|
 Po delší době jsme si vyzkoušeli, jak se cestuje v plně
naloženém autě. Naše výprava na dvoudenní výstavu do Záhřebu čítala 4
dospělé osoby, 8 psů různého věku dvou plemen a potřeby pro čtyřdenní
pobyt v zahraničí. V první chvíli, když jsme všechno nanosili k autu,
se zdálo, že i přívěs by tu našel své uplatnění. Nicméně šikovnost mého
manžela v balení výstavních potřeb dosahuje dokonalosti, takže po 20
minutách hledání ideálního místa pro každý předmět jsme měli nejen
naložené psy i nás, ale nemuseli jsme oželet žádné z připravených
zavazadel! Pravda, vyhlášené pracovní heslo: „Každý veze minimum věcí“,
ukázalo své záludnosti až na místě výstavy, ale první moment naší
cesty se vyznačoval radostí z dobře zahrané partie hráčů šachů.
 Jako obvykle jsme vyjížděli v pátek odpoledne, abychom
večer před výstavou v klidu vykoupali už v místním hotelu. Skutečnost,
že se nám předem nepodařilo získat z hotelu "Zagreb"
potvrzení naší rezervace, byla jen drobnou skvrnkou na jinak bezproblémové
cestě. Naopak poprvé za celou dobu, kdy sem jezdíme, jsme do Záhřebu přijeli
téměř ideální cestou. Nikoliv díky první odbočce značené k centru
přes město, kudy to jde také, ale stále rovně po dálnici až k odbočce
Zagreb jug a tudy na kruhový objezd, kde už je značen Zagrebački velesajam.
Hotel Zagreb je těsně u výstaviště, výborně se tu venčí a jestliže vám
postačí běžná kvalita služeb i restaurace, mohu vám jej i díky snesitené
ceně doporučit. Před půl dvanáctou jsme začali koupat a já po vyfénování
Akima, Gesky, Codyho a Dinušky uléhala těsně před půl čtvrtou. Ještě štěstí,
že máme tichý fén a výprava z jednoho zahraničního autobusu dělala
výrazně větší hluk než sušení psů.
 Ráno nám stačilo vstávat v sedm a po snídani jsme během
pár minut stáli ve výstavní hale. Chorvatští pořadatelé s propozicemi
opět zaslali i plánek a rozpis kruhů, díky čemuž nikdo nikde nebloudil. Každý
návštěvník dostal na ruku razítko (v sobotu černé, v neděli zelené),
aby mohl volně procházet do haly a zpět. Náš
kruh byl dokonce na stejném místě jako v loni v říjnu, takže
jsme se mohli utábořit s vědomím dobré znalosti místa i jeho možností.
Katalogová čísla dostali majitelé psů opět v obálkách s kompletním
termínovníkem chorvatských výstav na celý rok, k dispozici byly
propozice na řadu výstav v Evropě a akce začala na čas slavnostním
ceremoniálem a představením sboru rozhodčích ve finálovém kruhu. Vždycky
se mě ptáte na jména přítomných zahraničních rozhodčích, tak tady
jsou: Elina Tan Hietalahti (SF), Kari Jarvinen (SF) Gabriele Dondi (I), Milivoje
Urosevic (SiCG), Daniela a Zeljko Gajic (Slo), Juan Naveda (E), Hans v.d. Berg (NL),
Monika Blaha (A), Kardos Vilmos (H) a Hans W. Müller (CH). Mezinárodní sbor
doplnili jen čtyři rozhodčí z Chorvatska. Na oba dny bylo přihlášeno 959
psů, vystavovatelé přijeli z Itálie, Rakouska, Maďarska, Slovinska, Německa,
Belgie, Slovenska, ze Srbska a Černé Hory a samozřejmě z Čech. Po domácích
majitelích a Italech, byla česká účast třetí nejpočetnější a také úspěšnou,
jak vzápětí uvidíte.
 Čekaly nás dvě samostatné mezinárodní výstavy a manželé
Gajičovi jako rozhodčí. S oběma už se moji pejskové potkali a pokaždé
to bylo setkání příjemné. Konkurence se u číňánků sešla velmi pěkná
(peruánský naháč žádný, jeden mexický naháč z Rakouska). K naší
výpravě se kromě Akima s Gessi přidaly i dvě labutěnky, Cody a Dina z Haliparku,
a aby mých odchovanců nebylo málo, tak také Eso a Elizabeth. Přičteme-li
Doise z Haliparku, který přijel se svým pánečkem z Rakouska, měla
jsem v Záhřebu mnohé radostné chvíle setkání se svými psími robátky.
Diosek se ke mně hlásil tak, že jsem musela společné vítání odložit na
dobu po výstavě, protože byl ve třídě s Codym, kde bych ho mohla
rozptylovat. Ale věřte, že jsme si to po posuzování vynahradili a psík je
stejně báječný, jako býval, když jsem ho měla doma. A abych nezapomněla,
do Záhřebu s námi jela i naše kamarádka Lucka se svým černobílým
shih-tzu Ashleym.
Vždy elegantní Zeljko Gajic patří k rozhodčím, kteří
posuzují po celé Evropě a najít v jeho diáři volný víkend je téměř
nemožné. K majitelům i pejskům se chová příjemně, pracuje
plynule a s jistotou. Ačkoliv před námi posuzoval mopse, francouzské
buldočky a všechny čivavy, na řadu jsme se dostali kolem poledne. Tou
dobou už nám s číňánky pomáhala i Lucka, která se šicáčkem získala
Prvaka mladých jako první v naší výpravě. Hned jí následoval Eso z Haliparku,
čímž bylo jasné, že v odpoledním finále budeme mít dvojí zastoupení.
Codýsek se předvedl v ohromné formě a nad trošku zlobícím Dioskem získal
své první čekatelství chorvatského šampionátu. Díky Honeycroftovi ve třídě
otevřené jsem měla čas učesat Akima, kterého čekal ve třídě šampionů
častý soupeř Cocos. Ten posléze dostal za Akimem i res. CACIB, čímž
splnil podmínky titulu Interšampion. Největší konkurence se sešla u mladých
fen. Všechny tři byly pěkné a rozhodovaly detaily. Dinu jsem vezla na její
vůbec první výstavu a bylo jasné, že jde o riskantní pokus. Až na poslední
chvíli jsem se od její majitelky dověděla, že se fenka venčí na samonavíjecím
vodítku, výstavní vodítko nezná a také nikdy v životě nejela v přepravce.
Musím přiznat, že mě trošku obcházely mrákoty, ale Dinuška vše zvládla
s jiskrou a elegancí sobě vlastní. Během pár okamžiků se stala miláčkem
naší Gessi a obě fenky si spolu úžasně vyhrály. Přepravku fenečka obývala
společně s Arnym, kterému se dívčí společnost zjevně zamlouvala. Při
prvním sobotním předvedení jsem Dinuščin nezdolný temperament jen lehce
usměrňovala, aby měla z výstavy dobrý dojem, a ona mě za to v neděli
svým veselým výkonem velice mile překvapila. Možná z té holčičky
ještě něco bude, nadání má dostatek. Gessi odvedla standardně kvalitní výkon
a o BOB jsme se sešli v převážně domácím složení: Akim, Gessi, Eso
a Newbourne Crystaleye. To, že Akim padl panu Gajičovi do oka, vím z minulých
výstav. Přesto se pokaždé snažím, aby Gessi podala co nejlepší výkon s představou,
že se pořadí třeba jednou obrátí. A ono zase ne, takže Akima čekal jeho
dvanáctý titul BOB. Víceméně stejná situace nastala o den později při
posuzování paní Daniely Gajic, kdy ale res. CACIB za Akimem dostal Honeycroft
a také on splnil podmínky interšampiona.
 V sobotu odpoledne jsme moc drželi palce Esíčkovi a
Ashleymu, ale ani jeden se mezi ohromnou konkurencí asi 60 finalistů ze třídy
mladých nedostal do užšího výběru. Výborně organizované závěrečné
soutěže, jejichž průběh podkreslovala nápaditá hudba, už mají svůj zaběhnutý
ráz. Před zahájením posuzování skupin FCI však pořadatelé připravili
speciální vzpomínkové pásmo (hudba, video, fotografie, jeho psi a pořádání
memoriálu chorvatských plemen s jeho jménem) na prezidenta Chorvatského
kynologického svazu Marko Medara (1946-2004), který nedávno nečekaně
zesnul. Nesmírně citlivou a důstojnou formou připomněli muže, který pro
chorvatskou kynologii hodně znamenal. Jeho fotografie se psy uváděla i výstavní
katalogy z obou dnů. Vlastní soutěže BIG začaly po vyhlášení vítěze
memoriálu.
 Přípravný kruh k finálovým soutěžím má dvě části,
takže se soutěžící vlastně připravují „o kolo napřed“. Rozhodčí
chodí vybírat už do přípravného kruhu a vlastní program nevázne. Diváků
zůstalo na sobotní finále dostatek a atmosféra byla milá. Akim měl v deváté
skupině FCI silné konkurenty, jako vždy. Do Záhřebu jezdí rádi Italové,
Slovinci, Maďaři, Rakušané a další, takže o „zábavu“ je vždy postaráno.
Rozhodnutím paní Gajic se Akim dostal do užšího výběru ve skupině a k mému
překvapení zabojoval až na res. BIG. Vrcholnou soutěž Best in Show
podkreslovala hudba Ravelova Bolera a nutno říci, že pohyb psů za doprovodu
tónů této skladby byl vskutku impozantní. Jen vítězství zlobivého
foxteriéra bylo krapku překvapením. Už v průběhu odpoledne jsme si přes
prosklené části stěn všimli, že venku padá sníh. Na záchodcích, které
jsou mimo halu a stále se na nich větrá, byla hrozná zima! Ale ještě ve čtyři
hodiny Lenka hlásila, že tam jen „trochu sněží“. Po skončení finále
(asi 18.30) jsme na parkovišti nemohli najít auto a rostoucí sněhová nadílka
dosáhla kalamitního stupně. Ještě štěstí, že jsme to k hotelu neměli
daleko a tudíž nás nečekalo tlačení auta sněhem, jako některé jiné nešťastníky.
V neděli nám zážitky z finále dokonale vylepšil Eso
z Haliparku. Zopakoval si soutěž v Best in Show mladých jedinců (všechna
plemena a psi a feny s titulem Prvak mladych dohromady!) a jeho druhá finálová
zkušenost stála za to. Díky výbornému vystavování své majitelky i díky
svému výkonu se dostal nejen do užšího výběru, ale po prohlídce na stole
a po veselém projevu v pohybu tam a zpět obsadil nádherné třetí místo
v BIS. Po Belisse (1. místo BOD junior v Gorici, Codym – 1. místo
v BIS v Oradey, v Super BIS štěňat v Debrecenu a res. BIG
junior v Pápě a Dioskovi – BIS štěňat Pápa atd.) se tak stal dalším
zástupcem z mé stanice, který zabodoval na stupních vítězů už v tak
ranném věku. Díky Lenko, byl to krásný zážitek a je skvělé být
chovatelem, který si to může takhle užít!
 Rozveselená z úspěchu Esíčka jsem nastupovala s Akimem
do soutěže BIG. Tentokrát jsem si dovolila mírně experimentovat a Akimka před
finále čekalo dosud nevídané přefénování nožiček, zasněžených a zmáčených
po venčení. V rámci likvidace vlhka jsem psíka celého přesušila a
dlužno říct, že mu to hodně slušelo. Kromě toho měl vysloveně rozvernou
náladu, která mu vydržela až do finále a asi mu i vynesla druhé umístění
na druhém místě v Best in Group. Teprve po návratu z finále jsem
si uvědomila, co se zase stalo. Akim zopakoval říjnový úspěch Gesky a stál
dvakrát na stupních vítězů. Mohu jen hádat, kdo byl lepší. Gessi, když
byla na podzim ve skupině třetí a první nebo Akim jako dvakrát druhý? V každém
případě se číňánci v Záhřebu neztratili a stupně vítězů jim
tady sluší. Jak se zdá, paradoxů v mém životě stále není dost a úspěchy
patří rozhodně k té příjemnější stránce.
 Za zmínku stojí ještě vítěz BIS druhého dne, a rozhodnutím
prezidenta FCI Hanse W. Müllera i vítěz Super BIS, leonbergr. Stal se
favoritem diváků už ve chvíli, kdy se vnesl na plochu finálového kruhu při
soutěži ve své skupině a jeho majestátný vzhled i perfektní předvedení
nenechaly nikoho na pochybách, že se díváme na psa z kategorie výjimečných
krasavců. Tak brzy na viděnou zase v Chorvatsku.
Čínský chocholatý pes
- Chinese Crested Dog
Posuzoval: 28.02. Zeljko Gajic (Slovenia)
Posuzovala: 29.02. Daniela
Gajic (Slovenia)
Class |
Dog |
28.
2. 2004 |
29.
2. 2004 |
Owner |
P-TB |
El Bandito de Gabritho |
VN 1 |
VN1
|
Thoma |
P-TD |
Dom Perignon de Gabritho |
neúč. |
neúč. |
Thoma |
P-TM |
Eso z Haliparku |
V1, Prvak mladych |
V1, Prvak mladych,
3. junior BIS
|
Markovičová |
P-Mz |
Jch. Cody z Haliparku |
V1, CAC |
V1, CAC
|
Brychtová+Jansovi |
|
Dios z Haliparku |
V2, res. CAC |
V2, res. CAC
|
Blümel |
P-TO |
You´re my Man of Honeycroft |
V1, CAC |
V1, CAC, res. CACIB
|
Blümel |
P-TS |
Ch. Zholesk Cocos |
V2, res. CAC,
res. CACIB |
V2, res. CAC
|
Thoma |
|
Ich. Akim
Hvězda z Podmok |
V1, CAC, CACIB,
BOB, res. BIG |
V1, CAC, CACIB,
BOB, res. BIG
|
Brychtová |
F-TM |
Elizabeth z Haliparku |
V3 |
V3
|
Markovičová |
|
Cinnamon Showgirl de Gabritho |
V2 |
V2
|
Thoma |
|
Newbourne Crystaleye |
V1, Prvak mladych |
V1, Prvak mladych
|
Ljolje¨ |
F-Mz |
Bohemian Supreme de Gabritho |
V1, CAC,
res. CACIB |
V1,
CAC,
res. CACIB
|
Thoma |
|
Dina z Haliparku |
V2, res. CAC |
V2,
res. CAC
|
Brychtová+Cajthamlová |
F-TO |
Brenthill Gavany´s Bohemia |
V1, CAC |
V1,
CAC
|
Thoma |
F-TS |
Ich. Gessi
Modrý květ |
V1, CAC, CACIB |
V1, CAC, CACIB
|
Brychtová |
* Psi za Akimem a Gessi s titulem res. CACIB získají
CACIB, protože Akim i Gessi jsou interšampiony s přiznaným titulem (You´re my man of Honeycorft, Zholesk Cocos, Bohemian Supreme di Gabritho).
29.02.2004
- Ing. Libuše Brychtová, foto: Ing. Hanuš Brychta
|