Mezinárodní výstava

Debrecen - Maďarsko - 18. srpna 2002

Výhodou našeho ubytování v debrecenském hotelu Aranybika je jeho vzdálenost, či spíše blízkost, k místu konání výstavy. Autem je to ani ne pět minut, pokud v ohromném parku, jako loni, nebloudíme. Stihli jsme se v hotelu vydatně nasnídat a v pohodě se sbalit. Krásný sportovní areál pojal celou výstavu jako by nic. Za 1000 Ft jsme parkovali přímo u výstaviště. Kruh jsme, na travnaté ploše s téměř anglickým fotbalovým trávníčkem, našli snadno. Rozbalili jsme slunečník, zastínili pejsky a mě čekalo vyřizování úhrady Codyho výstavního poplatku. Jestliže to včera v Oradey bylo poněkud komplikované, pak dnes bylo vyrovnání dluhů jednoduchost sama. Zato fronta byla nekonečná, obsluha neuvěřitelně pomalá a zmatky nezměrné. Ve frontě jsem s drobnými přestávkami, kdy mi ostatní spolutrpitelé podrželi místo, stála od 8.00 do 10.15, než se mi podařilo získat posudkový list pro štěně výměnou za 3000 Ft. Naštěstí se začátek posuzování zdržel asi o hodinu a před námi byla v kruhu řada jiných plemen. Kupodivu opět posuzovala paní Petik. Až do dvanácté hodiny nás na otevřené ploše před přímým sluncem chránil slunečník. Bez něj by z nás i ze psů zbyly jen dobře vysušené křížaly. Číňánci byli napsaní dohromady, takže první šel na řadu malý Cody. Své úlohy se zhostil bez chybičky. Po včerejším seznámení s výstavní procedurou stál na stole jako přibitý, nechal si zkontrolovat zoubky, nohy, hlavičku i tělo bez toho, že bych ho nějak více přidržovala. Prostě stál a na tu tetu, která mu čechrala kožíšek, dělal občas rošťácké Kuk. Po kruhu jsem ho provedla už víceméně tréninkově a paní Petik mrněti dokonce sama zatleskala. Vyměnila jsem Codyho za Akima, který byl při neúčasti Arnolda ve třídě šampionů, a čekala jsem na příchod konkurenta z Ruska. Docela jsem byla zvědavá, jak se chlapci popasují. Jenomže ouha, ruský psík nenastoupil. Majitelka  prý nahlásila, že má na výstavě další psy a nepřišla. Tak Akim získal svůj patnáctý CACIB a Gessi třiadvacátý titul vítěz plemene. Jakkoliv tento víkend předcházely samé katastrofy, výsledek stál rozhodně za to.

Po posuzování jsme se hbitě přestěhovali do haly, kde byla sice zatím tma, ale zato osvěžující chládek. Finálové soutěže měly začít ve 14 hodin, ale ještě ve 15.00 nás kolem plochy moc nebylo. Skutečný začátek přišel až kolem čtvrté odpoledne. Mezitím jsem se přiučila, jak před vystavováním pastelkami domalovat čivavu (okolí očí na bílo a oční víčka tužkou dočernit), k účasti v X. skupině FCI jsem přemluvila českého vystavovatele s barzojem, který chtěl odjet domů (a nakonec X. skupinu vyhrál!), pečlivě jsem načesala Codyho i Gessinku. Geska znovu zabodovala ve své skupině, když se i v Debrecenu vešla do finálové pětice. Tento den ale Gessi nebyla hlavním bodem našeho zdejšího účinkování. Roli totiž převzal Codýsek, kterého čekala soutěž největší, Super Best in Show pro štěňata. Samozřejmě jsem si tajně přála, aby některý z mých psů někdy zvítězil v nejvyšší soutěži. Akimovi se to povedlo na jaře, když na maďarské klubové výstavě zvítězil v Best in Show všech vítězů třídy otevřené. Jenomže to bylo vítězství “jen“ na klubovce. Dnes mě s Codym čekalo pravé finále, kterého se účastní zástupci všech plemen FCI, neboť i Debrecen byla jednodenní mezinárodní výstava pro všechny skupiny FCI naráz. Nejprve jsme se prošli mezi všemi nedělními vítězi třídy štěňat. Bylo jasné, že je to účast pouze „cvičná“ a není možné, aby i dnes zvítězil stejný pes jako včera (ten by totiž pak v Super BIS porazil jen sám sebe a bylo by po rozhodování). Zvítězilo opravdu krásné štěně tosa inu. Než proběhlo Best in Show juniorů a skupin FCI toho dne, ještě jsem Codyho načesala, dala mu napít a nechala ho trošku odpočinout. Udivovalo mě, jak snáší i druhý výstavní den bez problémů. Když to bylo možné, spal, když bylo třeba, perfektně se předváděl. Byla jsem samozřejmě připravená i na eventualitu, že mi unavené štěně padne uprostřed cesty přes velikou halu a odmítne dál spolupracovat, za což bych se na něj vůbec nemohla zlobit. Ale to by asi nebyl Codýsek. O hodinu později nastupoval do Super Best in Show se vztyčeným ocáskem a hrdě nesenou hlavičkou. Pohyb s výborným rozsahem i mechanikou je jeho velkou předností a on jí ukazuje už nyní. Divákům naservíroval kreaci „malý velký pes“ a s rozpustile vyplazeným jazýčkem si to za zvuku fanfár a potlesku metelil po velikém finálovém kruhu, který patřil jen dvěma nejlepším. Cody rychle pochopil, že má i pěkně stát, u toho mi z dlaně jemně žižlal kousek piškoty a vesele mrskal ocáskem. Kolem sebe šířil sdělení: „Jsem spokojené štěňátko“. Za chvíli už stál na místě, o kterém se mu může do konce života jen zdát – stal se vítězem Super Best in Show. Kromě druhého krásného poháru dostal i pytel krmení a byl zvěčněn do kynologického časopisu. Z plochy odcházel s výrazem: „Tady to bylo príma, můžeme to klidně zopáknout.“ Za kruhem se dal od kdekoho hladit, muchlat a cuchat a předpokládám, že si do hlavičky ukládal další zásadní poznatky typu: „Aha, po kratičké procházce bude velká pochvala, piškotky a kde kdo se na mě bude usmívat“. Tak zakončil Cody své první slavné účinkování ve výstavním kruhu. Na závěr spapal před cestou plnou misku granulek, zapil je vodou a s ufnutím se sám uložil do přepravky. Když jsem při jízdě autem zaslechla z jeho bedničky zvláštní zvuky a nahlédla jsem tam, zjistila jsem, že Cody leží na zádečkách a tlapičkami si žongluje se svou hadrovou myškou! Pro úplnost dodávám, že Super Best in Show dospěláků vyhrál stejně jako loni pomeranian víceprezidentky ukrajinského kynologického svazu.

A na závěr jsem pro pánskou část našich čtenářů připravila trochu pěkného oddychového pokoukání, neboť chápu, že sledovat na našich stránkách stále jen psy musí být nuda. V Debrecenu bylo horko. Tahle velmi pohledná slečna (byť za doprovodu svého přítele, vzhledem připomínajícího profesionálního bodyguarda) vystavovala letně a sportovně oděná. Jak se posuzovalo panu rozhodčímu nevím, ale pravdou je, že zachoval naprosté dekorum. Pes chodil slušně, avšak slečna nakonec nezvítězila. V každém případě jí diváci hodně fandili!

Cestou z Debrecenu jsme do auta naložili pět dvanáctikilových melounů, které jsme koupili od místního zemědělce přímo z pole. Pro ně jsme sem jeli především! O jejich kvalitě ani o tom, že jsou čerstvé, nebylo třeba pochybovat. Byly vynikající. Cesta nám ubíhala s radostí ze skvělých výsledků a ani hodinové čekání na maďarsko-slovenské hranici v Rajce nás neporazilo. Odklonili nás totiž přes starý přechod, neboť se jim před celnicí srazily dva kamiony. Tím byl konečný výčet nepříjemností tohoto víkendu vyčerpán a my se můžeme začít těšit na naší další účast příští rok. Ty melouny totiž stojí za to!

 Čínský chocholatý pes
Posuzovala: Zsuzsana Petik  (Maďarsko)

Poznámka k výsledkům.:
Super Best in Show je soutěž pro vítěze Best in Show z výstavy v Oradey a vítěze Best in Show z výstavy v Debrecenu. O titul Vítěz Best in Show soutěžila zvlášť štěňata ve věku 3-6 měsíců, junioři, veteráni a vítězové plemen ve skupinách FCI. Titul Vítěz Super Best in Show je momentálně nejvyšší získatelný titul z mezinárodní výstavy. 

19. 8. 2002 - Ing. Libuše Brychtová