|
Ich. Gessi
Modrý květ - Champion of Champions H 2004 !!!!
Na
šampiony šampionů do Budapešti jsem měla původně jet jen s Codym.
Ale příroda a osud tomu chtěly, že se Gessince přesunulo zimní hárání z předpokládaného
listopadu na „bůhvíkdy“ a tak jsem jí na výstavu přihlásila s vědomím,
že kdyby si nakonec mínila své dámské období vybrat v době soutěže,
zůstane prostě doma. To bylo rozhodnutí platné pro obě prosincová šampionská
klání neboť na nedělní soutěž v Budapešti jsme jeli rovnou ze stejné
soutěže z Bratislavy, která se
konala od sobotního podvečera až do noci. V praxi to vypadalo tak, že
jsme si po soutěži od sobotní noci do půl třetí nad ránem s manželem
příjemně zatančili na plese v Bratislavě, pak se rozloučili s přáteli,
zabalili a vyrazili do Budapešti. V maďarském hotelu Expo měli nahlášen
náš hodně pozdní příjezd, pročež ani půl pátá ranní nevyvedla recepčního
z konceptu. Pravda, do postele jsme padli téměř v mrákotách, ale
stále ještě s krásnými dojmy ze Slovenska.
Dvouletá
znalost prostředí výstaviště Hungexpo i průběhu soutěže v Budapešti
byla tentokrát ohromnou výhodou. V půl deváté ráno jsme se stále ještě
unavení dopotáceli na snídani, kde nás silná maďarská káva na chvíli
vzkřísila. Autem jsme pak dojeli k bráně na výstaviště, Hanuš mě
tady vysadil a já šla vyřídit formality do výstavní kanceláře. Protože
jsem z propozic věděla, že v našem kruhu by měly být posuzovány
skupiny FCI III., VI. a naše IX., odhadovala jsem dobu pro začátek našeho
posuzování někde kolem poledne. Pamětliva zkušenosti: „Důvěřuj, ale
prověřuj“, jsem nejen zalistovala v katalogu a ověřila vše, co se nás
mohlo týkat, ale došla jsem i k našemu kruhu a překontrolovala seznam a
pořadí plemen na orientační tabuli s vánočními panďuláky.
Pozdravila jsem se tady s Evou Neduchalovou i s jejím kerrym a domluvila
se s ní na báječné pomoci. Protože číňánci jdou na řadu uprostřed
IX. skupiny FCI, Eva mi pošle SMS až začne naše skupina. I tak budu mít
dostatek času na přesun z hotelu a pečlivou přípravu obou psů.
Spokojeně jsem se tedy vrátila k manželovi, dojeli jsme zase do hotelu a
po vyvenčení psů jsme spali až do půl dvanácté spánkem spravedlivých.
Pak jsme beze spěchu pobalili nutné věci, já jsem se v pohodě
namalovala i oblékla do soutěžního, pejsky jsem „předčesala“ a během
půl hodinky jsme stáli vedle Evy v soutěžní hale. Byli jsme tu v ideální
okamžik. Posuzování naší skupiny FCI právě začalo. Než na nás došla
řada, stihla jsem udělat rozhovor do maďarské televize Ebugatta, pozdravit
se s přáteli v hale a obejít výstavní stánky. Pak jsem připravila
Codýska a Gessi a počkala na vyzvání ke vstupu do kruhu.
Do chvíle,
než jsem otevřela katalog a zjistila jména konkurentů, jsem měla docela
obavy, s kým se tu letos sejdeme. Do Maďarska může přijet jakýkoliv
šampion odkudkoliv a konkurenci tak není možno předem odhadnout. Už ani nevím
kdo mi kde špitl do ucha, že nás má být v Budapešti s číňánky
celkem pět, ale kdo konkrétně přijede, to jsem netušila. Skoro mi bylo líto,
že se v kruhu nakonec sešel Cody a Farao z Haliparku, obě velmi pěkné
labutěnky. Geska měla dvě soupeřky také z Maďarska, jednu labutěnku a
jednu fenku bez srsti. Na všechny byl v kruhu připravený švýcarský
rozhodčí a prezident FCI pan Hans Müller, který, kam až moje paměť sahá,
naše plemeno v kruhu samostatně ještě neposuzoval (ale Geska s ním
měla za sebou jedno hodně příjemné setkání v Best in Show loni v Luzernu.
O to zajímavější věci se mohly stát. Cody i Farao chodili moc pěkně a
pan rozhodčí je oba pochválil. Třídu vyhrál o něco vyspělejší Cody a já
jsem z kruhu odcházela s dvojí radostí, protože se Farao nejen krásně
předvedl, ale ještě se ke mně s nadšením hlásil a do ucha mi pošeptal,
jak se má u svých maďarských majitelů báječně. Geska se rozhodla, že se
v hotelu krásně vyspinkala a proto bude chodit tak, aby nikoho nenechala
na pochybách o svých kvalitách. Třídu vyhrála s přehledem, zato Cody
vedený mým manželem jí byl docela těžkou konkurencí. Pan rozhodčí po
zadání titulu připustil, že to bylo nesnadné rozhodování a dvojici Cody a
Hanuš složil poklonu za výborné předvedení. Ačkoli se to ještě před měsícem
nezdálo možné, Geska se stala již potřetí v řadě za sebou držitelkou
titulu BOB ze soutěže šampionů a tím nás čekalo odpolední finále.
Z propozic
i katalogu jsem věděla, že devátou skupinu FCI bude posuzovat rakouská
rozhodčí Steffi Kirschbichler. S ní se Gessi naposledy setkala na evropské
výstavě v Paříži 2002 při posuzování chovatelské skupiny Modrý květ
a musím pro úplnost dodat, že to bylo setkání nejen příjemné a překvapivé,
ale také vítězné. Jenomže chovatelské skupiny jsou jedna věc a devátá
skupina FCI věc druhá a zcela rozdílná. Teprve po skončení posuzování
jednotlivých plemen jsem se mohla porozhlédnout po našich odpoledních soupeřích.
Jak jinak, samé známé tváře, většina domácích a tu a tam zahraniční
hvězda. Přijel i předseda maďarského klubu ATK, ačkoliv sám nevystavoval.
Jemu jsem vrátila veliký putovní pohár za Gessinčino loňské absolutní vítězství
v soutěži Pes roku ATK. Jméno Gessi Modrý květ na něm zůstane zapsáno
tak, jak je tomu například na Davisově poháru.
Odpoledně-večerní
soutěže jsou pokaždé slavnostní záležitostí. Sbor rozhodčích oblékne
smokingy, dámy večerní kostým či šaty. Také většina vystavovatelů ctí
změnu atmosféry i stylu. Finálová klání mají neměnný průběh, a protože
jsem jej popsala v minulých reportážích 2002
a 2003, nebudu jej popisovat znovu. Spíš
se vás pokusím vtáhnout do nálady, která soutěž provází. Nástup soutěžících
obvykle doprovází tichý hudební doprovod a vždy zasvěcený komentář
moderátora, jímž byl letos Tamás Jakkel a István Nagy, v závislosti
na tom, kdo zrovna posuzoval a kdo vystavoval. Zvládali to obé bez potíží a
střídali se u mikrofonu víceméně bez povšimnutí publika. Než došla řada na Gessi, moc jsme drželi
palce našemu kerry blue teriérovi. I tuto skupinu posuzovala stejná rozhodčí
- Steffi Kirschbichler - a tak jsem bedlivě sledovala její systém hodnocení. Upřímně řečeno po té, kdy si Evy Neduchalové a jejího šedomodrého
krasavce ani nevšimla, ztratila jsem veškeré naděje a tím také trému.
Vrátila jsem se do své obvyklé pohody a řekla si, že je to přece soutěž
jako každá jiná. Eva byla tak hodná, že mi pro Gessi půjčila svůj fén
pro Barona a já vůbec poprvé fenku před soutěží znovu vyfénovala. O nic
nešlo a tak jsem takovou předfinálovou úpravu klidně riskla. Použila jsem
jen objemový sprej a výsledek mě docela příjemně překvapil. Geska byl
hodná, dobře naladěná a mezi načinčané dlouhosrsté soupeře jsme spolu
nastoupily jako na výlet o letních prázdninách. Musím ještě dodat, že s výběrem
oblečení mi tentokrát pomohl manžel. Mrkl na vyšívaný kabátek paní
Kirsbichler a s pobaveným úsměvem pravil, že když si vezmu sametové
šaty se světlým zdobením vpředu, bude nám to vedle sebe v kruhu slušet.
Na
rozdíl od loňského roku se letos rozhodčí nechodili na psy dívat do přípravného
kruhu, ale posuzovali rovnou bez přípravy až ve finále. Volba pořadí při
nástupu tedy patřila do kapitoly "Výstavní taktika při vystavování".
A tady, kde se sešlo i dost profesionálních handlerů, šlo, jak já říkám,
o vysokou školu taktiky. Bylo dobré mít nastudováno nejen rozhodčího a
jeho postup, ale i práci asistentů v kruhu a zvyklosti handlerů. S Gessi
jsem, už po svém maďarském zvyku, nastupovala těsně za skupinou všech
pudlů. Od loňska jsem si pamatovala, že rozhodčímu Gyulovi Sárkozimu nesmím
s Geskou jeho stříbrného toy pudlík a zadupat do země a tak jsem si záměrně
nechala „jakoby svou nešikovností“ ještě větší odstup při nástupu,
než k jakému mě vybízely asistentky. A stejně to bylo jen tak tak,
protože pudlík byl maličký a nepříliš rychlý, zatímco Gessi zabrala na
nástup s nadšením sobě vlastním. Dobře jsem si všimla, že se na nás
paní rozhodčí při nástupu stačila podívat a už jsme měly první body k dobru.
V postoji jsem měla s Gessi jediný problém a to byly stupně vítězů,
které vyšly přesně před nás. Posunula jsem se o kousek dozadu a Gesku natočila
mírně bokem, aby byla k paní rozhodčí v co nejlepším úhlu. Pak
už záleželo jen na štěstí, co se stane. Po první prohlídce řady
nastoupených šampionů začal výběr do užšího finále. Páni, i nám se
dostalo kýženého pokynu rukou. Beru Gessi, která už také ví, že máme šanci,
a stavíme se doprostřed kruhu do řady šťastných. Tuším, že nás bylo
osm nebo deset, ale kdo, to se mě neptejte. Určitě pudl, tibetský teriér,
lhasa apso, maltézáček, mops, grifonek, kavalír a bišonek. Celá řada se
posune na kraj a každého psa čeká individuální posouzení na stole a na
zemi v pohybu. Než se předvede pudlík před námi, mám čas Gessi
postavit na stůl. Holčička zlatá! Stojí jako vytesaná a navíc se jí paní
rozhodčí zjevně líbí. Při prohlídce se snažím posouvat a stavět tak,
abych Gessince vždy dělala z pohledu rozhodčí tmavé pozadí, protože
fenka má teď přes zimu dost světlou kůži. Můžeme na zem. Pruh koberce
znamená buď úspěch nebo konec. Geska se po něm proběhne s radostí a
stejně tak zvládá i závěrečný pohyb po kruhu, než se dostane zpět na své
místo. Než paní rozhodčí doposoudí naše soupeře, bolí mě z klečení
kolena. Geska stojí celou dobu ve vzorném postoji, jen jí tu tam ještě přičísnu
chocholku, protože fotografů i diváků je tu spousta a člověk nikdy neví,
kdo ho kdy fotí nebo se na něj dívá. Je to krásná práce bez odpočinku.
Poslední
pejsek je posouzen. Překontroluji postoj Gessi, protože vím, že se na nás všechny
paní rozhodčí ještě jednou pozorně podívá. Tady už rozhoduje každý
detail i celkový dojem. Co se bude dít teď? Paní Kirschbichler přejede
nastoupený výběr finalistů od začátku do konce pohledem. Je rozhodnuto. Tiše
sděluje moderátorovi svůj verdikt. Tajně doufám, že na by na nás mohlo
vyjít třetí místo, jinou šanci nevidím. Třetí místo – lhasa apso
známé maďarské majitelky. Druhé místo…
vteřina čekání… mops. "Hm, tak máme děvče po nadějích",
špitnu Gesce. Asi vyhraje maltézáček. Nebo kavalír? Nebo tibeťáček?
Jenomže se ozvalo „Chinese crested dog!“ Pan Jakkel, který nás ze soutěží
zná, použil jako první anglický název plemene, aby mi usnadnil situaci a
teprve pak obsáhle vypráví publiku o plemeni "Kínai meztelen kutya".
V první vteřině po vyhlášení našeho vítězství mám pocit, že se
mi to jen zdá, v další si zakryju oči, abych mohla uvěřit. Geska ale
ví, že byla řeč o ní a cuknutím vodítka mě probere. Ve výstavním
poklusu peláší ke stupňům vítězů a bez zaváhání skočí na volný
nejvyšší stupínek. Zbývající
dění už je jen konec pohádky. Gratulace, fotografování, radost a mezitím
i příjemný šok z toho, že Geska dosáhla na titul Šampion šampionů
2004 a navíc v zahraničí, v otevřené konkurenci tolika krásných
psů. Než jsem se stačila vzpamatovat, nastupujeme hned po desáté skupině
FCI k soutěži Best in show. Tady už nemáme mezi domácími vůbec šanci,
ale přesto děláme s Gessi co se dá. Než budou zveřejněna jména vítězů,
všichni soutěžící opouštění plochu a zpět budou voláni postupně podle
pořadí. Naše konečné sedmé místo doplněné o další pohár je velkým
úspěchem. Každému z nás blahopřeje celý sbor rozhodčích, ředitel
výstavy, sponzoři. Moje speciální poděkování patří paní Kirschbichler i
panu Müllerovi, protože bez jejich rozhodnutí by Gessi v Best in show
nestála. Ačkoli se to zdá téměř nemožné, nakonec jsem doma z katalogů
zjistila, že Gessi byla v posledních třech jediným stejným psem ze všech
plemen, který tu stál třikrát za sebou na stupních vítězů. V roce
2002 byla při své první účasti druhá, loni třetí a letos svou skupinu
FCI vyhrála. Závěr roku 2004 se nám vydařil tak, jak by mě to ani ve snu
nenapadlo. A jen shodou okolností právě v prosinci vyšlo nové číslo
maďarského časopisu A kutya, do kterého paní Kiss napsala portrét plemene
číňánků, doplněný, mimo jiné, mojí fotografií. Tak vypadá třešnička
na dortíku.
Ještě
dlouho potom nemohu uvěřit a myslím na to, kolik náhod se znovu muselo sejít
a kolik věcí udát, aby se stalo to, co se stát mělo. Gessi zakončila rok
2004 s tituly Evropský vítěz 2004, Světový vítěz 2004 a Šampion šampionů
2004, v únoru jí pak čeká znovu titul Pes roku 2004 ATK a soutěž v
Top Ten. Co dodat? Docela se mi v takové pohádce líbí… Hladím
Gessinku po hlavičce a říkám si, jak je fajn žít s ní, s báječnými
lidmi, které mám kolem sebe a prožívat to všechno právě tady a teď. Ať
se daří i vám!
Chinese Crested Dog - hairless and powderpuff
Judge: Hans W. Müller (Švýcarsko
- Switzerland)
Class |
Dog |
Title |
Owner |
P-TS |
Cody z Haliparku (PP) |
V1, Champion winner |
Brychtová, Jansa, CZ |
|
Farao z Haliparku (PP) |
V2 |
Kiss Ibolya, H |
F-TS |
Gessi Modrý květ (HA) |
V1, Champion winner, BOB, BIG
1 = Champion of Champions 2004 |
Brychtová |
|
O´lala v. Schloss Neuschwanstein (PP) |
V3 ? |
Balog Attila, H |
|
Sasquehanna Empressa (HA) |
V2 ? |
Kiss Ibolya, H |
4.2.2005,
text: Ing. L . Brychtová, foto: Ing. H. Brychta
|