohybu nás zaujal nejvíce. Nečekaně osamocený Elvis ve třídě šampionů rozšíří sbírku dnešních modrokvětních prvenství na tři. Spornou scénkou je situace ve třídě otevřené fen. O švýcarské vítězce není pochyb, ale rozpaky budí druhé místo jinak krásné černobílé feny, která je nejen bíle domalovaná v obličeji (jako v Amsterdamu), ale také tak načerněná, že má špinavé ruce nejen její handler, ale po prohlídce na stole i rozhodčí! Jak pan Brkic nahlas poznamená: "Černý pes, černé ruce". A jde se umýt! Podle mnohých kolem kruhu měl být skandální stav feny důvodem pro diskvalifikaci, ale odnesla si res. CACS a handler jí ihned odvedl z kruhu, asi aby jí nikdo nefotografoval. Ve třídě osrstěných šampionek nám zatrnulo. Luxusní Evita soutěžila s velmi pěknou francouzskou fenkou, obě se skvěle předváděly a obě byly velmi kvalitní. Rozhodovaly jendině detaily a možná i jednotný typ vítězů, který pan rozhodčí viděl celý den kolem sebe. Vítězkou se stala Evita a přidala tak na do modrokvětní vázy další pomyslnou kytičku za vítězství.

Soutěže o tituly zvedly ze židlí každého z naší výpravy i mnohé diváky. Oba tituly evropských vítězů mladých získali shodou okolností potomci Areese Pupo-Haichi (po otci Cenn Modrý květ a matce Goldenberry Gamely Candy floss). Dospělí psi měli v souboji o titul CACIB pěkně veselo. Letošní světový vítěz Sampan Basta, Cenn Modrý květ, Elvis Modrý květ a Uncle Sam of Honeycroft. Všichni byli pěkní, ale ve skutečnosti mohli soutěžit jen dva - Sampan a Cenn. Drželi jsme Cennovi palce tak urputně, až nám lupalo v zápěstích. Někdo dvěma krásným finalistům nesměle zatleskal a sám pan rozhodčí gestem vybízí diváky k většímu aplausu. Jak rádi jeho přání plníme! Všechny finalisty až do konce soutěže pak doprovází skandovaný potlesk. Ještě kolečko a psy postavit. Prohlídka hlavy, těla. A ještě jednou pohyb. Cenn svým neopakovatelným způsobem běží vedle Lenky, ale Sampan Basta je také vynikající. To je drama! Máme nervy najaté k prasknutí. Rozhodčí zvedá ruku a podává jí Lence ke gratulaci. První místo - Cenn Modrý květ!! Porazil světového vítěze a konečně získal prestižní titul! Než si stihneme tuhle bombu uvědomit, už nastupují feny. Mezi nimi se sešly další dvě naše zástupkyně, sestry Eyllin a Evita Modrý květ, s Goldenberry Jay Jumble Bee a s francouzskou fenkou ze třídy otevřené. Horor i rozhodovací loterie se opakuje. Petr s Ellií předvádí, že jsou sehraná dvojice, zezadu je skvělým výkonem jistí Jirka s Evitou. Titul CACIB a Evropský vítěz si dokonalým způsobem vyšlapala Eyllin Modrý květ před Bumble Bee a nám ani nedochází, co se vzápětí stane!

Nastává nevídaná situace. O titul BOB se utká domácí tým rodiny Fritschových. Lenka vede Cenna a Petr Eyllin. Oba mladí jsou ze hry. Souboj o titul vítěze plemen je koncertem pro diváky i příznivce číňánků. Dokonalé předvedení, soulad pohybu téměř jako na chovatelskou skupinu a dva číňánci velice podobného moderního typu. Všichni tipujeme Cenna (Petr s Eyllin nám to snad promine) a pan rozhodčí je s úsměvem téhož názoru. Cenn Modrý květ se stal z konkurence 73 přihlášených psů vítězem plemene na evropské výstavě. Já i Markéta řešíme velký problém. Vzhledem k pokročilému času už jsme namalované do soutěže chovatelských skupin a přitom se nám z očí řinou slzy jako hrachy. Budeme se však rády malovat znovu! K tomu mi řada lidí připomene, že jsem takový úspěch Cennovi "věštila" už nad kolébkou. Všechno je veřejně napsáno ve Psu příteli člověka 12/98. Pravda, stále hýčkám sen na jeho světový titul, ale ani tenhle evropský není k zahození, co říkáte? Pravdou je, že bez Lenčiny a Petrovi trpělivosti, bez jejich odhodlání, odříkání a nadšení pro čínské naháče, by Cenn touhle dobou už asi ležel jen na gauči. Je velikým štěstím, že tento výjimečný pejsek našel své pánečky právě v nich a je velikým štěstím, že se narodil právě u pana Pospíšila. Do historie se navždy zapíše i ohromující úspěch vrhu "E" Modrý květ, neboť čtyři sourozenci zvítězili na evropské výstavě ve svých třídách. Všem úspěšným pejskům i jejich majitelům a chovatelům, moc a moc blahopřeji!

A ještě perlička: pan Brkic, od brzkého odpoledne už skvěle naložený, milý a usměvavý, se asi nestačil divit, když se postupně ptal, odkud jsou vítězové tříd a 6x slyšel, že z České republiky. Přitom čtyři vítězové třídy pocházejí přímo ze stanice Modrý květ (Cenn, Eyllin, Evita, Elvis), další zástupkyně získala známku V2 a res. CACS (Gessi) a V4 (Ellie), dva potomci fen z Modrého květu byli výborní (Akim po matce Cety Modrý květ a Arden po C´Chině Modrý květ), tři mají Cenna Modrý květ jako dědečka (Hopkirk V1, EVM, Brenthill V1, EVM a Dandy V4). K tomu si prosím ještě přičtěte vítězství chovatelské skupiny (reportáž najdete ZDE) a dál není co dodat. Všechny uvedené výsledky snad nejlépe shrne odpověď jedné renomované zahraničí chovatelky na můj dotaz, zda plánuje účast svých psů na evropské výstavě příští rok: "Jestli pojedeme na evropskou výstavu do Bratislavy? Mezi tyhle krásné české psy? Nejsem blázen!"

Posuzoval - Judge: Goran Brkic (Francie - France)
Čínský chocholatý pes bez srsti - Chinese Crested Dog Hairless

Pozn. ke všem tabulkám: CACS a res. CACS se zadává jen ve třídě otevřené, nikoliv ve třídě šampionů. 
CACIB = Evropský vítěz, EVM = Evropský vítěz mladých. Výsledky přepsány dle listiny oficiálních výsledků - za případné chyby či neúplnost neručíme. 

Hodnocení:

• Vzdálenost: něco přes 1000 km od Prahy (12 hodin cesta autem, s přestávkami a bez uvíznutí v koloně), převážně po dálnicích, v pátek dlouhé kolony kolem velkých měst!

• Plánek příjezdové cesty i výstaviště umístěn na webu, taktéž adresář hotelů.

• Prostor: výstaviště Le Bourget - několik obřích hal připomínajících nádraží, průchod mezi halami venkem bez zastřešení. WC zdarma, poměrně čisté. Možnost venčení psů venku minimální, jen asfalt a beton, psí WC jsem nenašla, ale personál uklízel v halách poměrně pravidelně.

• Kruhy: velikost kruhů na evropskou výstavu nic moc. Podlaha kruhů - celoplošný koberec. Vybavení kruhů: bez posuzovacího stolku, bez výsledkových tabulí, plocha k posuzování malých plemen jen jako součást stolu rozhodčího.

• Ceny: kartičky za za tituly, tabulky s nápisy (mě připomněly poznávací značky od aut). Poháry a vázy pro finalisty. 

• Zákaz lakování, pudrování, sprejování a vyvazování psů - běžně porušováno u plemen, kde je pudrování a lakování obvyklé.

• Klady: dostatek místa na parkování - obrovské venkovní plochy připomínající letiště (placené - 7 EUR na den). Dostatek místa pro diváky, k dispozici volné klece pro odložení věci a psů.

• Zápory: vzhledem ke koncentraci psů  značný hluk. Chyběla možnost zjistit výsledky posuzovaných psů.

15.11.2002 - text: L. Brychtová, foto: Brychta