2x Mezinárodní výstava (2x CACIB)

San Marino - San Marino (San Marino)  - 27. + 28. května 2006 (May 27th+28th) 

* XX. International dog show in San Marino +  CACIB Mediterranean winner 2006
* 1 341 psů v sobotu a 1 227 v neděli / 1 341 dogs in the catalogue on Saturday, 1 227 on Sunday
* 11 + 8 přihlášených číňánků / 11 + 8 chinese crested dogs
* Doprava: autem Praha, České Budějovice, Linz, Salzburg, Villach, Venezia, Padova, Bologna, Rimini, San Marino - 1050 kilometrů, cca 11 hodin podle dopravy a počasí, dálniční poplatky za obě cesty vyšly na 64 EUR...
* Místo výstavy - Stand della Murata (kompletně venkovní výstava! na úpatí středověké zdi San Marina, značeno svislými modro-bílými nápisy Murata Canina) / the show ground the Stand della Murata - out door show
* Stránky Kennel Clubu San Marino;  výsledky a fotky ze San Marina na webu Canitalia
 * V katalogu například rozhodčí (Judges from abroad): Liz Cartledge (GB), E. Deutscher, Marto Steinbacher, Heidi Kirschbichler + Steffi Kirschbichler (A), Dan Ericsson (S), Marina Guidetti, Valerio Nataletti, Claudio Giuliani (I), Marija Kavčič + Blaž Kavčič (SLO), Tan Hieatalahti (F), L. P. Texeira (Port.), Hans v.d. Berg, P. v. Montfoort (NL)
* Výstava měla dle propozic začít v 9.30, ale začínalo se v 10 hodin (tenhle údaj nikde nenajdete!), finálové soutěže cca od 15.30
 * Výstavní plocha je venku, rozdělená na dvě části, jedna pod hradbami a druhá v nižší části výstaviště, všechny kruhy jsou pod stany (zastíněny), nicméně vlastní stan je vždy výhodou! Je možno umístit klec dál od kruhů do stínu stromů...
* Ceny 2006: krásné medaile za CAC + CACIB,  keramické poháry za umístění ve finálových soutěžích
* Občerstvení k dispozici, několik prodejních stánků
* Na obálce s výstavním číslem a přímo v katalogu je formulář pro zažádání o titul šampiona San Marina (nutný 2x CAC), šampiona mladých San Marina (1x CAJC) a letos i o titul Středomořský vítěz 2006 (Mediterranean winner 2006) a totéž pro mladé - poplatek 10 EUR
* Variety různých plemen se pro udělení CAC posuzovaly odděleně, pro CACIB a BOB dle předpisů FCI
* k posuzování nastupují třídy v pořadí: šampionů, otevřená, mezitřída, mladých. Vítězové tříd mladých nesoutěží o BOB (proč, to se mě neptejte, ale je to tak uvedeno v katalogu)
* Ginny Lee z Haliparku je třináctým šampionem krásy z naší chovatelské stanice z Haliparku ! Blahopřejeme ! (Šampionáty mají: Arigao, Belissa, Briliant, Casey, Cibetka, Cody, Dios, Elizabeth, Eso, Farao, Flip, Ginny Lee, Ice Angel z Haliparku)

V San Marinu jsem byla jednou jedinkrát už před patnácti lety, kdy jsme se sestrou strávily krásných 10 květnových dní v přímořském Fanu nedaleko Rimini. Cvičily jsme aerobic a nejrůznějšími způsoby pečovaly o sebe i o svá tělíčka. V rámci rekreace jsme tehdy navštívily Monako a San Marino a já si přesně pamatuji, že jsem si odvezla jediné přání. Ještě někdy se na obě nádherná místa vrátit znovu a s Hanušem. Moc se mi tu líbilo. Také si vzpomínám, že jsme při prohlídce San Marina narazily na letáčky s pozvánkou na mezinárodní výstavu psů a mě bylo moc líto, že tu nejsme o týden později. Určitě bych se bývala šla podívat. Náš pobyt tehdy skončil, ale moje dvě velká přání (Monako a San Marino) zůstala...

Pokud jste četli mou reportáž z výstavy v italské Veroně v roce 2004 pak určitě víte, že vydat se do Itálie je docela riskantní podnik. Jestliže vás bude posuzovat italský rozhodčí a přijede vám do třídy či do soutěže o důležitý titul italská konkurence pak vás téměř jistě vítězství mine. Slova o italské mafii padají i v kynologii docela často, síla peněz je ve zdejších krajích zřetelná a tak okolní svět vzal na vědomí, že jistou nadějí je pouze nezávislý zahraniční rozhodčí. Ale i to je někdy problém... San Marino je sice samostatný stát (více na webu) ale uprostřed italského území, čemuž odpovídá většina toho, co se tam děje. Do San Marina jsem Codyho přihlásila s vědomím, že nás v sobotu asi bude posuzovat italský rozhodčí a v neděli rakouský. Zajímalo mě pouze splnění podmínek šampionátu San Marina, tedy možnost zisku dvojího CAC za jediný víkend. Vtip byl v tom, že San Marino, jako samostatná členská země FCI, až doposud pořádala jedinou mezinárodní výstavu za rok a tudíž se šampionát plnil nejméně dva roky. Až letos se pořadatelům podařilo uspořádat vztahy s FCI tak, že mají výstavy dokonce tři! A tak jsme mohli vyrazit do vysněné země. Přihlášku i platbu jsem zvládla za pomoci webu Canitalia (odkaz viz výše) a tím pádem jsem se zařadila mezi VIP hosty v přímé péči Sandra Arnettoliho, který za servisem stojí. Jeho klienti mají k dispozici nabídku nápojů, přednostní odbavení u přejímky a obvykle fotky na jeho stránkách. Obratem mi přišlo e-mailem potvrzení o přijetí přihlášky i o platbě. Cesta do San Marina byla otevřená.

Předem jsem věděla, že na výstavu přijede i Jana Kovacs s manželem a naší Lilly (Ginny Lee z Haliparku), kterou bych měla poprvé zkusit i vystavovat, protože Jana se v kruhu necítí úplně pohodlně. Po společné domluvě jsme nám podařilo vyřídit rezervace hotelů  Rimini vedle sebe. Kovacsovi spali v Merkur hotelu Gradiska a my za rohem v Kennedy hotelu. Do San Marina je to pouhých 30 minut jízdy po dvouproudové silnici. Maličko jsem znejistěla v St. Gallen, kde z debaty s panem Biaggio vyplynulo, že výstava bude venku. Představa deštivého počasí na dvoudenní výstavu mě opravdu nelákala a poslední dny před odjezdem se zdálo, že se naplní i moje nejčernější myšlenky. V Čechách se ochladilo, začalo pršet a víkend sliboval nestálé počasí i pro mezinárodní výstavu psů v polském Leszně, která je též venku. V pátek jsme vyjeli po desáté dopoledne za pošmourné oblohy nad sebou. Poblíž Jižních Čech začalo pršet, v Rakousku lilo a v Alpách to vypadalo na sníh. Bože, se sněhulemi jsem fakt nepočítala! Bodem spásy se staly Benátky alias Venezia. Nebe se protrhalo, venku se oteplilo a směrem k Boloni bylo lépe a lépe. Do Rimini jsme přijeli v půl desáté večer. Od moře vanul vlhký vzduch, teplota dovolovala nošení krátkých rukávů a kolonády města pulsovaly živějším předsezónním životem. Až sem pojedeme příště, měla bych si pamatovat, že do města se sjíždí sjezdem Rimini-Sud a ne Nord, kterým jsme přijeli tentokrát. O umístění hotelu jsem věděla jen to, že je kousíček od pláže u moře, takže jsme najeli na silnici k moři nejbližší a hledali a hledali. Teprve po projetí několika předměstských částí jsme vjeli do samotného Rimini a zanedlouho objevili hotel Kennedy. V recepci na nás čekala obálka pozdravem od Jany, Ference a Lillynky. Milejší přivítání si lze těžko představit. Venčení v blízké aleji bylo fajn, jen jsem dávala pro jistotu pozor na všudypřítomné osiny ze suché trávy. Ty dovedou být hodně nebezpečné a já nemínila shánět místní veterináře. Ještě večer jsme vykoupali Codýska (sprcha šla sice sundat ze zdi, ale sprchový kout byl vlastně celou koupelnou, takže se Hanuš koupal současně s Codym jako obvykle...), do jedné jsem měla vyfénováno a do čtvrt na osm do rána jsme spali jako zabití.

Ráno jsme byli v hotelu první, kdo vstával. Dokonce jsme byli rychlejší než personál v kuchyni, přestože snídaně měla být připravená od sedmi. Sbalení věcí na výstavu nám zabralo jen pár minut, oblečení jsem si zabalila už večer, takže jen nalíčit, vzít z recepce mapku Rimini, abychom do San Marina trefili a jupí do akce. Z města jsme vyjeli bez chybičky a tři starobylé věže v dálce na skále nás přitahovaly jako magnet. Hanuš bedlivě sledoval auto nějakého italského majitele se psy, o kterém si myslel, že na výstavu trefí. Po chvíli už nás ale vedly i cedule s označením výstavy. Ital najednou zahnul kamsi do uliček. Ukázalo se, že zná místní terén a zaparkoval jen o ulici níž, než bylo výstaviště, vyndal si věci a zkratkou mezi domy se dostal ke vchodu na výstavu coby dup. Pěkně nás to naučil, takže v neděli už jsme byli odborníky v blízkém a bezproblémovém parkování. U přejímky pořadatelé chvíli hledali naší obálku, ale po chvíli zmatků se vše našlo a dostali jsme katalog. Paní Thomu jsem zahlédla hned po ránu, takže mě účast jejího importovaného svěřence nepřekvapila. Milé bylo zjištění, že se CACe zadávají zvlášť pro každou varietu (ostatně jako u řady dalších plemen). Jediným psem, který měl po oba dva dny ve své třídě konkurenci byl samozřejmě Cody. Někdy si říkám, že kdybych měla na zahrádce sádrového trpaslíka, tak mi vyroste. Výstavní plocha se dělila na dvě části. Jednu v horní a jednu v dolní části areálu, což byla vlastně široká zatravněná římsa pod skálou se třemi proslavenými věžemi. Výhled do krajiny byl úchvatný a my jsme si ho mohli užívat celou dobu. V sobotu jsme parkovali s věcmi ve stínu stromů v dolní části, v neděli u kruhu v horní části výstaviště. Na řadu jsme šli oba dny uprostřed plemen v našem kruhu, což bylo tak kolem dvanácté až jedné hodiny. Sluníčko pálilo a kdo si nedal pozor, odvezl si pěkně přižehnuté tělo či obličeje. Naštěstí od moře profukoval větřík, takže se teplo dalo v pohodě vydržet.

Na výstavu dorazil také český autobus "Jeneláček" plný našich vystavovatelů. Všichni přijeli pokoušet totéž - zisk šampionátu San Marina. Hned v sobotu bylo u číňánků rychle jasno. Když ve třídě otevřené porazil Cyprian Atomixe, byly karty na stole. Ginny byla ve třídě sama, předvedla se v dobré náladě, na stole stála přepychově a v pohybu mrskala i ocáskem. CAC měla téměř jistý. Jestliže jsem byť jen na vteřinu zadoufala, že by si pan rozhodčí mohl Codýska všimnout v Budapešti, kde před dvěma týdny před jeho očima získal reservní BIS na klubové výstavě ATK mezi 39 plemeny, pak to byla jen chabá naděje. Posuzovatel si psa evidentně pamatoval, protože se mě na věk Codyho zeptal rovnou anglicky, ale bez mrknutí oka (a pánbůh zaplať bez jediného slova zdůvodění) dal titul druhé labutěnce. Tím mi ubyl problém, jak střídat Ginny s Codym a mohla jsem se věnovat jen nahaté holčičce, kterou čekala soutěž o CACIB s Quincy Powder. Ačkoli se to s ohledem na výsledky třeba letošního Grazu zdá téměř neuvěřitelné, Ginny získala CACIB po oba dva dny! Ale jak vidno, Graz byl tehdy o něčem jiném, než zrovna o kráse psů... Ledaskde se dějí zvláštní věci. Je samozřejmé, že v soutěži o BOB nemohla Ginny Lee stačit na amerického šampiona v rukou paní Thomy. S ním si jednou poradí až Cody, ale ještě to chvilku potrvá. Sobotní BOB tedy patřil Truckerovi. Ve finálových soutěžích ho ale pan rozhodčí Nataletti dál nevybral.

Nedělní soutěž se obešla bez Truckera (i bez týmu pí Thomy vůbec, její akita vyhrála v sobotu res. BIS), po splnění šampionátu odjel a už ani nebyl přihlášený Cyprian (teď se můžete logicky zeptat, jak si mohl být jeho majitel jistý, že druhý CAC dostane určitě už v sobotu...) a bez mladé fenky polské majitelky, která dělala na nedělní výstavě vedoucí kruhu. Tím se o psí CACIB poprvé potkal Cody s Atomixem a musím říct, že to byla docela bitva, protože pan rozhodčí Deutscher dělal všechno proto, aby mohl dát titul naháčkovi. Smůla byla jen v tom, že Cody neudělal jedinou chybičku a tím mu rozhodování vůbec, ale opravdu vůbec neulehčil. Oba psi si několikrát zaběhali v pohybu, několikrát se předvedli v postoji a pan rozhodčí se k nim tuším třikrát stejně nerozhodně vrátil. Jak už to bývá, došlo na drobnosti a roli zahrál fakt, že Cody při individuální prohlídce nehnul ani brvou, natož chlupem. Kdyby Atomix o něco víc zvedl ocásek, bylo by všechno jinak... Tak se stalo, že si o BOB v neděli zasoutěžili dva potomci z mé chovatelské stanice, na což jsem docela pyšná. Myslím, že tomu tak bylo vůbec poprvé, protože se zatím štěňata z Haliparku porážela navzájem s Gessi Modrý květ nebo s Akimem Hvězda z Podmok. Oproti společenskému bontonu, kdy má dáma přednost, tentokrát skončila druhá a BOB si odnesl Cody. Ani tento víkend tedy nezůstal bez titulu a odpoledne k němu přidal ještě skvělé umístění ve finále IX. skupiny FCI, které posuzoval holandský rozhodčí Hans v.d. Berg. Vzpomínáte na letošní Offenburg? Jak se zdá, Cody se mu tehdy zalíbil, protože být vybrán v italské konkurenci do finále, to je opravdu slušný úspěch. Cody stál mezi pekinézem, toy bílým pudlem (vítěz BIG a res. BIS neděle), mopsem, lhasou, papilonem a černým pudlem. Neumístili se: shih-tzu, maltéz, bostonek, bišonek, lvíček, grifonek, papilon, čivavy, boloňáček, tibetský teriér, další pudlové... u řady z nich to bylo překvapení na překvapení, ale jako vždy je vidět, že výstavy jsou pouhá loterie a hra na štěstí. Ve finále jsem měla plné ruce práce s Codýskovou srstí, který v silném větru poletovala tak, jak tomu u labutěnky má být, ale bohužel to příliš úpravně v italském stylu nevypadalo. A jak se v Itálii upravuje?

Itálie a pohoda zvířat
Zatímco u výstavy v St. Gallen jsem vám nedávno psala o přísných restriktivních opatřeních ze strany organizátorů (focení hříšníků s lakem, pudrem, síťkami na uši, fénem atd.) v Itálii a samozřejmě v San Marinu vládne naprostá pohoda a volnost. Sem asi zákaz lakování, sprejování, barvení, dvojího handlování a stavění psů proti sobě ještě nedorazil. Musím říct, že dívka v masce lakující pudla (hadlerka BIG a res. BIS vítězného toy pudla), mě docela dostala. Jak pravil jiný handler: "Ona má chudinka asi alergii na spreje". Co má pudl, to jsem se raději neptala tím spíš, že kolegyně jí pomáhala upravovat psa v gumových rukavicích... 

Proti tomu stojí další výstavy (Švýcarsko, Rakousko, Německo a pod.), kde máte problém použít lak na vlastní hlavu! Top knot, čili onu typickou bouli na hlavě shih-tzu bez laku a gelů samozřejmě nevyrobíte. Ani husky, aljašští malamuti, samojedi, maltézové a další plemena, by bez kilogramů pudru nevypadala tak, jak na Best in group vypadala, tedy nádherně. Jen by se pak psi neměli v kruhu otřepávat jako maltéz na našem obrázku... trošku to stíní rozhodčímu :))) Také přenášení dlouhosrstých plemen (maltézů, shih-tzu, lhasa-apso, některých teriérů) s držením pouze za ocas a za krk (tady často jen nesením za výstavní vodítko, které se pak psovi zařezává do krku) je úkazem, který na výstavy rozhodně nepatří. Na místě je šetrnější nesení psa pod břichem a případně pod krkem, ale celou rukou. Takže si z obrázku z kruhu maltézů příklad prosím neberte.

Samostatnou kapitolou je zakázaný double handling, čili vystavování psa na někoho za kruhem, kdo psa nějak dráždí či upoutává jeho pozornost (peškem, míčkem, hračkou, krmením, pískáním, křikem, gesty atd.). Mezi originální způsoby patří pohazování syrového masa (zažili jsme v Dolní Miholjaci 2002) nebo ukazování štěněte (Lendava 2003). V San Marinu se bez double handlingu neobešli boxeři a dobrmani (kupírovaní i nekupírovaní včetně ocasů), německé ovčáky a rotvajlery jsem neviděla. Kruh německých boxerů byl vůbec inspirativní zastávkou, protože tu handleři stavěli psy i feny v kruhu proti sobě, takže o dramatické situace nebyla nouze. Obdivovala jsem pana rozhodčího, který to unesl se stoickým klidem, i když pravda, většinou se držel v povzdálí, ke psům přistupoval výhradně zřetelně zepředu a pomalu, pečlivě kontroloval oční víčka i zuby a nechal vyhrát opravdu krásného jedince. Proti tomuto "polodivokému" způsobu předvádění mám před očima obrázky z Ria de Janeira a Buenos Aires, kde jakýkoliv náznak agresivity psa znamená problém pro handlera a ztrátu šancí na umístění pro psa. Inu jiný kraj, jiný mrav, řeklo by se. Jenomže pravidla FCI by měla platit pro všechny a všude...

Nadto mi "evropský" způsob vystavování řady psů připadá hodně neukázněný. Boxeři stále pobíhali kolem vystavovatelů na dlouhém vodítku, když už se postavili, obvykle to bylo zadkem k rozhodčímu nebo šikmo. Postáli jen chvíli. Posuzovatel se hodně naběhal, aby  ze psů vůbec něco viděl. Pohyb po kruhu byl po přepnutí obojků na stahovák hodně násilný, neuvolněný, psi se s vystavovateli přetahovali a pravidelný klus ukázali jen tu a tam. V Americe se profesionální handleři ctí, do pohybu vycházejí společně a ve stejném tempu. Rychle je vidět, kdo je nejlepší a rozhodčí má posuzování velmi usnadněné. Pokud jsem mohla sledovat, dělali vystavovatelé v Itálii řadu chyb. Předně neměli psa pod kontrolou, na dlouhém vodítku nemohli ovlivňovat jeho postoj a pracovat s případnými nedostatky psa v jeho prospěch. Psi se vlastně předváděli jakoby sami a vystavovatelé se snažili jen o tom, aby se jim psi neporvali. No, nebyl to můj šálek čaje a píšu vám o tom proto, abyste věděli, že hromadu práce na způsobu vystavování mají nejen majitelé čínských naháčů...

Až pojedete do San Marina, počítejte s tím, že narazíte na profesionání handlery a na kombinaci soupeřů italský rozhodčí x italský vystavovatel, zejména u některých exponovaných plemen. Výstava je pěkná, klidná, okolí nádherné, tituly zajímavé. Negativem je vzdálenost z Čech a malý počet zdejších výstav. I když si zjistíte  konkurenci z loňského roku, nemáte zaručeno, že o rok později bude situace podobná. Čínánci jsem jezdili tak dva, letos jedenáct... Co dodat? V San Marinu bylo nádherně a snad se sem zase vrátíme. Tentokrát ale na dovolenou a na nákupy, protože daňové úlevy, obrážející se v cenách zboží, jsou tu docela výrazné. Jen výběr přenádherného letního oblečení asi v Čechách nevyužijeme, jestli celé léto proprší. Letos jsme obchůdky vynechali, protože zážitky a příjemné večerní posezení v pizzerii s majiteli naší Ginny Lee byly samozřejmě přednější. Až sem pojedete, ať vám tu chutná jako nám a ať se vám na výstavě daří!

PS - nezapomeňte sebou sprej na komáry a pro psa na blechy, dostatek vody pro psa, deštník nebo slunečník, opalovací krém s ochranným faktorem, pinzetu (kdyby psa pozlobila zapíchnutá osina), 10 EUR na každý diplom. Počítejte s větrem.

Čínský chocholatý pes 
27.5. XX. International CACIB show .  - Posuzoval/judge: Mr. Valerio Nataletti  (Itálie - Italy)
28.5. Mediterranean winner International CACIB show - Posuzoval/judge: Mr. Erwin Deutscher (Rakousko - Austria)

  Čínský chocholatý pes bez srsti - Chinese Crested Dog Hairless

Class	Dog	27.05. CACIB	28.05. CACIB Mediterranean winner	Owner
P-TM	The Art of Wining N´Co	V1, CAJC	V1, CAJC	Keller Monika, D
P-TO	Cyprian Jarní louka	V1, CAC, res. CACIB	xxx	Pattini Pietro, Italy
	Atomix de la Mahafus	V2, res. CAC	V1, CAC, res. CACIB	Majdlenová Katarina, SK
P-TS	Whispering Keep On Trucking	V1, CACIB, BOB	xxx	Thoma Gabriela, A
F-TM	Irina Poarott	V1, CAJC, Best junior	V1, CAJC, Best junior	Majdlenová Katarina, SK
	Cezarina Sarabi Galus	V2	xxx	Zygmunt Agnieszka, PL
F-TO	Ginny Lee z Haliparku	V1, CAC, CACIB	V1, CAC, CACIB	Kovacs Jana, France

  Čínský chocholatý pes osrstěný - Chinese Crested Dog Powder Puff

* CAC se neuděluje ve třídě šampionů, mezitřída a třída otevřená soutěží o jeden CAC!
* Saturday CAJC = San Marino junior winner 2006, Sunday CAJC = Mediterranean junior winner 2006
* Saturday CACIB = San Marino winner 2006, Sunday CACIB = Mediterranean winner 2006

New Junior champion of San Marino: The Art of Wining N´Co, Irina Poarott, Huricane Poarott
New Champion of San Marino: Cyprian Jarní louka (1x CAC z 2005), Quincy Powder od Chlpíků, Ginny Lee z Haliparku

Finale BIG Sunday: 
BIG 4th-6th place: Ich. Cody z Haliparku, BIG judge Hans v.d. Berg (NL) 

 30. 05. 2006, foto ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová