|
Výběr naháčka
(fotogalerii
najdete zde)
Rozhodli jste se pro naháčka? Vítejte mezi jejich
fanoušky a připravte se na spoustu neuvěřitelných situací. Ani dnes,
po deseti letech intenzivní propagace plemen u nás, není možné projít
s naháčem po ulici bez povšimnutí. Počítejte s jásavými výkřiky
těch, kterým se líbí a smiřte se s nejapnými poznámkami mnohých málo
vzdělaných. Nebo se na výlevy typu: "Fuj, to je odporný!"
naučte předem a bez rozčilení reagovat. Naháčci jsou stejně skvělí
jako úchvatné labutěnky. Jen jeden zásadní rozdíl jsem u svých nahatých psů
našla. Doma mám nezvykle čisto (hrubých kníračích chlupů jsem si užila
až až) a v zaprášeném prostředí, které mi před pár lety vůbec
nevadilo, se cítím čím dál více nesvá. Nikdy před tím, než jsme si prvního
naháčka pořídili, jsem netrávila tolik času skloněná nad vanou.
Koupu je často a ráda, protože to jde skvěle od ruky a vymydlený voňavý
pejsek v náručí je skutečně kouzelné stvoření. Nebuďte překvapení
ani tím, jak rychle se rozroste vaše rodinná kosmetická výbava a jak
dokonale se vzděláte v oblasti péče o své i psí tělo. Ať se vám
to líbí nebo ne, jsme si s naháčky v mnohém podobní. Tak, a teď hurá za
splněním vašeho přání.
Po dohodě s chovateli vám ve speciální fotogalerii nabídnu fotografie řady
číňánků. Mám za to, že názorná ukázka je nad tisíce slov. Budu
se snažit, abyste získali alespoň základní náhled na vzhled svého
budoucího nahatého kamaráda. Na těchto stránkách je už více než
3 000 fotografií naháčů všech barev, typů, velikostí i věku. Dívejte
se, učte se a budete-li chtít, ptejte se mě, na co uznáte za vhodné.
Co má mít výstavní štěně
variety hairless?
 Po výstavním naháči chceme několik
základních věcí: bohatý chochol, husté ponožky, atraktivní osrstění ocásku,
celkovou eleganci, krásnou dlouhou hlavu, co nejtmavší pigment nosu a očí,
co nejvíce zubů s pravidelným nůžkovým skusem, pevnou kostru, rovné končetiny
se správným úhlením, rovný a správně nesený ocas, vydatný pohyb a
normální povahu. Není toho málo, viďte. A jak to najít u osmi týdenního
štěněte? Pokusím se vám ukázat na fotografiích, jak vypadá štěně
a jak dospělý jedinec u těch nejlepších, abyste měli v oku správný
vzor. Počtěte si také v kontrolách vrhů. Kromě toho, že tam najdete
mnoho zajímavého, získáte představu i o tom, jak se malé štěně
popisuje. Je dobré, abyste od chovatele věděli, kdo bude kontrolovat právě
jeho vrh. Pečlivě si projděte kontroly, které prováděl onen konkrétní
kontrolor a všimněte si, jaké používá výrazy. Já osobně mám
velkou škálu výrazů pro popis jednotlivých partií těla a snažím
se je používat adekvátně ke vzhledu štěněte. Musím ale zdůraznit,
že text kontroly vrhu popisuje štěňata v ten daný okamžik, přičemž
za pár dní může být ledasco i jinak, neboť vývoj štěněte je nesmírně
rychlý. U nejlepších štěňat nešetřím superlativy: dokonalý, vynikající, ideální, perfektní. O
stupínek níže (ale stále o stupeň nad pomyslným průměrem) stojí
pojmy jako: velice pěkný, souměrný, dostatečně dlouhý a podobně.
Střední příčku, což je stále ještě slušná kvalita!! popisuji většinou:
středního typu, střední síly kostry, nepatrně kratší, mírně delší
atd. U štěňátek průměrných a méně povedených (netvařme se, že
taková neexistují), jsem poměrně zdrženlivá a výrazy popisuji
odchylku od požadovaného ideálu (kulatější hlava, vystouplé oči, výrazný
stop, jemná kostra, dlouhý formát, zatočený ocas atp.) Je-li kontrola
zpracována dobře, měli byste být schopní téměř si štěně představit.
Naháči a barvičky
Často
si budoucí majitelé vysní i barvu svého psího kamaráda. U naháčků
to není se splněním jejich představy až tak jednoduché, protože jak
praví jeden citát: "Co kus, to originál!" Nenajdete dva naháče,
kteří by byli úplně stejní (i když hodně podobné už jsem viděla
a šlo o otce a syna). Vždy se liší alespoň v drobnostech. V zásadě
však lze říci, že nejčastější kategorie zbarvení jsou dvě: šedá
s bílými znaky a růžová se znaky (puntíkovaná nebo tečkovaná
chcete-li). Šedá štěňátka jsou k rozeznání prakticky od narození,
brzy se u nich dají rozeznat i budoucí bílé znaky - nejčastěji na
tlapkách, na náprsence a na čumáčku. Šedá barva kůže se liší v
odstínech a závislosti na roční době (určitě víte, že se naháči
opalují a tudíž jsou v létě tmaví a v zimě světlí). U těchto štěňat
lze najít barvu šedočernou, tmavě šedou, světlešedou, čistě šedou
(tzv. sloní šeď), šedohnědou a podobně.
Skvrnitá
štěňátka se rodí čistě růžová. Puntíčky se na nich, v podobě
malých tmavších skvrnek, objeví až později. S postupem času se tmavé
znaky roztahují, zvětšují velikost a někdy se slijí tak, že vytvoří
tmavé plotny různé velikosti. Vývoj skvrn pokračuje až do věku asi
tří let jedince. Do spektra barev naháčů patří i černohnědá,
tmavě hnědá a pleťově hnědá. Posledně jmenovaná barva se obvykle
pojí s hnědým pigmentem nosu a světlejší barvou očí (žlutou, žlutohnědou,
zelenožlutou, světle oříškovou). Všechny barvy může doplňovat jakékoliv
zbarvení srsti v chocholu, ponožkách a na ocásku. Nejčastější
barvou srsti je bílá, někdy kombinovaná s krémovou, může však být
i černobílá, stříbřitě bílá, zlatobílá až zrzavá a různě
melírovaná. Shrnuto a podtrženo: čínský naháč je neopakovatelná
kombinace uměleckých nápadů matky Přírody. Věřím, že si
vyberete.
Co je mezityp?
Budete-li
shánět naháčka na výstavy,
je pravděpodobné, že bude patřit mezi takzvaný mezityp (můžete se
setkat i s termínem "semicoat" - z latinského "semi"
- polo a
anglického "coat" - kabát nebo zvířecí kožich). Co to je? Mezityp je naháč o něco více osrstěný, než
bychom si přáli a někdy dokonce i víc, než připouští standard plemene.
Pravdou je, že
dokonale upravené mezitypy jsou na všech výstavách naprosto běžně
posuzovány a patří většinou mezi vítěze. Mezityp mívá bohaté a dlouhé osrstění tam, kde to vyžadujeme
(hlava, končetiny, ocásek), ale současně třeba pruh srsti na hřbetě,
osrstěná stehna a vyšší ponožky na předních končetinách. Nepřípustný
mezityp vypadá jako labutěnka a má holé jen bříško. Nedá
se nic dělat, je to daň za to, že chceme mít dokonale osrstěné naháče
a příroda si vždycky vybere něco za něco. Pro výstavní účely se přebytečná
srst odstraňuje holením nebo depilací. S tím je potřeba víceméně
počítat.
Mezitypy je možné pracovně rozdělit na několik skupin.
Slabý mezityp má jen úzký proužek srsti na hřbetě, sestávající
spíše z jednotlivých chlupů, trochu chlupů výše na stehnech a na předních
nožkách. Střední mezityp má širší pruh hustější srsti na zádech,
hustější osrstění stehen a ponožky předních končetin zasahující až
k loktům. Pomocně lze střední mezityp označit ještě jako silnější
a slabší. Silný mezityp má prakticky celé tělo porostlé srstí s výjimkou
břišní partie, na bocích může být osrstění řidší a kratší.
Stehna i přední končetiny jsou též celé hustě porostlé. Kdyby se
silný ty neupravil, mohl by v podstatě vypadat jako labutěnka. Jeho
genetické založení lze poznat podle holého bříška a podle absence
premolárů v dospělosti. Na vlastní oči jsem
na kontrolách vrhů viděla
jen dvě štěňata velmi silných mezitypů (v kontrole je zapsáno, že o
varietě jedince je nutno rozhodnout až na bonitaci dle stravu chrupu),
kolem desítky silných mezitypů (holé bříško a řidší srst na bocích)
a necelou třicítku středních mezitypů. K polemice o chovu těchto
"osrstěných" naháčů se na našich stránkách časem vrátíme.
Pro zatím se spokojte s faktem, že uvidíte-li naháče s neuvěřitelně
hustým a dlouhým osrstěním už v mladím věku, vsaďte ruku do ohně,
že jde o upravený mezityp.
Často se mě ptáte, zda a jak
na výstavě poznáte mezityp
vy sami. Jednoduše. Jedinci, kteří mají velmi hustý, bohatý a dlouhý
chochol, husté dlouhé ponožky a husté, dlouhé osrstění ocasu patří
téměř určitě k mezitypu. Zato jedinec, který má minimum srsti na nožkách
a na hlavě nic moc, je určitě čistým naháčem. K názorným příkladům
tentokrát raději
použiji své psy nebo fotografie bez jmenovitých popisek, aby se snad někdo nemohl cítit
dotčen. Jako konkrétní ukázka
toho, kde končí čistý naháč, může sloužit náš Arnold Malyshka
Airin. Na hlavě, nožkách ani ocásku už mu nikdy nenaroste ani o chlup
víc, i kdybych moc chtěla. Arnoldův syn Akim Hvězda z Podmok
(jeho matka je labutěnka) je
slabý mezityp – má jen jednotlivé chlupy na zádech a o něco vyšší
ponožky na všech
končetinách. Přitom má hustý chochol, ponožky i výborně
osrstěný ocásek. Gessi
Modrý květ patřila ke slabším středním mezitypům. Měla hustější
proužek srsti na zádech, vyšší ponožky a porostlá
stehna. Boky, hruď i bříško byly zcela holé. Její srst na vyznačených
partiích je hustá, jemná a dlouhá. Postupem věku se změnila ve
slabý mezityp, protože proužek srsti na hřbetě prakticky vymizel a
chocholka i ponožky zřídly. Ideálním příkladem "čistého"
naháče je Aryan z Vlozu.
Po třech generacích hairless předků nemá na těle ani chlup, má holé
nožky i ocásek a na hlavičce jen „tři chlupy třemi řadami“ a ani
tuny biotinu s tím nic nenadělají. Občas se ale i u naháčů
stane, že se jim, jak já říkám, nějaký chlup splaší. Pak naháčkovi
třeba na hrudi roste z malého místečka pár dlouhých chlupů
jako připomínka jejich původního osrstění.
Solidní chovatel vám sice předá
štěňátko upravené, ale současně vás seznámí s tím, jak moc bude
třeba štěně upravovat. Ti nejpečlivější mají vrh vyfotografovaný
před tím, než se pustí do  první úpravy, což je ohromná deviza i
pro kontrolora vrhu, pro poradce chovu i pro vás, jako majitele. Známou věcí je také to,
že pokud se rozhodnete pro depilaci nežádoucího osrstění, s postupem
věku upravované chlupy řídnou, vyvíjejí se méně a úprava se stává
méně náročnou. Zato holení má stejné následky jako holení např.
nohou nebo třísel u žen. Chlupy sílí a rozrůstají se, kam to jde.
Sama nejsem z nezbytné výstavní úpravy naháčků nadšená (stejně jako
z dnes společensky nezbytného holení u žen). Ale bonton je bonton a chlupy
se prostě nenosí. Depilace je práce, která chce čas, trpělivost a
vstřícnost vůči potřebám a pocitům vašeho psa. Pravdou je, že se naháčci většinou
naučí úpravu snášet a když jim tlamička a třeba záda zarostou
moc, nervózně se ošívají. O tom, že upravení lépe vypadají ani
nemluvě. Vybírejte si tedy štěně i podle toho, zda jste ochotní na něm
pravidelně pracovat. A teď už přeji pěkné pokoukání a poučení.
Pro srovnání pár naháčů a osrstění....
(fotky jsem vybrala náhodně, jak mi padly pod ruku...)

© Ing. Libuše
Brychtová 11/2001 (aktualizováno 5.1.2006)
Příště: Výběr labutěnky (a
opět fotografie ve speciální fotogalerii!)
|