Národní výstava - CAC, Národní vítěz

Ostrava 16. března 2003 (National Dog Show)

* Fotogalerie I. - všechny labutěnky (powderpuff) dle katalogu a něco navíc 
* Fotogalerie II. - všichni naháči labutěnky (hairless) dle katalogu a něco navíc

Jaká byla Ostrava?
Tentokrát jsem musela své zážitky z výstavy a bonitace v Ostravě nechat mírně "uležet", abych myšlenkově vychladla. Ale vezměme to pěkně po pořádku. S Markétou Šimečkovou jsme vyrazily autem ve 4.45 z Prahy. Cesta nám krásně uběhla a téměř 400 kilometrů jsme zvládly tak, že jsme v 8.30 stály ve frontě na parkoviště u bran výstaviště (míst na parkování byl dostatek). Přiznávám, že jsem Markétu k divácké účasti přizvala a trochu přemluvila, protože se mi nechtělo nechat si ujít přehlídku 64 přihlášených čínských naháčů (na zdejší poměry rekordních 34 HA a 30 PP) a 11 peruánů. Naše kruhy se nacházely v prvním patře nového, dobře vytápěného pavilonu. Líbivá světlá podlaha z vysoko zátěžového linolea se bez kousku koberce stala pro mnohé naháčky nepříliš zábavnou klouzačkou a postranní zeď z obřího neprůhledného paravanu (hnědá harmonika, která oddělovala kruh od betonových stěn) pak postrachem těch psů, kteří neradi chodí proti velkým překážkám. Ačkoli majitelé v převážné většině od rána pilně trénovali v kruhu a ačkoli je pan rozhodčí s pochopením pro věc vyzval, aby chodili pěkně pomalu, samotné předvedení v pohybu nebylo nijak snadné. Příjemně velký kruh byl vybaven tabulí, na kterou vedoucí kruhu bez prodlevy, průběžně a čitelně zapisovala výsledky posuzování (zaslouží si opravdu jedničku s hvězdičkou). Dřevený stůl pro posuzování byl vybaven podložkou a sousedil se stolem pro zápis hodnocení (ručně). V hale vládl převelice čilý ruch a ze sousedních kruhů se nesl pro výstavu obvyklý hluk. Sociální zařízení v patře bylo čisté a službou pravidelně udržované. Budiž pořadatelům sláva! Z hlediska organizace nelze výstavě v zásadě nic vyčíst a snaha o stálé vylepšování je vidět rok co rok. Trochu předběhnu a předešlu, že vítězové tříd dostávali krásné medaile, držitelé titulů CAJC ozdobný stojánek, Národní vítězové pohár a vítězové BOB ještě větší pohár. Vše sladěno do vínového odstínu se zlatým zdobením. Takové ceny se u nás nevidí ani na výstavách vyššího typu. Prodejní stánky byly umístěny v pavilonu "G", kde se odpoledne konaly finálové soutěže (výjimečně dodám, že oproti zahraničí trošku stísněné, především u kategorií, kde nastupovalo mnoho jedinců, a přespříliš hlučné na můj vkus). Zato na stoly s cenami pro vítěze těchto soutěží doplněné květinami, které dostávali i soutěžící!, bylo radost pohledět. Jen tak dál, moc ostravským pořadatelům držím palce.

Kdo posuzoval?
K posuzování čínských chocholatých psů byl delegován slovenský rozhodčí Jaroslav Šaradín. Protože má posuzovat i letošní srpnovou Bratislavu, byla jsem mimo jiné zvědavá, zda se od loňska změnil jeho přístup ke psům a zda už se nějak zorientoval v aktuální situaci chovu našeho plemene (Možná si vzpomínáte na můj komentář k loňské celostátní výstavě v Nitře, kde posuzoval také). Celou dobu jsem se v Ostravě nehnula od kruhu a s kamerou jsem z rožku sledovala i zachytila veškeré dění. Než napíšu své osobní dojmy, chci zdůraznit, že s mými názory pochopitelně nemusíte souhlasit, můžete s nimi polemizovat i je třeba kritizovat (napište mi, jak se výstava líbila Vám). Vynasnažím se napsat své vlastní dojmy a samozřejmě jsem si vědoma, že pro kteréhokoliv z nezasvěcených diváků mohlo jít na první pohled o soutěž zdařilou, bezkonfliktní a pohodovou.

Jak to vidím já
Kdybych měla jednoduše shrnout konečné výsledky, stačilo by mi na to pár slov. Aniž bych se chtěla stavět do role někoho, kdo má patent na rozum, fakt je, že jsem se s panem rozhodčím shodla na vítězi jen v jediné třídě a naopak v řadě jiných jsem nebyla schopná trefit výběr jedinců ani do první trojice. Jak už jsem jednou někde napsala: "Asi tomu nerozumím". Sypu si popel na hlavu také za to, že jsem za celý den neodhadla ani to, jakému typu psů dává pan rozhodčí přednost. Krátce řečeno, co třída, to překvapení, někde menší, jindy dech vyrážející. Moji favorité na pořadí i na vítězství často zůstávali vzadu a tu a tam získali i přes své zjevné kvality současného chovu známku velmi dobrou! Soutěžili-li ve třídě psi jen dva, mohla jsem si časem vsadit na obrácené pořadí vůči své představě. Podíváte-li se na výsledky a prostudujete-li obě fotogalerie asi i vás napadne, že občas je známka výborná třeba s res. CACem nesrovnatelná s jedincem, který horko těžko obdržel výbornou bez pořadí. Nicméně toto vše je věc rozhodčího a jeho názoru. Tečka.

Posuzování
Oproti loňské výstavě v Nitře se pan rozhodčí lehce umírnil v zacházení se psy na stole. Mně se od podlahy v kruhu dokonce zdálo, že na stole probíhá většinou idyla. Až záběry z druhé kamery ukazují, že ani to není až tak pravda a tu a tam si některý psík přece jen užil své, zejména tehdy, když se na něm rozhodčímu něco nelíbilo. Na obranu jeho práce však musím dodat, že se psy dělal jen to, co mu majitelé umožnili. Ti zkušenější totiž své psy preventivně uklidili z jeho těsné blízkosti při nejbližší možné příležitosti, čímž bylo riziko problému zmenšeno na únosnou míru. Pravdou také je, že dokonalého předvedení psa se pan rozhodčí dočkal jen tu a tam, velkou snahu o systematickou práci s pejskem projevila jen asi desítka majitelů a u zbytku mě svrběly ruce z toho, jak moc ráda bych jim bývala pomohla. Na můj vkus se hodně psů místo předvedení v kruhu plazilo a místo postoje se kroutili do tvarů ne nepodobných paragrafům. V řadě případů by však stačilo, aby majitelé okoukali od těch zkušenějších „Jak na to" a situace by se rapidně zlepšila. Slibuji, že se pro všechny pokusím na naše stránky něco praktického vymyslet.

Jak je to s ušima u labutěnek?
Co však tentokrát nelze přejít bez povšimnutí, to je opakovaná neznalost standardu plemene rozhodčím. Mám na mysli konkrétně znění této části standardu čínského chocholatého psa. Cituji:
Uši: nasazené nízko: nejvyšší bod základny ucha je v rovině s vnějším koutkem oka. Uši jsou velké a vztyčené, lemované srstí či nikoliv, s výjimkou labutěnek (powderpuff) u kterých jsou přípustné klopené uši.
Už loni v Nitře skončily obě labutěnky se vztyčenýma ušima (Apollo Nezkrotná markýza a Black Allanis Pazzda) na posledním místě ve třídě s tím, že tak labutěnka uši mít nesmí. Tehdy jsem napsala, že pana rozhodčího nebudu citovat ani jeho výroky komentovat. Dnes tedy otevřeně. Shoda náhod tomu chtěla, že se ve třídě mladých fen sešly tři představitelky plemene, které měly pěkně vztyčené uši. Jedna ostříhané úplně do hladka, jedna nepatrně zarostlejší a jedna krásně osrstěné. Hned při prvním předvedení v pohybu byl pan rozhodčí zjevně nespokojen s tím, co vidí. Vzápětí se majitelka první z posuzovaných "ušatic" dověděla, že vztyčené ucho u labutěnky je cituji doslova: "Hrubá vada". Následoval odborný výklad na dané téma a přihlížející se zjevně nestačili divit. Po posouzení další z fen se akce opakovala a nervozita mezi majiteli kolem kruhu houstla. Nebudu vás napínat. Protože nikdo z přítomných členů výboru klubu, ani pan rozhodčí, neměl k dispozici platné znění standardu, byla do kruhu posléze přizvána paní Ubrová a dva další kynologičtí činovníci. Než přišli, čekaly nastoupené feny v kruhu téměř 15 minut a nikdo majitelům  neřekl, co se vlastně děje a proč. Nevím, co si s panem rozhodčím povykládali, ale výsledek se dostavil. Fanny Pupo-Haichi dosáhla na ocenění V2 (v posudku má škrtnutou známku velmi dobrou!), další dvě fenky odešly bez pořadí. Při pohledu na způsob zadání konečného pořadí v této třídě se mi zdálo, že šlo o momentální loterii v nastalé situaci a napadá mě i rčení, které hovoří o "Úlitbě bohům." Předpokládám, že v srpnu bude v Bratislavě znovu veselo :))

Dvojí zadání Národních vítězů
Aby legrácek toho dne nebylo málo, zadal pan rozhodčí hned po posouzení labutěnek titul Národní vítěz, a to Ginnovi a Heppy. Majitelka fenky Heppy Modrý květ paní Dandanová se udělení titulu bránila, neboť věděla, že se na našich výstavách zadává společně oběma varietám, ale pan rozhodčí, s odvoláním na svou kolegyni paní Ubrovou, tituly přesto zadal. To však jen proto, aby je po chvíli na základě upozornění o nesprávnosti jejich udělení zase odebral (opravdu o ně soutěží labutěnky s naháči společně) a nakonec po posouzení všech psů konečně přidělil správně. Vždyť říkám, že o psinu nebyla nouze.

Perličky z kruhu
Vskutku nevím doslova, co majitelům psů pan rozhodčí při posuzování vykládal. Vím však, s čím odcházeli po individuálním posouzení svých psů do kouta kruhu. Zkušenější majitelé povětšinou jen bezmocně pokrčili rameny. Líto mi bylo začátečníků, zejména paní a dívek, kterým už při pohybu tam a zpět červenaly tváře skrývaným rozhořčením nebo zbytečně vyvolanou nervozitou a obavami. V koutě se pak svým pejskům omlouvali pohlazením i odměnami za to, že je přihlásili zrovna na tuhle výstavu. Mám dojem, že některé slabší nátury tato výstava odradila od jakékoliv další návštěvy výstavního kruhu, což je samozřejmě veliká škoda. Pokud mezi ty zrazené patříte, moc se přimlouvám: „Nevzdávejte nadějnou kariéru svého psíka jen proto, že jste prožili nepříliš příjemný den a pamatujte si, že uspěje jen ten, kdo vydrží.“ Některým z vás jsem snad nalila trošku optimismu hned po výstavě, když jste mi večer a další dny volali, dalším nabízím prostor pro diskusi. Napište mi své zážitky a dojmy, vždyť jistě znáte oblíbené pořekadlo: „Cizí neštěstí vždycky potěší!“ :))

Bonitace
Zatímco část majitelů odjížděla hned po výstavě s úlevou domů, dvacítku majitelů čekala ještě bonitace. S ohledem na to, co jsem tu viděla, raději vynechám vše, co mě k dění napadá. Domnívám se, že tato akce byla podobným organizačním propadákem jako listopadová bonitace v Praze (ta byla zrušena v den jejího konání za přítomnosti majitelů se psy, protože chyběl rozhodčí) i přesto, že proběhla. A slovo proběhla berte doslova! Budou-li bonitace organizovány v podobném duchu, zasadím se na listopadové volební schůzi o jejich zrušení.

Tradičně optimistický závěr
Jsem moc ráda, že jsem se do Ostravy mohla zajet podívat. Rozhodně to stálo za to. Počet přihlášených číňánků byl skvělý a setkání s převážnou většinou jejich majitelů nesmírně milé. Alespoň takhle přes internet musím poděkovat obzvláště rodině manželů Dostálkových, kteří se báječně starají o Arigaa z Haliparku a na které jsem neměla čas (on by pak "Alfík" radostí neudělal v kruhu ani krok, kdybych na sebe upozornila a já jsem mu nechtěla výstavu pokazit).

Velice mě svou účastí potěšili majitelé Arníčkových (Ich. Arnold Malyshka Airin) a Akimových (Ich. Akim Hvězda z Podmok) štěňátek bez ohledu na to, jaké tentokrát získali ocenění. Skvěle si vede zkušená přebornice Beggy Hvězda z Podmok se svým pánečkem; pokaždé je radost se dívat na Janu Kvíčalovou a jejího profesionálně předvedeného Casanovu Pupo-Haichi; nadchla mě kouzelná nahatá fenečka Anie Čertova stěna (dodnes je pro mě malou Aničkou); Ares Candy ze Země pokladů vyrostl tak, jak jsem mu to nad kolébkou věštila a pohled i výraz tlamičky má dokonale podobný tatínkovi; moc se mi líbí bohatě osrstěná Baby od Kimovy boudy s krásnou hlavou, i její pevný nahatý bráška Benji od Kimovy boudy. Samozřejmě jsem nadšená i z „našich psích dětí“: z veterána Ch. Arigaa z Haliparku (Páni, ten čas ale letí!), z pohodového a vždy usměvavého Codyho z Haliparku i ze šikovné Cibetky z Haliparku, které doma něžně přezdíváme „Cibulka“. Je příjemné vidět, že se mají dobře a krásně prospívají. Ačkoli to někteří majitelé nevědí, sleduji každý jejich krůček velmi pečlivě a ze všech úspěchů jejich pejsků se po kousíčkách skládá i moje štěstí. Moc vám všem děkuji a doufám, že se brzy zase uvidíme (nejpozději 29.6. na mezinárodní výstavě v Brně). Do řad těchto majitelů zanedlouho přibudou další skvělé dušičky se srdcem na dlani. Vždyť už tento a příští víkend očekáváme narození našich štěňátek po Kassemin Tě a Cety. Tak nám držte palce. Miminka vám ukážeme jako vždy ihned po jejich narození!

S poděkováním Markétě za společnost i pomoc při orientaci v katalogu při natáčení videozáznamu a s přáním brzkého příchodu teplého jara - (19.3.2003) L. Brychtová

Čínský chocholatý pes osrstěný
Obě variety posuzoval: Jaroslav Šaradín (Slovensko) 

Čínský chocholatý pes bez srsti

Peruánský naháč malý
Plemeno posuzoval: Ing. Jaroslav Matyáš (SR)

Peruánský naháč střední

Peruánský naháč velký

16.03.2003 - Text: Brychtová; Foto: Brychtová, Skřivan