Vrh "C"
čínský chocholatý pes - ch.s. z Haliparku

Kontakt:
ing. Libuše  Brychtová
U Malvazinky 8
150 00 Praha 5
Mobil: +420 603 232 067
Email:libab@nahaci.cz

Štěňátka se narodila 03. 05. 2002 - 2 hairless psi, 1 powderpuff fena, 1 powderpuff pes
Fotografie jsou níže na stránce, ZDE V GALERII č. 1  a ZDE v Galerii č. 2

Otec: Ch. Akim Hvězda z Podmok
chovný pes, 32 cm, PRA-neg., PL: 0/0 (rok 2002)
Matka: Ich. Angelika Nezkrotná markýza
chovná fena, 32 cm, PRA-neg., PL: 0/0 (rok 2000)

Jde o vrh, v jehož rodokmenu bude v budoucnu v prvních třech generacích 7 interšampionů !!! Oba rodiče mají odborně vyšetřeno oční pozadí a luxace čéšek s negativním výsledkem! Jedná se o první celkově vyšetřený rodičovský pár v ČR. Vyšetřeni jsou i dva předci z druhé generace (Arnold a Gwendy), také s negativním výsledkem.

Fotogalerii štěňátek od narození do 5 týdnů věku najdete ZDE.
Fotogalerii štěňátek v 8 týdnech ZDE.

Pedigree - Rodokmen štěňat "C" z Haliparku 
(u podtržených předků najdete jejich další údaje i foto)

20.5. Čas letí jako voda a štěňátka jako z vody rostou! Velikostně se velice vyrovnala, jen holčička je nepatrně drobnější, protože hoši jsou naopak pěkní cvalíci s pevnými kostrami. Mají za sebou už 2x stříhání drápků, aby mamince Andulce neškrábali bříško, vzorně spapali odčervovací pastu, každý den se chovají u mě i u manžela a už je také přikrmuji kaší a rozmáčenými granulkami. V sobotu 24. 5. jsme je přestěhovali i s porodnicí z klidného psího pokoje do obýváku, aby měli dostatek kulturního vyžití (např. naše přípravy na výstavu do Litoměřic, puštěné rádio či televizi). Přes ohrádku na ně zvědavě pokukuje tatínek Akim, dědeček Arny i slečna Gessi. Ale upřímně řečeno Geska víc pošilhává po jejich misce s krmením, než po nich samotných. Jen když některé mrně moc píská, jde se starostlivě podívat co se děje a nervózně stepuje za ohrádkou. Kdyby se ale moc přiblížila, Andulka by jí dala co proto. Když mrňata vrněla v obýváku poprvé, mohl si Arny údivem hlavinku ukroutit. Seděl na sedačce a natahoval krk k porodnici, v níž se mlely čtyři psí žemličky. Než je bude moci učit nějaké lumpárny, bude muset ještě počkat. Akim k ohrádce snaživě přinesl svůj nejlepší a nejmilejší aportík, ale u své manželky Angeliky se nesetkal s pochopením. Blafla po něm cosi v tom smyslu, že se zbláznil, protože ta mimina ještě ani pořádně nevidí na dálku. Ukonejšila jsem ho a vysvětlila mu, jak to se štěňátky chodí. Vzal aportík a s povzdechem si ho donesl do své přepravky. Od té chvíle trpělivě a v povzdálí vyčkává, až psí mrňata konečně vyběhnou z boudičky, aby si s nimi mohl do padnutí hrát.

Od pátku 23.5., kdy bylo štěňátkům 21 dní, se vyvíjejí velmi rychle. U všech svých předchozích vrhů mám vyzkoušeno, že právě 21 den je zlomem v jejich životě. Každý den mě některé ze štěňat něčím překvapí. Už poštěkávají, hluboce vrčí, Cody málem sám vyskočil z porodnice, Cris už dokráčel za maminkou do její přepravky, Cibetka mi sama vlezla na klín, kde slastně usnula a Casey mě uvítal štěknutím. Po probuzení podnikají první vycházky po ohrádce a učí se koordinovat pohyby nožiček. Když jsem jim prvně dávala kaši, místo maminčina mlíčka, překvapilo mě, jak jsou chápaví. Hned věděli, že ta ňamka je k snědku. Při pohledu na čtveřici zadečků u miniaturní mističky mě mnohokrát napadlo, jak geniálně napsal pan Čapek knížku o Dášeňce. Skoro slyším jak matka Příroda štěňátkům velí: "Vysunout jazýček a nos pěkně nahoru, aby se ti do něj nedostala kaše. Ale, ale. Teď ji máš za uchem! Tak olíznout a znovu." Napapaní bumbrdlíčci s nacpanými bříšky spokojeně usnou, aby mohli dál růst a psí maminka i já máme konečně chvilku klidu. Do konce týdne bych ráda vybrala jména a doufám, že se mi to podaří tak, jako u předchozího vrhu. Budu se opět snažit, aby jim padla na míru a snad i trochu k povaze. Tak se nechte překvapit a zase se vraťte pro další čtení. Brychtová  (28.5.2002)

03.06.2002 
Štěňátka dělají každý den velké pokroky a už se přihlásila ke svým jménům. Úplně první mi ho vnuknul osrstěný pejsek, který má prostě skvělý týden. Vzorně papá z mističky, chodí na nejdelší vycházky po obýváku, nechává se drbat na bříšku v leže na zádech a dává mi sladké pusinky na nos. Neptejte se mě proč, ale když s ocáskem nahoru a hrdě vztyčenou hlavičkou šmejdil v Arníčkově přepravce, napadlo mě bezděky jméno Cody (čteno Kody). Do ouška se mu dá broukat i zjemnělé Kodýsku či Kodečku. Tmavší nahatý pejsek, to je ten prvně narozený s velkými tmavými plotnami, dostane jméno Cris (čti Kris) a světlejší nahatý pejsek, dostane jméno Casey (Kejsi, Kasík dokonce je možné i Čejsi). Jména od "C" bývají pro chovatele docela problém. Je to písmenko typické pro naší abecedu a v cizích jazycích končí obvykle jako "K" - viz výše. Klasické jméno na "cé" dostala jen osrstěná holčička. Je čiperná, mrštná, zvídavá a chvílemi připomíná kočičku. Při pohledu na ní jsem si vybavila stejně šikovnou africkou kočkovitou šelmu a bylo rozhodnuto - Cibetka z Haliparku. Shrnuto a podtrženo: Casey z Haliparku, Cris z Haliparku, Cody z Haliparku a Cibetka z Haliparku. V tomto pořadí dostanou z plemenné knihy tetovací čísla a příště se vám představí na fotografiích už se svým jménem. LB

5.6.2002 - Dnes byla štěňátka poprvé na chvíli venku. Samozřejmě jen u nás na zahrádce, kde je čistá travička a kde jim nic nehrozí. Teplý vítr byl sice dost silný, ale statečným drobečkům to nevadilo. Asi je zpočátku překvapilo, že jsem je z jejich ohrádky naložila do malé přepravky, ve které jsem je snesla o dvě patra níž, ale když jsem otevřela dvířka, nastalo překvapení ještě větší. Do malinkaté přepravky je totiž Andulka zapresovala svou maličkostí. Chtěla se také nosit! Psí maminka si naštěstí dala vysvětlit, že dnes je na programu výuka pohybu v terénu a tak z přepravky vylezla a čumáčkem lákala psí děti k vycházce. První statečně vylezl Casey a za ním Cody. Cibetku s Crisem jsem nakonec vyndala a přepravku dala z jejich dosahu. Mrňata se s úžasem rozhlížela kolem sebe. Udivila je i tráva, která hlavně naháčky šimrala do bříšek. Díky teplu a sluníčku se jim venku začalo líbit a pomalu capkali za maminkou, která je prováděla, téměř jako turistickou delegaci, po svém hradě. Tak důležitě se tvářila. V jednu chvíli jsem se lekla, protože Cris zaběhl mezi kytičkami až do zeleného plotu. Hned jsem se za ním rozběhla, ale vzápětí jsem zjistila, že ho nesním rušit. Běžel tam kakat! A vybral si stejné místo jako obvykle Akim. Psíčka jsem moc pochválila a oba jsme se vrátili do kolektivu. Když po chvilce psí miminka pochopila, že mají chodit na volání "Štěňátka, štěňátka" i za mnou a na třetí pokus všichni radostně a se zvednutými ocásky přiběhli, dostali od Andulky za odměnu trošku sladkého mlíčka. Pak už jsem je naložila a unavené uložila domů do postýlky. Spali na zádečkách s nožičkami ve vzduchu možná se jim zdály "běhací" sny. LB

7. 6. 2002 - Vznikla nová fotogalerie, štěňátkům je právě 5 týdnů a je s nimi spousta legrace. Ostatně - podívejte se SEM.

Legrace je se štěňátky i ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká. Práci v kanceláři u počítače jsem skončila v půl čtvrté v noci. Snažím se svůj režim denní podřídit štěňátkům i domácí smečce a jejím sportovním vycházkám. Vrátila jsem se do bytu, pohladila psí maminku Aničku, která mě vítala, a vypustila jsem z ohrádky probuzená mrňata. Psíci i fenečka se vzorně vyčůrali na noviny a začali šmejdit po pokoji. Honem jsem přichystala misku s krmením, ale kašičce moc nedali. I na mě padl ranní hlad a tak jsem si z ledničky vyndala zbytek grilovaného kuřete. Andulka na mě vrhla pohled plný zájmu o tu lahůdku a já si řekla, že jí snad tím kouskem písklete výchovu nezkazím. Podala jsem jí větší kousek libového prsíčka. Vzala ho do tlamičky a odběhla do pokoje. Myslela jsem, že si ho někde v koutku zbaští, ale za chvíli byla zpátky, kuře držela v papulce a tvářila se ustaraně. "A tak, ty si ho chceš schovat na horší časy a nevíš kam, viď?", napadlo mě. "Ale to si holka musíš poradit sama". Andulka se tvářila, že mi rozumí, a znovu zmizela ve vedlejším pokoji. Po očku jsem sledovala štěňátka, jestli něco nevyvádějí a hlavně, jestli někam nezalézají. Dnes je zaujaly prázdné přepravky s měkkými polštářky Akima, Arnyho a Gesky (ti spali s pánečkem v posteli), takže je pěkně prozkoumali a zase se rozprchli. Už jsem skoro usínala únavou, ale pokažte jim tu vycházku, že. Až když jsem zahlédla Cibetku, kterak se snaží zapresovat do škvíry mezi dvě přepravky, vstala jsem, abych jí to rozmluvila. Vzápětí se mi ovšem naskytl jiný pohled. U prostřední přepravky stál Cody s Crisem a oba upřeně civěli dovnitř. Co je tam tak zvláštního? Nedalo mi to a sehnula jsem se, abych si prohlédla cíl jejich zájmu. Uvnitř přepravky, až docela vzadu, stál Casey na zadních, předními pacičkami na čemsi stepoval a ke všemu cosi žvýkal v tlamičce. "Propána, molitan z pelíšku", blesklo mi hlavou a srdce se mi zastavilo leknutím. "Jestli ho zbaštil, tak mě čeká veterina!", letělo mi v myšlenkách. Vzápětí jsem si ale uvědomila, že psík má tlamičku usměvavou od ucha k uchu a žižlá a žižlá. Ještě chvíli jsem nevěřícně zírala na jeho úlovek a pak jsem se začala smát. Ten šikula sám našel Andulčin kousek kuřete a i když mu zoubky teprve začínají růst, už ví, co se s masíčkem dělá! Casey byl svou prací tak zaměstnaný, že si mě ani nevšiml. Cupoval prsíčka a nevnímal ani Codyho s Caseym. Ti se s ním vzápětí o lákavou dobrůtku poškorpili a každý si odnesl proužek nečekané kořisti. A Andulka? Ta zřejmě zapomněla, kam svůj poklad dala, protože bez úspěchu prohledávala okolní dvě přepravky. Stála jsem nad těmi šikulíky hodnou chvíli a přemýšlela o tom, jak jsou vynalézaví. S číňanem prostě nikdy není nuda. A pak, v těhotenských příručkách se píše, že kojené děti jsou chytřejší. Že by to platilo i pro pejsky? Druhý den jsem mrňatům naložila granulky s libovým kuřecím a to jste měli vidět, jaká byla u misky tlačenice. Nedá se nic dělat, štěňátka už si budou maminčino mlíčko dávat jen jako zákusek nebo závěrečného panáka :))) LB. 

17.6. Intenzivně odstavujeme Angeliku, která dohání své mateřské povinnosti výrobou mléka. Pro mě Jitku to znamenalo dvě návštěvy, kdy jsem jednou dovezla mrňata za maminkou a jednou Jitka psí maminku k nám. Psíčata si cucnou mlíčka, pohrají si s maminkou a protože už pěkně koušou, je za chvíli po idylce a Andulka kouká, kam se uklidit. Nicméně pohled na dovádějící prcky je k nezaplacení. 

20.6. - Ze štěňátek se stanou televizní hvězdy. Natáčeli jsme s nimi pořad o výběru štěňátka (o jeho vysílání vás budeme včas informovat) a mrňata se svých rolí zhostila vskutku dokonale. Cody si zahrál malou epizodku s moderátorkou, Casey přímo před kamerou sehrál scénku s kopretinou (nechal se s ní párkrát cvrnknout do nosu, než jí postupně otrhal lístky a sežral), Cibetka se blýskla svým kouzelným hopkáním a Cris naopak dospěláckou elegancí pohybu, Cody na požádání předvedl, jak štěňátko vzorně vychází z přepravky a všichni dohromady, včetně Angeliky a Akima ukázali štábu, jak vypadá idylická psí rodinka. Jak dopadne výsledný sestřih záznamu, pořízeného na zastíněné zahrádce v 35 stupňovém vedru, to bude překvapení i pro mě. V každém případě budou číňánci o prázdninách zase v televizi.

25.6. - To to uteklo! Zítra si pro dvě štěňátka (Casey a Cris) přijedou první noví majitelé. Celý den si ještě užívám pohledu na hraní celého vrhu. V pondělí jsme zvládli očkování, fotografování (viz fotogalerie) i tetování, dnes úspěšně kontrolu vrhu a poslední "kamarádící" návštěvu (přijel za námi Martin s kamarádkou Eliškou a s naším štěňátkem Briliantem z Haliparku) a zítra večer už u nás bude skoro smutno. Ve čtvrtek večer odjede Cibetka, zatímco pro Codyho vhodného pánečka zatím hledáme. Cody je nádherným, pevným pejskem s výstavními předpoklady v typu i osrstění a rádi bychom ho dali k někomu, kdo jeho krásu a chytrost využije. Umí skvěle olizovat nos, už přibíhá na zavolání, rád leží na zádečkách a nechává se drbat na bříšku. Je to pohodář, který nemůže svého majitele zklamat.

30.7.2002 - Dnes našel své nové pánečky i Cody. Prožila jsem s ním nádherný kus léta, který mi zpříjemnil mnoha legráckami a nádhernými zážitky. Moc jsem si to sním užila. Teď ho čeká kariéra závodníka agility a snad i nějaká ta výstava. Doufám, že si vzal k srdci vše, co jsem ho naučila a bude z něj milý a odvážný psík. Pánečkové mu začali říkat Cory, aby to na závodech lépe znělo a také lépe doléhalo do psích oušek. Moc se těším, až ho zase uvidím. Doufám, že z něj vyroste psík jak má být. 

Tak hodně štěstí štěňátka, ať se vám v nových domovech líbí a ať máte hodné pánečky. Teď už se musíte postavit na své nožky. Já už jsem zamáčkla poslední slzu po loučení a budu den co den netrpělivě očekávat zprávy od vašich pánečků. 

L. Brychtová