|
Na
bratislavské šampiony šampionů jsem měla pozvání několik let. Přesně řečeno
čtyři roky od doby, kdy Arny a po něm Akim a také Gessi splnili slovenské šampionáty, což je podmínka
účasti pro zahraniční majitele psů. Průběh soutěže jsem jen z povzdálí
sledovala a pomalu si skládala střípky dění, o kterém jsem si nechávala
vyprávět dalšími českými účastníky. Ale k tomu, abych tam vyrazila, jsem
nějak neměla odvahu. Paradoxně jsem se s Akimem a Gessi dřív zúčastnila
šampina šampionů v Maďarsku, v Polsku a také nejprestižnější soutěže šampion šampionů FCI v srpnu 2004.
Teprve pak to byl na slovenskou soutěž doplněnou plesem opravdu jen krůček neboť po
světové soutěži byla „národní“ úroveň vlastně čajovým dýchánkem. Pro
toho, kdo čte náš seriál o vystavování, musím dodat, že ani zážitky ze
stejného klání v polském Lešně nebyly k zahození a tak jsem
díky jiným soutěžím postupně ztratila vnitřní ostych se do Bratislavy vydat.
Hodila
jsem za hlavu všechny domácí starosti a v sobotu ve dvě hodiny
odpoledne jsme vyrazili po dálnici směr Bratislava. Díky Lucce, která si
vzala na starosti zbytek naší smečky, jsme odcestovali v nezvykle rekreačním
složení a to sice jen s Codym a Gessi. Skoro jsem si na ten luxus jediného
venčení pouhé dvojice psů nemohla zvyknout. Oba pejskové byli čerstvě
vykoupaní a vyfénovaní, spokojeně pochrupávali ve svých přepravkách a
celkově nám dávali najevo, že si tenhle víkend s námi míní také užít
dosytosti. Prostředí Incheby už důvěrně známe, takže manžel perfektně
zaparkoval přímo u vchodu. Překvapila nás krásně vyzdobená
prostorná a světlá hala, s odděleným místem pro přípravu psů, kde celou
dobu na naše věci dohlížel člen ochranky a my jsme mohli nerušeně
sledovat celý program i soutěž. Katalog se tentokrát vyznačoval luxusními
černobílými fotkami psů a kompletními údaji o nich. Jakmile jsem ho
dostala do ruky, otevřel se mi na stránce, která obsahovala postupový klíč
ze skupin FCI a mě rovnou padlo oko na naší IX. skupinu. Propána, postupují
jen DVA psi, no to je síla. Vůbec mě v první chvíli nenapadlo podívat se,
kolik soupeřů nás ve skupině vlastně čeká. Pozdravila jsem se s Dudášovými,
kteří přijeli soutěžit s Hopkirkem, i s manželi Štěpánkovými, kteří
přijeli oba a samozřejmě s úžasným azawakem Akhbarem, zamávala na několik dalších známých
lidiček a spěchala venčit pejsky, převléknout se a upravit. Stihla jsem to
tak tak a posuzování předkol už začínalo. Jednotlivé skupiny FCI
nastupovaly do tří kruhů ke třem rozhodčím tak, že se vystřídaly u každého
z nich. Tím jsem měla dostatek času učesat Gessinku a také zjistit z
katalogu, že IX. skupina FCI zahrnuje pouhé 3 (slovy tři) soutěžící. Mojí
Gessi, Hopkirka a japan china. Nevěřila jsem svým očím. Slovenský šampionát
zatím tak celkově malý počet přihlášených psů nepamatuje. Pokud si ale
myslíte, že se tím soutěž nějak zjednodušila, pak jste na hrubém omylu.
Zvětšila se jen šance na postup do finálové skupiny ale jinak vše zůstalo
zachováno.
Jak
soutěž probíhá?
S ohledem na systém celé soutěže jsme byli svědky řady téměř
infarktových situací. Kdo nervově neunese výstavní hrátky ve stylu „náhlá
smrt“, ten ať tuhle akci raději vynechá. Všichni přihlášení psi jsou
nejprve posouzeni v předkolech po jednotlivých skupinách FCI a to
postupně všemi rozhodčími. Letos posuzoval Walter Schicker z Německa,
Piotr Król z Polska a domácí Jaroslav Matyáš, mezi hosty byla například
i paní Silvia Radnetter z Rakouska, mnohé významné osobnosti a lidé,
jakkoliv slovenské kynologii prospěšní. Z každé skupiny FCI
postupoval do finálové části soutěže předem daný počet psů, který závisel
na počtu jedinců přihlášených do té které skupiny FCI. Ve finále se pak
utkalo 32 finalistů, nastupujících do prvního kola na základě náhodného
losu, a dále se soutěžilo podle předem stanoveného schématu. Na modrém a
červeném koberci se vždy předvedli dva soupeři vedle sebe. Celé finále
posuzovali přítomní rozhodčí veřejnou volbou s výběrem jednoho ze
dvou proti sobě nastoupivších psů. Pokud vám systém připomíná svou hrou
na náhodu sportku či jinou loterii, pak nejste daleko od pravdy. Los je
jednoznačný, někdy milosrdný, jindy krutý a výsledek finálových klání
mnohdy nevyzpytatelný. Ve skupinách FCI vznikly různě zábavné situace. Například
skupina III. - teriéři, byla složená výhradně z jorkšírských teriérů,
skupinu IV. tvořil jediný přihlášený jezevčík, stejně jako skupinu X. náš
azawakh. Na postupový klíč dvou ze tří přihlášených psů v naší skupině
FCI doplatil k mému velkému smutku Hopkirk, protože přímo mezi finalisty postoupila
Gessi a japánek. Hopi měl ještě šanci na opravu prostřednictvím dalšího
posuzování a výběru psů, kteří doplnili počet finalistů na potřebných
32. Moc jsem mu držela palce, protože dva číňánci by se mezi ostatními pěkně
vyjímali. Bohužel ani tady to nevyšlo, ale věřím, že se příští rok
uvidíme znovu, tentokrát v kombinaci s Codym z Haliparku.
Jak
se dařilo českým zástupcům?
Mezi 32 finalistů nakonec nastoupilo sedm českých soutěžících. Zatímco skupiny
FCI I., II., III. a VI. měly jen slovenské obsazení, ve skupině IV., IX. a
X. stáli naopak jen čeští zástupci. Zbylé skupiny V. a VIII. zahrnovaly každá
po jednom zástupci z Čech. Do finále se probojoval i zástupce z Rakouska,
anglický setr Suit Yourself Startailot v.d. Guldegg, který však vzápětí
podlehl budoucímu držiteli třetího místa Winnerovi. Od té chvíle už bylo
finále jen česko-slovenskou záležitostí. Los a rozhodnutí poroty bylo bohužel
nemilosrdné k českému azawakovi Ahmarovi, kterého porazil v druhém
kole slovenský bígl, jež si však na konec odnesl titul vícešampiona šampionů.
Stejnou smůlu měl v ryze českém souboji japan chin Chuoming Hvězda Pamiru
pana Brziaka z Bruntálu, neboť mu los přiřkl za soupeře budoucího vítěze
celé soutěže. Stejně těžké utkání s příštím absolutním vítězem
potkalo o kolo později shiba inu Eico od Cidliny Aleny Stejskalové, ve finálovém
souboji osmi nejlepších psů naše Gessi
Modrý květ a v bitvě o úplné finále jezevčíka
Winnera della Canterana. Zajímavostí tedy je, že kromě poslední soutěže o
první a druhé místo, kdy porazil slovenského bígla, přešel Trix ze Štípek
na vítězné místo výhradně přes české konkurenty. Inu i tak někdy vypadá
osudová loterie. V osmifinále se potkali i další dva čeští zástupci.
Welsh špringer španěl Dynamite Duck Eastfarm´s Ing. Bohuslava Zemánka, který
nakonec obsadil čtvrté místo po souboji s třetím Winnerem, a clumber
španěl Marcus Asterius z Rajšlu Radky Vondrové. V seznamu jeho
poražených soupeřů najdeme akita inu a briarda, konečnou pro jeho postup
znamenal souboj s budoucím držitelem druhého místa, s bíglem. Ještě
ve čtvrtfinále bylo přátelské zápolení mezi majiteli psů z Čech a
Slovenska nerozhodné, čtyři na čtyři (ČR: welsh špringr španěl, jezevčík,
čínský chocholatý pes bez srsti, německý krátkosrstý ohař, SR: 2x bígl, briard a
černý teriér). Vzápětí se ale skóre obrátilo na 3:1 a předznamenalo
celkový budoucí úspěch českých barev včetně absolutního vítězství.
Slavní vítězové
Ač se to zdá téměř neuvěřitelné obě soutěže šampion
šampionů konané v roce 2004 na Slovensku skončily úspěchem českých
psů. V srpnu zvítězil na světové soutěži FCI azawakh Ich. Ahmar
Kel-Es-Suf pana Petra Štěpánka z Kadaně a v prosinci se na klání
slovenských šampionů stal absolutním vítězem německý krátkosrstý ohař
Ch. Trix ze Štípek Martiny Rymerové z Hlučína, který se stal současně
i šampionem loveckých plemen pro rok 2004. Šampion pracovních plemen nebyl
zadán, neměl ho kdo získat. Ani další čeští zástupci
nebyli v Bratislavě k přehlédnutí. Za prvním vícešampionem šampionů
Slovenska bíglem Daragoj Fredie Merkury Marcely Piszczatowské (SR) se na třetí
místo postavil dlouhosrstý trpasličí jezevčík Ich. Winner della Canterana
MUDr. Silvie Růžičkové z Prahy se svým novým titulem II. vícešampion
šampionů SR 2004. Šampionem sympatie se stal na základě volby přítomných
diváků a hostů černý teriér Enisey iz Russkoi Dinastii Soňi Heldové
(SR).
Jak nám
bylo?
Nevím jaké dojmy si odvezli ostatní účastníci, ale nám se na Slovensku
moc líbilo. Nápaditě a vkusně vyzdobená hala, samostatný prostor pro přípravu
soutěžících, dostatečně velká šatna, plesová a vánoční celého úprava
sálu, slavnostní atmosféra s živou hudbou, tancem a jako vždy příjemným
programem (mažoretky, četné ukázky společenského i moderního tance, tanec
se psem, zpěv a hudba...). Vzít si na tuto akci společenské oblečení je nezbytné, pánové
saka a kravaty, lépe však obleky a smokingy, dámy minimálně společenské
šaty ne-li večerní toalety včetně pečlivého líčení a účesů. To
dodává celé soutěži i plesu vysokou společenskou úroveň a obohacuje slavnostní
náladu. Všichni soutěžící si odvážejí diplomy a nádherné poháry za
účast na akci, která jasně vypovídá o tom, jak si pořadatelé váží
opravdu každého z nich. Katalog, jemuž na titulní stránce vévodil obraz loňského
vítěze - afghánského chrta, si určitě dobře uložím. Mimoto
byly základní údaje o jednotlivých psech průběžně a po celý večer promítány pro diváky na velké
plátno, avšak za zády porotců tak, aby tyto informace k dispozici neměli.
K pohodě majitelů u psů přispěl komentář ve slovenštině a angličtině,
velmi prostorný přípravný kruh i to, že psí kamarádi mohli se svými pánečky
sedět přímo mezi stoly v hale. Podávání soust ze slavnostní
večeře pěkně vidličkou bylo naprosto přirozeným jevem. O tom, jak tancechtivá a veselá společnost se sešla, jsme se přesvědčili hned po té, kdy
ing. Štefan Štefík zahájil půlnoční ples. Všichni se báječně bavili a
rozcházeli se až těsně nad ránem. Za nás mohu slíbit, že my jsme v
Bratislavě určitě nebyli naposledy! Moje blahopřání patří všem finalistům,
poděkování českým soutěžícím, poklona organizátorům a přání
vám, ať vám tu líbí, pokud sem příští rok přijedete.
7.1.2005,
text: Ing. L . Brychtová, foto: Ing. H. Brychta
|