Národní výstava (CWC)

Glogow - Polsko - 25. ledna 2004

Obyčejná "oblastní výstava" v Polském Glogowě a 25 přihlášených číňánků! Mrzlo až praštělo, takže o zábavu nebyla cestou nouze. Jaká byla výstava? Plná překvapení! 

Na výstavy "nižšího" typu než mezinárodní či klubové jezdíme poměrně zřídka. Do Polska mě přivedla možnost dodělat šampionát Polska pro Gessi, kterou už "honí" čas a vidina letních štěňátek. Také pro Belissku se nabízela stejná teoretická šance a tím bylo rozhodnuto i přesto, že vidina polské rozhodčí na polské výstavě mě vskutku nelákala. Málokdy se mi stane, že nad přihláškami váhám, ale nad těmi Glogowskými jsem dlouho trpěla nejistou. Mám? Nemám? Nakonec jsem obě fenky i Akima přece jen přihlásila. První žertík na sebe nenechal dlouho čekat. Internetové stránky kynologického oddílu v Legnici  asi 14 dní před výstavou nabídly i rozpis plemen a kruhů. A také 25! čínských chocholatých psů. Měla jsem dojem, že halucinuji a tajně doufala v tiskovou chybu na soupisu. Bohužel, skutečnost se nezměnila a na výstavu, kam obvykle zavítá jen pár nadšenců (tak kolem pěti), směřovala konkurence srovnatelná s mezinárodní výstavou v Trenčíně. V obálce se vstupními listy mi přišla katalogová čísla, kupon na katalog i tištěný rozpis kruhů a časový harmonogram posuzování. Nádhera! Na řadu jdeme až v poledne. Navíc došlo ke změně rozhodčí a místo polské paní Junikiewicz nás čekala Lubov Ilichina Tierentieva z Ruska. Dalším záchytným bodem akce byla Monika Kupicová se svými maltézáčky, která měla jet do Glogowa s námi. V sobotu k večeru se ale ozvala z Trenčína, že vyhrála BOB a také druhé místo v IX. skupině a že s námi do Polska odcestovat nestihne. Ani jsem se neodvážila pomyslet na to, jestli nejde o další znamení, že máme zůstat doma.

V sobotu večer manžel vykoupal psíky, já o půlnoci dofénovala a v půl jedné jsme na chvilku zalehli. Budík se zvoněním připraveným na půl čtvrtou nebyla zrovna příjemná vyhlídka. Usnula jsem jako zabitá a až o hodně později jsem někde v polospánku sáhla po nepříjemně ječící krabičce. Zoufale se mi nechtělo vstávat. Potmě a rozespalá jsem držela bílou plastovou škatulku v ruce a nevěřila vlastním očím. Ciferník ukazoval tři čtvrtě na sedm! To snad ne! Propána, my jsme zaspali! Je to možné? Nedívám se špatně? Pomalu jsem otáčela budík v ruce a nebyla schopná uvést mozek do přijatelného provozu. Stále jsem viděla stejně šílený časový údaj. V duchu jsem honem počítala, jestli cestu dlouhou 400 kilometrů zvládneme za čtyři hodiny a vycházelo mi, že ani náhodou. Přesně ve chvíli, kdy jsem se v myšlenkách slastně a bezbolestně smířila s tím, že přece jen zůstanu s psíky v teplé posteli, zazvonil budík manželovi. Co to zase je? Hanuš měl ranní start výrazně lepší než já. Teprve když rozsvítil došlo mi, že mám v dlani svůj budík o točený o 90°. Bylo opravdu půl čtvrté a tahle malá šokující příhoda rozhodla o tom, že jsme doopravdy vyjeli.

Vybruslili jsme z Prahy ve čtyři hodiny ráno a s ohledem na třeskutý mráz (-25°C) a poletující sníh jsme zvolili delší trasu přes Hradec Králové, Náchod a Wroclaw směrem k Lesznu. V deset hodin jsme zaparkovali před sportovní halou, k níž nás dovedly barevné šipky s jezevčíky. Vytápěná hala pokrytá kobercem byla i s ohledem na velkou zimu příjemným místem. Táhlo jen ode dveří, ale to ani jinak nešlo. U kruhu už sídlil tým Machových a v jejich blízkosti vystavovatelé z Německa. I oni byli zaskočeni počtem přihlášených číňánků. Naštěstí se ukázalo, že osud byl k naší trojici víc než milostiv. Akim i Gessi byli ve třídě sami a Belisska měla "jen" dvě konkurentky. Vidina trojího úspěchu ve třídách nebyla tak vzdálená, ale netušila jsem, jaké soupeřky čekají "Elis" v mezitřídě. V Polsku je vždy nutné počítat s tím, že kromě konkurence se poperete i s rozhodčím. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Před námi byli posuzováni teriéři a dlužno dodat, že mnozí z nich odešli nejen s VD, ale také s výbornou jedna bez titulu. Paní rozhodčí, štíhlá a vysoce elegantní dáma, dala hodně na pohyb a stavbu těla (však je specialistkou na skupiny FCI II a III), byla spokojená, když majitel psa sledoval její gesta a když jí šla práce od ruky. Na stole kontrolovala jen skus, byla nesmírně jemná a pokud to situace vyžadovala, klidně si nechala zuby předvést od majitele. Na zemi však neodpustila ani mrť. Několik koleček v pohybu, postoj, tam a zpět, postoj a znovu pohyb. U vyrovnaných konkurentů neváhala postup vícekrát zopakovat. Před stanovením pořadí postavila pokaždé majitele se psy do řady proti divákům a teprve pak ukázala na prstech umístění.

V konkurenci číňánků se bylo rozhodně na co dívat a moje mínění o kvalitě zdejšího chovu se jen potvrdilo. Nejhezčí číňánci vynikali rozsahem pohybu, o jakém se mnohým psům ani nezdá. K vidění byly dobře rozeznatelné silné mezitypy naháčů i pěkně osrstěné labutěnky. Na druhé straně, jak je z fotek patrno, všude se lze potkat s oběma stranami kvalitativního spektra což je normální a přirozené. Celkově se mi zdála silnější konkurence u psů než u fen. Na moje svěřence se štěstí usmálo. Akim si odvezl své druhé CWC, Belisska přesvědčivým výkonem vyhrála mezitřídu a Gessi k CWC přidala titul Nejlepší feny plemene. BOB zůstal doma v Polsku, což nám umožnilo odjet relativně brzy ku Praze. V duchu hesla Petra Novotného: "Pochvalte se sami, stejně vás nikdo nepochválí", jsme si s manželem koupili dva sáčky vynikajících para ořechů v karamelu. Sladká odměna nás podržela v nejtěžších chvílích zpáteční cesty, kdy mnozí řidiči jezdili v chumelenici stejně vražedným stylem, jako by bylo pětatřicet stupňů a suchá silnice.

Až v teple auta jsem si vychutnala radost ze dvou právě dokončených šampionátů pro obě fenky i z Akimova titulu. Tečku za nedělním výletem ale udělal můj manžel, když se na mě obrátil s ujištěním, jak je to báječné, když Gessi splnila šampionát desáté země FCI. "Počkej, jak desáté země? Jsi si tím jistý?", brzdila jsem jeho nadšení a pak hodnou chvíli pátrala v paměti a počítala na prstech, abych nakonec zjistila, že moje drahá polovička měla jako vždycky pravdu! Na rozdíl ode mě Hanuš věděl přesně, že Polský šampionát je pro Gessi šampionátem z desáté země FCI (Česko, Slovensko, Polsko, Německo, Lucembursko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko). Od té chvíle jsem si připadala trošku jako Alenka v říší divů, protože kdyby mi o tom někdo vyprávěl ještě před rokem, rovnou bych mu ukázala, kde jsou v Praze Bohnice. A teď tohle! Nerada bych to zakřikla, ale nám rok 2004 zase pěkně začal. Loni Gessinčiným třicátým titulem BOB a letos šampionátem desáté země a patnáctým šampionátem "pro dospělé" vůbec. V radostné náladě jsme sněhem a vánicí docestovali domů za téměř sedm hodin. Pejskové se proběhli pražskými závějemi čerstvé sněžné nadílky a my padli, jak se říká, za vlast.

Ať se vám daří celý rok alespoň tak, jako nám na letošní první výstavě! Na viděnou v Brně 8.2.2004 v kruhu číslo 29 mezi 68 čínskými naháči! - Libuška

Čínský chocholatý pes
Posuzovala: Tierentieva Lubov Ilichina (Rusko)

 25. 01. 2004, foto: H. Brychta, text: Brychtová