Mezinárodní výstava

Arad (2x CACIB) - Rumunsko - 5. a 6. října 2002

Mezinárodní výstava se zadáváním prestižního titulu "Vítěz střední a východní Evropy" (obvykle Winner Mid&East Europe nebo letos v Rumunsku Central&Eastern European Winner) se koná jen jednou ročně a každým rokem jí pořádá jiná členská země FCI z území, uvedeného v názvu titulu. Loni to byla polská Poznaň, letos rumunský Arad a příští rok 28. a 29. června 2003 naše Brno - Intercanis. Do Poznaně se mi nechtělo, ale od chvíle, kdy jsem dostala do ruky propozice na Arad, bylo o naší účasti rozhodnuto. Pojedeme to zkusit.

Účast na takové výstavě je sázkou do loterie a já jsem mínila vsadit všechna tři želízka do ohně - tedy Akima, Arnyho i Gessi. Arníkovi chyběly dva CACe na Rumunského šampiona (podmínku rok a den už splnil) a u Akima s Gessi jsem hýčkala neskromnou myšlenku na případný zisk CACIBa a tudíž na jednorázové udělení titulu, které bývá druhou výsadou výše uvedené výstavy. V propozicích jsem se dočetla, že držitel sobotního CACIBa získá titul "Vítěz střední a východní Evropy 2002" a pokud stejný pes dostane CACIBa i v neděli, bude mu ihned udělen titul Rumunského šampiona. Jenomže propozice současně uváděly, že Rumunským šampionem se automaticky stane držitel jen nedělního CACIBa. Zmíněný protimluv na výstavě způsobil zmatky, ale protože mám CACIBy z obou dnů, mohu potvrdit, že Rumunský šampion se zadával jen držitelům nedělního CACIBa. Lákadlem byl i juniorský rumunský šampion za nedělní vítězství ve třídě mladých a juniorský vítěz střední a východní Evropy v sobotu. Na propozicích se nacházel i plánek města a umístění výstavy, takže vše vypadalo velmi seriozně a hosté se mohli začít sjíždět. Na přihlášce svých psů jsem zaškrtla žádost o rezervaci ubytování pořadatelem a když mi na vstupním listě přišlo, kromě jmen psů, i jméno hotelu, idyla se zdála býti dokonalou.

Až dva dny před odjezdem jsem začala řešit, co si vezmu na sebe, a tím pádem jsem se dopracovala, jako vždy, k základní podmínce pro výběr oděvu. Je výstava v hale nebo venku? V říjnovém termínu mě ani ve snu nenapadlo nic jiného, než vidina moderní haly kdesi v Aradu. Jen název místa výstavy z propozic "Neptun Strand či Arad - Strandul" mi najednou přišel podezřelý. Strand je přece v angličtině pláž či břeh a Neptun má hodně co do činění s vodou. No, třeba tam mají halu! Statečně jsem zadala název do internetového vyhledávače a vzápětí se moje černé tušení změnilo na šílenou jistotu - výstava se koná venku a navíc na koupališti! A já bláhová myslela, že poslední rýmu od prochladlých nohou bylo možné chytit v Mariboru (reportáž ZDE). Četné internetové stránky nabízely řadu okouzlujících snímků ze slunečné pláže plné turistů, včetně filmečku, na němž dováděly lepé děvy nahoře bez. V červenci či v srpnu je tam zaručeně krásně, ale co 5. a 6. října, když naši rosničkáři malovali po televizní obrazovce dlouhatánské brázdy nízkého tlaku s deštěm přes celou Evropu? Další masochistický pokus mi ukázal předpověď počasí v Aradu na uvedený víkend - zataženo, vytrvalý déšť, 12-14°C, v noci 4°C. Pravděpodobnost splnění předpovědi 40%. Bezva, takže zabalím holínky, šusťáky, dvoje ponožky, teplé prádlo, psům deky a roláky.

Na 782 km dlouhou cestu jsme vyjeli už v pátek po 14. hodině. První přeháňka nás chytila za Prahou, déšť za odbočkou na Benešov a liják u Jihlavy. Nad Brnem visely černočerné mraky a bylo jen otázkou času, kdy se z našeho auta stane ponorka. První hranice jsme překračovali v Bratislavě s minimálním zdržením. Na území Maďarska jsme mezi dvěma přeháňkami stihli vyvenčit, což se ukázalo jako životně důležité. Na hranici s Rumunskem jsme kolem 23. hodiny čekali víc než 50 minut v koloně asi dvaceti aut. Živě jsem si představovala chudáky, kteří tudy pojedou zítra ráno a budou spěchat! O žertovnou historku se nám postarali pořadatelé výstavy. Spolu se vstupním listem nám totiž došla pěkná kartička s nápisy: Custom priority a Prioritate Vamala Expo CACIB Arad 5. -.6.10.2002. Nad nápaditostí pořadatelů jsem smekla. Zaslat cizincům průkazku pro přednostní průjezd hranicí, to je tedy nádhera. Až rumunský celník mi jasně vysvětlil, co si o kartičce myslí: "Nula, ninč!" A bylo hotovo. Nu což, nám to nevadilo, ale v ranní frontě vezmou opozdilci zavděk asi čímkoliv. Přesně o půlnoci jsme vjeli do Aradu a podle bílých šipek s červeným nápisem "CACIB" jsme bez zaváhání přistáli před výstavištěm, od kterého bylo k našemu hotelu "Parc" už jen asi 300 metrů přes most nad řekou Mures. V hotelu jsme měli ubytování zamluveno, jenomže jak se podle slov recepční ukázalo, až od druhého dne od oběda, čímž máme momentálně smůlu. A to jsem na přihlášky výrazně napsala data obou požadovaných noclehů! Chvíli to vypadalo, že budeme spát přímo pod mostem nebo hledat jiný hotel, ale manžela napadlo zeptat se té dámy, zda nemá jakýkoliv jiný volný pokoj, v němž bychom mohli přespat. O tržním hospodářství a kvalitních službách pro klienty toho slečna moc nevěděla. Dlouze něco řešila s nosičem zavazadel a nakonec nám podala klíče od pokoje 420 (přitom obrovský hotel zel prázdnotou!). Kategorie *** se ukázala jako plně vyhovující, i když, pravda, záchod splachoval skoro věčně, kohoutky kapaly celou noc a teplou vodu jsme k výstupu do čtvrtého patra museli intenzivně přemlouvat. Přesto se vše povedlo a po jedné hodině v noci už jsme chrupali v pohodlných postelích s myšlenkami na klidnou snídani v 7.00. A mimochodem - vydatně pršelo!

Ranní venčení v neustávajícím mrholení proběhlo bleskově. Až při návratu do hotelu a čekání na výtah nám došlo, že máme nad hlavami čtvero hodin s jinými časy. Nad prostředními stál nápis Bucarest a časomíra ukazovala o hodinu více, než udával náš časový rozvrh! A kruciš - už mají zimní čas! Nastalo raketové zrychlení příprav i balení věcí. Snídani jsme slupli z vlastních zásob a ušetřený čas jsme raději věnovali preventivním opatřením, která měla zabránit průniku dešťové vody do našeho vybavení a na psy. Zahřála nás také ranní rozcvička v podobě konverzace s obsluhou výstaviště, která nás nechtěla pustit zaparkovat do areálu s tím, že už je plný. Zachránily nás fotky naháčů, které jsem ve stádiu nejvyššího zoufalství vytáhla. Pánové s těly kulturistů pokroutili nad naháčky hlavami, odstranili zátaras a pustili nás dovnitř. Podle troubení a vydatných nadávek jsem pochopila, že za námi vjezd zase zavřeli. Zaparkovali jsme na betonu, nedaleko našeho kruhu. V hustém dešti jsem šla shánět katalog. Cestou jsem objevila několik čísel kruhů na různých místech kolem sebe a našla jsem také kancelář s frontou "neplatičů". Dav lidí u výstavní kanceláře se stal typickým obrázkem na celé dva dny. Informace, že se katalogy vydávají v kruhu mě pobavila proto, že zjistit bez katalogu, který máme kruh, bylo zhola nemožné. Až němečtí přátelé od čivav mi ze svého katalogu našli kruh číslo jedna, kde jsme měli sídlit. Ovšem ve chvíli, kdy jsem došla na dané místo, kruh nám zrovna stěhovali z deště pod stříšku jednoho z letních domečků. Manžel vyhodnotil situaci bleskurychle a podařilo se mu vmanévrovat naše věci do suchého kouta, kam nepršelo a táhlo do něj jen ze dvou stran. Slečny s katalogy i s vybavením kruhu přišly zanedlouho. Už jsem se za nimi chystala, ale nemohla jsem najít vstupní list! Představa, že mi někde vypadl do bláta byla neutěšená. Nejprve se po naší zpětné stopě vydal manžel, pak i já. Výsledek stejný - nic. Odhodlala jsem se, že to dvěma sympatickým rumunkám nějak vysvětlím, když manžel vstupák našel - založila jsem ho ve zmatku do alba s fotografiemi, které jsem ukazovala při vjezdu do areálu. Sláva, můžeme pro čísla. Kombinace 909, 911 a 917 na oba dny, slibovala zábavu. V katalogu se mezi číňánky skvěla jména řady ruských psů s kvalitními rodiči, z části také z ch.s. Sasquehanna. Mimochodem, vzpomenete si na mě: nastane čas, kdy nám všem vystavovatelé a chovatelé číňanů z Ruska (a zemí bývalého SSSR) pěkně zatopí! Konkurenci měl Akim i Arny, Geska jen v souboji o CACIB, zato dvojnásobnou. Výstava měla začít v 10.00 a na řadu jsme měli jít po pudlech a grifoncích, což jsem odhadla na dobu mezi polednem až jednou hodinou. Seděli jsme v zimě a vlhku a meditovali o našem duševním zdraví. Zatímco se ostatní rozvalují v postelích, my, blázni, jedeme téměř 800 km do deště. Ale asi je to osud všech, kteří chtějí něčeho dosáhnout. Po půl hodině začal jakýsi muž zametat mokré listí z plochy dlaždiček před námi, a vytýčil tak výstavní kruh. Kolem jedenácté jsem na své obchůzce výstavištěm potkala našeho rozhodčího. V těžké pohodě teprve mířil ke kruhu. Po krátké poradě se sousedním kolegou dali kruhy přestěhovat zase zpět na asfaltové hřiště. Posuzování začalo po půl dvanácté. Déšť ustal. Do půl druhé se mraky trochu protrhaly a než jsme šli po půl třetí na řadu, vykukovalo i hřející sluníčko.

Než se vrhneme do světa šampionů, zavítejme ještě do reality běžného dne, abychom si připomněli, jak se vlastně máme. Ačkoli se pořadatelé zjevně snažili, několik věcí mi vyrazilo dech. Stav rumunských toalet (výjimečně by zde více příslušel vulgární pojem hajzl) byl vskutku tristní (na většinu míst se nedalo ani vejít). Alespoň nešlo o dřevěné kadibudky. I když ty by možná více větraly. Převléknout se nebylo kde, voda z jediného kohoutku na pánské části WC tekla jen ledově studená. Triviální dotaz k manželovi, jestli je tam záchodový papír, mu způsobil záchvat smíchu. Banalitu své otázky jsem pochopila vzápětí. Slabší nátury měly při pohledu do prostoru WC tendenci kolabovat. Druhou příšerností byla kvanta volně pobíhajících bezprizorných psů. Vyzáblá, evidentně začervená a nemocná stvoření se pokoušela žebrat, kde to šlo - i na výstavě mezi načesanými psy, kteří jim vpadli do podzimně klidného teritoria. Smečky nejrůznějších psích bezdomovců jsme spatřili ve městě i na vesnicích a chápu, že zdivočelé tlupy mohou být pro obyvatele vážným problémem. Nikde jsem také neviděla tolik mrtvých nebo zmrzačených psů na silnicích a v příkopech jako zde. Srážky s auty jsou na denním pořádku a přežijí jen ti nejpozornější, nejrychlejší a nejchytřejší. Naproti tomu se hned na parkovišti za závorou výstaviště konal trh se zvířaty - kočky a koťata, psi a štěňata, kachny, slepice ... - co si jen vymyslíte. Ku cti místních strážníků nutno říci, že se snažili jednoho "chovatele", který s ohrádkou štěňat zakotvil přímo v prostoru výstavy, vykázat mimo stanovený prostor. Rumunsko je země propastných kontrastů - bohatství vedle bídy, honosné zámky vedle zřícených chatrčí, evropský šampionát psí krásy vedle pobíhajících nemocných tuláků. Až ten Váš psí drahoušek zase nebude chtít šunku od kosti nebo lahodnou konzervu, přečtěte mu jak to chodí v Rumunsku. Třeba se umoudří!

Skokem, ne nepodobným rumunským paradoxům, se vrátíme na výstavu. Již před začátkem posuzování číňanů jsem zjistila, že dorazilo štěňátko ze Slovenska, hairless fenka maďarské majitelky i nahá fenka z mezitřídy a PP fenka z juniorů. Starosti mi dělal pěkný tmavý hairless pejsek, u kterého jsem tušila že bude soupeřem buď Akima nebo Arnolda. Rozuzlení se blížilo. První mladý psík z Ruska Best Brabus je zatím vytáhlý pejsek, vcelku pohledný i zajímavý. Oba dny si ale odmítl nechat prohlédnout chrup, takže skončil s výbornou bez titulu. K Akimovi nastoupil do třídy Vivat Sanraiz Adventure (Gwarny Sasquehanna x Del Sasquehanna Basta). Mezi psy je věkový rozdíl 5 měsíců, asi 3-4 cm výšky a asi tak kilogram váhy ve prospěch osvaleného Akima. Pejska jsem viděla chodit mimo kruh a hodně se mi líbil. Při vystavování nebyl čas ho okukovat, neboť jsem s Akimkem pracovala ze všech sil. Výsledný CAC mi dodal elán a zjištění, že Arnymu nenastoupil konkurent, mi zvedlo náladu. Netoliko však Arnymu, kterému se hrubě nelíbil klobouk páně rozhodčího. CAC sice dostal, ale oba jsme věděli, že pro dnešek je to tak akorát. U labutěnek nebyl přihlášen žádný pes, a proto po spíše symbolickém oběhnutí kolečka získal Akim CACIB, včetně titulu Vítěze střední a východní Evropy 2002. Do třídy štěňat nepřijela paní Thoma a tak na jemňoučkou, čistě nahou Jolly Atrey Kirabzer čekalo ocenění velmi nadějný a postup do odpoledního finále štěňat. S potvrzenou absencí Brenthill bylo jasné, že očekávaný další přátelský zápas ČR : Rakousko se dnes konat nebude. Zato v mezitřídě se s mladým úspěšným handlerem předvedla Lolita Casidy (Grenadier Sasquehanna x Makata Sasquehanna), velice podobná svému tatínkovi výrazem, hlavou i typem. Bohužel je také trošku větší a zatím se mi jeví malinko nevyvážená. Přesto byla Gesce kvalitní soupeřkou a obě se musely pěkně snažit. Po osrstěné juniorce Midnight Myuzik Body (Strong Stael Jansen x Vellar Pljus Allondra) - s jemnější hlavou a průměrným osrstěným - nenastoupila nepřítomná Jasněnka paní Thoma a tak zbylo utkání o CACIB na obou hairless fenkách. Gessi měla výhodu v řadě absolvovaných výstav i ve svých výstavních zkušenostech a CACIB včetně zadávaného evropského titulu získala. Ačkoli se to ráno, při pohledu do katalogu, vůbec nezdálo možné, sešel se v soutěži o BOB zase Akim s Gessi. Další "domácí" klání zvýšilo skóre Gessiných úspěchů.

Zážitkem byla snaha většiny vystavovatelů, nechat si zapsat výsledek do rodokmenu. Před kanceláří stála dlouhá fronta a uvnitř seděly jen dvě paní, které nápor mohly sotva zvládnout. Zapisovaly, vybíraly peníze na soutěže, odpovídaly na dotazy proč je to či ono jinak, tu a tam na neurčitou dobu odcházely nebo se bavily s kamarádkami od vedle. Zorganizovat nedělní vydávání diplomů rumunských šampionů jistě nebylo snadné. Od majitelů byly vybrány posudky, v sousední místnosti seděli zapisovatelé a psali a psali. Jen tu a tam dostal nějaký šťastlivec diplom vystavený počítačovou tiskárnou. Většina skončila jako originální rukopis. Rozdávání hotových diplomů majitelům psů se pak stalo spíše loterií o štěstí, protože vůbec nebylo jasné čí diplom bude kdy hotov. Nakonec si vystavovatelé vzájemným hlasitým vyvoláváním názvů plemen z diplomů pomohli sami, jinak by asi ještě teď nebylo hotovo.

Na večerní finále se vyčasilo a kdyby byl kruh mimo stíny stromů, mohli vítězové vydatně zářit. Každé skupině hrála moderní hudba, pro vítěze byly připraveny slavnostní fanfáry. Oba dny posuzoval psy i jednu ze skupin FCI ve finále i pan Josef Němec, prezident naší ČMKU. V páté skupině jsme fandili i třem peruánským naháčům francouzského majitele pana Viela. Bohužel jeho psi doplatili na zlaté šňůry pro držitele BOB, které jim pro finále nechal na krku. Dotyčnému pánovi sice pěkně ladily se žlutým sakem, ale feny se spíš snažily drbáním sundat tu nádheru z krku, než aby se dobře předvedly v pohybu. Škoda, třeba jim to bez mašlí příště vyjde. V deváté skupině FCI se po oba dny sešla spousta "známých" účastníků. Rumunský rozhodčí Dr. Roberto Schill vybíral v sobotu jen 6 postupujících z 25 finalistů. Do užšího výběru se vešli samí mnohonásobní finalisté Best in Group a multišampioni: královský bílý pudl z Maďarska (na vítěze skupiny jsem ho tipovala už dopoledne), malý černý pudl z Ruska (vítěz z Oradey), lhasa apso z Maďarska (např. BIS z KV v Maďarsku), maltézáček Paper Man Mary Evan pí Kupicové z ČR (mnohonásobný vítěz), béžový mops z Maďarska (též častý finalista) a také Gessi Modrý květ z ČR (o ní všechno víte). Na třetí stupínek dosáhl lhasa-apso, na druhý Gessi Modrý květ a zvítězil královský pudl. Z tak pěkného výsledku se mi tajil dech. Přece jen Evropský pohár je Evropský pohár. Asi ho příští rok pojedeme pokoušet i v červenci do Brna, aby byla nějaká legrace.

Čas pro večerní návrat do hotelu jsme si nemohli vybrat lépe. Nejprve jsme těžce hledali místo k zaparkování a sotva se nám to povedlo, vjela do dvorany kolona svatebních aut. Nevěsta se ženichem a se svatebčany absolvovali tradiční rituál proslovů, rozbíjení skla a zametání střepů uprostřed hlavních dveří mezi vracejícími se hotelovými hosty se psy. Naši naháči v kleci byli tím nejmenším, co se kolem nich motalo, zato smečka dobrmanů působila za zářivě bílými nevěstinými šaty vcelku impozantně. Po teplé polévce k večeři jsme padli za vlast my i psi. Nezbytné půlnoční venčení přineslo další idylku. Na jasné obloze svítily hvězdy a venku se dalo vydržet jen ve svetru. Pohoda klidné procházky po pěkně upraveném říčním břehu skončila ve chvíli, kdy Gessi, za zvuků Niagarského vodopádu, vrátila na světlo světa kuřecí páreček v téměř tekutém stavu a okamžitě si vysloužila tabletku živočišného uhlí. Ranní jasno spolu s vydatnou snídaní (v pohodě jsme jí stihli) nám slibovalo příjemný den. Nikam jsme nemuseli spěchat, na řadu půjdeme stejně jako včera až k poledni, a místa je všude dost. Sluníčko svítilo celý den, bylo dokonale jasno s azurovou oblohou a teplota se míhala kolem 18°C. Se změnou rozhodčího naštěstí nedošlo ke změně výsledků ani zadaných titulů, čímž se Gessi s 27x BOB, 21x CACIB a s umístěními ve skupinách FCI přiblížila našemu doposud nejúspěšnějšímu psu Ich. Cennovi Modrý květ. Cenn ovšem zůstane navždy nepřekonán svými úspěchy v soutěži šampion šampionů ČR a skvělými vítězstvími ve třídách otevřené a dvakrát šampionů na světových výstavách. A především - je prvním nejkrásnějším číňánkem z českého chovu! Arny čtvrtým CACem řádně splnil Rumunského šampiona, zázračně vylepšeným výkonem při předvedení si nadělil res. CACIB a Gessi s Akimem dostali diplomy šampionů za CACIB. Třešničkou na pomyslném dortíku byla další finálová účast Gessi v IX. skupině FCI, kde se včerejší zúčastnění multišampioni na stupních vystřídali. Buď jak buď, ostudu jsme na tomto mezinárodním poli neudělali. Naopak jsem si představovala, kolik kvalitních psů z Čech by tu mohlo ještě uspět. Brillianta, Crise i Codyho z Haliparku jsem viděla úplně živě. Tak snad příště v Brně nebo některý další rok v jiné zemi střední či východní Evropy.

Nedá mi to, abych se nezmínila ještě o dojmu, který jsem si odvezla. Všichni na výstavě k sobě byli neuvěřitelně milí, přátelští, ochotní si pomoci, vzájemně si fandit a blahopřát k úspěchům. Přitom vůbec nebylo důležité odkud kdo je, hlavně že měl krásného a pěkně předvedeného psa. Ani jazykové bariéry nebyly znát. Většinovou řečí už je delší dobu angličtina, doplněná o mezinárodně platnou gestikulaci a mimiku. Společnými silami se domluví všichni. Moji naháčci už mají svůj stabilní "fan klub", do kterého počítám báječné lidičky od nejrůznějších plemen, kteří se u nás na jakékoliv zahraniční výstavě nezapomenou zastavit a zeptat se třeba: "Tak copak dnes Gessi? Zase porazila Akima?" Ve finále nám fandí, tleskají, drží palce a také se s námi radují. Jak je to propastný rozdíl proti často zarputilé atmosféře na českých výstavách! Jestli vám mohu něco doporučit, tak jeďte do zahraničí. Oprašte cizí jazyky, vezměte sebou fotografie, vizitky a dobrou náladu. Zapomeňte na naší českou malost a nechte se unášet proudem mezinárodní kynologie. Věřím, že i vám se tam bude líbit a třeba se jednou shodneme na tom, jak by mělo kynologické počínání s naším přičiněním fungovat i u nás.

Při odjezdu z Aradu nás na rozloučenou provázel hlahol zvonů jednoho z největších zdejších kostelů. Nedlouho po té jsme na rumunsko-maďarské hranici prodlévali ve třech frontách více než hodinu. Vzpomněla jsem si také na paní Dandanovou, když nám rumunští obchodníci nabízeli skládací židličky, vyřezávané vázy, mísy a dózy. Už přesně vím, jak vypadaly její sponzorské dary pro letošní speciální výstavu v Telnici (nám se domů vskutku nehodily a naše zamčené auto odolalo i zoufalým nářkům a přemlouvání dotěrných prodavačů). Na slovenské hranici zaperlil celník, který zjišťoval zda a co vezeme. Po informaci, že se vracíme z výstavy psů, zkušeně nahlédl do auta a s konstatováním "Aha" nad prázdnou přepravkou na zadním sedadle, nás propustil. Arny zatím spokojeně chrupal v jiné přepravce na druhé straně auta. Domov nás přivítal ve 3.03 nad ránem a postele až ve čtyři, po vybalení věcí, nakrmení pejsků a po našem pečlivém vydrhnutí se ze zbytků rumunské nehygieny. Zbývá mi už jen maličkost - poděkovat svému manželovi za krásný víkend a popřát mu ještě jednou vše nejlepší k nedělnímu svátku, který jsme oslavili na výstavě psů ziskem krásných titulů. Ať se vám také tak daří!

Čínský chocholatý pes
(variety odděleně)

Sobota 5. 10. 2002 - Central & Eastern European Cup
Posuzoval: Cristian Stefanescu (Romania)
P-TM	Midnight Myuzik Best Brabus Mersenec (HA)	V-	Soboleva
P-TO	Ch. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V1, CAC - Arad Winner, CACIB - Central Eastern European Winner 2002	Brychtová
	Vivat Sanraiz Adventure (HA)	V2	Matveeva-Pranis
P-TS	Ich. Arnold Malyshka Airin (HA)	V1, CAC - Arad Winner	Brychtová
	Vivat Sanraiz Fausto (HA)	neúč.	Matveeva-Pranis
F-TB	Camelot Yucatan´s Honey Moon (HA)	neúč.	Thoma
	Yolly Atrey Kirabzer (HA)	VN	Petrene, Komar
F-TM	Brenthill Gavany´s Bohemia (HA)	neúč.	Thoma
F-Mz	Lolita Casidy (HA)	V1, CAC - Arad Winner, res. CACIB	Walczak
F-TS	Ch. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC - Arad Winner, CACIB - Central Eastern European Winner 2002, BOB, Reserve Best in Group	Brychtová
F-TM	Midnight Myuzik Body (PP)	VD	Soboleva
F-Mz	Jasněnka Powder od Chlpíků (PP)	neúč.	Thoma
.
Neděle 6. 10. 2002 - Romanian Champion Cup
Posuzoval: Dr. Roberto Schill (Romania)
P-TM	Midnight Myuzik Best Brabus Mersenec (HA)	V-	Soboleva
P-TO	Ch. Akim Hvězda z Podmok (HA)	V1, CAC - Arad Winner, CACIB - Champion Romania	Brychtová
	Vivat Sanraiz Adventure (HA)	V2	Matveeva-Pranis
P-TS	Ich. Arnold Malyshka Airin (HA)	V1, CAC - Arad Winner, res. CACIB	Brychtová
	Vivat Sanraiz Fausto (HA)	neúč.	Matveeva-Pranis
F-TB	Camelot Yucatan´s Honey Moon (HA)	neúč.	Thoma
	Yolly Atrey Kirabzer (HA)	VN	Petrene, Komar
F-TM	Brenthill Gavany´s Bohemia (HA)	neúč.	Thoma
F-Mz	Lolita Casidy (HA)	V1, CAC - Arad Winner, res. CACIB	Walczak
F-TS	Ch. Gessi Modrý květ (HA)	V1, CAC - Arad Winner, CACIB - Champion Romania, BOB, Finale 4.- 8. place IX. FCI	Brychtová
F-TM	Midnight Myuzik Body (PP)	V-	Soboleva
F-Mz	Jasněnka Powder od Chlpíků (PP)	neúč.	Thoma