Vystavování psů - 11.

* Předchozí díl 10. - Výstavní taktika 4

Rady skutečně taktické III. 

Do kapitolky o výstavní taktice nám chybí ještě některé maličkosti. Tak se do nich pusťme.

Rozhodování mezi dvěma psy
Budete-li jezdit na výstavy pravidelně, s největší pravděpodobností se vám stane, že narazíte na stejně silného soupeře nebo obávaného konkurenta a rozhodčí se bude rozhodovat mezi oběma jedinci. Je jedno, zda půjde o známku mezi velmi dobrou a výbornou, o výběr do finálové čtveřice nebo o titul. Pokaždé musíte v zájmu většího úspěchu svého psa udělat maximum. Jenomže co to je? Jednak byste měli odhadnout, zda s vámi soupeřící pes je skutečně lepší než váš nebo jestli máte trošku navrch vy. Je také možné, že váš pes je lepší v pohybu a druhý pes je lepší v postoji. Podle toho všeho je třeba přizpůsobit celé vystavování při porovnávání obou psů.

V pohybu máte dvě možnosti. Je-li je váš pes lepší, držte se dle možnosti poblíž svého soupeře, aby byl rozdíl markantnější. V opačném případě můžete lehce ztížit situaci rozhodčímu a nechat si pro jistotu větší odstup (metody zpomalení a zrychlení tempa jsme již probrali). Odhalí-li ovšem rozhodčí váš úmysl a přikáže vám soupeře dojít, nezbývá vám než se soustředit na nejlepší předvedení svého psa v klusu, jakého jste oba schopni. Námaha se jistě vyplatí.

Velmi pravděpodobně vás bude chtít rozhodčí vidět v pohybu tam a zpět vedle sebe. Je na vás, abyste svému psu vytvořili co nejlepší podmínky pro jeho předvedení. Bonton výstavních kruhů velí, aby majitelé obou jedinců předvedli své psy opravdu vedle sebe a nikoliv za sebou, kdy pro jednoho není na druhého vidět nebo běží pět metrů na šíř vzdáleni od sebe. Oba psi jdou vždy uvnitř mezi dvojicí handlerů, což znamená, že vystavovatel jdoucí směrem od rozhodčího vlevo vede psa v pravé ruce po své pravé straně a v průběhu otočky se situace obrátí. V obratu je nutné přehodit si vodítko do druhé ruky tak, aby oba psi klusali bok po boku uvnitř dvojice ve směru tam i zpět! Slušností je, aby majitelé se psy společně vykročili směrem tam a aby na sebe po otočce vzájemně počkali a i k rozhodčímu se vraceli opět spolu. Mezi sebou by psi měli mít takovou vzdálenost, aby se nerušili, ale aby je rozhodčí bez problémů mohl posoudit najednou. Obvykle jde asi tak o půl metru až metr, podle velikosti psů. Po tomto předvedení následuje podle pokynu rozhodčího buď statické předvedení (psi se staví vedle sebe, bokem k rozhodčímu a asi dva metry před ním) nebo další pohyb po kruhu, což znamená, že handler jdoucí vlevo plynule zahne do směru výstavního kruhu a druhý jej následuje.

V postoji se dá mezi dvěma psy svým způsobem taktizovat také, ale musíte opět odhadnout kvality soupeře. Má-li váš pes například lepší hlavu, snažte se stavět psy čelem k sobě. Není zakázáno, pokud se rozhoduje mezi dvěma psy, abyste se vzájemně obešli, otočili, dokonce si i vyměnili místa. Všechny přesuny musejí být nenásilné, přirozené a maximálně výhodné pro psy. Má-li váš soupeř lepší celkový postoj, může na vašeho psa někdo známý tiše! zavolat, písknout nebo jinak upoutat jeho pozornost a dostat psí tělíčko do potřebného napětí. Jinak je takové povzbuzování zakázáno! Všeobecně se v postoji, kde jde o rozhodnutí mezi dvěma jedinci, snažte maximálně zvýraznit všechny přednosti svého psa. Pokud i přes veškerou snahu dvojboj "prohrajete", nebuďte smutní, za týden na jiné výstavě můžete klidně skončit opačně.

Majitel
Nedoceněnou, leč dávno známou pravdou je tvrzení, že jak aktivně se v kruhu projevuje majitel, tak aktivně se předvádí pes. Aktivně ovšem neznamená zběsile rychlé pohyby, rozmáchlá gesta a přehnaně přísné povely. Aktivita majitele bývá na pohled skrytá, ale projevuje se v energičnosti jeho pohybu v kruhu, v ráznosti kroků, ve vzpřímeném držení těla, v pevném pohledu, v jistotě, s jakou svého psa předvádí. Aktivní může být jen takový majitel, který svému psu věří a cílevědomě se snaží pro svého svěřence udělat maximum. Můžete si sami odpozorovat, co se děje na vodítku s vaším psem, jste-li například unavení či nervózní, nebo jak jinak se pes projevuje, máte-li dobrou náladu plnou optimismu.

Na aktivitě majitele zcela závisí kvalita klusu psa v kruhu. A to od prvního až do posledního kroku. Jestliže majitel vyjde nerozhodně a nejistě, pes obvykle vykročí mimochodem, nikoliv klusem, nebo nástup zmešká úplně a takzvaně „zaspí“. Vyjde-li majitel rázně, pes se okamžitě podřídí a zvolí správné tempo pohybu. Majitelům, kteří si nejsou jistí, jak mají vykročit, radím, aby si představili, že právě odcházejí se svým psem na dlouho očekávanou procházku. Jsou plní aktivity a radosti, protože se těší na to, jak se pobaví. A to je přesně ono. Zkuste si to! Všimněte si, v jaké náladě berete do ruky vodítko psa, když jdete ven a s jakou radostí tak činíte. A tohle přeneste do výstavního kruhu. Slibuji vám, že projev vašeho psa vás překvapí.

Často se setkávám s tím, že ve chvíli, kdy se v kruhu stane něco nečekaného (pse se třeba lekne a zařadí „zpátečku“), vyděsí se také majitel. Začne zmatkovat a místo toho, aby k psovi jen tak mezi zuby prohodil: „To nic, toho si nevšímej. Jdeme dál!“ (čímž ukáže psovi, že má situaci pevně pod kontrolou a není se čeho bát), začne se chovat z pohledu psa „divně“. Zastaví se, nerozhodně čeká co pes udělá, dámy začínají šišlat „Ježíši Žofinko, my jšme še polekánkovali …“ , pánové obvykle ztratí svou jinak běžnou kuráž a vyčkávají, až se situace nějak usadí. Ujišťuji vás, že nic horšího, než výše uvedené, snad nemůžete udělat. Vy jste vedoucím dvojice, vy velíte a dáváte psovi podporu! Garantuji vám, že pokud z vás bude uzlíček nervů, který si neví rady sám se sebou, pes z toho bude dokonale zmatený. Tím nechci říct, že bych sama někdy nebyla nervózní. Samozřejmě že jsem, ale snažím se nervozitu potlačit a převést jí v nějakou zábavu, protože ve stavu nervozity člověk dělá samé nepředloženosti a pokazí i to, co by jinak zvládl levou zadní.

A ještě kousek praxe. Při pohledu na zahraniční vystavovatele často uvidíte, že před vykročením do kruhu nebo do pohybu vůbec, svého psa poplácají, pohladí, podrbou pod bradou, ukáží mu výstavní vodítko, odměnu nebo jej jinak upozorní na následující akci. Není to samoúčelné. Připravují tak psa na to, která část z nacvičené rutiny je oba čeká a čím se zrovna budou bavit. Mě samotné trvalo drahnou dobu než jsem rozluštila, na jaký podnět reaguje ten který z mých psů. Samozřejmě každý na něco jiného! A jsme zase na začátku u podstaty věci. Nezapomeňte u vystavování svého psa myslet! Pokud se ve výstavním kruhu majiteli a psu něco nepovede, je to z 99% vina majitele. Totéž platí i při výcviku a při výchově psa. Příčinou jsou nepozornost, nesoustředěnost, nevšímavost, nedostatečný postřeh a pomalá adaptabilita na nové situace stran majitele. Chce to jezdit na výstavy a vystavovat a vystavovat. Každá získaná zkušenost se odrazí v příštím zlepšeném výkonu psa i jeho vůdce. 

Předvýstavní taktika

V rámci celé předvýstavní a výstavní přípravy je dobré nezanedbat ani "předvýstavní taktiku". Do ní patří mimo jiné přivyknutí psa na typ oblečení, v němž budete pravděpodobně vystavovat. Pes by měl přesně vědět, kde máte kapsy plné odměn a kam se má většinu času dívat. Měl by vědět, zda máte odměny v kapse, v kapsičce s výstavním číslem nebo v pouzdře na pásku od kalhot či sukně. Patří sem také zvyk psa na patřičné výstavní vodítko, jestliže jich máte více a typově se liší, návyk na vámi používaná pomocná gesta a na jednotlivé povely. Psa by z vaší strany nemělo na výstavě teoreticky nic překvapit. Ve výstavním kruhu musíte být maximálně pozorní ke každé změně. Je věcí praxe vědět, kdy musíte sledovat rozhodčího a kdy musíte vyčkávat jeho příští gesto. I mě se často stávalo, zejména zpočátku, že jsem pro samou práci se psem zapomněla, že je v kruhu také posuzovatel a něco po nás bude chtít. Trapas na sebe nenechal dlouho čekat a akce obvykle končila tak, že si pro mě, zcela zabranou rovnáním psa, rozhodčí musel přijít osobně. Ujišťuji vás, že dvě takové zkušenosti mi docela stačily a hodně rychle jsem se naučila bleskově vyhodnocovat nastalé situace. Ještě se k nim vrátíme v praxi. Plyne z toho jediné: Ani vy ani pes nesmíte ani chvilku zahálet. Pravdou ale je, že ačkoliv se připravíte, jak nejlépe budete umět, výsledek nikdy není zaručený a stát se může kdykoliv cokoliv. Jen s tímto vědomím a s jistou pokorou k dění na výstavě se chodí vyhrávat.

Fair play
Tuto kapitolku zde musíme probrat také. Dala by se též nazvat: „Podrazy v kruhu“. Mám na mysli fauly a nesportovní chování. Není to tak dávno, kdy se mi jedna poměrně známá chovatelka (naštěstí nemá naháče!) chlubila: „Já se v kruhu rozeběhnu a pak za zády rozhodčího náhle zastavím. Tím všechny ostatní vyhodím z tempa a jsem zase hvězda. Moje fena totiž v klidu srovná krok a před rozhodčím jsem nejlepší, zatímco ostatní ještě hledají psy mezi nohama“. Z mé strany: No Comment! Věřím, že po přečtení celého seriálu si budete umět i s takovou vtipalkou poradit a hezky jí ztížíte soutěžení svým dokonalým výkonem. Nesportovní je též hlasité komentování výkonů rozhodčího, vystavovatelů, kritizování předváděného psa, oblečení či vzhledu vystavovatele. Jde o jistou etiku chování vystavovatele, kterou bychom měli všichni navzájem ctít. Naopak je dobrým zvykem upřímně poblahopřát vítězi, vždyť na jeho místě můžete být příště vy, případně poděkovat konkurentovi na druhém místě, jste-li první a samozřejmě chovateli, který vašeho vítěze odchoval.

Je také dobře vědět, že ve výstavním kruhu mají být v průběhu posuzování jen osoby k tomu určené: rozhodčí, vedoucí kruhu, zapisovatel, zúčastnit se může hospitant (čekatel na funkci rozhodčího), případně tlumočník a na kontrolu může přijít vedoucí rozhodčích. Nikdo jiný! Je na vedoucím kruhu, aby zajistil regulérní podmínky k posuzování. Pokud se tak nestane, ozvěte se. Je to přece ve vašem zájmu a především v zájmu vašeho psa. Například na Crufts v Anglii se nesmí v průběhu posuzování ani fotografovat (a s bleskem už teprve ne). Zato po posouzení každé třídy je vždy dán prostor fotografům a vítězové nejvyšších titulů se vždy zvěčňují i s rozhodčím. No, máme se ještě co učit, ale vy můžete být připravení předem, zejména pojedete-li do zahraničí, kde je taková praxe běžná.

K tomu všemu vám přeji hodně dobré nálady, chuti hezky si zasoutěžit a hlavně lásky k vašemu psímu kamarádovi.
Ostatní už přijde téměř samo.

© Ing. Libuše Brychtová  12. 02. 2004

Příště začneme probírat praktické rady, které připravuji na základě vašich podnětů a dotazů, které mi posíláte (e-mail pro dotazy). Ptejte se, napište mi, co vás trápí. Teď je na to prostor, čas i vhodná chvíle. Vaše téma anonymně zevšeobecním (určitě není ojedinělé) a poučíme se z něj všichni. Těším se na Vaše další náměty.

Příští týden - Lekce 12: Píšete si o rady aneb co jsme zatím vynechali - 1. díl.