|
* Předchozí
díl 5. - Prohlídka zubů
Tentokrát
posouzení těla a technické maličkosti
Probrali
jsme si základní pravidla vystavování, výstavní pohyb, výstavní
postoj, prohlídku chrupu a zbývá nám zmínit se stručně o kontrole
varlat u psů, prohlídce těla a některých "technických"
drobnostech.
Je
to chlap?
Přiznávám,
že u "naháčů - psů" při jejich běžné povaze nepředpokládám
téměř žádné problémy s kontrolou varlat. Přesto, nejste-li si
jisti, jak váš psík při kontrole pohmatem zareaguje, přidržte mu
jemně hlavičku u sebe, protože zápasy mezi majitelem, psem a rozhodčím
o prohlídku v těchto místech mívají sice u diváků ohromný
úspěch, ale na druhé straně nejsou dobrou vizitkou výchovy psa.
Podrobná prohlídka těla
Poslední
nezmíněnou součástí celkového posouzení psa je detailní prohlídka
těla. Ta probíhá u malých plemen vždy na stole, ovšem tu a tam
se jde rozhodčí ještě při předvedení na zemi přesvědčit o svém
předchozím úsudku. Zejména labutěnka, jako varieta pěkně osrstěná,
se musí nechat pěkně celá osahat, neboť jen tak rozhodčí dokonale
posoudí formu jeho těla, kvalitu osvalení a celkovou kondici. U jedinců
s vyrovnanou povahou nebývají problémy. Horší je to s psíky bázlivějšími
nebo neklidnými. Tušíte-li někde u svého psa rezervy, vraťte se ke
kapitole o posouzení na stole!
Zjistíte-li
u svého štěněte náznaky nejistého chování, začněte s jeho zvykáním
na cizí osoby co nejdříve a to hned odmalička. Voďte
je ke známým, choďte s ním často mezi lidi, nechte ho, ovšem po předchozí
dohodě, pomalu a jemně hladit, hodně ho chvalte. Lidem rozdejte
laskominy a dobrotky a nechte psa odměňovat, kdykoliv se za nimi přijde
kamarádit. Psík musí poznat, že lidé jsou pro něj báječnými
spoluhráči. U běžně nejistého jedince se smiřte s tím, že každé
kamarádské gesto v projevu jeho chování vůči cizím lidem (i kdyby mělo
jít o vyskakování a podobné mírně nepříznivé projevy) musíte
vydatně pochválit, protože nejprve potřebujete maximálně podpořit
jeho důvěru k lidem. Cílem snažení je, aby se pro psa stal styk s lidmi
naprostou samozřejmostí.
Sledujte
na výstavách způsoby, jakými rozhodčí jednají se psy a doma
aplikujte totéž. Přesvědčte někoho známého, aby vám s přípravou
psa pomohl. Počítejte dopředu s tím, že nejistý psík potřebuje
absolvovat daleko více výstav k tomu, aby si zvykl na prostředí i
průběh akce. Celá doba učení vyžaduje absolutní trpělivost a stálou
podporu z vaší strany. (O
psech zcela bázlivých nebo agresivních se záměrně nezmiňuji, neboť
ti nepatří na výstavy a do chovu již vůbec.)
Vodítko
Samostatnou
kapitolou je výběr výstavního vodítka. Pro zkušeného vystavovatele
jde téměř o obřad. Jaké by mělo výstavní vodítko být?
U
prodejců máte na výběr stovky vodítek podle různých kritérií a s
přihlédnutím k plemeni psa :
-
Tvar:
- plochá, kulatá,
-
Způsob
výroby: - splétaná, šitá, svařovaná
-
Síla:
- tenoučká, tenká, střední nebo silnější
-
Typ:
- s odepínacím výstavním obojkem (obojek kovový nebo dle materiálu
vodítka), jednodílná s okem
-
Jištění:
- s jedním kroužkem, se dvěma kroužky (druhý je pojistný, ale často
klouže a povoluje smyčku), s kroužkem a pojistnou trubičkou, s jiným
jisticím prvkem (např. svorkou)
-
Komfort:
- s otočnou částicí, bez otočné částice
-
Materiál:
- kožená, umělá, natahovací - pružící, ohebná, méně ohebná,
zcela neohebná, řetízky
-
Barva:
- jednobarevná, dvoubarevná, vícebarevná, přírodní
-
Délka:
- krátká, delší, střední, dlouhá
Ideální
"základní" výstavní vodítko je ploché, tenké se šířkou
až 0,5 cm, jednodílné, s
jedním kroužkem + pojistnou trubičkou a otočnou částicí. Je
vyrobené většinou z měkkého nepružícího umělého materiálu, ale
dobře ohebné, barevně ladící ke psu. Délka vodítka je individuální
záležitostí. Závisí na velikosti psa, na výšce předvádějícího,
na délce jeho kroku, na délce rukou a na způsobu předvádění. Někdy
je lepší mít vodítko o něco málo delší, asi o 15-20 cm, které
vám umožní v případě nouze provést potřebné výstavní (rozuměj
úhybné či záchranné) manévry, ale s přebytečným kouskem musíte
umět zacházet! Není nic trestuhodnějšího, než nechat volný kus vodítka
bimbat psovi přímo nad hlavou. Delší vodítko se při statickém předvedení
dobře dává za krk, naopak krátké vodítku musí být tak tenké a tak
ohebné, aby se vám bez problémů vešlo srolované do dlaně, což ovšem
vyžaduje praxi a šikovnost.
Proč
vám doporučuji právě výše zmíněné vodítko? Ploché vodítko je
psu příjemnější než kulaté protože lépe přilne ke krku, tolik
netlačí a nedře. Je velmi vhodné pro začínající psy. Sílu vodítka
je nutno zvolit podle stavu připravenosti psa na výstavu. Pro začátečníka
postačí zmíněná 0.5 cm šíře (to platí samozřejmě jen pro
majitele malých plemen, na dogu bývá někdy i pěti centimetrový
popruh málo), zato zkušený vystavovatel může dobře připraveného
psa vést takřka na vařené nudli.
Dnešním
trendem u předváděcích vodítek jsou vodítka jednodílná, vyrobená
z jednoho kusu materiálu, obvykle s vloženou otočnou částicí.
Dobré
výstavní vodítko má jeden kroužek (ten se posunuje podle potřeby
nastavení velikosti oka za psíkovou hlavou) a jisticí prvek, nejlépe
kovovou trubičku, které sama o sobě nikam neklouže. Trubička se
posune těsně za správně nastavený kroužek a znemožní jeho posunutí,
uvolnění oka a případný úprk psíka k Neumětelům. Na kvalitní vodítko
patří také otočná částice, která zabrání překroucení vodítka
v ruce vystavovatele v případě, že psík tančí, vyskakuje nebo vyvádí
jiné podobné radosti.
Materiál
vodítka je volen tak, aby umožňoval příjemnou a jasnou
komunikaci se psem. Tento požadavek splňují jen některé umělé
materiály, proto je třeba dobře vybírat a vodítko si vlastnoručně
osahat. Vyvarujte se především vodítek, která pérují. Výsledkem
jejich použití je nepříjemné pružení vodítka, zmatený pes a majitel
zoufalý z toho, že ho pes poslouchá opožděně a nepřesvědčivě.
Jestliže jsme si řekli, že potřebujeme při komunikaci se psem používat
systém Povel - podnět - pochvala, pak jistě víte, že jasným podnětem
je v našem případě krátké, jednorázově rychlé cuknutí vodítkem.
Pružné vodítko přemění vaše cuknutí na přiškrcení a výsledek
je víc než jasný: pes se bude snažit, namísto uposlechnutí podnětu,
zbavit se nepříjemného přiškrcení a poslechnout pak nemůže, snad
ani kdyby chtěl.
Barva
vodítka je extra kapitolou. Vzhledem k mému pevnému přesvědčení, že
naháčkům sluší přirozenost a všichni máte krásné psy, které
chcete maximálně dobře předvést rozhodčím, doporučuji barvy ladící
k barvě kůže či srsti. U hodně tmavých psů vodítko černá, u světlých
bílé nebo krémové dle míry zbarvení krku, u hnědých samozřejmě
hnědé, u skvrnitých takové, jaká barva převažuje v oblasti krku. O
využití jiných barevných kombinacích si řekneme v další kapitole věnované
výstavní taktice.
Obojek
a oddělené vodítko, byť v provedení výstavním, užívají zejména
začátečníci, kteří většinou obojek psovi nechávají po celou dobu
výstavy a po předvedení vymění jen vodítko za silnější aby jim
pes "neutekl". Nerada vidím vodítka se širokými obojky, která
používají majitelé, aby psovi neodřeli krk. Široký obojek zbytečně
zkreslí psovi krk, v barvě neodpovídající barvě psa navíc ruší
celkový vzhled, a o tom, že si vychovaný pes krk jednoduše neodře,
protože nemá jak, snad není třeba diskutovat. Naprosto
speciální kapitolou jsou kovové výstavní řetízky a vodítka s
karabinkami. Na ně se musí naučit nejen pes ale především majitel,
neboť práce s nimi je technicky zcela jiná, než s jednodílným
klasickým "výstavákem". Zmíním později.
O
obyčejných, často odřených a ušmudlaných obojcích s vytahanými
vodítky, určenými na běžné venčení píši nerada. Je možné nad
nimi občas přivřít oko na Oblastní výstavě ve třídě dorostu či
mladých, nikoli však na výstavě speciální nebo mezinárodní od třídy
mladých výše! S radostí konstatuji, že nepamatuji naháče, kterého
by majitel přivláčel do kruhu na samonavíjecím vodítku - lidově
zvaném "buzeráku". Tento typ vodítka do kruhu vůbec nepatří.
Osobně si myslím, že naháčci labutěnky jsou tak vznešení pejskové,
že musejí mít krásné vodítko v každém případě, i kdybyste si
jej na výstavu měli z nouze vypůjčit. Vizitku psovi totiž dělá každý
majitel sám, i když je to vizitka jen ve formě výstavního vodítka.
Šikovné pomůcky
K
technickému vybavení náležejí samozřejmě hřebeny, kartáče, krémy,
antistatické a leštící spreje (pozor lakování je mnohde zakázáno),
různé lešticí tamponky či speciální rukavice na odstranění
prachu, kapky na vyčištění očí před vstupem do kruhu, odměny,
aportíky nebo jiné "zajímací" pomůcky. To všechno můžete
studovat, okukovat a kupovat na psích výstavách. Arzenál výbavy si
volí každý majitel sám a jezdí-li na výstavy tak často jako my, přibude
mu doma "výstavní kosmetický kufřík", výstavní taška a
taška na psí doklady, které bude víceméně nechávat sbalené a bude
jen doplňovat chybějící součásti. Jedině tak totiž nic nezapomene.
Dobrý výběr nového výstavního vodítka a zábavné balení výstavní
výbavy přeje
© Ing. Libuše Brychtová
08. 01. 2004
Příští
týden - Lekce 7: Výstavní taktika - 1. díl
|