Mezinárodní výstava

Wieselburg - Rakousko  -  21. dubna 2002

Vítěze a první tři umístěné ze všech skupin FCI najdete zde : Best in Group Wieselburg 2002

Městečko Wieselburg leží mezi Lincem a Vídní. Z Prahy je to přes České Budějovice cesta dlouhá kolem 310 kilometrů (vezmete-li to zkratkou, jako my). Za hranicemi Rakouska začalo pršet a já jen marně přemýšlela, proč jsem si nevzala nepromokavý pršiplášť, který mě minule zachránil. Vzorně značená cesta nás dovedla až na parkoviště (bez poplatku) nedaleko hal. Od minulého roku se tu hodně změnilo. Uvítaly nás asfaltové cestičky vedoucí ke vchodu a dokončené výstavní haly s čistým sociálním zařízením i moderní restaurací. Kupodivu na čínské naháče čekal stejný kruh na stejném místě jako minulý rok. Jen rozhodčí jsme oproti propozicím dostali jinou. Původně avizovaný německý rozhodčí Herbert Heim se ve vedlejším kruhu věnoval 11 jiným společenským plemenům a na nás poprvé čekala rakouská rozhodčí Ingrid Ehold. Vím, že společenská plemena posuzuje pravidelně, ale zatím jsem na ní se svými pejsky nenarazila. Náš soutěžní kolektiv (Arnold, Akim, Gessi a Franceska Markéty Chrtkové) měl sebou ještě miniaturní posilu v podobě naší poslední osrstěné psí holčičky Bravery z Haliparku, kterou jsme přirozeně nenechali doma samotnou. Cestu zvládla dokonale a na výstavě se chovala, jako by tam patřila, včetně bezproblémového venčení, slupnutí pacholíčka s granulkami a hrátek na koberci v prázdném výstavním kruhu. Ani dnes vám nezapomenu připsat malou perličku. Když jsme se s Markétou ráno obě převlékly "do soutěžního" a sešly se u našich klecí se psy, zůstaly jsme na sebe chvíli koukat a pak jsme se rozesmály. Vypadaly jsme totiž jako siamská dvojčata. Naše oblečení bylo složeno z kalhot a vrchního kabátku, přičemž obé mělo shodný odstín temně vínové barvy a kalhoty byly velmi podobného střihu. Kdybychom se předem domlouvaly, určitě by se nám taková shoda nepovedla. Ještě že alespoň paní Dandanová měla sako nádherně modré barvy!

Posuzování začalo přesně na čas a po šarpejích, pekinézech a jednom japánkovi nastoupili číňánci. Při pohledu na výsledkovou listinu je zřejmé, že to byli vesměs samí "staří známí". Nahatý psí dorostenec You´re my Man of Honeycroft se začíná projevovat jako zajímavý pejsek pro budoucno a podle mě patřil mezi nejhezčí psíky toho dne. Jason, díky příjemnému přístupu paní rozhodčí, zvládl i prohlídku zubů (pravda, nadšení od něj zatím čekat nelze) a za pěkný pohyb získal čekatelství rakouského šampiona mladých s názvem Jugendbester. Do mezitřídy už dorostl další nahatý pejsek Newbourne Jumping Jack Flash a od Záhřebu, kde jsem ho viděla poprvé, se také trošku zlepšil. Akimovi se podařilo získat další potřebné čekatelství CACA, stejně jako Arnoldovi, který se tak stal Rakouským šampionem. O CACIB se tedy utkali tři psi. Titul zadala paní rozhodčí Arnoldovi, čímž mi přivodila lehký šok. Že by nám přinesla štěstí přítomnost předsedy KCHN s chotí? (Arny získal už po páté CACIB na výstavě, které se pan předseda osobně účastnil). Vzápětí nastoupily do kruhu psí dorostenky - veselá Brenthill, aportující Elegance a šťastně poskakující Zara. Všechny tři získaly známku velmi nadějnou. V mladých se poněkolikáté utkaly sestry - nahatá Jahůdka a osrstěná Jasněnka. Co se paní rozhodčí u Jahůdky nelíbilo nevím, ale sáhla po sporadicky vídané známce. Mezitřída představila nový import do smečky paní Gabriely Thomy a to osrstěnou fenku jménem Eksplozja Sasquehanna po rodičích Gingery´s Krimson N Clover a Przemek´s Ballada z Polska. Třídu však zaslouženě vyhrála krásně osrstěná Heppy Modrý květ. Další "modrokvětka" - Francesca - s přehledem získala CACA a tím zahájila své snažení o titul rakouské šampionky. Gessi neměla ve třídě šampionů konkurenci a proto se vzápětí setkala s Heppy a Francescou o CACIB. Tím vznikla pro diváky poutavá přehlídka krásy a elegance dvou feneček bez srsti a jedné osrstěné. Ačkoli by CACIBa potřebovaly obě ostatní fenečky, a já bych jim ho moc přála, titul opět získala Gessi, následovaná Heppynkou. V konkurenci adeptů na vítěze plemene, složené z Jasona, Jasněnky, Arnolda a Gessi, měla paní rozhodčí zřejmě dost jasno, neboť titul BOB zadala po jediném kolečku v pohybu s jednoznačným gestem. Gessi se rázem stala "plnoletou", protože tenhle BOB byl její osmnáctý!

Na to, že jsem na výstavu odjížděla s migrénou, bolavou páteří, nedoléčeným nachlazením a těžce chmurnými představami o posuzování avizovaným německým rozhodčím, dopadalo všechno snad až příliš skvěle. Nebylo mi opravdu nejlépe a tak jsem při pohledu na složení rozhodčích pro finálové soutěže pronesla nahlas i kacířskou myšlenku, že bychom snad měli jet rovnou domů. Jenomže poháry za CACIBy se vydávaly stejně až v 15 hodin a tak jsme nakonec zůstali. Navíc jsem si znovu uvědomila, že výstavy jsou pro mě milou zábavou a že se na finále vlastně těším. Devátá skupina šla na řadu někdy kolem půl páté odpoledne. Vzala jsem ještě Gessi vyvenčit a jakmile udělala loužičku už nás tlampač svolával do přípravného kruhu. Kupodivu se v něm Gessince líbilo. Čuchala si tu i onde, dobrovolně nahlédla na plochu s modrým kobercem, kde právě soutěžila II. skupina FCI (vyhrál dobrman před novofundlandem) a tvářila se vcelku spokojeně. Tiše jsem jí vyprávěla, že se tam jen tak proběhneme a hned popelášíme za pánečkem a domů k mističce s papáním. Za mnou se ozval tlumený smích. Paní ze Slovenska si také vyprávěla se svým lhasa-apso a právě před chvílí mu slibovala totéž. Než jsme se vzájemně pobavily, naběhla přede mě skupina všech velikostí a variet pudlů. Ti budou nastupovat první, jako vždy. Mrkla jsem ke vchodu do přípravného kruhu a odhadovala, zda si sem přijde paní rozhodčí udělat "předvýběr". Problém byl jen v tom, že jsem neměla tušení, jak dotyčná vypadá, ani zda jí náhodou na poslední chvíli nevyměnili za někoho jiného. Za chvilku jedna paní vešla a protože jsem jí tu a tam na výstavách zahlédla, odhadla jsem, že by to mohla být paní Brigitte Bregenzer z Rakouska. Tvářila se velmi přísně a upřímně řečeno, o Gessi ani pohledem nezavadila, přestože jsem se ze všech sil snažila ukázat fenečku v co nejlepším světle. "No nic Gessi, tak si jen tak cvičně oběhneme kolečko a pak hurá domů ", špitala jsem čubince, která se ale s vývojem situace zřejmě nemínila smířit. Při nástupu do kruhu zvolila projev typu "veselá, dobře naladěná, lehce rozpustilá", v postoji předvedla nejprve styl  "Nikdo tu nestojí tak pěkně jako já" a potom strategii "I kdyby hala spadla, já tu zůstanu". Paní rozhodčí si nechala všechny psy předvést v pohybu a pak vybrala šestici finalistů. Středního černého pudla, tibetského teriéra, trikolorního kavalíra, béžového mopse, černobílého shih-tzu a, světe div se, i Gessi. Kdyby se už nic jiného nestalo, i tak bych odjížděla nad míru spokojená. Jenomže vybranou šestici čekalo ještě nejdůležitější klání o umístění. Tentokrát Gessi předvedla "v pohybu širokodalekonejlepší" a oběhla určené kolečko tak, že zvedla diváky ze sedadel a vysloužila si potlesk. Postavila se s hlavičkou vysoko zdviženou a já jen zahlédla v jejích očích napsáno: "Já ti to rozhodování neulehčím ani trochu!", a na tvářičce měla výraz "Nejsladší a naprosto neodolatelná".  Kdybych mohla, začala bych se smát. Budu jí ale muset ještě vysvětlit, že se rozhodčím vyká! "Ze šestice bude vybrána trojice, zatím bez určení pořadí", hlásí moderátorka. Tenhle žertík už naštěstí znám. První jde do výběru tibetský teriér, druhá Gessi a za ní kavalír. Ostatní tři odcházejí. Klečím za Geskou na zemi a už zase nevěřím tomu, co se děje. Paní rozhodčí jde ještě psy osahat na zem a pak to přijde. Třetí kavalír, Gessi je druhá a pro pohár za první místo si jde nádherný tibetský teriér. Ani se nestačím postavit k cedulce s dvojkou a už mě za ruku vláčí jakýsi mladík s tím, že se máme jít fotografovat. Než se nadějeme cvak, cvak a máme to za sebou. Objímám se s manželem a Gessi se výskokem řítí na svou klec, protože ví, že jí vzápětí dám kapsičku s piškotkami. Celou cestu domů a jistě ještě pěkných pár dní budu kroutit hlavou nad tím, co se to všechno zase stalo. K dovršení všech radostí si i naší malou Bravery našli neuvěřitelně báječní majitelé, takže výstava v Rakousku byla posledním dnem, kdy jsme si psí holčičku mohli užít. Náš byt na pár dní osiřel od capkání štěněčích tlapiček. Nashledanou za týden v Českých Budějovicích.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Ingrid Ehold (Rakousko)

Ich. Arnold Malyshka Airin splnil podmínky Rakouského šampiona.

23. 4. 2002 - Ing. Libuše Brychtová