Mezinárodní výstava (CACIB) + special show (CAC) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ljubljana - Slovinsko (Slovenia) - 15. + 16. leden 2005 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
* Další fotky najdete na stránkách Bohemia Acro z 15.1. a z 16.1. Někdy o mojí účasti na některé z výstav rozhodují úplně jiné věci než výstavní tituly. Loni na výstavě v Mariboru mi pan Mauro (italský majitel našeho Flipa z Haliparku) přednesl svůj plán o tom, jak udělá z Flipa do konce roku 2004 šampiona Itálie. Docela jsem se pobavila a když jsme se oba dost nasmáli, slíbila jsem mu, že když se mu to povede, přivezu mu do Ljubljany celou bednu českých piškot, protože je Flip miluje a italské mu moc nechutnají. No vidíte. V prosinci se Flip stal opravdu šampionem Itálie a tak jsem vyrazila do Slovinska nejen s bednou piškot, ale také s několika pískacími hračkami pro nového šampiona, s Codýskem a s malým Hardíčkem. Zato manžel tentokrát musel zůstat doma a já jsem se už podruhé přesvědčila, jak nesnadné to mají všichni, kdo jezdí na výstavy sami. Což o to, z téměř 800 kilometrů cesty jsem strach neměla, řídím ráda a s chutí, ale starosti mi dělalo lednové počasí. Protože jsem měla v plánu i několikero setkání s přáteli, vydala jsem se na cestu už v pátek před polednem a vracela se až v pondělí. Převrácený kamion za Humpolcem ve směru z Prahy do Brna znamenal téměř dvouhodinové stání v desetikilometrové frontě a do Ljubljany jsem dorazila až před devátou hodinou večer (dálnice se ve Slovinsku platí cca kolem 2 EUR za úsek, kterých je z Mariboru do Ljubljany tuším pět). Hodně po paměti jsem našla dvouhvězdičkový hotel Park, zabydlela psíky i sebe a nakonec stihla víc příjemných věcí, než jsem předpokládala. V sobotu za mnou přijela i kamarádka Janička a protože ve dvou se to lépe táhne, hned nám bylo veseleji. Na výstaviště je to od hotelu Park kousínek, ale než jsem se ráno vypořádala s překvapením ze snídaně v balíčku (zdejší restaurace byla v rekonstrukci) a pobalila vše potřebné, byla parkoviště přilehlá k výstavišti docela plná. U přejímky vládl před půl desátou lehký chaos, protože hodně vystavovatelů platilo až na místě a fronty čekatelů bránily volnému průchodu. K mému štěstí šli čínánci v kruhu číslo 1 na řadu úplně poslední, takže jsem díky Monice Kupicové pohodlně rozložila u kruhu a šla zaplatit až ve chvíli, když fronta téměř zmizela. Mezi českými účastníky byla padesátka vesměs známých majitelů i chovatelů (jen namátkou Dolejšová, Kadlec, Krenkovi, Kučera, Kupicovi, Panýrek, Podzemských, Volkovi, Zykánovi... a mnoho dalších) a mezi 1319 přihlášenými psy jich bylo z Čech 82 (1. Italové 423 psů, 2. Slovinci 385, 3. Rakušané 105, 4. Chorvati 100). Jak už jsme z Ljubljany zvyklí, sbor rozhodčích byl velice atraktivní a tentokrát s jasnou převahou zahraničních posuzovatelů: Hans Müller - Švýcarsko, Štefan Štefík - Slovensko, Peter Harsanyi - Maďarsko, Hans Bierwolf - Rakousko, Joachim Weinberg - Německo, Alfonso Throvar Y del Solar - Španělsko, Perdo Bispo - Portugalsko, Giulio Bezzechi a Alfredo Alessandri - Itálie, Ramune Kazlauskaite - Litva, Mona Selbach a Leif Wilberg - Norsko. Slovinsko zastupovali: Štefan Šinko, Tatjana Urek, Alojz Mlakar, Jože Rus, Andreja Strajner, Alenka Pokorn, Cvetka Bogovčič a Zoran Brankovič. Za nimi přijeli majitelé psů ze 23 zemí světa. Není divu, že se prezident FCI při svém zahajovacím proslovu velmi pochvalně zmínil právě o mezinárodním stylu a duchu výstavy. Přítomnost moderátora v kruzích v průběhu celé výstavy a jeho komentář k předváděným plemenům, představení rozhodčích i rozhovory s majiteli a chovateli už k Ljubljanské výstavě také neodmyslitelně patří. Když si doplníte ještě prodejní stánky, výzdobu, velice slušné sociální zázemí, restauraci a možnost venčení, nebudete se divit ani značné divácké návštěvě, která vydržela až do samého konce finálových soutěží. Mohu-li to za poslední roky posoudit, pak tato výstava a její organizace kráčí ve své kvalitě rok co rok kupředu. Kromě dvou mezinárodních výstav (jedna v sobotu, jedna v neděli) se na stejném místě konalo několik speciálních výstav (bernští salašničtí psi, společenská plemena, pudlové, molossové, rotvajleři... ). jejich posuzování začalo po skončení sobotní mezinárodky v sousední hale a finále končila před 21 hodinou. Měl-li někdo štěstí, mohl, zejména s mladým psem či fenou, splnit podmínky Slovinského šampiona za jediný víkend nebo si z většiny rozjet Slovinského šampiona dospělých. Za klub malých plemen využila tuto příležitost necelá stovka psů 19 ras a mezi nimi si Cody odvezl krásné 3. místo v Best in Show vítězů plemene i pěkný pohár. Best in Show Speciální výstavy klubu malých
plemen - 15.1.2005 Na desítku čínských chocholatých psů, jejichž složení se však trošku lišilo každý den, postupně čekali tři rozhodčí (viz titulek). Ke změně došlo jen u speciální výstavy, kde nás měla posuzovat Tatjana Urek, ale s ohledem na množství psů byli číňánci a další tři plemena přiděleni Marii Male. Já osobně jsem byla nejvíce zvědavá na setkání s německým rozhodčím Joachimem Weinbergem. Štefana Šinka jsem v kruhu potkala už několikrát a od něj mě toho moc nemohlo překvapit (a také nepřekvapilo, jakmile jsem si přečetla složení číňanské konkurence, mohla jsem si výsledky téměř předepsat :)) ). Slovinskou rozhodčí paní Male jsme potkali asi všichni poprvé a tak se hrálo s čistými kartami a vědomím, že cokoliv může dopadnout jakkoliv. Nedělní soutěž pak byla víc soubojem s ustáleným názorem rozhodčího než psů mezi sebou. Pan Joachim Weinberg je zakladatelem chovu čivav v Německu, byl dlouholetým předsedou tamějšího klubu Exotických plemen, choval čínské chocholaté psy (stanice El-Chiquitin), pomeraniany, jorkšírské teriéry, je zakladatelem německého chovu šarpejů a chovatelem dalších plemen (mimo jiné i bývalý tanečník výrazového tance...). Jednoduše nás čekalo setkání s pánem, který kynologii hodně dal a má ohromné zkušenosti. V kruhu se netajil tím, že preferuje kratší hlavy, jemnější a lehčí kostry, celkově menší typ a dobrý pohyb. Na stole byl ke psům docela rázný, postrádala jsem tu více citu při jeho založení... Předpokládám, že světoví vítězové moderního typu z posledních let by u něj asi moc neuspěli... Oba pejskové, Hardy i Codýsek mi udělali radost. V autě byli absolutně vzorní a při venčení hodní. Půlročního štěníka sice vyděsily kolem parkoviště projíždějící kamiony, ale když viděl, že já ani Codýsek si z toho nic neděláme, vydal se také na další průzkum. Na výstavě jsem si v duchu promítala, co všechno jsem ještě zapomněla napsat do našeho seriálu o vystavování, zejména do pasáže o prvních zkušenostech se štěnětem. Celou dobu jsem se snažila, aby bylo pro Hardyho prostředí výstavy příjemné a aby všechno běželo tak, jak je z domova zvyklý. Troška pobytu na kleci mezi lidmi při česání, příprava srsti, fotografování, nástup do kruhu i výstavní rutina. Moc mi pomohla kamarádka Janička, která mi do kruhu brala Codýska, jako podporu pro Hardyho první krůčky. Kluci spolu oběhli kolečko a pak už jsem byla zajímavá já i piškoty. Hodně jsem si s pejskem hrála, chválila ho, nechala ho dělat i lumpačiny. Prioritou byla jeho dobrá nálada a nějaký ten krůček vedle či zaškobrtnutí o vodítko, to byly věci naprosto nepodstatné. Pana Šinka ustál skvěle, slovinská paní rozhodčí se mu docela líbila, ale ráznější pan Weinberg, který s psíky manipuloval po svém, mě donutil i k tomu, že jsem si pejska otočila proti jeho přání a po svém. Ve třídě dorostu je pro mě prioritou pohoda štěněte a ne rozhodčí. Hardík jen zoufale kulil očka, co to s ním ten pán vyvádí, proč mu natahuje nožičky a zvedá za obě kyčle zadeček do výšky. Nadšení v tu chvíli postrádal, ale všechno ustál a piškotky si zasloužil. Cody byl báječný a usměvavý jako vždycky a Hardy se od něj učil, až se mu ouška třepotala. Moc jsem si to s nimi užila. Myslím, si, že až Hardy jednou najde správného majitele, a pokud ten nic moc nepokazí, bude mít s takhle naučeným výstavním pejskem jen málo práce. Také v hotelu se psíci zabydleli raz dva a kupodivu Hardyho ani jeho první životní jízda výtahem nijak nepřekvapila. Společně s Codýskem očichával podlahu a ani si nevšiml, že už jsme v přízemí. Za své vzal i postel, ve které běžně nespí, ale na noc se usídlil pěkně nahoře na kleci, aby měl patřičný rozhled. I když jsem psíky na nějakou dobu opustila, byli hodní a potichu. Tak se docela těším až za pár týdnů vyrazí Hardy do třídy mladých. Nebo si z něj šampina mladých udělá už někdo z vás? Já si dalšího pejska opravdu nechat nemohu... Díky Martině Smetanové a čivavě Vilíkovi (Ch. Winney Pooh ot Drevnih Maja) jsem si zejména sobotní výstavu skvěle užila. Měla jsem totiž možnost tohohle báječného psíka vystavovat, protože celý tým Podzemských měl najednou co dělat u shih-tzu a německých ovčáků (jejich fena NO vyhrála v neděli BOB a dostala se do výběru finále pro BIG). Dlužno říct, že Vilík je pejsek k pohledání a dokonalý výstavní profík. Dáte ho na koberec, on zvedne ocásek, protáhne si nožky a celý se našponuje, čímž dá najevo, že on jde klidně na to. V sobotu i v neděli měl ve třídě konkurenci v podobě italského šampiona. První den vedl tohoto psa profesionální handler Thomas Wastiaux a co se nestalo! Vilík vyhrál nejen CAC, ale dokonce i CACIB a BOB. Na vodítku chodil jako natažený na klíček a v postoji si dal krásně pomoct k dokonalosti. V neděli změnil tým našeho italského soupeře taktiku, psa vedl sám jeho italský handler a už hlasité Bonjorno! od našeho pana rozhodčího dalo tušit, jak to asi dopadne. Zato jsem se dověděla, že na vodítku vlastně nemám čivavu, ale pomeraniana! To jsou věci :)) Když se v jeden víkend konají dvě výstavy najednou (neřku-li tři, jako tento víkend pro nás) je pokaždé zajímavé sledovat, co se u toho kterého plemene v závislosti na přístupu rozhodčího děje. A v neděli se mi zdálo, že tu nad "zajímavými" výsledky posuzování brečel kde kdo... O nudě nemohla být řeč ani minutu. Čeští psi se ve finále opět neztratili. Standardní hladkosrstý jezevčík i bearded kolie oba dny vyhráli své skupiny FCI, řada dalších si odvezla vítěze plemen, na stupních stál shih-tzu, ve výběru brabantík a další... Tak co, pojedete příště také? Chinese Crested Dog - hairless and
powderpuff
Perro
sin pelo del Peru
Aron od Zátoky a Blue Berry Slezský sen splnili podmínky Slovinského šampionátu krásy. Dareia Shire Pazzda je Slovinskou šampionkou mladých. 18.01.2005, Výsledky bez záruky; text: Brychtová, Foto - Jana Kobližková
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||