2x Mezinárodní výstava (CACIB)

Oradea (Romania) + Debrecen  (Hungary) - 21. + 22. srpna  2004

ORADEA 21. 8. 2004

Cesta do Oradei a Debrecenu byla asi 14 dní před výstavou opravdu ohrožena. Díky maďarskému státnímu svátku a při té příležitosti pořádaných slavností bylo téměř nemožné sehnat ubytování se psem jinde, než ve čtyř a pěti hvězdičkových hotelech, což v plné sezóně znamená částku o dost převyšující mé možnosti. Z této nepříjemné situace mě vysvobodili až zaměstnanci pražské cestovní agentury Mary´s, díky jejichž úsilí jsme v pátek večer zaparkovali auto na parkovišti u příjemného rodinného penzionu v Biharkeresztes, což je městečko pár kilometrů vzdálené od rumunských hranic.

Z Brna jsme s mamkou, mým přítelem Kamilem a Casim (Casanova Pupo-Haichi) vyrazili plně naloženou Corsou okolo půl druhé odpoledne, tedy o hodinu později než bylo původně v plánu. Za zmíněným zdržením stál vytrvalý liják, který znemožňoval jakýkoliv pohyb mimo dům a tím i naložení všech věcí do kufru auta. Když se počasí trochu umravnilo, mohli jsme konečně vyrazit na cestu dlouhou přes 600km, ale celkem silný déšť nás doprovázel až k Břeclavi, kde se z ničeho nic objevilo sluníčko a už v Bratislavě se teplota oproti Brnu zvedla o 15 stupňů, takže jsme se začali v autě intenzivně vařit. Proto jsem i přes nijak příznivou předpověď pro víkend (v sobotu déšť a teploty okolo dvacítky, v neděli se mělo vyčasit, tedy mělo být jen oblačno a 25 stupňů) začala doufat ve vydařené počasí. Na silnicích nebyl nijak silný provoz, jak by se dalo vzhledem k blížícímu se víkendu očekávat, takže jsme se ve výše zmiňovaném penzionu ubytovali již okolo půl deváté večer. Pan domácí byl velmi ochotný a i přes jazykovou bariéru jsem s ním pomocí hodin s vyobrazenými ptáčky zvládla domluvit snídani na půl sedmou ráno. V pokoji byla i televize, takže jsme večer vyplnili sledováním olympiády s maďarskými komentáři, což ale v případě sportu vůbec ničemu nevadilo.

V sobotu ráno na nás po probuzení čekala již nachystaná vydatná a voňavá snídaně, což alespoň trošku vyrovnalo vytrvalý zahradní deštík, který přetrvával po noční bouřce. Pamětlivá varování před frontami na rumunských hranicích a před problémy při platbě na výstavě jsem se snažila odjet co nejrychleji. Hranice jsme překonali asi za jednu a půl hodiny a za další půlhodinku jsme po šipkách z kartonu, které visely snad na každém druhém sloupu, docestovali do pevnosti. Za poplatek 5 € bylo parkování nachystáno uvnitř pevnosti, takže nebylo potřeba v celkem rozlehlé stavbě výstavní kruhy nijak hledat. K mému překvapení jsem měla výstavní poplatek zaplacený během několika minut, takže jsme si našli i výhodné místo ve stínu hned u našeho kruhu. Byl to opravdu dobrý nápad, protož se počasí během placení otočilo, místo deště vysvitlo sluníčko a během dne se na tom již nic nezměnilo. Odpoledne se teploty pohybovaly okolo třicítky, ale po nočním dešti byly trávníky v kruzích promáčené i později odpoledne.

Pohled do katalogu mě dost překvapil. Vzhledem k tomu, že přihláška na výstavu byla v propozicích také pro Debrecen, tak jsem čekala účast i číňánků z Maďarska, jenže tomu tak nebylo. V katalogu figurovali mimo Casiho ještě dva psi z Polska a to nahý pes v mezitřídě a chlupatá fenka s titulem polského šampiona. Jen tak cvičně jsem vzala Casiho projít se po kruhu, abych zjistila, jak moc mu bude vadit mokrá tráva. To, co jsem viděla mi připomínalo víc plížícího se indiána než elegantního psa, takže jsme se procházeli o něco déle i mimo kruhy, aby si trochu na šplíchající vodu ze země zvyknul. Opravdu se za chvíli přestal bránit a tak mohl jít usušený spinkat do klece. V kruhu číslo 8 bylo k posouzení před číňánky ještě několik plemen, takže to vypadalo na víc jak dvě hodinky času na poohlédnutí se po ostatních kruzích. Pohledem do katalogu jsem zjistila, že na výstavě jsou i dvě saluki, což je na toto plemeno celkem dost, jenže jsem se nemohla podívat na jejich jména, protože tiskařský šotek zařídil vypadnutí celé desáté skupiny z katalogu. Při procházce jsem na ně opravdu narazila, tak jsem zjistila, že jsou z Berlína. Na výstavě jsem zpozorovala jednu věc, která se mi moc nelíbila, a to prodej štěňat mezi kruhy. Nemám naprosto nic proti zvykání štěňátek na výstavní ruch odmalička nebo dovezení malého štěněte konkrétnímu majiteli na výstavu, ale ohrádky plné štěňat s cedulkou s cenou s PP a bez PP mi přijde trochu moc. Při pokračování v cestě jsem objevila mezi vlajkami ve finálovém kruhu i českou pro tři vystavovatele z Česka.

Po návratu ke kruhu jsem začala pozorovat posuzování jak u paní Bánhidi Pálné, tak i ve vedlejším kruhu, kde byl rozhodčím pan Schill, který měl posuzovat číňánky následující den v Debrecenu. Paní Bánhidi Palné byla dosti důsledná a tak každý pes prošel důkladným prozkoumáním tělesné stavby, posouzením pohybu a při dalším konkurentovi i srovnání ve statice. Pan Schill postupoval obdobně, ale dával velký důraz na předvedení, takže padaly často i snížené známky u jinak podle mě hezkých zvířat, což při předváděných výkonech vystavovatelů nebylo nijak vzácné.

Kolem jedné hodiny odpoledne zahajoval představení čínských chocholatých psů líbivý psík z Polska Agent z Gangu Lysych. Po něm nastoupil Casi, u nějž jsem měla po poslední výstavě v Hatvanu trochu obavy z předvedení na stole, ale nakonec to zvládnul dobře. Po té se utkali o CACIB spolu s Agentem. Psi se od sebe diametrálně lišili jak typem, tak i množstvím osrstění (střední mezityp s jemnější stavbou těla versus čistý naháč se statným tělem). Nakonec měl navrch Casi podle slov paní rozhodčí také díky perfektně stojícímu uchu, hebčí kůži a sebevědomějšímu projevu. Jediná fenka - labutěnka byla podle mého názoru na fenu opravdu hodně velká, ale jinak hezká. Dost přesvědčivý výkon ji vynesl i titul BOB, když se Casi rozhodl jí boj ulehčit po té, co dospěl k názoru, že promočená travička se mu už dneska nelíbí a studí ho pacičky, tedy že už toho má dost a půjde střídavě jen po třech nohách. Prý vypadal dost komicky. Podle slov majitelky vítězné feny má L.A. Woman Casidi na svém kontě vítěze plemene z polských mezinárodek dvakrát a také měla už dvoje štěňata!!

Díky tomuto jsme utekli z pálícího sluníčka zpátky do našeho penzionu, kde jsme si udělali siestu na krásné zahradě s posekanou trávou. Casi pobíhal po zahradě nebo si žužlal svůj balónek a my jsme relaxovali. Na večer jsme se vydali na jídlo do místní pizzerie, abychom oslavili ten obrovský úspěch a pak jsme šli spát, abychom byli na zítřejší výstavu a pak dlouhou cestu svěží. 

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog - 
21.8. - CACIB - Posuzovala: Bánhid Pálné (Maďarsko - Hungary)
22.8. - CACIB - Posuzoval: Dr. Roberto Schill (Rumunsko - Romania)

DEBRECEN  22. 8. 2004

Další den ráno jsme se nasnídali, rozloučili se s panem domácím a vydali se na cestu. Čím víc jsme se blížili k Debrecenu, tím se počasí zhoršovalo. Značení cesty bylo o něco méně časté než v Oradei, ale i tak dobré. Parkování stálo 10 €, ale při tom dešti bylo příliš daleko od kruhů. Já jsem šla pod deštníkem vše obhlédnout a sehnat katalog, kde jsem zjistila, že je přihlášeno 8 číňánků, 4 naháči a 4 labutěnky. Nakonec padlo rozhodnutí vzít jen židličky a jít se schovat pod postavený stan. Casina jsme přestěhovali pod deštníkem a já jsem šla se vstupním listem shánět číslo. Ve výstavní kanceláři mi spíš rukama nohama sdělili, že ho dostanu u asistentek v kruhu asi o půl desáté. Tak jsem využila času a přízně povětří k tomu, abych Casimu dovezla z auta klec, aby se mohl schovat před zimou a ruchem okolo. Když se objevila slečna v kruhu, vydala jsem se do fronty. Po 15 minutách na dešti jsem se konečně dostala ke stolku, kde mi slečna maďarsky sdělila, že číslo nemá !? Zeptala jsem se tedy proč tam není, když jsem výstavu zaplatila a ve výstavní kanceláři mi řekli, že bude tu. Mluvím anglicky, německy a trochu italsky, takže jsem předpokládala, že mi bude alespoň nějak rozumět, ale to jsem se spletla. Prý jen maďarsky nebo rumunsky!! Pak si mě přestala všímat a vyřizovala čísla všem ostatním okolo až nakonec odešla pro kávu! Musela jsem požádat mamku, aby mi vyvenčila psa, protože jsem netušila, jak dlouho mi to bude trvat. Když se slečna konečně vrátila a stále mě tam viděla, jen si cosi brblala pod vousy a nechala mě tam beze slova stát. Pak jsem se nešťastně rozhlédla okolo kruhu s dotazem, jestli někdo mluví cizím jazykem a maďarsky. Nikdo se neozýval, tak jsem poznamenala cosi ve smyslu, že to snad není ani možný! Naštěstí byla u kruhu Slovenka, která mé zaúpění postřehla a pomohla mi z nesnází díky znalosti maďarštiny, dokonce šla se mnou do výstavní kanceláře a vysvětlila jim, že mám již zaplaceno, takže jsem o půl jedenácté konečně měla číslo.

Konečně jsem mohla učesat a připravit Casiho a zrelaxovat si nervy. Díky „kouzelné paní“ jsem se dověděla i to, že pan rozhodčí posuzování urychlí a bude do posudku jen vytýkat chyby a klady sdělí jen ústně. Slovákům, Čechům a Polákům překládala paní, co mi pomohla ráno vše zařídit, za což jsem jí opravdu moc vděčná.

Tím, že jsem se při pobíhání pěkně zahřála, začala mi být čím dál tím větší zima, což při teplotě 15 stupňů a naprosto promočených teniskách nebyl žádný div. Jen díky Kamilově nepromokavé a neprofukovací bundě a mamčiným suchým botám na řízení (měla jsem je sebou) jsem se vystavování dožila v nezmrzlém stavu. Jako zázrakem chvíli před posuzováním číňánků přestalo pršet, ale na trávě atletického stadionu, kde stály kruhy, byly asi 4 cm vody, což mi na klidu nepřidávalo, jelikož Casi vodu nesnáší snad jako nikdo další. Ještě teď vidím ten jeho do šklebu zkřivený čeníšek, když jsem ho vyndala z tepla klece nahoru, abych ho přečísla. Co teprve, když jsem ho postavila na zem!! To byly teprve obličeje a znechucené pohledy! Nakonec jsme se prošli okolo kruhů už celkem slušným krokem a šli jsem se koukat na posuzování.

Třídy byly obsazeny zvláštně - soutěžila vždy labutěnka s naháčem. Mladý nahý pes byl ve třídě sám a získal titul HPJ. V mezitřídě se utkal Agent s osrstěným Faraem  a nevím co mezi oběma pěknými psy rozhodlo o vítězi. Casi soupeřil s černobílým osrstěným psem, jehož otcem je Adam Slezský sen. Casi se na stole téměř nepohnul, pohyb zvládnul bez zaváhání, takže jsme odcházeli s výbornou. Jediná pro mě zarážející věc, byla poznámka o nedostatku pigmentu na tlapkách, což mi nepřipadá jako nevýhoda. Casi má bílý konec nohou, tedy světlou kůži s tečkami a to i na polštářcích. K mému překvapení osrstěný pejsek odešel se známkou velmi dobrý! To znamenalo, že Casi splnil podmínky pro udělení titulu maďarského šampiona!  Už teď jsem byla moc spokojená, ale to už jsem ho stavěla opět za Agenta, aby si zopakovali souboj o CACIBa ze  včerejška. Pan rozhodčí oba dva porovnal v postoji, pak následovalo kolečko a postoj pod stříškou, kde divákům pověděl, na co se zaměřil při rozhodování a nakonec zadal titul k mému úžasu Casimu! Díky překladu a následné reprodukci od mamky vím, že jsme byli lepší o výraznější samčí vzhled, o povahu a, světe div se, o předvedení. Ve mezitřídě fen se objevily osrstěná O´Lala  a importovaná fenka z Polska Empressa. HPJ získala Empressa. V šampionech se objevila osrstěná fena z Polska, držitelka BOB z Oradei, která získala opět CACIB. Po té nastoupili  všichni HPJ a CACIB, následovalo porovnání v postoji, pak posouzení pohybu v kolečku. Do bojů v BIS juniorů postoupila Empressa a rozhodování o vítězi plemene probíhalo mezi L.A.Woman a Casim. Up and down vedle sebe, postoj, proslov k divákům, závěrečné kolečko, postoj pod stanem. Najednou se na Casiho krku objevila šňůrka pro vítěze plemene. Nevěřícně jsem zvedla hlavu, v šoku zvedla psa, posbírala papíry a jako ve snách jsem přijímala gratulace. Hlavou mi proletělo, že to snad ani není možné. No bylo.

Nechala jsem potvrdit výsledky pro sebe i pro paní Gruca. Přestěhovali jsme se z rozmočeného trávníku do sportovní haly, kde jsme v teple vyčkali až do soutěže IX. FCI skupiny. Shlédla jsem velmi pozorně program začínající ukázkami agility a  tance se psem, kde jsem sbírala inspiraci a pak následující soutěže. S velkým zklamáním jsem přihlížela bojům v Juniorhandlingu. Abych pravdu řekla ani starší handleři nedokázali uhlídat hlavní pravidlo, že se nesmí nikdy objevit mezi psem a rozhodčím. Také předvedené figury bych bez jasné gestikulace paní Kalo ani nerozpoznala. Zkrátka nevím, podle čeho bych zadala pořadí. Další soutěže již probíhaly celkem běžně, až na to, že účast byla celkem mizivá (vypovídá o tom i fakt, že ve IV. skupině nastoupil jediný jezevčík, takže byl automaticky první). IX. skupinu vyhrál nádherný pekinéz následovaný maltézáčkem s italskými předky. Casi byl zlatý a užíval si velký kobercový kruh, takže jsem odjížděla naprosto šťastná a spokojená s jeho i svým výkonem.

Casanova Pupo-Haichi splnil podmínky pro udělení titulu Maďarského šampiona!

  23.08.2004 - Text reportáží: Jana Kvíčalová, Appleberry Kennel;  Foto: Brychta

l