|
Updated: 5.9.2006
* Klubová výstava IX. skupiny FCI s udělováním
CAC-QC - 178 psů / Club dog show IX. group FCI
* Národní výstava - CAC: 764 psů / National dog all breeds
show
* CACIB: 833 psů / International dog all breeds show
* V katalozích se objevilo 19 různých číňánků / 19
chinese crested dogs in these three catalogues
* Stránky Portugalského
Kennel
Clubu + kompletní výsledky všech plemen / full
results
* Doprava: letecky Praha - Lisabon (3 hodiny, přímý let), mezi
Lisabonem a Estorilem (25 km) autem s pomocí GPS
* Ubytování: Novotel v Lisabonu, pes ubytován zdarma, za hotelem ideální
park na venčení v blízkosti policejní stanice
* Místo výstavy - městečko Estoril asi 25 km od Lisabonu, časový
posun o 1 hodinu zpět!
* Venkovní výstava v parku přímo před vyhlášeným Casinem v Estorilu / out
door show in fornt of the Casino Estoril
* Občerstvení k dispozici v jednom stánku, místní kuchyně, balené nápoje
* V katalogu rozhodčí (Judges from abroad):
Ronald Menaker (USA), David McHale (GB), Valerie Foss (GB), Harry O´Donaghue (IRL),
Arne Foss (N), Knut Ardensen (N), Goran Bodegard (S), Brigitte Müller (D),
Rajko Rotner (SLO), Giuseppe Alessandra (IT), Mr. Mário Knoll + Mrs. Ana Beatriz
Knoll (BRA), Gabriele Wodak (A), Monique van Brempt (B) + portugalští rozhodčí
* Výstava patří mezi prestižní akce, kam se svým stánkem a materiály přijíždí
osobně šéf novin Our Dogs z Anglie pan Vince Hogan
* Cody z Haliparku dostal 45. CACIB, 95. CAC a 10. umístění
ve finále IX. skupiny FCI (mimo dalších 27 umístění na 1. - 3. místě)
a je jen růček od 50. titulu BOB... Ke splnění podmínek šampionátu
Portugalska mu chybí už jen 1x CAC-QC. Mimo to získal BOB od další rozhodčí
z Velké Británie - Mrs. Valerie Foss!
Do Lisabonu jsme zavítali na tři výstavy v
jeden prodloužený víkend nalákáni jmény nám většinou neznámých, leč
tím pádem zajímavých rozhodčích a možností případně získat povinný
CAC-CQ na klubové výstavě. Byla jsem rozhodnutá to zkusit, a když se nám
nezadaří, šampionát bych už s Codym jednoduše nedojížděla. Všechno bylo otevřené
a nás čekalo šest dní v prosluněném Portugalsku. Zatím jsme tu byli jen
na Světové výstavě v Portu v roce 2001 s Gessi Modrý květ, tehdy ještě
ve třídě mladých. Tehdy to byl náš historicky první let letadlem se psem. Teď
se sem letěl podívat Codýsek, který už je téměř vzduchoplavcem... inu,
doba pokročila a to, co se nám před pěti lety zdálo jako naprosto nemožné,
je dnes téměř naší rutinou.
Přímý let z Prahy do Lisabonu se společností
TAP v rámci Star Aliance (odbavení v Praze proběhlo bez problémů) byl zakončen
luxusním vyhlídkovým letem nad celým Lisabonem a poněkud divočejším přistáním
s turbulencemi v Lisabonu, jehož příčinou byl silný vítr nad pobřežím
Atlantiku. Cody ve své přepravce (tentokrát připoutané na sedadle neboť
bylo volněji a posádka chlupatého hosta uvítala se zájmem) zvládl let bez
problémů jako vždy a chutě vyrazil letištními halami vstříc novému
dobrodružství. Vypůjčeným autíčkem jsme po drobném zaváhání nad mapou
dojeli k hotelu Novotel a ubytovali se. Názvy ulic jsou tu několika řádkové
a při navigaci je potíž je vůbec přečíst, natož rychle najít na
mapě. Značení silnic je pro nás dost nepřehledné, Lisabonem vede několik
dálničních spojek a okruhů mezi dálnicemi A1, A2 a A5. Hotel stál přímo
pod přistávací dráhou letadel, takže jsme měli co sledovat. Okna
byla odhlučněná tak dokonale, že přelétávající letadla vypadala až neskutečně. Večerní venčení znamenalo seznámení se silným větrem, který
se stal naším denním průvodcem.
Páteční klubová výstava začínala ve čtyři
hodiny odpoledne, od tří vydávali v kruzích čísla. Do Estorilu se lze
autem dostat během asi 20 minut, Casino Estoril je značené a vyhlášené.
Plocha přímo před Casinem byla pokrytá červeným kobercem, aby se společenským
plemenům dobře běhalo. Kruhy byly odděleny jen nízkými reklamními "áčky",
ceny (skleněnou tabulku pro BOB a keramika pro finalisty) nebyly na naše poměry
nic moc. Važte si toho, když klub uděluje řadu pohárů. V zahraničí pak
budete mnohokrát vděční jen za papírovou kartičku s titulem CAC! Katalog
odhalil složení konkurence, jejíž počet (17) jsem znala z rozpisu zveřejněném
asi týden před výstavou na portugalském webu. Silná a početná konkurence
dorazila ze Španělska. Však jsme se naposledy potkali v Paříži před dvěma
měsíci. Byla jsem docela zvědavá, zda rozhodčí budou mít jiné názory...

Na výstavu přijela i Monika Kupicová s maltézáčkem
Paper Manem, který si přivezl 2x CAC ze dvou červencových výstav v Lisabonu
(získal tam i BOG), čímž jsme měli o společnost v našem "českém
koutku" postaráno. Maltéze posuzovala manželka "našeho"
brazilského pana rozhodčího a oceněním V2, res. CAC hodně překvapila.
Ukázalo se, že i pan manžel bude mít místy zajímavé úsudky. Codýsek šel
na řadu úplně první, což mi tentokrát neumožnilo nijak taktizovat ve výstavním
kruhu. Nasazovali jsme laťku a předvedení muselo klapnout na 100%. Cody také
hned zabodoval. Když jsem se ho chystala dát na stůl, už jsem čekala jeho
vtípek se samostatným vyskočením, který udělal nedávno v Szombathely. Ačkoli
jsem byla ve střehu, stejně mě převezl! Pro změnu plavmo přeskočil
reklamní áčko sponzora oddělující kruhy a tak na mě ze sousedního kruhu
koukala rozesmátá
hlavinka s dotazem, jestli jeho výkon náležitě pochválím. Nebyla jsem si jistá,
zda pan rozhodčí takovou gymnastickou vložku ocení, ale nezbylo mi než
zavelet HOP!, přivítat šťastného Codýska zase u nás v kruhu a dát ho na
stůl. Tou dobou už se bavil i vedoucí kruhu a diváci kolem kruhu. Panu
rozhodčímu jsem se omluvila, že psík má prostě rád agility... Škoda,
že to Hanuš nestihl nafotit. Prohlídka na stole proběhla dobře. Na pokyn
rozhodčího jsem dala psíka ze stolu a čekala na vyzvání, co máme udělat
dál. "Up and down prosím a pokuste se tentokrát zůstat v našem výstavním
kruhu", požádal mě s pobaveným úsměvem pan rozhodčí. Slíbila
jsem, že to zkusím a slib jsme s Codym splnili, což nám naštěstí přineslo
důležitý CAC, bez kterého by nemělo smysl portugalský šampionát dál
pokoušet. Fenky labutěnky byly typově hodně rozdílné, ale vůbec ne
nepohledné. Hodně se mi líbila Ahida, ale ani Maria Calas nebyla špatná.
Potíže se našly v nesení ocásků, ale jak jsem v zápětí zjistila, na to
se v Portugalsku moc nehraje... Naháči také nebyli typově shodní, ale žádný
jedinec nebyl vysoký. Pravdou je, že bych v pátek na klubové výstavě titul
BOB dala Patienci, na pohyb třeba i Cubbie Phan, ale vítězi za dané situace
nikoliv. Leč pana rozhodčího asi zaujaly puntíky a k údivu kde koho pak dal
psa i na druhé místo v Best in Show, kde se to hemžilo nádhernými zvířaty.

BIS vyhrál pudl vedený známým španělským rozhodčím a hned v pátek jsem
v davu slyšela, že tentýž pes vyhraje v sobotu BIS na Národní výstavě,
což se také opravdu stalo. V davu nevybraných zmizel nádherný lhasa apso (to byl můj
jasný a nepřehlédnutelný favorit na BIS), pěkný královský bílý pudl,
francouzský buldoček, bišonek a další. Výsledek byl pro mě překvapením
a vůbec se neshodoval s mým tipem. A to jsem ještě nevěděla, kolika dalších
zábavných momentů se dočkáme... A abych nezapomněla, také jsem na
klubovce stihla zafušovat do řemesla profesionálním handlerům, když mi španělský
majitel svěřil na předvedení o BOB svého mladého tibetského teriéra...
:)) Výstava končila kolem 23 hodiny...
Sobota nám začínala v pohodě kolem desáté,
protože na řadu jsme měli podle časového rozpisu přijít až kolem jedenácté
hodiny.
Nakonec to bylo ještě později. Ráno jsem si stihla zakoupit zajímavou anglickou příručku
o vystavování a chutě jsem jí přelouskla, neboť nás měla posuzovat
anglická rozhodčí paní Valerie Foss. Až teď, při psaní tohoto článku, jsem si
o ní vyhledala pár informací. Je specialistkou na plemena retrívrů, napsala
o nich dvě knihy a patří mezi takové kapacity mezi rozhodčími, že byla přizvána
k posuzování na věhlasné americké Westminsterské výstavě šampionů 12.
a 13. února 2007 v Madison Square Garden! No, dodatečně mi to krapku vyrazilo
dech. Ještě že jsem to nevěděla předem! Řešila jsem jen jediný problém.
Codýsek šel na řadu úplně první, protože variety jsou tu oddělené a
labutěnky jdou první, a tak jsem neměla od koho "opisovat" co udělat
s ocáskem. Omrkla jsem alespoň některá předchozí plemena a rozhodla se
riskovat. Ocásek jsem nakonec v postoji dala Codýskovi nahoru tak, jak je
zvyklý. Ono mu to totiž víc sluší :)) Předvedení v kruhu proběhlo přesně
podle anglické příručky, včetně místa postavení, stání i směru pohybu. Jo,
Angličané, to je pevný systém. Asi dvakrát jsem si musela pečlivě srolovat
vodítko do ruky, aby mi neplandalo u zápěstí. Pak vzorné obcházení
stolu na protilehlou stranu od paní rozhodčí, Codýskův úsměv a jupíí, máme
CAC! To těžší nás ale teprve čekalo. Ve větru jsem se snažila udržet
Codyho v jakžtakž učesaném stavu, ale byla to bitva. Jakmile byly
doposouzeny osrstěné feny, zavolali nás znovu do soutěže. Prý o nejlepší
labutěnku, ve které šel Cody proti fence Maria Callas. A uspěl...
Do našeho seriálu o vystavování... komentář
najdete na fotkách...

V dalších
třídách se posouzení odehrálo zcela podle mého očekávání a zvítězil High
Coton a Patience. U nich o lepšího naháče zaslouženě uspěla HA fenka. Pak se ale ukázalo,
lépe řečeno vedoucí kruhu to konečně zjistila, že se zadává jen nejlepší
pes a nejlepší fena, čímž se první dvě soutěže staly pouze symbolickými.
O nejlepšího psa se sešel High Coton s Codym a Patience s Marií. Stejně jako
včera proti sobě stál puntíkovaný naháček a labutěnka, jen pejska
tentokrát nevedla v soutěži majitelka (ta vsadila více šancí na fenu), ale
někdo jiný. Po kolečku v pohybu, postoji a přezkoušení povahy i reakce měl
Cody jasně navrch a paní rozhodčí nám pogratulovala. U fen zvítězila
Patience a Codýska čekalo utkání o vítězství plemene s letošní krásnou
vítězkou šampionátu de France v Paříži (a nejen to!, jak jsem nastudovala
na stránkách stanice Della Castafiore, soutěžící psi mají předlouhou řadu
titulů včetně mnoha amerických !). Paní rozhodčí nás nechala oběhnout
jediné kolečko, postavit nás a... podala mi ruku! Cody vyhrál nesmírně
cenné vítězství v hodnotné konkurenci a u Angličanky. Měla jsem velikou radost. Mnohdy
není ani tak důležitý titul sám, ale spíš jde o to, kdo ho zadá a v jak
náročné soutěži. Tohle vítězství řadím k těm, kterých si vážím. Skvěle
uspěla v nedalekém kruhu i Monika s maltézáčkem a tak jsme se mohly chystat
do odpoledního finále obě. To, že se nám podařilo obléknout se do kostýmu
a šatů stejné barvy, byla neuvěřitelná náhoda. Kdybychom se o to pokoušely
plánovaně, určitě by se to nepovedlo. Takhle jsme nastupovaly do kruhu jako
"dvě Češky v lososovém". Perličkou bylo, když se mě vedoucí přípravného
kruhu asi třikrát ptal, co že je Cody za plemeno a portugalský rozhodčí ho
přešel úplně. Monika se dostala šťastně mezi sedm nejlepších, ale stupně vítězů
patřily podle očekávání domácím. Už předem jsme věděli o koho půjde
a žádná překvapení se nekonala. Viděli jsme řadu krásných psů, ale občas
nám nad finálovými výběry i rozum zůstával stát...
V
neděli jsme přišli na řadu hned v půl desáté po pěti maltézáčcích, kde se opět konala šachová
partie. Monika skončila ve své třídě zase druhá, ale vítězného psa nakonec o BOB porazila
fena. Každý den vyhrál u maltézů BOB jiný jedinec. Ranní vítr foukal tak silně,
že brát kartáč do ruky téměř nemělo smysl. Jakmile jsem pak Codyho
postavila na stůl, kde fičelo ještě víc, byla to hotová kalamita. Ještě
že je Cody labutěnka a jeho hedvábná srst se pěkně vznáší. Paní rozhodčí
van Brempt to nevadilo. Napsala mu krásný posudek a stihla i proškolit
hospitanta v kruhu o vzhledu labutěnek. Jak se ukázalo, majitelé v neděli taktizovali a řady
konkurence neuvěřitelně prořídly, takže v každé třídě byl každý
jedinec sám. I tak došlo ke změnám u držitelů titulů. Patience odešla
jen s CACem, Cody se sešel o CACIB s nahatým šampionem a u fen vyhrála šampionka.
Za dané situace to bylo pro Codyho trochu ulehčení situace a na CACIB i BOB měl
cestu otevřenou. Nic se ale nedá vědět předem! Oba tituly si ale náš šikulka
statečně vyběhal... Až
později jsem se na webu dočetla, že nedělní absence tolika psů byla
nezbytná pro splnění šampionátů a titulů interšampionů u zbývajících
psů. Odpolední soutěže nám poskytly nečekanou zábavu. Přestože šlo o
mezinárodní výstavu, navíc za přítomnosti světového kynologického tisku
a novinářů, děly se tu zajímavé věci. Díky letošní výstavě v Seville
jsem už trošku zorientovaná v obličejích handlerů a vystavovatelů na
stupních vítězů. V řadě případů je jednoduše známo, jak soutěž
dopadne a portugalští přátelé mi to také často předem řekli. Nejznámějším
a nejčastěji vyhrávajícím plemenem jsou tu krátkosrsté čivavy známého
španělského chovatele Josého Requeny ch.s. Gibeltarik.Snad je to i díky
populární písničce "Čivava", kterou vítězům vždycky zahrají.
Ohrádka plná temperamentních čivav je ohromnou atrakcí pro návštěvníky.
V sobotu vyhrála čivavka BIS junior, ale bylo to vítězství, o kterém jsem
opravdu nebyla přesvědčená. Nenosila ocásek, kloudně neudělala krok a po
zbytku kruhu jí donesli... V
neděli to nebylo o mnoho lepší. Stejně tak jsem viděla jinak výsledky například
chovatelských skupin na páteční klubovce, kde byli podle mě papilonci výrazně
lepší. Tím nechci říct, že bych jim nefandila. Naopak. Ale
jméno tu zjevně dělá víc, než někdy samotný pes. Tak si zapište za uši,
že s takovou konkurencí se pak nedá vůbec bojovat a nebuďte smutní, až v
těchto jižních krajích nedosáhnete na stupně vítězů, i když jste na to
jinde zvyklí. Například sobotní rozhodčí pro BIG IX. portugalský Pedro
Albergaria mě hodně pobavil. Postavil se před nastoupené psy a jeho první
prohlídka začala výhradně tříděním obličejů vystavovatelů. Znám -
Neznám - Musím vybrat - Asi bych měl... Pak přejel řadu očima znovu a díval se po
psech, aby k obličejům přidal správná plemena. Výběr sedmi finalistů udělal
rovnou, bez jakékoliv prohlídky. Monika měla štěstí, že v červenci v
Lisabonu vyhrála IX. skupiny díky rozhodčí Jolandě Magal a dostala se na
stránky časopisů. šla do výběru jako předposlední. Tři místa a vítěz
ale byli známí. Píšu vám to podrobněji proto, abyste pochopili, proč si
tak moc vážím jakéhokoliv úspěchu svých psů v zahraničí a toho finálového
mnohonásobně. Dostat se s naprosto neznámým obličejem mezi "domácí"
není snadné. Ještě že má Codýsek tak výraznou osobnost i atraktivitu.
Bez těchto kvalit by byl jen tuctovým pejskem v davu finalistů.
První
skupina FCI je v poslední době doménou nádherné bearded kolie (vítězka z
Helsinek 2006). Tu bych já osobně nechala vyhrát BIS, ale i tady byly vidět
jiné zájmy. Ve
dvojce FCI vládli boxer, argentiská doga a dobrman. Trojka je v rukách westíka,
jorka a bedlington teriéra, o čtyřku se dělí jezevčíci v rukou známých
handlerů, v pětce vévodí opravdu nádherní výstavní sibiřští husky, v
sobotu tu byl také luxusní aljašský malamut (nedělní byl o poznání méně
kvalitní) a samojed, v šestce není jiného vítěze než basseta v rukou známého
rozhodčího, za ním bígl a dalmatin, sedmička se kupodivu dost míchala bez
čitelného favorita, osmičkovou čtveřici tvoří moc pěkný portugalský
vodní pes, labradorský a golden retrívr a americký kokršpaněl, devítku
pudlík s rozhodčím, lhasa apso, španělské čivavy, domácí maltéz... v
desítce pak whipet, saluka a různí afgáni, obvykle ze stanice Khafka´s...
(ti už se dali i na čínské naháče a další plemena...)
Sobotní BIS posuzoval Ronald H. Menaker (Chairman of the Board AKC), nedělní BIS
Giuseppe Alessandra z Itálie. V sobotu bylo pořadí v BIS čtvrtá beardedka,
třetí boxer, druhý portugalský vodní pes a vítěz husky (bylo to krásné
finále), v neděli v BIS 4. whipet, třetí anglický buldok, druhý husky a vítěz
westík (v konkurenci ještě beardedka, argentinská doga, jezevčík, basset,
výmarský ohař, labradorský retrívr a lhasa apso). No, měla jsem o nedělním
výsledku BIS z předvedené konkurence zcela jinou představu...
Nedělním
výběrem mezi sedm nejlepších v BIG IX. skončilo pro Codýska naše velmi úspěšné
účinkování v Estorilu. Se třemi CAC se pokusíme 29.10.2006 dokončit
šampionát Portugalska na kvalifikační výstavě v Ribeira Grande
na ostrově San Miguel (Azorské ostrovy). Už jsem to konečně našla na
mapě :)) Snad nám štěstí a počasí bude přát...
V pondělí jsme se půl dne věnovali jen Codýskovi,
který se vyběhal na volno dosytosti (sušené bylinky a bodláčky jsem z něj
vyndavala půl hodiny, ale nenechte ho proběhout, když byl tak šikovný, že?),
užil si sluníčka a pak velké hotelové postele, když jsme s manželem
vyrazili poznávat Lisabon. Nemohli jsme chybět u sochy Ježíše Krista,
inspirovaného sochou v Riu de Janeiru, kde už jsme byli. Projeli jsme právě
40 let starý most (ten kratší ze dvou Lisabonských) i centrum města s pěšími
zónami a obchody, které připomíná naše pražské Příkopy. Můžete
obdivovat sochy, parky, restaurace, malíře obrazů... Moc se nám tu líbilo.
Lisabon je zajímavé město s prolínající se architekturou novodobou i původní.
Jeronýmův palác jsme okoukli až při nočním osvětlení, když jsme večeřeli
v části města zvané Belém. V úterý jsme nevynechali proslulé oceanárium
s podmořským světem všech pěti světových oceánů. Až sem pojedete, čtyři
hodiny jsou na prohlídku akvárií tak tak a stále je na co se dívat. Zdejší
akvárium má výšku dvou pater a uvidíte pestrou sbírku mořských obyvatel
tak, jako byste byli ve vodě s nimi. Strávili jsme tu příjemný odpočinkový
čas a opakované návštěvě Portugalska se určitě nebudeme bránit.
Cestu domů nám ve středu ráno opět zpestřili
pracovníci letiště. Kromě dlouhé fronty na odbavení slečna u přepážky
usoudila, že s naším čtyřnohým cestovatelem není cosi v pořádku,
zabouchla přepážku a odešla. Jak se ukázalo, zavolala svého nadřízeného
aby nám vysvětlil, že přepravka je pro našeho psa příliš malá. Musí prý
být tak velká, aby se v postavil a měl ještě dva centimetry místa nad
hlavou. Vysvětlit pánovi, že má pravdu, ale pro přepravu psa v zavazadlovém
prostoru, zatímco náš pes letí na palubě a přepravka má předepsané rozměry
tak, aby se vešla pod sedadlo, pakliže máme psa rezervovaného a zaplaceného
na palubu, to byl docela nadlidský výkon. Děkovala jsem nebesům za svou
znalost angličtiny, která po patnácti minutách diplomatického vyjednávání
přece jen slavila úspěch. Nadřízený kývnul a Hanuš mohl Codymu vybavit
letenku na další přepážce pro nadměrná zavazadla. Pak už vše proběhlo
bez problémů a po neuvěřitelně hladkém přistání jsme se po třech hodinách
klidného letu vrátili do Prahy. To byl ale krásný víkend!
Čínský chocholatý pes -
Chinese Crested Dog
Club show (CAC-QC)- 25.8. 2006 Rozhodčí/
Judge: Mr. Mário Knoll (Brazílie - Brazil)
CAC - 26.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mrs. Valerie
Foss (Velká Británie - Great Britain)
CACIB - 27.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mrs. Monique van
Brempt (Belgie - Belgium)
(pro fotky z norské databáze klikněte na podtrženou část jména psa / photos
in CCD database - click on the underline dog name)
Class |
Dog |
Club
show 25.8. |
CAC
26.8. |
CACIB 27.8. |
Owner |
Powder Puff (PP) |
P-TO |
Ich. CODY z Haliparku |
V1, CAC-QC |
V1,
CAC, Best male, BOB |
V1,
CAC, CACIB, BOB, 4.- 7. BOG |
BRYCHTOVÁ, CZ |
F-TM |
Anna Bolena Della Castafiore |
VD1 / Very good 1 |
V1- |
VD1 |
T. Moreau, ES |
F-TO |
Ahida du Domaine de L´Hirondelle |
VD2 / Very good 2 |
V2, res. CAC |
absent |
M.C. Berenguer, FR |
|
Maria Callas Della Castafiore |
V1, CAC-QC |
V1, CAC |
V1, CAC, r. CACIB |
A.M. Echeverria, ES |
|
Vavava Voom du Domaine du President |
absent |
absent |
absent |
J. Williams, FR |
Hairless (HA) |
P-TD |
Billy Bad to the Bone du Domaine du President |
absent |
absent |
absent |
J. Williams, FR |
P-TM |
Poarott Kenvelo |
V1 |
V1, Best junior |
absent |
A.P.M. Aguilar, PT |
P-TO |
Mister President of Roxy´s Pride |
absent |
absent |
absent |
J. Williams, FR |
|
Razzmatazz Beautiful Stranger |
V2, res. CAC-QC |
V2, res. CAC |
absent |
T. Cordon, FR |
|
Ritorna Vincitor Della Castafiore |
V3 |
V3 |
V1, CAC |
T. Moreau, E |
|
Woodlyn High Cotton |
V1, CAC-QC, Best male, BOB, res. BIS |
V1, CAC |
absent |
T. Moreau, E |
|
Woodlyn Redhot Chocolate |
xxx |
absent |
xxx |
T. Moreau, E |
P-TS |
Woodlyn Redhot Chocolate |
V1 |
xxx |
V1, res. CACIB |
T. Moreau, E |
F-TD |
Bisou du Domaine du President |
absent |
absent |
absent |
J. Williams, FR |
F-TM |
Razzmatazz Snowdrop |
V1, Best Junior |
V2 |
absent |
T. Cordon, FR |
|
Amalia das Sete Quintas |
xxx |
V1, Best junior |
VD1 |
N.L.S. Feliciano, PT |
F-TO |
Patience Della Castafiore |
V1, CAC-QC, Best female |
V1, CAC, Best female |
V1, CAC |
T. Moreau, E |
|
Zulajda Pink od Chlpíků |
VD2 |
xxx |
xxx |
P.C. Sitges, E |
F-TS |
Woodlyn´s Chicago Cubbie Phan |
V1 |
xxx |
V1, CACIB |
T. Moreau, E |
More CCD photos ... |

Ich. CODY z Haliparku |
Maria Callas Della Castafiore
 |
Razzmatazz Beautiful Stranger
 |
Ritorna Vincitor Della Castafiore
 |
Woodlyn High Cotton
 |
Razzmatazz Snowdrop
 |
Patience Della Castafiore
 |
Pozn.: CAC se ve třídě šampionů v Portugalsku
nezadává
Pozn.: pro splnění podmínek šampiona Portugalska je od 1. ledna 2006 potřeba
4x CAC, z toho ale 2x na výstavě s CAC-QC
a z nich jedno na klubové a druhé na mezinárodní výstavě se zadávání
CAC-QC (těch je jen pár do roka, letos byly CACIBové s CAC QC tři a jedna CACová pro IX. FCI).
Sunday CACIB 27.8.:
Finale BOG IX. FCI: 4.-7. place Ich. Cody z Haliparku (PP) -
judge: Mrs. Monique van Brempt, B
30.08.2006
- výsledky bez záruky! text: Libuše Brychtová, foto: © Hanuš Brychta
|