Aktualizace / Updated: 13.03.2008
Stále
více majitelů naháčků se na mě obrací se stejnou otázkou: Jak mám
vystavovat svého psa? Co musí umět na výstavu? Co nás tam čeká?
Rozhodla jsem se opět si ušetřit práci a namísto individuálního
rozepisování odpovědí nabízím „Seriál o vystavování“ všem,
kdo o něj mají zájem. Dáme ho postupně na stránky i v tiskové podobě
tak, abyste si jej mohli přidat do své „Knihovničky správného majitele naháče“.
Pro
vaší lepší orientaci vkládám odkazovník
na již zveřejněné díly našeho seriálu o Vystavování -
kliknutím na zvýrazněný název přejdete rovnou do příslušného
dílu:
1. díl - Základem je spolupráce; 2.
díl - Pohyb v kruhu; 3. díl -
Výstavní postoj; 4. díl - Výstavní
postoj psa; 5. díl - Zuby;
6. díl - Posouzení těla; 7.
díl - Výstavní taktika - (vodítko, oděv, obuv, počasí); 8.
díl - Výstavní rady (práce s vodítkem, figury);
9. díl - Taktické rady (Jak nejlépe
předvést psa); 10. díl - Taktické
rady (Co mám dělat když...);
11. díl - Taktické rady (rozhodování
mez dvěma psy, slovo pro majitele a fair play); 12.
díl - Druhy výstav, třídy, zkratky titulů;
13. díl - Hodnocení, tituly, čekatelství;
14. díl - Druhy finálových soutěží;
15. díl - Kynologické zkratky -
slovníček
Od
roku 2006 vychází v časopise Planeta zvířat
můj obsáhlý
seriál Psi a výstavy - odkazy na jeho znění najdete zde:
1.
díl - Co vás čeká?; 2.
díl - Vybíráme výstavního psa; 3.
díl - Nenahraditelná socializace;
4.
díl - Jak se domluvit?; 5.
díl - Jak se učí pes?;
6. díl - Štěně na výstavě; 7.
díl - Mládí vpřed; 8. díl - Zkoušky z dospělosti;
9.
díl - Soutěže; 10.
díl - Před výstavou; 11. díl
- Přihláška 1; 12.
díl - Přihláška 2; 13. díl
- Den "V" se blíží; 14.
díl - Na výstavě;
15.
díl - Propozice; 16.
díl - Zahraniční propozice;
17. díl - Přejímka psů; 18.
díl - Výstavní katalog; 19. díl - Posudkové listy, ocenění;
20. díl - Výstavní certifikáty; 21. díl
- Výstavní zkratky A - I; 22.
díl - ZkratkyJ - Z; 23.
díl - Ocenění v kruhu;
Pro čtení aktuálních dílů si kupte časopis, protože na webu jsou
texty zveřejňovány se zpožděním...
Od
roku 2007 vycházejí v časopise
Svět psů dva seriály:
(zveřejněné texty na webu nenajdete! Musíte si koupit časopis)
1. Kam na výstavy? - naše zkušenosti z jednotlivých výstav po
celém světě, odkazy na webové stránky, doporučení, rady...
2. Předvádíme na výstavách - s fotkami a praktickými radami
Jak na to?
Každý seriál je jedinečný a píšu ho trošku jinak...!!!
Jak
seriály vznikají?
Základem seriálu bude můj text do příručky
„Jak vystavovat kavalíra“, jejíž první
kapitoly jsem napsala už v roce 1993 na základě svých předchozích
zkušeností s teoretickou i praktickou výukou vystavování svých
klientů i z mého předvádění jejich psů na výstavách. Brožuru
vydal v roce 1996 Klub chovatelů kavalír a king Charles španělů
Praha a úspěšná opakovaná vydání slouží členům klubu i dalším
pejskařům dodnes. A teď už k našim naháčkům.
Jak se nám psi předvádějí?
Výstavní sezónu 2003 v Čechách
máme za sebou a proto nastal čas trošku se poohlédnout zpátky. Je to
poučné a užitečné. Osobně jsem se zúčastnila mezinárodní výstavy
v únoru 2003 v Brně, jarních Budějovic, letního Brna a KV v Přerově,
kde jsem i vystavovala. V průběhu výstav jsem si dělala poznámky o úrovni
předvádění jednotlivých psů, o vašich nejčastějších potížích
a o tom, jak by se daly odstranit. Nyní
si vám dovoluji nabídnout souhrn svých zjištění. Budu se vyjadřovat
stručně a bez příkras, abychom se zbytečně nezdržovali.
Předně
jsem ráda, že v kruzích vídám lidičky šikovné, snaživé a
pracovité. Není jich zatím moc, ale jsou. Svoje následovníky poznám
na kilometry daleko a jejich způsob práce mě těší dvojnásob, pakliže
přinese kýžený výsledek v podobě titulu a vítězství. Díky vám,
jen tak dál!
Mám za to, že už samotné počty
naháčů v kruzích, a u číňánků to platí dvojnásob, by měly
být velkou motivací majitelům, aby se snažili pro své psy a jejich úspěch
udělat maximum. Naháči naštěstí nepatří mezi plemena se striktně
danou technikou předvádění, jakou mají třeba setři, teriéři,
chrti a další. Záleží tedy jen a jen na týmu majitel + pes a na tom,
co spolu ve výstavním kruhu dokáží. Zatímco se mi zdá, že u číňánků
se celková situace pomaličku zlepšuje, nad předváděním peruánů
jsem (až na příslovečné výjimky – tuším že byly čtyři) hořce
zaplakala. Nejlépe je to vidět na fotkách z výstavního kruhu na
tomto webu. Jistě vám neuniklo, že se snažím použít vždy co nejlepší
fotku s ohledem na psa. V řadě případů, a u peruánů je to
bohužel spíše pravidlo, se mi nepodaří vybrat jediný kloudný záběr,
což je pro propagaci plemene jistě škoda. Takže co s tím společně
uděláme?
Co se dá vylepšit?
Budu ještě chvíli trošku
nepříjemná, aby odměna, v podobě praktických rad našeho seriálu,
byla dostatečně sladká. U řady dobře vystavujících
majitelů mi často chybí soustavná práce se psem po celou dobu posuzování.
Vždyť rozhodčí se na vašeho psa může podívat v kterýkoliv okamžik
a chcete-li kvalitně vystavovat a uspět, pak nesmí vidět vašeho psa
ležet, skákat po vás nebo po sousedním psovi, sedět, drbat se za
uchem a podobně.
Vy byste se zase neměli bavit z kruhu s diváky,
evidentně se otravovat a nudit ani dávat najevo mimikou, co si zrovna
myslíte o psovi svého soupeře či o rozhodčím. Někdy se mi zdálo,
jako by některé vystavovatele zajímalo všechno kromě toho, zda jejich
pes dobře a na výhodném místě stojí, jestli nepotřebuje povzbudit
či odměnit. S tím úzce souvisí fakt, že minimum majitelů na svého
psa, byť jen tiše, mluvilo. Považuji to za jednu z vážných chyb. Pes
potřebuje ve vypjaté atmosféře výstavy, kterou z okolí i z lidí cítí,
minimálně dvojnásobek pozornosti a podpory od svého pána, než jindy.
Výstavy by měly být pěkným zážitkem pro vás i vašeho psa. A jak
se má v klidu předvést pes, když se jeho majitel tváří jako atomová
bomba před výbuchem? Jak má být psíček veselý, když je majitel otrávený
jako šváb? Určitě se k tomu vrátíme ve zvláštní kapitolce.
Potěšilo
mě, že jsem jen málokdy viděla naháče, se kterým by byly větší
problémy při hodnocení na stole (u mladých psíků se dá ledasco
prominout). Někdy hodně pomohl profesionální, klidný přístup rozhodčích
a dostatek trpělivosti. Až na malé výjimky jsem měla dojem, jako by
se majitelé labutěnek buď styděli vzít si do kruhu kartáč či hřeben
a srst psa při každé vhodné příležitosti upravit k dokonalosti nebo
se snažili ukázat, že svého psa nepotřebují česat vůbec. O nečisté,
nerozčesané srsti a nevalné péči o ní v některých případech škoda
mluvit.
Upřímně
řečeno povětšinou nevalná je
situace s postojem psů v kruhu na zemi (vzorné výjimky mi zase
prominou, snažím se o souhrn dojmů). Tady se pokaždé ukáže, kdo se
psem pracuje a kdo ne, což ovšem vyžaduje od majitele nejvíc pečlivosti
a pozornosti. Je logické, že pejskové obvykle nepostojí a vymýšlejí
kde jakou rošťárnu, však jsou to naháči!, ale je potřeba je usměrnit
a využít jejich energii ve prospěch výsledku. Kdo svého psa nějak
postaví (jestli vůbec!) a dál si ho nevšímá, nemůže se divit, že
vyhraje někdo jiný. Úkolem majitele je ukázat psa v co nejlepším světle,
tedy s rovnými končetinami a hřbetem, se správně zdviženou hlavou, s
co nejlepším úhlením atd. Sám to dokáže jen velmi výjimečný
pejsek, který v sobě musí mít kus klauna i exhibicionisty od narození
a musí vyzařovat přirozenou chuť se předvádět. Většina psů však
raději pobíhá (později si řekneme proč tomu tak je) a dožaduje se
pozornosti majitele "jako obvykle". Když se pak rozjařeného
pejska pokusí majitel najednou radikálně srovnat (třeba nevhodným
uchopením mezi zadníma nohama nebo pod břichem a ještě bez znalosti
toho, jak má správný postoj vypadat), výsledek bývá spíše žalostný
a vzhledu psa víc uškodí než pomůže. Mockrát se mi stalo, že mě až
svrběly ruce, jak bych bývala skočila takovému majiteli na pomoc. Ale
nebojte se, s naším seriálem začnete časem patřit mezi zkušené
vystavovatele.
Vcelku mě potěšila situace při
chůzi v kruhu. Majitelé číňánků povětšinou chodili v dobrém
tempu, pejskové se snažili je následovat a jejich projev byl dostatečně
radostný. Za to peruáni se tu a tam v kruhu ploužili na vodítku (pokud
je takto nudné tempo nevybídlo k pošťuchování psího kolegy před
sebou či za sebou nebo k okukování, kam se rozběhnout za něčím zajímavým).
Smutný byl pro mně pohled na páry, kde majitel(ka) vedle psa nejistě
tlapal(a) a pes se přesto v pohybu předváděl docela pěkně, ovšem
jen díky tomu, že páneček či panička měli dostatek práce se svou
rovnováhou a nechali psovi vodítko zcela prověšené. Kalamita se samozřejmě
objevila při změnách směru, kdy majitel donutil psa trhnutím vodítka
k nepřirozenému obratu na místě a úplně mu porušil rytmus kroku.
Pak už se většinou nic nedalo zachránit. K nepravidelnému rytmu chůze
vystavovatelů i k podklouznutím v obratech někdy přispívala nevhodná
obuv a oblečení (úzké tvrdé podpatky, hladké podrážky, tu suknička
ve které se nedal kloudně udělat krok natož se ohnout ke psu, tu široký
plášť, který psa, jemuž vlál nad hlavou, zjevně rušil). Někteří
vystavovatelé neměli pro psa vhodné výstavní vodítko a předváděli
ho na širším obojku, který zbytečně zkresluje krk. Odrbaná vodítka,
ve kterých se psi venčí, jsem v kruhu neviděla, což je báječné!
Nepodceňujte prosím speciální výstavní vodítko. Jeho zakoupením se
pes sám předvádět nenaučí, ale při nácviku pohybu se pro něj
stane důležitým podnětem a vám umožní ukázat celou postavu psa v
co nejlepším světle, zdůraznit linii krku i krásu hlavy. Další
nedostatky ve vystavování měly spíše individuální charakter u toho
kterého vystavovatele a jeho psa a zmíním je v jedné ze závěrečných
kapitol. Na většině výstav se potvrdila známá pravda, že kvalitou
vystavování se dá velice získat, ale také hodně ztratit.
A
kde je jádro pudla? Co mohou udělat majitelé, kteří zatím zbytečně
zhoršují hodnocení svého psa? Co mohou dělat majitelé, jejichž pes
se výborně umístil díky své nesporné exteriérové kvalitě, ale
rozhodčí jim vytkli úroveň vystavování? Co mají změnit, aby s výborným
psem opět nepřišli o titul jen kvůli nedokonalému předvedení, na
kterém ve finále hodně záleží?
Začít především u sebe.
Pokud nebudete nároční sami k sobě a nenaučíte se způsob „Jak
vystavovat“, nemůžete chtít skvělý výkon ani od svého psa. Časté
výroky typu: "To je hrozné, ON SE mi vůbec nepředvádí"
ukazují, jak mnohý majitel ani netuší, že vystavování psa je jistým
druhem umění, kterému se NEJPRVE ČLOVĚK a teprve POTOM PES
musí naučit. Pevně doufám, že vám moje postřehy pomohou k tomu,
abyste měli do termínu dalších výstav o čem přemýšlet a na čem
pracovat, protože jednou z hlavních příčin neúspěchu psa je
neznalost ze strany majitele.
Uvědomte si prosím Vás, že ÚSPĚCH
SVÉHO PSA MÁTE VE VLASTNÍCH RUKÁCH.
Přeji vám i vašim pejskům
mnoho zdaru a vzájemné lásky.
© Ing. Libuše Brychtová 11/2003
Příští
týden - Lekce 1: Základem je spolupráce!